Mám mu dovoliť všetko

494
21.10.20 21:20

mám mu dovoliť všetko

Tak mi napadlo. Čo sa stane, keď 5ročnému synovi dovolím všetko? Napriek tomu, že na mňa bude vrieskať, ako keby som bola handra, keď desaťkrát odbehne od stola, keď si odmietne upratať hračky, keď do mňa sotí, keď ma buchne - a bude smieť všetko, na čo si zmyslí. Manžel mu dovolí všetko, moja matka tiež, tak aj ja sa na to môžem vykašlať. A nech je len podľa neho. Aj tak mám rakovinu, tak čo sa budem rozčuľovať.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
25183
21.10.20 21:24

Co by se stalo, nic :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4733
21.10.20 21:24

@autorka44 jsi rozrušená, že jo?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
22928
21.10.20 21:27

Tak ho nech tatinkovi a babicce, rozved se a plat maximalne alimenty. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
350
21.10.20 21:28

Tak, dala si mu život, co by chtěl víc že? „Nerozculuj sa“

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
494
21.10.20 21:38
@Trojlístek píše:
@autorka44 jsi rozrušená, že jo?

nasratá :-D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
50169
21.10.20 21:45

Ne- určitě mu nedovol všechno. Ty jsi rodič- ty určuješ hranice. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5551
21.10.20 21:55

Zničís mu život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2301
21.10.20 22:02

@autorka44 samozřejmě ho nech, ať si dělá, co chce. Máš rakovinu, tak přece nebudeš dítě vychovávat. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
354
21.10.20 22:13

Tvoje diagnoza mě moc mrzí a chování tvé rodiny k tobě (ano, vím že k synovi) ale de facto se tak špatně chovají k tobě, také. Pokud jde o tvoji otázku, plně tě chápu. O něco se usilovně snažit a snášet, jak mi v těžké době háží klacky pod nohy nejbližší lidé je velmi těžké, velký nápor na psychiku. Pro dítě bys vlastně udělala i dobře, kdybys mu dovolila vše, v tom smyslu, že by měl aspoň stejná pravidla od všech okolo sebe, protože ta rozdílná výchova a přístup malý dětem nesvědčí, mají z toho zmatek v hlavě (starší to už snášejí lépe). No měli by se chytnou za noc tví nejbližší, ale nejspíš to nebudou chtít udělat. Pak leda zkusit vysvětlit synovi, že po něm sice chceš věci jinak, ale že to myslíš dobře a proč to děláš (úměrně tomu, kolik mu je let), ale on bude tím postaven do situace, aby si vybral, jestli má pravdu táta nebo máma, což pro něj není ideální. Možná, že vše dovolují, protože ho litují, protože jsi nemocná. Je jim líto tebe a je jim líto malého dítěte, které má nemocnou maminku a tak mu to takto blbě kompenzují. Promluvit si nejlépe za přítomnosti psychologa, by mohlo pomoci. Drž se a nevzdávej se, ve výchově syna ani v ničem jiném :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4733
21.10.20 22:46

@autorka44 si myslím, že @Nora4 to vystihla.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
494
21.10.20 22:51
@JancaS84 píše:
Zničís mu život.

nezničím, ten mu zničí náš premier Matovič, ked všetkých naženie na covid testy a tam sa nakazíme…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
494
21.10.20 22:59

Proste išlo o to, že ja som si potrebovala niečo vybaviť, tak do včera do dnes bol u mojej mamy, ked sme tam prišli, strčil do mna vo dverách, lebo som sa pomaly vyzuvala, potom sa na mna rozvrieskal, ked som sa ho opýtala, že prečo to spravil, aj som mu povedala, že nebudú kvoli tomu rozprávky a dnes sme tam pre neho prišli…a moja matka čo urobila? Zapla mu jim jam a mne ešte frflala, že to urobil včera. A som si istá, že aj včera mu dovolila. Výborne, super som sa citla. A mimochodom, dnes malo dieťa v aute reči.: „Babka vravela, že mi nič nemáš zakazovať.“ A to kde sme, sa pýtam? Tak ja mu niečo zakážem a matka mu to dovolí a ešte so mnou jedná, ako keby som boa najvačší despota? Ale ona ma nikdy nemala rada, aj v škole, ked sa mi vysmivali kvôli okuliarom a chodievala som uplakaná domov, mi hovorila, že to nič nie je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1935
21.10.20 23:03

Když máš rakovinu, :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2969
21.10.20 23:21

Je pochopitelné, že člověk v těžkých časech potřebuje podporu a pochopení od těch nebližších. Kolem nás se vznáší covid, do toho tvé onkologické onemocnění, není to žádný med, je to stres a velice náročná situace na psychiku.

Našla bych si pro sebe psychologa - alespoň třeba v online podobě, určitě to může pomoci ulehčit psychice, vykecat se a ulevit si od emočních přetlaků.

Jako další bych navrhla promluvit si s manželem a matkou o tom, jak se dítě vychovává, co je pro něj dobré, proč volí takový či makový styl - zde to, že mu vše dovolí, dítě nemá žádné hranice atd. - jestli to je kvůli tomu, že na něj nemají nervy a chtějí od něj klid, jestli to je způsob jejich výchovy dle svého vlastního přesvědčení, jestli to je kvůli tomu, jak tu již bylo zmíněno, že má nemocnou maminku, tak ať klouček netrpí ještě víc,… Je důležité si to vyjasnit. Sděl jim své pocity, že tobě to například přitěžuje, není ti z toho dobře, stresuje tě to a bylo by pro tebe fajn, kdyby jste byli za jedno.

Zároveň je ale potřeba si uvědomit, že pokud od člověka něco potřebuju - hlídání - tak se může stát, že se naše názory a praktiky budou rozcházet a pak si musím vybrat, buď hlídání, nebo to, že budu moci prosazovat ve větší míře vlastní představy o výchově. Obecně vzato by druzí měli tolerovat rodičovskou výchovu a měli by se jí přizpůsobit, ale v praxi to často pokulhává, no. Takže si člověk musí uvědomit, co je pro něj přednější z něčeho bude muset pravděpodobně slevit.

Co se výchovy týče, nejsem zastánce zakazující, přikazující, s dětmi se domlouvám, máme určitá pravidla, mantinely, snažím se je vést k tomu, aby věci chápaly, takže třeba pro začátek doporučím knihu Respektovat a být respektován, i kdyby si člověk z toho nic nevzal, na rozšíření obzorů je to velice dobré a myslím si, že to není na škodu.

Má cenu kluka vychovávat, nikdo neví dne ani hodiny a já osobně se snažím vlastní děti vychovat tak, aby se o sebe mohly postarat jak bude v jejich daných možnostech, pokud by se se mnou nebo manželem něco stalo. Kdybych věděla, že mám měsíc, půl roku, rok, i nadále bych se snažila jim předat to nejlepší a nejužitečnější do života.

Ve vašem případě bych zkusila s klukem více mluvit - o svých pocitech, o jeho pocitech o tom, co se děje, nenechala bych se zatahovat do hádek, křiku, odkazovala bych řešení věcí, až se uklidní, pokusila bych se ani v danou chvíli nic extra nezakazovat (pokud vím, že někdo jde a tu věc udělá, je snad i lepší vůbec nezakazovat a nepodkopávat si autoritu). A dávala bych mu najevo lásku - říkat mu to, nějak v rámci rozumných mezích dokazovat, mazlit ho, užívat si společné chvilky. Pokud jste dítě chtěla a pokud své dítě milujete, dejte mu to, co v danou chvíli můžete… anarchie mu nepomůže, ale láska ano.

Přeji hodně štěstí, pevné nervy a ať to vše dobře dopadne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama