Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Má naše manželství ještě smysl?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
30.11.11 23:13
A myslíš, že vás má rád? Že byste mu chyběly? Co se třeba týče toho ježdění s dětmi, tak já taky dost často jezdím sama. Na jednu stranu mě to mrzí, na druhou stranu než ho donutit a pak se dívat, jak se tam otravuje.
Peníze by ti asi nějaké přidat měl. Z mateřské těžko utáhneš všechny věci pro děti a jídlo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.11 23:15
A co se toho utěšování týče, tak velice dobře chápu, jak se asi cítíš, ale někteří chlapi jsou na tyto věci opravdu tak trochu tupí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.11 23:31
Rada bych Ti pomohla, bohuzel ale mych par vet to nevyresi. Napisu spis jen takove body.
Pises, ze jste spolu 10 let, coz znamena uz zajete koleje at uz v dobrem smyslu ci spatnem. On uz si na neco zvykl a pokud nebude sam chtit, tezko se bude menit.
Dalsi veci je, ze mate penize rozdelene. Netvrdim, ze je spatne met kazdy nejakou tu kacku pro sebe, ovsem Ty nemas pro sebe zadnou a jeste se musis prosit o to, aby jste meli respektive VASE deti co jist!! A to uz neni v poradku a vubec ne normalni.
A za treti, jasne, kazdy jsme jiny, pokud nesnasi navstevy ci jine akce, nema se nutit, za sebe ale rikam, taky by me to vadilo a za tech x let by me to sakra lezlo krkem, ale tohle by se dalo zvladnout zase treba tim, ze mas doma sikovneho kutila a vyrobi Ti, co na ocich Ti uvidi.
Neznam Tebe, nemuzu posoudit Tvoje chyby, ovsem podpora jeden druhemu bych rekla, ze je takrka automatickou soucasti manzelstvi. Nejsem specialistka na vztahy, zasla bych si k odbornikovi, bez manzela, verim, ze Ti pomuze.
Za me, za laika, zivotem pouze ucenym mas doma pekneho necitu a vola…hodne stesti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.11.11 23:51
ahoj,ve vztahu je důležité dělat kompromisy,občas by každý z vás měl nějaký udělat.Pokud ti vadí,že si na děti sama,tak mu je občas nech a vyraž někam sama nebo je pošli ven a relaxuj.Je to jejich táta,tak ať s nimi také tráví čas o samotě,ať si odpočneš.
To,že máte takto rozdělené finance nechápu,ale je to vaše věc,jak jste si to nastavili.Ale nepochopim,že když mu řekneš o peníze,tak on ti žádný nedá?!!Panebože proč?
No a jak píšeš,že tě ani nepodpoří při truchlení,to by teda měl.Ale asi nemá žádné city nebo nevím.
Určitě byste si měli v klidu sednout a bez emocí si promluvit.To co jsi tu psala nám řekni i jemu.Na vztahu musí pracovat oba.Pokud nebude chtít nic změnit,asi bych odešla.Pro děti není dobré vyrůstat v napětí a hádkáh.Držím palce,ať to vyřešíte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 00:03
Cherilin, kam by odcházela? Je 10 let vdaná, má tři děti. Snad najdou nějaké lepší řešení.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 01:56
Rozhodně si s ním promluv,že takto si to nepředstavuješ-že nechceš všude chodit sama-že to můžeš být rovnou sama a další věci co tě trápí-ale v klidu,že ho to nebaví 
-a dělá něco sám s dětmi?(s těmi financemi to máme stejně,mimo toho všeho cos vyjmenovala platí můj ještě další dva úvěry,vše se dalo do domu,ale když je potřeba (jako třeba nyní vážně marodím,takže bez příjmu,protože jinak podnikám)tak jde ještě na melouchy a nakoupí za své(to jsem ale zjistila,až když to byla potřeba) a taky by mě podpořil ve smutku apod)ale jinak máte spolu tři děti-tak pokud se těch hádek nezůčastňují tak to ještě zkus-cenu to myslím má,ale chtělo by to nějaké změny.Taky ať ví,že bys toho byla schopna-třeba si myslí,že Tě má jistou a nemusí se snažit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.11 07:34
začala bych u té komunikace a já za sebe doporučuju manželskou poradnu. Přijde mi že jste se dostali do fáze kdy si každý žijete po svém, ty kolem dětí a on si tak nějak žije sám a to určitě není dobře. Taky jsem něco podobného zažila, kdy manželovi bylo fuk jak mi je jak se cítím. Když jsem byla nemocná a měla 39 a on zůstal doma aby se staral o dceru tak pozval půlku rodiny na návštěvu aniž by mi o tom řekla apod. Bohužel u nás v tom bylo víc a vypadalo to opravdu na rozchod. Až po konzultaci v manželské poradně se to zlomilo. Nejdřív jsme byli spolu pak už jen já sama. Trvalo to ještě dlouho než i on si uvědomil, že pro to bude muset něco udělat. a teď se to pomalu začíná lepšit.
Děti budou mít vždy jednoho tatínka, toho jim nic nenahradí a mě i manžela dost přesvědčilo když nám psycholožka vylíčila co vše bychom museli kolem malé řešit když se rozejdeme a jak jí to zasáhne. Ano děti si zvyknou všemu, žijeme jenom jednou a měly bychom myslet i na sebe, ale já v tomto případě zvolila pokus o záchranu aby moje dítě vyrůstalo tak jak má - ve fungující rodině s maminkou a tatínkem, kteří se mají rádi a mají rádi jí.
Já to brala tak, že odchod je až ta poslední možnost, kterou můžu udělat vždy.
- Citovat
- Upravit
1.12.11 07:38
Nejspíš je z těch chlapů, co si myslí, že doma jsou přesně rozdělené role - manželka se stará o děti i domácnost, chlap chodí do práce. Bohužel mu asi nedochází, že pak je to jasně dáno i po té finanční stránce - chlap by měl živit rodinu. Nebo si možná jenom zvykl, že jsi všechno táhla ty, že nemusel nic platit, o nic se starat, tak zpohodlněl a nechce se mu vrátit se ze zajetých kolejí na normální vlnu. Ale co teď s tím..
Když nepomáhá promluvit si, nepomáhá brečet ani nadávat.. Já se skoro bojím, že tohle je na tobě, jak moc chceš udržet manželství, jak máš pevné nervy. Ono je možné, že mu to časem dojde (i kdyby za několik let) a začne se chovat jinak, přeci jenom lidé se věkem mění. Nebo ty nevydržíš, začneš se k němu chovat hnusně, přestaneš mu prát nebo rovnou postavíš kufr za dveře (což ovšem těžko jde, jestli bydlíte ve společném) a jemu nezbyde než dát zpátečku - ať už proto, že se lekne, že tě ztratí (a tím i plný servis) nebo prostě proto, že mu to dojde.
Tohle jsou hrozně těžké situace, vím to sama. Kdybych mohla, asi taky nejsem zrovna s tím svým, ale.. ALE.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 07:39
Ještě chci dodat - dobře si rozvaž, jestli je ti doma opravdu až tak k ničemu, jestli by ti bez něj vážně bylo líp. Po psychické stránce momentálně ano, ale po té finanční? Copak neplatí třeba jenom polovinu inkasa? Ono se to nezdá, ale i to je dost.. A aby ti to doplácela sociálka, to byste se museli rozvést, pokud vím. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 08:54
mně teda přijde divné mít zvlášť ty peníze, myslím, že to má taky dost velký podíl na vašich hádkách (můžeš z toho být rozladěná, podrážděná), finanční nejistota dělá ve vztahu hodně. já jsem pro mít rozdělené peníze pokud oba vyděláváte a nemáte děti, ale v případě, že je žena doma s dítětem, tak má to dítě jako živit jen ze své mateřské?+ kupovat jídlo a ostatní věci pro domácnost i pro chlapa? někomu to určo může vyhovovat, ale to platí pro lidi, co se spolu dokážou v poho domluvit a peníze rozumně přerozdělit. to vy dva asi nebudete 
takže zkuste si promluvit mimo jiné i o tomhle, máte 3 děti, odcházet je až poslední možnost. řekni mu vše, co ti vadí, nastavte si určitá pravidla - někdy prostě ať jede někam s tebou - nějaký časový horizont. některým chlapům se žije takhle ve vztahu lépe - když tam fungují nějaké nastavené dohody, oni si prostě odkroutí své povinnosti a pak mají klid.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 09:02
eva valoi píše:
Cherilin, kam by odcházela? Je 10 let vdaná, má tři děti. Snad najdou nějaké lepší řešení.
vždyť jsem to psala,ať si promluví,ať to zkusí vyřešit.Odchod je až ta poslední možnost,kdyby nic nezabralo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.12.11 16:10
Holky moc díky za rady.Já bych si sním ráda promluvila,ale hned jak začnu tak to celé otočí proti mě…urazí se a nemluví…a tím to končí.Poradna je dobrý nápad,ale už teď vím,že on tam se mnou nepůjde…třeba bych pro začátek mohla já sama.....A k tomu odchodu- to je samozřejmě ta nejpoeslednější cesta…ale já se doma úplně dusím…pořád o tom přemýšlím co dělat a jsem z toho zoufalá.Ještě k těm penězům - asi jsem to tak nechala dojít já…myslela jsem si,že to zvládnu a chtěla jsem aby se necítil,že mě musí živit asi tomu dost napomohla má hrdost - nikdy jsem si neuměla říct o peníze radši jsem to nějak vždycky udělala…a šlo to…ale teď už ne…je toho na mě moc…moc placení…a když vím,že jemu po odečtení inkasa a všech plateb zbývá 10 000,– a to má jen pro sebe tak mě to prostě strašně mrzí…navíc mi doma chybí asi nejvíc ta podpora ať už je to v čemkoli.
- Citovat
- Upravit
1.12.11 16:21
Zkusila bych zajít někam do poradny, klidně sama. Ta neschopnost komunikovat je strašná, někdy je důležité stát si za svým, ale schopnost ke kmpromisu je podle mě ve vztahu hrozně důležitá. nesmí samozřejmě ustupovat neustále jen jeden.
K těm penězům, dle mého to máte špatně nastavené. Oddělené účty samozřejmě můžou fungovat, ale ne za podmínek, jaké máte nastavené vy. Máte oba nárok na stejnou životní úroveň, manželovy peníze jsou i tvoje, on ti nemůže odmítnou dát (prakticky může, ale nemá na to právo). Mohla bys něco vmoci u soudu, ale to by vae manželství asi nepřežilo, možná bych zkusila to, že bych vařila pro manžela jen část měsíce, a pak bych mu řekla, že nemám, ať se stravuje z toho, co si nechal.
Přece musí uvažovat reálných a ne nominálních částkách.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.11 16:27
Anonymní píše:
Holky moc díky za rady.Já bych si sním ráda promluvila,ale hned jak začnu tak to celé otočí proti mě…urazí se a nemluví…a tím to končí.Poradna je dobrý nápad,ale už teď vím,že on tam se mnou nepůjde…třeba bych pro začátek mohla já sama.....A k tomu odchodu- to je samozřejmě ta nejpoeslednější cesta…ale já se doma úplně dusím…pořád o tom přemýšlím co dělat a jsem z toho zoufalá.Ještě k těm penězům - asi jsem to tak nechala dojít já…myslela jsem si,že to zvládnu a chtěla jsem aby se necítil,že mě musí živit asi tomu dost napomohla má hrdost - nikdy jsem si neuměla říct o peníze radši jsem to nějak vždycky udělala…a šlo to…ale teď už ne…je toho na mě moc…moc placení…a když vím,že jemu po odečtení inkasa a všech plateb zbývá 10 000,– a to má jen pro sebe tak mě to prostě strašně mrzí…navíc mi doma chybí asi nejvíc ta podpora ať už je to v čemkoli.
To je hrozné, kam až zašla dnešní doba. To je přece hlavní bod toho, aby vztahy fungovaly- musíme se navzájem finančně i citově podporovat a necítit v tom žádnou újmu. Proč se tomu dnes všichni tak brání a považují to, že jsou finančně provázaní, za něco, co by podkopalo jejich hrdost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky prosím o radu.Poslední dobou je tohle to nad čím celé dny přemýšlím.Tak abych vás nějak uvedla do situace.S manželem jsme spolu už téměř 10 let máme tři děti.Jsme oba dost tvrdohlaví a chyba je nejspíš v naší komunikaci spíš nekomunikaci.....nejsme schopni spolu vyřešit žádný problém.Mě se třeba něco nelíbí tak to chci prodiskutovat bohužel si prostě hájím to své a manžel taky takže hned vzniká hádka i třeba fakt kvůli blbostem…Mě vadí že jsem na všechno sama - s dětma jezdím všude sama…k rodičům,příbuzným,k doktorce,na různé akce - třeba Mikuláše,.....jeho to prostě nebaví a já zase chci aby děti měly zážitky…nedává mi vůbec žádné peníze..je fakt že platí hypotéku…ta ale není nijak závratná a inkaso (vodu,elektriku,plyn,…) a já vše co se týká dětí + jídlo.Jsem na mateřské takže mi prostě nezbývá ani koruna a když mu řeknu tak mi nic nedá a začne vypočítávat co všechno platí…a nakonec z toho vyjde že vlastně já jsem na tom dobře a on je ten chudák.Kupuje si ale různé nářadí - to je jeho koníček je to takový hobbysta…K dětem se chová pěkně i když prostě ne tak já bych si představovala.Taky možná jsem ovlivněná tím co vidím kolem sebe - tatínky co si děti užívají nebo já nevím.Snažím se hledat v sobě chyby třeba něco dělám špatně já…momentálně spolu opět nemluvíme…umřel mi blízký člen rodiny a on mě vůbec nepodpořil,neutěšoval…mě to strašně zklamalo takže ani nemám potřebu s ním mluvit-opět jsem na všechno sama..takže si říkám jestli by mi nebylo líp samotné.Prostě vzít děti a odejít…je to asi hrozné ale říkám si,jestli si ty děti třeba nezaslouží lepšího tatínka který by s nimi prožíval to všechno - dobré i zlé.No je to asi zmatek…píšu jak to právě cítím..díky že jste dočetli až sem