Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Naše dcera je na mě děsně fixovaná.Drží jí to asi měsíc a všechno kolem ní musím dělat já .Nikdo jinej.Jinak vříská jako pavián.Naposledy dneska.Dala jsme manželovi do ruky skleničku s příkrmem.A on,že ju nakrmí.Jenomže ona vřískala a vřískala.Až jsem přišla já tak přestala a nechala se ode mě nakrmit.Co s tím mám dělat!Už jsem z toho trochu unavená.Když jdeme někam na návštěvu,tak taky spustí.Nikdo ju nesmí chovat.Kde jsme udělala chybu?Nebo je to jenom přechodný období?
To je přechodné období.Říká se tomu separační úzkost a vymizí to.Většinou je to definováno kolem 8.měsíce,moje děti tím taky trpěly později,rozhodne ne v 5 měsícíh.
Adámek právě kolem 8 až do roku a půl,ze začátku úplně hystericky,nemohla jsem jít ani na záchod,nechtěl být s nikým,jen se mnou..Emička taky trpí separační úzkostí,ale to nejhorší období je už za náma.Teď je nemocná,na JIP,nemůžu tam být s ní a musí to zvládnout.
Jsou 2 možnosti řešení.Buď vydržet a trpělivě vyhovět,nebo nechat si stát za svým a nechat dítě vyřvat.Já pokud jsem mohla,hlavně ze začátku,jsem dítě neopouštěla,ani teď,když Emička za někým nechce jít nebo chce jít se mnou,nenutím jí.
Jedna známá mi např.říkala,že nebude otrokem svého dítěte,žádnou újmu mu to nezpůsobí.Prostě dítě,tatínek nebo někdy babička,zavřela dveře a řvi si,jak chceš - s nadsázkou,je to normální starostlivá matka..
Rozhodnout se musíš sama,ale je fakt,že újmu mu to nezpůsobí.Adámek musel v roce do nemocnice taky na JIP a je úplně v pořádku.
Tak naše Bára také ječela na cizí a chtěla jen mne a potvrzuji, že takto to bylo už od 5 měsíce do zhruba 7 - pak se to zlepšilo a je už společenštější..
Je to vyčerpávající, ale neboj, to přejde.
Vydržaj.
![]()
Jana206 - hezká vyčerpávající odpověď, není co dodat.
Držím palce, ať se to spraví, u nás toto období stále trvá (teď Kačence bude 10měs), ale shodly jsme se s dítětem, že nám to nevadí, prostě všechno děláme společně.
Jana to napsala výstižně, dcera má tahle období střídavě čas od času, aktuálně zrovna teď…někdy je to nepraktické, ale vycházím jí vstříc, však to zase přejde.
Děkuju za názory.Dneska jsme byly s příbuzenstvem v jednom areálu venku.Jezdíme tam na sekání.Tak na začátku to bylo fajn.Přijely jsme vytáhly kočár.Daly malou do něj.Šly jsme si sednout za nima.Byla v klidu,dokud jsem ji nevytáhla ven.Chvilku ustrašeně koukala.Pak jsme se šly projít po okolí aby se rozkoukala.Za chvilku spustila a byla k neutišení.V postatě až do večera.Kdy usnula vyloženě vyčerpáním.
Lizbeth píše:
Tak naše Bára také ječela na cizí a chtěla jen mne a potvrzuji, že takto to bylo už od 5 měsíce do zhruba 7 - pak se to zlepšilo a je už společenštější..
Je to vyčerpávající, ale neboj, to přejde.
Vydržaj.![]()
Vyčerpaná už jsem to jo.Hlavně když někam jedem.Tak si to v podstatě vůbec neužiju.Doufám,že to přejde.
By mě zajímalo čím ta separační úzkost vzniká?
Judita74 píše:Lizbeth píše:Vyčerpaná už jsem to jo.Hlavně když někam jedem.Tak si to v podstatě vůbec neužiju.Doufám,že to přejde.
Tak naše Bára také ječela na cizí a chtěla jen mne a potvrzuji, že takto to bylo už od 5 měsíce do zhruba 7 - pak se to zlepšilo a je už společenštější..
Je to vyčerpávající, ale neboj, to přejde.
Vydržaj.![]()
By mě zajímalo čím ta separační úzkost vzniká?
Judy,****separační úzkost je vývojová fáze dítěte,zákonitě přichází v menší či větší formě u každého dítěte a pak odeznívá stejně náhle,jak přišla ![]()
Souvisí se socializací a postupným osamostatňováním dítěte.
Ahoj, našemu malýmu je 9 měsíců a taky chce pořád ke mě..tedy jakmile je s tatínkem a já tam nejsem, tak je v pohodě, ale když pak přijdu, tak jenom ke mě.Už u toho taky umí říkat ma ma, vím, že to enní slovo máma, jen slabiky, ale je to hezký…je to období a já jsem pro dítěti vyhovět, pokud to jde, to proto, aby mělo pocit bezpečí a pocit, že se na tebe může spolehnout, že jsi mu nablízku. Myslím, že to poporuje jeho sebevědomí a důvěru ve svět.I když je to někdy staršně únavný…i já jsem unavená z toho neustálýho nošení a hraní si stále dokolečka stejně…těším se až povyroste a halvně už aby bylo sluníčko a byli jsme alespon více venku, doma je to strašně dlouhý....... ![]()
Já se snažím být pořád s ní.Ale každej mě říká,že ju tím rozmazluju a že jí nemám ustupovat.Prej ju mám někomu „odložit“ a jít jinam.Ale copak ju můžu opustit když brečí?
Příspěvek upraven 03.04.10 v 21:42
Ale někdy bych potřebovala a šla někam sama.Prostě vypnou.Páč je to fakt „na budku“.
Judita74 píše:
Já se snažím být pořád s ní.Ale každej mě říká,že ju tím rozmazluju a že jí nemám ustupovat.Prej ju mám někomu „odložit“ a jít jinam.Ale copak ju můžu opustit když brečí?Příspěvek upraven 03.04.10 v 21:42
Pošli je s odpuštěním někam..Takové „dobré a nevyžádané rady mám fakt ráda“..Jednou jsi maminka musíš si určit priority a hranice vůči ostatním Ty.
Jana206 píše:Judita74 píše:Pošli je s odpuštěním někam..Takové „dobré a nevyžádané rady mám fakt ráda“..Jednou jsi maminka musíš si určit priority a hranice vůči ostatním Ty.
Já se snažím být pořád s ní.Ale každej mě říká,že ju tím rozmazluju a že jí nemám ustupovat.Prej ju mám někomu „odložit“ a jít jinam.Ale copak ju můžu opustit když brečí?Příspěvek upraven 03.04.10 v 21:42
Jo,to jsem taky udělala.Naši známí nás právě pozvaly k nim(jsou to manželé)že přijedem a my ženský půjdeme do kina a chlapy budou hlídat.Ale já jsem to odmítla,že nikam nepojedu.Že by to nezvládla beze mě a ještě v cizím prostředí.Díval se na mě divně a ještě řekl,že manžel určitě nechtěl hlídat.No,nechtěl,protože ví,že ona beze mě nevydrží.A že by celou dobu proplakala.
Judy,nezlob se na mě,ale jak čtu Tvé příspěvky,vidím,že žijete celkem rušný život.Samé návštěvy,pokusy o hlídání..
Je to jen můj názor,nemyslím to špatně,ale nemůže tím být malá stresovaná a proto víc pláče?
Separační úzkost je normální vývojovou fází,ale např.my nejsme zvyklí na neustálé návštěvy příbuzenstva a hlídání tak malého dítěte.Navíc,v 5 měsících jsem obě své děti jen kojila podle jejich potřeb.
Kino,divadlo,návštěvy kamarádek si odpustím.Vynahradím si to,až budou děti větší.Málokdy jsem někam potřebovala,ale když jsem měla děti hodně malé - do půl roku a jela jsem např.na půl dne k lékaři,měla jsem dítě i s doprovodem s sebou.Podotýkám,že to bylo jednou za půl roku a v neinfekčním prostředí.
Jani,nezlobím se za názor.Ale nemyslím,že žijem rušnej život.Já kvůli malé nejezdím skoro nikam.Naopak všechno odmítám.Jedeme na návštěvu tak jednou za týden.Naopak mě všichni nabádají,ať jezdím víc.Aby si malá zvykla.