Mám dál pomáhat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Hele já jsem vypomahala jsem nejlepší kamarádce, ostatním občas, ale když si na to zvykli, nechala jsem je v tom vykoupat, pak mě chvíli pomlouvali a pak dali pokoj 
tak bud jsem lina a nevadí mi propadnout, nebo se naučím, když chci mít normální známky, ne? Nechapu, jak někdo muže neustále somrovat u druhého o ukoly, když normálně do školy chodí a sedí v těch hodinách. Někteří chtěli po mě u každé pisemky napovidat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Semtex u mě také, není test, kdy nechtějí radit… Děkuji za zpětnou vazbu všem, co píší 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No, myslím si, že tě bohužel využívají. Ví o tobě, že jsi chytrá a zřejmě i hodná holčina. 
Jinak, spolužáci, kteří na venek, předstírají kamarádství za účelem jejich vlastního prospěchu, nejsou těmi, kterým bych chtěla ráda pomáhat. 
No, bohužel, i takový je život.
Je to jen a jen na tobě, jak se rozhodneš.
Nemá význam snažit se někomu
za každou cenu zavděčit.
Nenech si to líbit a jednej podle svého uvážení. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Takové chování nemám ráda. Chceš pomáhat, tak pomahej, nechceš pomáhat, nepomahej. Ale že budeš pomáhat a pak si stěžovat, že jsou všichni nevděční, to mi přijde hloupé.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nesouhlasím s tím, co radí @Cenarius, do toho se vůbec nemají míchat peníze nebo nějaké materiální statky a podobně. Protože pak se může stát, že pokud @Kayle bude chtít jednou poradit od ostatních, tak ti natáhnou ruku „teď zaplať ty a pak ti to řeknu…“ Nakonec to přeroste do toho, že bude potřebovat půjčit gumu a dotyčný za to bude chtít pět korun. Ne ne. Peníze se do vzdělání vůbec tahat nemají.
Stejně tak nesouhlasím s @Darkandeep . Tohle, co říká, je úvaha zralého dospělého člověka. Na střední škole se člověk ještě učí znát svoje meze a učí se je nastavovat a vymezovat se vůči okolí. To není jako v 45 letech, kdy už člověk celkem ví, v jakých situacích na sobě nenechá dřevo štípat.
@Kayle, je naprosto normální, že ti to začíná vadit. Já byla na základce i na střední podobný typ jako ty. Mě prostě bavilo se učit, dělat si výpisky, kreslit si k tomu obrázky do sešitů, v podstatě jsem ze sešitu měla malou učebnici. Bavilo mě vědět. Proto jsem i ráda ostatním radila, když nevěděli. Na základce to bylo ještě v pohodě, ale na střední už vznikaly skupinky a byly tam jiné emoce a zájmy každého. Já začala být pro ostatní „ta šrotna“, protože jsem se učila. Nepatřila jsem mezi hvězdy kolektivu, protože jsem holt nebyla tak zábavná, vtipná a plná historek jako ostatní. Přitom jsem nebyla ani mimoň (to tam byli jiní experti, co celý rok neřekli jediné slovo), prostě jsem byla spíš introvertní, ale i tak jsem se ráda bavila s ostatními. No a abych si udržela aspoň nějaký ten kontakt, vždycky jsem ráda poradila, protože v tu chvíli se se mnou bavili. Pak už zase ne. A došlo to do situace, kdy jsem někomu půjčila svůj vymazlený sešit z biologie člověka, kde jsem měla úžasné kresby, které mi daly práci, vidím to dodnes, jak jsem si to obkreslovala z encyklopedie. A ten sešit se mi už nikdy nevrátil. V tu chvíli jsem si řekla „Srát na ně.“ A nastavila jsem to tak, že při písemkách jsem poradila, jen když jsem sama potřebovala poradit něco od ostatních. Čili radu za radu. Jinak jsem jen udělala mlčky takový ten obličej s otazníkem na čele a druhá strana v podstatě nevěděla, jestli to znamenà „neřeknu“, nebo že to „fakt nevím“.
Výsledek (poznání) pro mě byl, že vlastně bylo úplně jedno, že jsem jim do té doby pořád radila. Zjistila jsem, že se ke mě nechovali o nic líp, než po tom, co jsem radit přestala. Čili za poskytnutí rady vůbec žádná zásluha v podobě větší oblíbenosti v kolektivu nebyla.
Čili moje rada zní, vykašlat se na to. Jen tě využívají a tebe to oprávněně otravuje. Kdyby se s tebou chtěli kámošit, kámošili by se i bez poskytování rad. Holt to tak je.
Ale jestli je nechceš úplně posílat do háje, můžeš si to nastavit třeba jako já tehdy - tedy radu za radu. To mi přijde fér a druhá strana to nemá jak napadnout.
- Citovat
- Upravit
@Birds píše:
Nesouhlasím s tím, co radí @Cenarius, do toho se vůbec nemají míchat peníze nebo nějaké materiální statky a podobně. Protože pak se může stát, že pokud @Kayle bude chtít jednou poradit od ostatních, tak ti natáhnou ruku „teď zaplať ty a pak ti to řeknu…“ Nakonec to přeroste do toho, že bude potřebovat půjčit gumu a dotyčný za to bude chtít pět korun. Ne ne. Peníze se do vzdělání vůbec tahat nemají.Stejně tak nesouhlasím s @Darkandeep . Tohle, co říká, je úvaha zralého dospělého člověka. Na střední škole se člověk ještě učí znát svoje meze a učí se je nastavovat a vymezovat se vůči okolí. To není jako v 45 letech, kdy už člověk celkem ví, v jakých situacích na sobě nenechá dřevo štípat.
@Kayle, je naprosto normální, že ti to začíná vadit. Já byla na základce i na střední podobný typ jako ty. Mě prostě bavilo se učit, dělat si výpisky, kreslit si k tomu obrázky do sešitů, v podstatě jsem ze sešitu měla malou učebnici. Bavilo mě vědět. Proto jsem i ráda ostatním radila, když nevěděli. Na základce to bylo ještě v pohodě, ale na střední už vznikaly skupinky a byly tam jiné emoce a zájmy každého. Já začala být pro ostatní „ta šrotna“, protože jsem se učila. Nepatřila jsem mezi hvězdy kolektivu, protože jsem holt nebyla tak zábavná, vtipná a plná historek jako ostatní. Přitom jsem nebyla ani mimoň (to tam byli jiní experti, co celý rok neřekli jediné slovo), prostě jsem byla spíš introvertní, ale i tak jsem se ráda bavila s ostatními. No a abych si udržela aspoň nějaký ten kontakt, vždycky jsem ráda poradila, protože v tu chvíli se se mnou bavili. Pak už zase ne. A došlo to do situace, kdy jsem někomu půjčila svůj vymazlený sešit z biologie člověka, kde jsem měla úžasné kresby, které mi daly práci, vidím to dodnes, jak jsem si to obkreslovala z encyklopedie. A ten sešit se mi už nikdy nevrátil. V tu chvíli jsem si řekla „Srát na ně.“ A nastavila jsem to tak, že při písemkách jsem poradila, jen když jsem sama potřebovala poradit něco od ostatních. Čili radu za radu. Jinak jsem jen udělala mlčky takový ten obličej s otazníkem na čele a druhá strana v podstatě nevěděla, jestli to znamenà „neřeknu“, nebo že to „fakt nevím“.
Výsledek (poznání) pro mě byl, že vlastně bylo úplně jedno, že jsem jim do té doby pořád radila. Zjistila jsem, že se ke mě nechovali o nic líp, než po tom, co jsem radit přestala. Čili za poskytnutí rady vůbec žádná zásluha v podobě větší oblíbenosti v kolektivu nebyla.
Čili moje rada zní, vykašlat se na to. Jen tě využívají a tebe to oprávněně otravuje. Kdyby se s tebou chtěli kámošit, kámošili by se i bez poskytování rad. Holt to tak je.
Ale jestli je nechceš úplně posílat do háje, můžeš si to nastavit třeba jako já tehdy - tedy radu za radu. To mi přijde fér a druhá strana to nemá jak napadnout.
Bylo to opravdu dlouhé, ale výstižné. Je to mladá a chytrá holčina, věřím, že na to určitě přijde a podle toho se taky zachová.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Sadman píše:
Proč?
Protoze se casto stava, ze pokud se zakladatelce nelibi prispevky, zacne ten zakladajici upravovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle jsem zažívala na druhém stupni ZŠ. Dělala jsem jim blbce, aby byl klid. Ale to není cesta. Přestalo mě to bavit ve chvíli, kdy mi spolužačka během toho, co jsem hledala sešit a měla v tu chvíli trochu jiné starosti, řekla, cituji :,, Já bych kvůli tvé neochotě nerada dostala pětku" Jak jako kvůli mé neochotě? Byl to snad domácí úkol, který si měl každý vypracovat sám doma. Jiné by bylo, kdyby za mnou slušně přišla a řekla třeba :,, prosím Tě, promiň, ale nechápu zadání toho úkolu, mohla bys mi to, prosím, vysvětlit" Tohle byl pro mě strop a od té doby jsem se o přestávce vždycky někde zdejchla, třeba ve školní knihovně nebo ve vedlejší třídě. A že jsem tam nebyla na opisování úkolů nikdo neřešil.
Jak tu kdosi psal: ti to rada dam opsat, ale stve me, ze na pisemky jsem ti dobra, ale jinak na me kasles. Fakt me to mrzi.“ Pokud se nad tímto nepozastaví a budou mít k tomu ještě poznámky, nestojí Ti za to, ani aby ses s nimi bavila. Kamarády si najdeš jinde. Jaký člověk je kamarád, poznáš, když mu teče do bot a tohle asi moc kamarádi do nepohody nebudou. Chápu, že Tě to štve a mrzí, chodíš s nimi do školy několik hodin denně, pro Tebe je to teď kus života, ale nemá smysl lézt někomu do zadku, když Tě má jen jako hadr na zem. Nemůžeš se třeba bavit se spolužáky z jiných tříd? Najít si kamarády jinde?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@NEITIRI Ano najdu si jiné kamarády, řeknu vám další novinku. Dneska jsem musela odejít ze školy protože mi bylo špatně na zvracení a chtělo se mi i omdlít.. Nikdo si toho nevšiml, když jsem poprosila holky jestli by se mnou zašly za učitelem to říct tak ne. Musela jsem sama, a to jsem sotva stála na nohou… Teď přišla asi ta pravá chvíle, kdy jsem to měla poznat, jací jsou.. 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@NEITIRI Ano najdu si jiné kamarády, řeknu vám další novinku. Dneska jsem musela odejít ze školy protože mi bylo špatně na zvracení a chtělo se mi i omdlít.. Nikdo si toho nevšiml, když jsem poprosila holky jestli by se mnou zašly za učitelem to říct tak ne. Musela jsem sama, a to jsem sotva stála na nohou… Teď přišla asi ta pravá chvíle, kdy jsem to měla poznat, jací jsou..
Pozor na to, pestovat v sobe pocity ublizenosti, chudaka a trpitele je cesta do pekel.
Ne, fakt si diky tomu nevsimnou a nezlepsi svoje chovani! Akorat budes ublizovat sama sobe.
Ber to jen jako informaci, ok, kaslou na tebe, zarid se podle toho. Ale fakt ze sebe nedelej trpitelku, budes pak jeste vetsi terc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Lucie_Sx dobře, děkuji a omlouvám se. nechci tak vypadat, jen mě mrzí proč to dělají 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
@Lucie_Sx dobře, děkuji a omlouvám se. nechci tak vypadat, jen mě mrzí proč to dělají
„nestyď se za to, že jsi nejchytřejší osoba v místnosti.“
Já to měl dost podobný. Na základce jsem byl 3. nejlepší, s tím že ti dva byly děti učitelů, úplní intoši anti sociální. Takže všichni otravovali mě. Na jednu stranu mě pomáhalo utřídit si informce co vysvětluji jim, abych to uměl na zkoušky, tak i dělalo platného člena skupiny. Nebyl jsem nikdy velký bavič. Ale časem se mi podařilo vyfiltrovat, komu má cenu radit a komu ne. Sice mi nemohli vrátit stejně - poradit něco jiného, ale tak zase se našli jiné způsoby… Což bys potřebovala taky. Když jsi nejchytřejší, těžko ti někdo poradí, tak tu nehledej cestu. Ale třeba pomoct v tělocviku, prostě jen tak pokecají s tebou i o něčem jiném,…
A nauč se klidně odpověď na jejich „ne“ „Tak jsem ráda, že už nepotřebuješ mou pomoc v testech…“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@gabrriel Úplně se nepovažuji za nejchytřejší. Taky se stane, že nevím, ale dokopu se k tomu. Ale chtějí radit jen ode mě, tak mě asi tak oni možná vnímají, co já vím.. Ráda pomáhám, ale někdy mi to fakt leze už krkem. Protože já tu jsem kvůli sobě, říkám ráda pomůžu, ale na oplátku kdybych potřebovala, tak by bylo taky pěkné mi pomoci, a neříkat pokaždé „Nevím "
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Aktuálně na Instagramu
Revoluce v medicíně? Japonským vědcům se podařilo odstranit chromozom, který způsobuje Downův syndrom. Zjistěte jak!
