Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše: Více
Tak je mu teprv rok. U nas zacala ta nejvetsi separacka okolo 15 mesice.
Ani jedno z dětí netrpělo separační úzkostí. Ale byly zvyklé od malička, že se nestará jen máma.
To může ještě přijít 🤭 a čím později tím horší může být 😅dcera měla takové to nejhorší období že máma jde pryč asi nějak od 18m do 2 let…pak mi chvíli říkala tak čau mami…a teď ve 2r8m sice někdy pofnukaval že jdu pryč ale nechá si vysvětlit že je to jen na chvíli..že dojedu třeba nakoupit a zase přijdu. Že si zatím bude hrát s taťkou/babičkou…vyloženě má problém že mě vydinodchazet..pokud jde s manželem na vycházku a dojdou k babičce, manžel odběhne něco zařídit (třeba dojede vyzvednout malou neteř do školy, nebo skočí pro něco do obchodu tak si ani nevzpomene). Synovi je 16m a zatím nijak nerve že jdu pryč..maximálně tak proto že se před ním zavřou dveře protože on za ty dveře chce jít…řve takhle i když jde pryč kdokoliv jiný..třeba tuhle týpek co nam přijel na opravu pračky…😂 Takže tam zatím separacka nic…
Příspěvek upraven 16.04.24 v 21:21
K tomu všemu ještě může dojít v pozdějším věku.
U nás taky něco jako separační úzkost neproběhlo. Od mala jsou oba synové zvyklí na širokou rodinu a hodně se s nimi komunikuje a diskutuje.
Spíš někdy chtějí být sami se sebou, tak ten dvouletý zamává, řekne máma pá a zavře přede mnou dveře.
Ten starší 3,5 roku mě rovnou pošle pryč. Maminko, jdi do obýváku a zavří dveře.
Není to projevem toho, že nás mají plné zuby, ale toho, že prostě teď potřebují chvilku pro sebe a nebo nutně potřebují vymyslet nějakou lumpárnu. Něco, co jim určitě hned zakážeme. A ne, ani u jednoho porucha autistického spektra nebyla zatím diagnostikována.
Buď mají takovou jistotu v rodičích, že nemají potřebu vyžadovat konkrétní pozornost, s tím souvisí i sebejistota a nebo prostě ještě nedošli k takové situaci, která by byla pro ně tak emočně nezvladatelná, že by ji bez mámy nezvládli.
Každopádně co není, může být. Může se vyskytnout období, kterému přestanou rozumět nebo které je znějistí a můžou tu přítomnost rodiče začít vyžadovat dokud to nepřejde.
U dcery si nevybavuji, ze by neco takoveho mela, u syna si to pamatuji zive
Nechtel me poustet nikam, drzel me za nohu a hystericky rval jeste pul hodiny po mem odchodu se slovy, ze se taty boji a ze se boji vsech…Bylo mu tenkrat neco pres rok a pul a trvalo to par mesicu…zacala jsem totiz chodit v te dobe brigadne parkrat do mesice do prace…dcera nikdy tohle nemela. Muj bracha byl pry taky takovy, ze udelal papa a sel s kymkoliv kamkoliv, ja zase bulela, jen se na me nekdo cizi podival
Kazde dite je jine a nektere tim projdou bez vetsich emoci, ci uplne bez povsimnuti. Takze nemyslim, ze je to neco spatneho.
U nás nikdy separačka neproběhla. Babičky nemáme, takže na pravidelné hlídání dítě zvyklé není. Tak čtyřikrát do roka si někoho zaplatíme na pár hodin, nikdy nebyl problém. Miluje školku a nikdy v ní nebrečelo a to šlo už ve dvou letech. V tomhle ohledu je to super.
raduj se-dočasně..uvidíš časem.. ale je super si separačku nepřivolávat, ne? takže tuk tuk ![]()
Prvni 3 dcery nemely separacni uzkost nikdy. Ctvrta mela mirnou, ale ono to ani nebylo stylem, ze miminka odesla, chci maminku. Ale spis ze chce jit taky. Jenze to trva dosud (3 roky) a chce jit i tam, kam jde sestra, kam jde tata apod. Takze vlastne nejspis taky nemela zadnou separacni uzkost ![]()
Babicka byla ochotna hlidat poprve, kdyz bylo starsim skoro 6, skoro 4 a 2,5 roku. Do te doby ani na chvilicku. Presto kdykoliv mely holky prilezitost nekde s nekym zustat na hlidani, tak byly spokojene, az nadsene. Nejmladsi ve 14 mesicich jednou necekane hlidala pani, kterou jsme tehdy videli prvne v zivote, jen rekla, ze uci ve skolce, ukazala policii obcanku a malou si k sobe vzala, tedy i se sestrami 7,5 a 4 roky. A mala s ni naprosto v pohode sedla do auta a pak sla k ni do bytu. Ve skolce taky vsechny super a hned tam chtely zustat i do odpoledne.
Starší syn neměl separačku, zato mladší mi to bohatě vynahradil a od 10 měsíce do 2 let jsme měli doma peklo
buď ráda, že je dítě v pohodě ![]()
Mám ročního syna a myslím, že neprošel separační období. Nikdy neměl jen mámu nebo tátu. My odejdeme a jemu to je jedno 🤷 samozřejmě, jsme rádi, že si dojdeme v klidu na záchod a tak. Ale já se ptám..je to tak v pořádku? Nemá tímto projít každé dítě?