Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám hrozné nervy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Tosidelassrandu
6.9.23 21:52
@Anonymní píše:
Mám hrozný pocit a Potřebuju se z toho vypsat.
Asi i doufám, že nejsem jediná..
Mám 2,5 měsíčního syna, je to taková klasika. Bolení bříška, někdy asi i vyčerpanost a nejdu mu usnout. Někdy vlastně ani nevím, proč brečí.
A já už takhle k večeru mám nervy na pochodu. Kolikrát prostě přijdu k postýlce a říkám mu, ať už neřve, že už na něj nemám nervy a chci mít klid. Taky jsem mu už párkrát držela dudlík v puse, protože ho pořád vyflusával z toho jak brečel.
A já už jsem byla úplně vynervovaná. Nevyspaná, přes den neudělám nic, pořád brečí a lítám kolem něj. A k večeru už toho je na mě prostě moc.
Potom když konečně usne je mi to hrozně líto, že jsem na něj zlá. Ale v tu chvíli se prostě neovládám. Nevím co to semnou je.
Dítě ti dá největší lekci trpělivosti. Teď bys na sobě měla začít pracovat. Proč tě ten jeho brek tak nervuje? Proč to bereš tak osobně? Jakou jsi měla představu o tom, jak ty první měsíce budou probíhat?
Je to otřepaná fráze, ale fakt je to jen období… zkus hledat, co by vám vyhovovalo (šátek, nosítko,…)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.9.23 21:56
@Tosidelassrandu asi nejvíc proto, že chci mít takhle večer prostě chvíli klidu. V klidu se osprchovat, najíst se. Nic takoveho mi prostě nedovolí.
Ano věděla jsem, že děti brečí a je to náročné. Ale prostě když ta realita přijde, asi se každý zachová jinak 
- Citovat
- Upravit
Tosidelassrandu
6.9.23 22:03
@Anonymní píše:
@Tosidelassrandu asi nejvíc proto, že chci mít takhle večer prostě chvíli klidu. V klidu se osprchovat, najíst se. Nic takoveho mi prostě nedovolí.
Ano věděla jsem, že děti brečí a je to náročné. Ale prostě když ta realita přijde, asi se každý zachová jinak
Neber to osobně. Neni to útok na tebe. Je to jedinej způsob komunikace.
Ty nemáš manžela, který by ti pomohl?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.9.23 22:06
@Tosidelassrandu mám, ale jezdí domu každý den z práce až v noci.
Během dopoledne pomůže ale kolem oběda odjíždí, zbytek dne jsme doma jen spolu. Navíc já ti přes den tak nevnímám, funguju. Padá to na mě právě takhle k večeru.
- Citovat
- Upravit
6.9.23 22:09
Je to normalni stav. Kazda mama se tesi, az dite usne a konecne se naji a osprchuje. A kazda misto toho cuci na roztomile spici miminko. 
Az trochu vyroste bude lip. 
Mimina se vyviji rychle. Meni se kazdy tyden.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.23 22:10
@Anonymní píše:.
Mám hrozný pocit a Potřebuju se z toho vypsat.
Asi i doufám, že nejsem jediná..
Mám 2,5 měsíčního syna, je to taková klasika. Bolení bříška, někdy asi i vyčerpanost a nejdu mu usnout. Někdy vlastně ani nevím, proč brečí.
A já už takhle k večeru mám nervy na pochodu. Kolikrát prostě přijdu k postýlce a říkám mu, ať už neřve, že už na něj nemám nervy a chci mít klid. Taky jsem mu už párkrát držela dudlík v puse, protože ho pořád vyflusával z toho jak brečel.
A já už jsem byla úplně vynervovaná. Nevyspaná, přes den neudělám nic, pořád brečí a lítám kolem něj. A k večeru už toho je na mě prostě moc.
Potom když konečně usne je mi to hrozně líto, že jsem na něj zlá. Ale v tu chvíli se prostě neovládám. Nevím co to semnou je.
Příspěvek upraven 07.09.23 v 08:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.23 22:13
Měla jsme to podobné. Syn trpěl na koliky snad prvních 9 měsíců. Když řval a cítila jsem vztek, šla jsem se vybrečet a vymlátit do gauče. Vzteky jsem do něj kopala a bušila, řvala nahlas. Malý byl v postýlce v ložnici, nechala jsem ho plakat a vrátila se ve chvíli, kdy jsme ze sebe dostala ten největší vztek. Byla jsem bezmocná a vyčerpaná. A taky jsem se cítila na vše sama. Když jsem se smířila s tím, že moje představy byly úplně zcestné a mám prostě dítě, které mě odpočívat nenechá, bylo mi lépe. Zkus to prostě přijmout. Teď tu musíš být pro něj a holt tvé večery budou patřit jemu. Udělej si pro sebe hezké ráno. Dej malého manželovi do kočáru a užij si svůj čas. Nesnaž se marně trávit čas s oběma. Buď trochu sobecká a mysli sama na sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.23 22:14
@Anonymní píše:
@Tosidelassrandu asi nejvíc proto, že chci mít takhle večer prostě chvíli klidu. V klidu se osprchovat, najíst se. Nic takoveho mi prostě nedovolí.
Ano věděla jsem, že děti brečí a je to náročné. Ale prostě když ta realita přijde, asi se každý zachová jinak
To je normalni pocit. Asi je nejlepsi se smirit s tim, ze ten klid mit nebudes. Osprchuj se driv, jakmile usne. Kdyz jde spat, jdi s nim. Potrebujes nacerpat sily. A tak nejak nepocitat s tim vecernim klidem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.9.23 22:30
Ahoj,
chápu, jak se asi cítíš.
U nás, to bylo kdysi podobné.
Každé miminko je opravdu jiné.
Všichni blízcí, mi říkali, jak je to jednoduché.
Stačí jen nakojit, přebalit a bude spinkat a všechno vpohodě. 
Kdepak.
Kojení nebylo vůbec jednoduché. Narodil se s hraniční porodní hmotností a nechtěl se pořádně přisát. Pak vše ještě zkomplikoval reflux, o kterém jsem se dozvěděla až po neprospíváním.
Přes den, jsem byla ráda, když na chvíli usnul.
V noci, jsem ho zase musela budit na kojení.
Byla jsem z toho všeho taky tenkrát hodně vystresovaná.
Takže, vlastně takový začarovaný kruh, protože mimčo ten náš celkový neklid spolehlivě vycítí.
Věř, že, časem to bude určitě lepší.
Přeji ať se daří tvému miminku i tobě. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.9.23 22:49
Já mám dvě děti, s prvním jsem měla nervy na dranc hned od narození, šílené období. Modlila jsem se k Bohu aby byl už klid, protože už jsem fakt nevěděla jak dál(hned po narození dcera týden na jip, pak problém s krmením, ekzémy které ji hodně trápily a reflux, pak zjištěno abkm, bolení břicha 4 měsíce). Teď s druhým mimcem mám zase problém, že mě jeho pláč vůbec naštve, az se nad tim muj muz podivuje. Respektive je mi ho samozřejmě líto, snažím se aby byl spokojený, ale když už fakt nevím proč řve a musím fungovat, tak co nadělám. Už to tolik neprozivam. Dokážu třeba vařit a u toho mít vedle sebe rvouci dítě, můj chlap by z toho zesilel. Ale když nechce být dítě v náručí, ani ležet, ani v houpatku, ani nemá prdy, ani nemá hlad, ani nemá mokrou plenku, tak už prostě nevím. Většinou tyhle pláče přejdou okolo 3 měsíce. Doporučuji si to tolik nebrat, je to jen miminko. Rve, protože to je přirozený projev. Já už před pár dny nevěděla jak uspat, tak jsem ze zoufalství vzala do obýváku kočár a u televize jsem jezdila sem tam, ale byl klid. 😂 dneska po třech týdnech zabrala zavinovačka, děti se mění rychle. Třeba se jednou probudis a ani nebudeš vědět že máš dítě jaký bude ticho.
- Citovat
- Upravit
6.9.23 23:56
Hormony, nevyspání, zvykání si, že už to není v břiše, ale fluše to dudle… 
Nesměju se tobě, směju se sobě, jak jsem to měla podobné.
Co mi pomohlo: Postupně jsem se pokoušela přepnout na zenový mod nekonečné trpělivosti a bezbřehé lásky, abych se na toho mrňavého člověka naladila a snažila se chápat proč dělá, co dělá. O péči jsem se dělila s manželem a měla jsem pravidelný čas pro sebe o samotě, mimo dosah řvoucího uzlíku. Nerezignovala jsem na svůj vzhled, zdraví, zdravou stravu, hygienu a celkově jsem neopomíjela pečovat o svou duševní pohodu. Vřele doporučuji všem novopečeným maminkám, aby nezapomněly, že nejsou jen matkami.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.23 02:04
@Anonymní píše:
Mám hrozný pocit a Potřebuju se z toho vypsat.
Asi i doufám, že nejsem jediná..
Mám 2,5 měsíčního syna, je to taková klasika. Bolení bříška, někdy asi i vyčerpanost a nejdu mu usnout. Někdy vlastně ani nevím, proč brečí.
A já už takhle k večeru mám nervy na pochodu. Kolikrát prostě přijdu k postýlce a říkám mu, ať už neřve, že už na něj nemám nervy a chci mít klid. Taky jsem mu už párkrát držela dudlík v puse, protože ho pořád vyflusával z toho jak brečel.
A já už jsem byla úplně vynervovaná. Nevyspaná, přes den neudělám nic, pořád brečí a lítám kolem něj. A k večeru už toho je na mě prostě moc.
Potom když konečně usne je mi to hrozně líto, že jsem na něj zlá. Ale v tu chvíli se prostě neovládám. Nevím co to semnou je.
Dáváš mu Vigantol?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.9.23 07:01
Tvoje pocity jsou úplně normální. Ale pozor, aby se to nepřehouplo do deprese, zatím ale můžeš být jen unavená.
Přeorganizuj si režim na to, že dopoledne je doma tatínek. Ať si vezme malého do kočárku na 2 hodinky a ty se zatím osprchuj, udělej si nehty, dej si kafe a pusť si seriál. Bordel neuteče, navíc leccos se dá stihnout za pár minut denně.
Jídlo já osobně jsem kupovala a to jsme řešili potravinovou alergii, takže to nebylo tak snadné. Leckde je školní jídelna, kde se dá oběd koupit. Zkus alespoň tímhle směrem si trochu ulevit.
A odpo vyraž zase ty ven, ať načerpáš energii z přírody. Cestou si třeba sedni na kafe do kelímku nebo něco, co ti udělá radost. Já si třeba udělala teplý pití s sebou a šla jsem s kočárkem do lesa, na konci je rybník a na podzim je to kolem krásný
A jak to půjde, řekni si o pomoc, třeba o víkendu tatínek nebo jestli máte dokonce hlídací babičku? To by byli úplně nejlepší, abyste mohli i s mužem být spolu.
Co fakt nedoporučuju, je upínat se na to, kdy bude dítě spát, kdy budeš mít chvíli pro sebe nebo na úklid nebo něco. Člověk je pak hrozně frustrovaný, když to nevyjde. Mimi potřebuje jen tebe a asi ho trápí bříško, což asi víš zhruba, jak s tím naložit, tak to tu nebudu zbytečně vypisovat. Přejde to nejdýl do půl roka, kdy se začne hodně hýbat
Ale jak říkám, normální pocity. Kdyby to neodešlo, obvodak, gynekolog, místní psychiatrie. Někdy se holt deprese objeví, není divu při té hormonální náloži.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Mám hrozný pocit a Potřebuju se z toho vypsat.
Asi i doufám, že nejsem jediná..
Mám 2,5 měsíčního syna, je to taková klasika. Bolení bříška, někdy asi i vyčerpanost a nejdu mu usnout. Někdy vlastně ani nevím, proč brečí.
A já už takhle k večeru mám nervy na pochodu. Kolikrát prostě přijdu k postýlce a říkám mu, ať už neřve, že už na něj nemám nervy a chci mít klid. Taky jsem mu už párkrát držela dudlík v puse, protože ho pořád vyflusával z toho jak brečel.
A já už jsem byla úplně vynervovaná. Nevyspaná, přes den neudělám nic, pořád brečí a lítám kolem něj. A k večeru už toho je na mě prostě moc.
Potom když konečně usne je mi to hrozně líto, že jsem na něj zlá. Ale v tu chvíli se prostě neovládám. Nevím co to semnou je.