Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Nějakou diagnosu asi mít musi ne když bere léky. Píšeš o zmatenosti, tak má nějaký typ demence? Nebo třeba parkinsona? O skryply nerv se asi jednat nebude když jsou tam ty stavy zmatenosti po vynechání léků…bohužel maminka nemladne a jestli má nějakou diagnózu stav se může skokové zhoršit třeba i po nějaké události která tobě nepřijde tak významná…třeba viróza, nebo to že se zhoršil stav nějaké té její kamarádky a už se nemůžou navštěvovat. Zhoršení samostatnosti v hygieně…to působí hodně na psychiku…
Moje máma má rakovinu. Je jí 60. Podstupuje silné cykly chemoterapií. Nemá vlasy, pleť má šedivou, za rok zestárla tak o 10 let, je hrozně pomalá, neda se s ní ani mluvit, protože je unavená a když už síly trochu načerpá, příjde další cyklus. Je to pořád dokola. Je to hnusný, člověku je z toho naho.no. Nemám jak poradit, jen ti chci říct, že nejsi v takové situaci sama. Vybreč se, vykřič se a buď s maminkou co nejvíc to jde. Zajdi si k psychologovi, na terapii, věnuj se sportu, zálibám. Pomůže ti to.
Musíš být mamince oporou, vždyť 70 není zas tolik let, zdravotní problémy musí mít příčinu a musí se léčit. Nic není ztraceno a stav maminky se jistě zlepší. Mému otci 71 let před par měsíci praskla aorta, málem umřel a ted už zase dokonce pracuje, ne ze by musel, ale ma svoji firmu, tak mu to neda a doma proste sedět nebude. Takze ne každá nemoc v tomto věku musí končit smrtí.
Děkuju moc za hezký komentář @Alušáček. Je dobře, že to tak dopadlo.
Moc si toho vážím, jen mi to uplně trhá srdce na kusy a furt brečím. Mamka taky, jde vidět, že má strach. Po novém roce ji čeká pár vyšetření.
Nejhůř asi zvládám to, že mamka nosí plenkové kalhotky. Strašně mě to bolí a kolikrát při uklidu se prostě pozvracím.
Mamka z toho taky brečí, furt se mi za to omlouvá
Zní to hrozně, co řeknu, ale já se za ni vůbec netěším, vím že mě jednak čeká fura práce a druhak budu rozbita psychicky další dva dny. Někdy si fakt říkám, že bych radši skočila z okna
@Anonymní píše: Více
mela vysetreni na alzheimera? to by odpovidalo tem plenkam, zapominani…
@markytka3 Píšu hodně zmateně, páte přes deváté, omlouvám se.
Mamka ze dne na den nemohla vůbec z ničeho nic chodit, bolesti od páteře. Nemůže chodit po bytě, šourá se a chodí sestřička píchat injekce. Původně mamce chtěli dát mamce dolzin, ale na ten je alergická, stejně jako na paralen a spoustu dalších léků. Bere léky na odvodnění, tak to prostě nestihne kor se rychle zvednout a dojít si.
Doktor říkal, že po novém roce půjde mamka na vyšetření, co by to mohlo jít. Z těch léku už je uplně oblblá a je vidět i na ní, že je dlouhodobě nevyspalá a vyčerpaná.
Nechápu co se to děje ![]()
@Anonymní píše: Více
A proč jí tedy nezaplatíte pečovatelskou službu, když ti je z toho blbě a bydlí v domě s pečovatelskou službou? To, že se z toho hroutíš mamince nepomůže, právě naopak. Pak se za to stydí. Pobírá již důchod? Může už se k těm nemocem, které má, přidružit i třeba demence. Pak by bylo zapotřebí jí vyřídit příspěvek na péči. Je možné, že už sama v bytě to nezvládne a bude potřebovat domov pro seniory, kde bude mít ošetřovatelskou i zdravotní péči.
@marin paní se sociálky, co to vyřizuje příspěvek už u mamky byla a řeší se to. Už to bude snad po novém roce.
S tím zaplacením pečovatelky máš pravdu - asi si to nechci přiznat. Mamka dneska mi volala, kdy přijdu, říkám jí, že jsem teď tři dny v práci, tak o víkendu. No brečela, že to je za dlouho, že jí je se mnou dobře. Mně s ní ne.
Mám z toho vyčitky svědomí, nedávám to, vím, že zas nebudu spát, jen brečet apak zas na 12ky do práce.
Asi si budu muset vyhledat pomoc i pro sebe
@Anonymní píše: Více
Určitě to je náročné i pro tebe a je potřeba si najít pomoc. Mamince řekni pravdu, že se necítíš dobře a že máš zdravotní problémy a objednej jí tu pečovatelku zatím. A zase tam choď si jen sednout a popovídat a pustit film, abyste obě přišly na jiné myšlenky. Přines něco dobrého…
@marin
děkuji za milou zprávu. Nemám v okolí nikoho s kým si takhle můžu promluvit. Máš pravdu. Teďka s ebudu soustředit na práci a pak o víkendu zajdu za mamkou. POkud budu zas brečet nic to na situaci nezmění
@Anonymní píše: Více
A nedá se u vás najít nějaký lepší rehabilitační ústav? Jaký doplatek? Strejda byl na LDN skoro dva měsíce a neplatili jsme nic.
Existuje jina varianta krome ldn? Se mnou se nikdo moc nechce bavit, vse je pro ne hotova vec. Vychazi ro na 17 tis mesicne.. cert to vem pokud to pomuze, ale mam obavy..
Holky, nevím, si vůbec rady. Mamince je 70, mně 30. Tatínek už nežije. Maminka je v pečovatelském domě. Jak se mamka do něj dostala, omládla, bylo jí dobře, zlepšila se psychicky, našla kamarádky, chodila s ženskýma do keramiky. Chodila jsem za ní každý týden, u kafíčka jsme si pustili film, povídali, já u toho uklízela byt.
Jenže mamině se moc přitížilo, potřebuje už vozíček i na chůzi po bytě. Naštěstí nosí pleny, ale někdy když si mamka přehodí/zapomene vzít léky, je zmatená, odhodí špinavé kalhotky do rohu. Vyhazuji plesnivé potraviny. Mamka je ve fází, kdy se čeká na vyšetření a výsledky. Mamka se sama moc bojí operace. Říkám si: " může to být skříplej nerv, ten potrápí i mladého", jindy zas mám paniku, že to může být nádor apod. že umře při operaci.
Teďka když to píšu, říkám si, co blbnu, vždyť o nic nejde. Ale když jsem u ní trhá mi to srdce vidět jak nemůže, než jsem si zvykla na určitý věci
Když přijdu od mamky jsem uplně psychiky v hajzlu. Jen ležím na gauči, nemám ani sílu vstát z postele, jen břečím. Uleví se mi, když je partner doma. Mamka by potřebovala abych za ní chodila každý den, ale na to psychicky nemám, ani pracovně,. 