Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
@Mutlice Jo taky je extrémně ukecaný, ve větách mluvil už ve 2 letech, skáče do řeči, musí si pořád aspoň broukat. Od té doby co vstane, dokud neusne, tu pusu nezavře, před spaním si aspoň musi šeptat.
No jsem zvědavá co mi řeknou. Mluvila hned o tom, že na vyšetření se dlouho čeká, tak to tam asi dělají? Nebo dostanu nějakou žádanku, doporučení. Nevím.
I to by mohla být známka hyperaktivity. děti s ADHD mluví buď pozdě, nebo výrazně brzy a to skákání do řeči je často zmiňované (jen to si myslím je znak hlavně u starších třeba školních dětí), takto malé prostě mluví, kdy mu to přijde vhod. U starších, kteří chápou, že se to nedělá, a přesto nutkavě pořád mluví, to může být v rámci diagnozy právě.
@Anonymní píše:
Nn tátu má, ten si ho bere 1-2× týdne na cca 3 hodiny.
Pak je tady můj přítel, který jezdí na víkendy (bydlí daleko, zatím není možnost, se sestěhovat).
Myslím, že toho má prostě taky celkem dost nad (tu teprve 3,5 letou) hlavu
mě docela překvapuje, že po akutním císaři s resuscitací a zlomeninou se nic neřešilo. Také, když ty jsi byla hospitalizovaná, on měl ty první dny a týdny bez mámy… nic moc… ![]()
@Mutlice píše:
Myslím, že toho má prostě taky celkem dost nad (tu teprve 3,5 letou) hlavumě docela překvapuje, že po akutním císaři s resuscitací a zlomeninou se nic neřešilo. Také, když ty jsi byla hospitalizovaná, on měl ty první dny a týdny bez mámy… nic moc…
Nn akutní císař nebyl, porodila jsem ho normálně, jen v půlce porodu, jsem přestala mít kontrakce. Takže mi skákali na břicho, tahali ho ven, měla jsem tam celou nemocnici. Já kolabovala, chvílemi nevnímala. Nakonec ho vytáhli tím Vaxem. Měl potom jen kolečko na hlavě, naštěstí žádný hematom.
@Anonymní píše:
Nn akutní císař nebyl, porodila jsem ho normálně, jen v půlce porodu, jsem přestala mít kontrakce. Takže mi skákali na břicho, tahali ho ven, měla jsem tam celou nemocnici. Já kolabovala, chvílemi nevnímala. Nakonec ho vytáhli tím Vaxem. Měl potom jen kolečko na hlavě, naštěstí žádný hematom.
Vlastně byl beze mě od začátku, dali mi ho po porodu jen na minutu a hned do inkubátoru. Pak jsem skončila s transfuzemi atd. na JIP, kde mě k němu vozili na pár minut na kojení, to nám vůbec nešlo. Byla jsem pod léky, takže to moc nechtěl a už ho krmili lahvičkou.
@Anonymní píše:
Nn akutní císař nebyl, porodila jsem ho normálně, jen v půlce porodu, jsem přestala mít kontrakce. Takže mi skákali na břicho, tahali ho ven, měla jsem tam celou nemocnici. Já kolabovala, chvílemi nevnímala. Nakonec ho vytáhli tím Vaxem. Měl potom jen kolečko na hlavě, naštěstí žádný hematom.
aha, myslela jsem, že šel císařem nakonec, ale to vůbec nevadí. Stejně to byl dost traumatizující zážitek pro tebe i pro něj ![]()
@Mutlice píše:
aha, myslela jsem, že šel císařem nakonec, ale to vůbec nevadí. Stejně to byl dost traumatizující zážitek pro tebe i pro něj
No kdyby šel tím císařem, tak by to bylo možná 100× lepší.
Ale už bylo na císař pozdě.
@Anonymní píše:
No kdyby šel tím císařem, tak by to bylo možná 100× lepší.
Ale už bylo na císař pozdě.
je to tak. Každopádně mysli na to, že syn si prošel tím traumatem komplet s tebou. Neměl to snadné také. Vím, jak je těžké být 24/7 s takto živým/hyperaktivním chlapečkem. Je to strašně náročné. A ty místo abys měla prostor nějak se s ním sžívat od začátku, tak se ti k tomu přidaly další dost závažné problémy. Fakt blbý start pro vás oba. U nás třeba na 1000% funguje to „zrcadlo“, že dítě odráží stav mámy. Dlouho jsem se tomu bránila si to připustit, ale třeba když jsem byla v koncích (syn probrečel první rok prakticky nonstop) a po příchodu chlapa domů jsem spustila to negativní, co zas bylo, jak jsem zas musela běžet s řvoucím kočárem parkem a všichni se otáčeli, a stížnosti a stížnosti, byl syn (kojenec v té době) nevrlejší a nevrlejší. Jakmile jsem to nastavila opačně, a po příchodu jsem říkala to pozitivní, jakoby na to reagoval zklidněním. Přijde mi, že i to bití ve školce, je nějaká forma volání o pozornost. Jen tam samozřejmě to musíš řešit, protože to ostatním dětem a rodičům je jedno, proč to dělá, prostě to dělat nemůže.
Může a nemusí to být ADHD, ono to nakonec není až tak důležité, jestli z toho za dva tři roky vyleze nějaká diagnóza. Spíš jde o to, najít cestu, jak se nezbláznit.
@Mutlice Myslím, že pozornosti má víc než dost.
Diagnóza je hlavně důležitá kvůli tomu, aby se změnil k němu třeba přístup, když to budou vědět ve školce, taky to bude jednodušší.
Vědět, že to není jen rozmazleny fracek, ale něco se tam děje. Pak se s tím snáze pracuje dál.
No příteli už včera ruply nervy, odjel domů a vypadalo to má rozchod. Opravdu to s ním není jednoduché 🙄
@Mutlice já naopak se vždycky budím s nadějí, že dnešek bude lepší, než ten předchozí den. Takže určitě nezačínám negativně.
Vlastně jako miminko, byl docela hodný, preklopilo se to kolem roku, roku a půl.
@Anonymní píše:
@Mutlice já naopak se vždycky budím s nadějí, že dnešek bude lepší, než ten předchozí den. Takže určitě nezačínám negativně.
Vlastně jako miminko, byl docela hodný, preklopilo se to kolem roku, roku a půl.
Hele já to znám, já tě nekritizuji ani neútočím. Také si ráno nastavím, jak dnes to bude všechno sluncem zalitý a zrovna je to třeba uplně mega šílený den… kdy večer jsem KO.
Jinak stanovení diagnozy, chápu, že pro rodiče je to někdy takový odraz ode dna. že se začnou učit přistupovat k tomu dítěti jinak, mít jinak nastavené nároky a priority. Ale je to často dvojsečné. Na to pozor. Ono to není o tom, že padne diagnoza a ve školce bude najednou vše chápáno a mávnutím proutku s ním budou pracovat jinak.. Jsou i maminky, kdy dítě po diagnoze začlo být ve školce odmítáno, že na to nejsou připravení, že má mít asistenta apod. Navíc ADHD se opravdu diagnostikuje později, naplno se projeví obvykle až se školní docházkou. V školkovém věku to je spíš nějaké podezření/předpoklad.
@Mutlice Ne, já to vůbec nebrala jako útok.
Doufám, že tady by se to nestalo, doteď mi nikdo nic neříkal. Byl problém hlavně doma, ale je zase pravda, že je často nemocný, tak moc v té školce není.
Já jsem se dočetla, že se to diagnostikuje od tří let. Ale samozřejmě, je mi jasné, že čím starší, tím je snazší to rozlišit.
@Anonymní píše:
@Mutlice Ne, já to vůbec nebrala jako útok.
Doufám, že tady by se to nestalo, doteď mi nikdo nic neříkal. Byl problém hlavně doma, ale je zase pravda, že je často nemocný, tak moc v té školce není.
Já jsem se dočetla, že se to diagnostikuje od tří let. Ale samozřejmě, je mi jasné, že čím starší, tím je snazší to rozlišit.
Každopádně k té psycholožce jdi, i když je první návštěva bez syna. Je to první krok. Od toho se pak můžete odrazit.
samozřejmě to ve školce může i otočit situaci k lepšímu, když bude „papír“, změní se v případě problémů přístup. Někdy to ale nefunguje no ![]()
Každopádně hodně dětí je celkem v pohodě ve školce a doma je to k nevydržení, to myslím má dost úplně zdravých dětí. Uvidíš. Mě pořád někdo říká, že po 4 roce se to začne lámat. Logopedka mi říkala, vydržte do pěti let… tak držím
Je to těžké, drž se taky ![]()
@Mutlice No ona právě ta rozmazlenost a ADHD se dost často zaměňují. Je mi jasné, že nejsem jediná a spoustu lidi/děti má problém.
To mi už taky někdo říkal, já to vydržím, o to nejde, já už jsem si zvykla. Spíš aby to vydržel můj přítel 🙄 moc tomu nevěří, že se to zlepší.
Nn tátu má, ten si ho bere 1-2× týdne na cca 3 hodiny.
Pak je tady můj přítel, který jezdí na víkendy (bydlí daleko, zatím není možnost, se sestěhovat).