Mám nechat dítě 2,5 ve školce?

11.12.19 14:16

Mám nechat dítě 2,5 ve školce?

Maminky prosím o radu. Syn byl v září přijat do školky / uvolnilo se nečekaně místo / v 2,5 roce. Domluva byla, že školku začne navštěvovat od ledna denně, jelikož v lednu nastoupím do práce. To by měl 2 a třičtvrtě. Měli jsme mezitím chodit „na zkušenou ", asi 3× jsem tam se synem zůstala, když jsem ovšem na doporučení učitelky napočtvrté zmizela“ po 2 hod jsem se vracela zpět, syn celou dobu hystericky plakal. Pak jej vedl muž a ten musel do práce, takže v podstatě také utekl. Naposledy se mi už nepodařilo syna ani odvést z domu jaké dělal scény. Teď se ode mne nehne ani na krok. Sotva doma zajdu za roh, hned mě volá a běží za mnou. Kamkoliv jdu, tak pláče, ikdyž dřív ho bez problémů hlídal tatínek nebo babička. Jsem z toho opravdu nešťastná. Zkoušela jsem to malému vysvětlovat, všechny možné rady použila, ale je to opravdu patová situace. Nedovedu si představit jak ho v lednu povleču násilím??? Myslíte, že by mohl být ještě nepřipraven psychicky? Vážně zvažuji, že v zaměstnání zažádam o možnost pracovat dočasně z domu / je to administrativa na pc/, ale nevím co říct ve školce…paní učitelky zastávají názor nechat jej vyrvat, jenže jak jej tam alespoň dostat aniž by měl úplný záchvat. Je mi ho opravdu líto a nevím co s tím…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
24636
11.12.19 14:19

A co dite delalo, kdyz jsi s nim mluvila o tom, ze zacne chodit do skolky?
Chapal, ze tam bude bez tebe, pripravila jsi ho na to, nebo jsi se proste natvrdo sebrala a bez upozorneni zmizela?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11.12.19 14:23

@Svistice mluvili jsme o tom, i to doma odkyval, ale na místě už tam nechtěl zůstat sám…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2496
11.12.19 14:25

Vysvetlovat 2,5 letemu je nanic, jako mluvit o tom, jasne, ale necekat zazraky, ptoblem maji i starsi deti. Zlomi nezlomi, tezko rict, mozna delsi aklimatizacni oricrs, ze bys tambyla s nim a postupne odchazela, wle i tak, rvat tam muze, kamaradka jeste ve 3 probreci celou skolkz, vhodi jen na 4 hod dopo a cele je prorve, rano sceny, ze tam nechce.. Muzes to zkusit, ale pak se musis rozhodnout, stoji ti to za to, lamat to pres koleno..

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3423
11.12.19 14:26

@Vendy Jordova moje zkušenost je, že většina dětí přestane řvát, jakmile rodiče zmizí z doslechu… minimálně 3-4 každé ráno v té školce slyším…

já měla o něco starší dítě, když šlo do školky, za měsíc mu byli 3, ale taky občas plakal, hlavně když měl ve školce spát…někteří mají rituál, že dítě může ještě zamávat rodiči z okna…

Já bych to zkusila i přes ten křik, ale hodně bych se učitelek vyptávala, jestli nebrečí i během školky, jestli si řekne, co potřebuje, jestli mu nikdo neubližuje, poprosila bych je, aby ho začleňovali do kolektivu…a to samé u dítěte, nevím, jak moc je schopný komunikace, ale ptala bych se ho, co tam dělali, s kým si hrál, jestli mu chutnal oběd…jo a u nás se i vyplatilo občas uplácení, jako, že když teď zůstane ve školce odpoledne mu přinesu něco dobrého :mrgreen: ano není to výchovné, ale zabírá to ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
11.12.19 14:27
@Vendy Jordova píše:
Maminky prosím o radu. Syn byl v září přijat do školky / uvolnilo se nečekaně místo / v 2,5 roce. Domluva byla, že školku začne navštěvovat od ledna denně, jelikož v lednu nastoupím do práce. To by měl 2 a třičtvrtě. Měli jsme mezitím chodit „na zkušenou ", asi 3× jsem tam se synem zůstala, když jsem ovšem na doporučení učitelky napočtvrté zmizela“ po 2 hod jsem se vracela zpět, syn celou dobu hystericky plakal. Pak jej vedl muž a ten musel do práce, takže v podstatě také utekl. Naposledy se mi už nepodařilo syna ani odvést z domu jaké dělal scény. Teď se ode mne nehne ani na krok. Sotva doma zajdu za roh, hned mě volá a běží za mnou. Kamkoliv jdu, tak pláče, ikdyž dřív ho bez problémů hlídal tatínek nebo babička. Jsem z toho opravdu nešťastná. Zkoušela jsem to malému vysvětlovat, všechny možné rady použila, ale je to opravdu patová situace. Nedovedu si představit jak ho v lednu povleču násilím??? Myslíte, že by mohl být ještě nepřipraven psychicky? Vážně zvažuji, že v zaměstnání zažádam o možnost pracovat dočasně z domu / je to administrativa na pc/, ale nevím co říct ve školce…paní učitelky zastávají názor nechat jej vyrvat, jenže jak jej tam alespoň dostat aniž by měl úplný záchvat. Je mi ho opravdu líto a nevím co s tím…

Dítě bych ve školce nenechala, podle mě je ještě malé. Vysvětlování nefunguje. Já jsem sice pěstounka a nemám děti od jejich narození, ale od dvou je mám. Ve dvou a půl letech jsem byla na školení pěstounů a kluka ve vedlejší místnosti hlídala paní na hlídání, řval tak, až se otřásaly zdi, vydržela jsem kvůli přemlouvání všech okolo asi 45 minut, řev nepolevoval, pak jsem to vzdala. Musela jsem ho asi 10 minut strašně konejšit, než se uklidnil. Ještě v jeho čtyřech byla tak trochu školka problém, ale po domluvě ji zvládal, teď už je mazák, je mu 6 let a můžu ho dát klidně do herny a jít nakoupit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3423
11.12.19 14:30

@Vendy Jordova dost taky pomáhá pokud má dítě ve školce kamaráda z dětství, sourozence, nebo si tam toho kamaráda najde ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12775
11.12.19 14:33

Mladsi dcerka sla do jesli ve 22m, kdy jsem trochu neplanovane nastoupila do zamestnani. Aklimatizace byla 30 min. sama (brecela), 60 min. sama (brecela), 3 hod. sama 2krat tydne cely mesic - poprve brecela celou dobu a pak uz jenom rano. Pak uz zacala chodit na 2, pote na 3 cele dny, od druheho mesice chodi myslim celkem rada, taky ma dny, ze rano doma fnuka, ze nechce, ale pak vlastne vlitne do tridy a ani nezamava. Starsi dcera mi rano rvala jeste v predskolacich temer denne, syn prorval pri nastupu tri tydny, pak dva roky dobry, ted v predskolacich taky fnuka obcas… Takze zlomi nezlomi - tezko rict, muze to byt za pul roku lepsi a taky nemusi :nevim:. A jinak - ja osobne bych asi zkusila dal skolku.

Příspěvek upraven 11.12.19 v 14:35

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
11.12.19 14:34
@welovefashion píše:
@Vendy Jordova dost taky pomáhá pokud má dítě ve školce kamaráda z dětství, sourozence, nebo si tam toho kamaráda najde ;)

Ve dvou a půl letech se děti převážně ještě nekamarádí, nehrajou si spolu ale vedle sebe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1709
11.12.19 14:37

To máš těžký, jestli opravdu potřebuješ, aby začal od ledna do MŠ chodit, tak se nedá svítit a bude si muset zvyknout. Samozřejmě ono bohužel obecně platí opravdu to, že ty děti do tří let zvládají ten nástup do školky podstatně hůř, obzvlášť když se s tím spojí osobnost toho jednotlivého dítěte, jeho povahové rysy, charisma.. některé děti jsou hodně společenské a ve dvou a třičtvrtě mamince zamávají mezi dveřmi a jsou děti o rok starší, které vyvádí.
Na prvním místě je tedy důležitý, abys ty byla vnitřně přesvědčena o tom, že to tak má být, je a bude. Jakmile budeš mít pochyby, strach, budeš cítit smutek, pak to z tebe kluk vycítí a bude to horší. To, že jste do školky naposled ani nedošli je úplně zle, opravdu je potřeba to jasně nastavit - buď do školky ano, bez výhrad a nebo ne. Tečka.
Za druhý - s dítětem je třeba mluvit jako s dospělým, na rovinu, říkat pravdu a nelhat, nejhorší co může být, je ztráta důvěry. Takže žádný: ve školce si chvilku pohraješ s dětmi, já mezitím dojdu nakoupit apod. nesmysle… ale opravdu: ve školce si zacvičíš, sníš svačinu, pak třeba budete něco hezkého kreslit nebo se naučíte písničku, půjdete na zahrádku nebo na procházku, potom si dáš oběd a po tom obědu pro tebe já/tatínek/babička/ přijdu, a budeš mi o tom všem vyprávět, ano? Já mezitím budu v práci a budu na tebe moc myslet.
Pak se připrav, že opravdu někdo nese ty začátky těžko, trvá, než si zvykne, pláče, prosí, vzteká se, dělá scény… jéje, když já si vzpomenu, jaké všechny děti mi prošly pod rukama, kolik jich sebou házelo o zem, kopalo, řvalo… ono to opravdu není někdy jednoduché, pro nikoho ze zúčastněných :) Abych tě uklidnila, pracovala jsem pět let v oddělení nejmladších dětí, VŠECHNY si zvykly! Když byl někdo jooo uplakánek, plakal třeba do prosince (nástup září), ale to už muselo být.
Fajn by bylo, kdyby se vám podařilo seznámit se s nějakým dítětem, co do školky už chodí, aby měl někoho známého a na koho se těšit.

Jestli ale můžeš požádat o práci z domu, tak se na to vyprdni a nech to na září. Učitelky si nebudou myslet nic, buď budou mít o jednoho méně nebo vezmou někoho dalšího, jak byste se domluvili. A i kdyby, to by tě mělo trápit nejmíň, co si budou myslet. Děláš to, co je pro tvého syna nejlepší, a to je v tuhle chvíli být ještě s maminkou.

Držím palce a přeji, ať se dobře rozhodnete, ke spokojenosti všem :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
126
11.12.19 14:38

Syn nastupoval v září a měl 3 roky a dva měsíce. Brečel tři týdny. Hysterické scény byly taky. První týden byl dokonce ve stresu celé dny i po tom, co jsme přišli ze školky domů. Také se ode mne nehnul a večer nemohl usnout. Ráno už vstával s brekem. Mnohokrát jsem byla rozhodnutá ho stáhnout, protože mi to lámalo srdce. Manžel zakázal ustoupit. Je odolnější. Jen jsme mu tak maximálně ten týden o jeden den zkrátili, že třeba v pátek už nešel. Postupne ty scény byly menší a po tom cca měsíci už se někdy i těšil. Teď v pohodě. Ony si ty děti prostě musí zvyknout. A lepší teď, dokud jsi doma a máš možnost si ho sem tam ještě nechat doma a brát ho po obědě domu, než až budeš pracovat a nezbude ti nic jiného než ho tam nechat celý den a ještě se z toho pak budeš v práci nervovat. Tak to měla kámoška a říkala, že celou dobu v práci z toho byla rozhozená.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5425
11.12.19 14:49

No, pokud máš možnost pracovat z domu, tak to přechodně vyzkoušej. Jednání učitelek komentovat nebudu. To je pěkně studený odchov bez citu. Je popsáno, že rodiče nemají dětem mizet a stejně to dělají. Cos čekala? Že to projde? Tvé dítě je velmi malé a nechápe to. Nevysvetlis to. Tvé dítě z tebe i hlavně cítí a ví, že máš na výběr. Pokud bys do práce opravdu musela, tak tvé jednání bude úplně jiné a budeš i k dítěti vysílat takové ty přesvědčivé vlny. Každé dítě je jiné, ale osobně nejsem zastáncem zvykání. Děti, potažmo rodiče by měly naskočit na stejnou vlnu a nedělat výjimky. To většinou nefunguje. Ten věk tří let bývá lepší. Ale tak jako tak ty děti prostě brečí. Mám 2,5 letou dceru, navštěvuje jesle a je to hodně o přístupu učitelek. Rozhodně nikam potají nemizím. A paní učitelky dokáží děti utěšit, když je třeba. Někde to prostě funguje, někde ne. Komunikují s námi narovinu. Tohle v hodně zařízeních pro děti chybí. Učitelkou v MŠ být není snadné a ne každá to umí, jen si to nechce přiznat a pak to vypadá přesně tak, jak popisuješ.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3423
11.12.19 14:51
@Enmamma píše:
Ve dvou a půl letech se děti převážně ještě nekamarádí, nehrajou si spolu ale vedle sebe.

no jo moje děti jsou vyjímky :mrgreen:

tam jde hlavně o to, že to dítě už znají a tak nejsou uplně samotný v cizím prostředí

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5732
11.12.19 14:53
@welovefashion píše:
no jo moje děti jsou vyjímky :mrgreen:

Asi jo. :mrgreen:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16987
11.12.19 14:55

To je taky pěkně blbý nápad dítěti bez vysvětlení zmizet. :zed: Kdybys mu nejdřív řekla, že jdeš na záchod a po pěti minutách se vrátila, pak bys mu řekla, že si skočíš do obchodu a pak se vrátíš a půjdete spolu na oběd, ať si zatím hraje, tak z toho nemá šok, protože by počítalo s tím, že matka odešla a vrátí se.
Mně tohle „zmizení“ učitelky taky doporučovaly - stačilo mi představit si, jaké by byly moje pocity, kdyby mi zmizelo bez varování dítě.

Příspěvek upraven 11.12.19 v 15:02

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat