Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Lidi, nekdy si pripadam, ze me uz klepne🙈. Dcera ma 14 mesicu a myslim si, ze tak od 11. mesice ma takovy to obdobi, ze musi byt neustále nalepena na mame. (Ale zda se mi, ze to je uz věčnost, tak to možná trvá i dyl.) Tatinek by si s ni chtěl hrát i si ji vzít treba jinam, nez jsem ja, abych si odpočla, ale to ona vydrzi chvilku a pak je to proste porad jenom “mama, mama, mama…” a vsem nam uz dochází nekdy nervy. Nemuzu odejit sama na zachod, do vedlejsiho pokoje ani metr do kuchyne. Ted se do toho přidalo jeste vztekání, kdyz nema, co zrovna chce, ale nekdy proste nepochopím, co vlastne chce.
Asi ani nechci zadnou radu, jenom si postěžovat😀 napište třeba, jestli máte někdo něco podobného a jestli to přejde😀. je mi celkem i líto, ze nevydrží dlouho s tatínkem, příští týden treba budou muset zvládnout dopoledne sami a uplne mi je manžela líto, jak to bude mít těžký☹️.
Prejde to. A ja musim teda vypadnout ven, abych si odpocala, nebo vyhnat manzela s detmi. To az ted, kdyz maji skoro tri a skoro sest se jim da vysvetlit, ze si mamka chvili zaleze a obcas si i vystaci sami. Ale jistotu nemam. ![]()
Rodičovství, realita ve většině rodinách
Když jsem doma, je to taky furt jen Mami mami mami. Když doma nejsem, je to fuk ![]()
Takhle to máme když jsem s ním sama, přes den nebo když je manžel v práci na výjezdu. Mám stejně starého syna. Taky se dost vzteká a furt se po mě sápe. Ale jakmile dorazí tatínek, tak máma je neviditelná a nedá pokoj taťkovi. Jakmile zajde, tak řve jak tur a vzteká se na zemi. Takže si vlastně říkam, že mě asi plné zuby a užívá si tatínka
on si s ním ale dost hraje, dělá různé blbiny a syn ho má jako oblíbence. Někdy mě to se. e a je mi to líto, ale pak si říkám, že právě můžu v klidu odjet na nákup nebo něco vyřídit a vím, že jsou v klidu.
Hele třeba to nebude pro ně ve dvou vůbec tak hrozné jak si maluješ.
Jestli je to poprvé, tak bych rovnou zařadila do každého dne chvíli, kdy se proste zvedneš, vlažnè rozloučíš s tím, že se brzo vrátíš, obejdeš barák a zase nevzrušeně přijdeš domů jako by se nechumelilo.
Jinak to pochopitelně přejde, ale moc bych to v blízké budoucnosti nevyhlížela ![]()
Tak dlouho a toužebně očekáváme, kdy dítě poprvé řekne “mami”, aby se z toho za pár měsíců stalo peklo…… ![]()
Jo, je to normální. Holky mám 10 a 7 a občas mám chuť zakrtkovat pod zem, když slyším po miliontý …….. mamíííí
@Xena195 píše: Více
Musíš to vydržet. V pubertě se to úplně obrátí:)
Přejde to, ale chápu to. Měla jsem poslední dítě velmi, ale fakt extrémně kontaktní k mé osobě a trvalo to tak do 1,5 roku, kdy tedy nejen na WC ale ani s odpadky sama před barák. To dítě ani samo nespalo, takže 24/7 v kontaktu. Bylo to šíleně náročný.
Pak se to začala lámat. A ve 4 letech přišlo tata odbobí, které si hrozně moc užívám ![]()
Jo nechat ho ve 14 měsících manželovi znamenalo, že i kdyby se manžel zbláznil, tak to dítě to prořvalo, protože chtělo mámu.
A dneska v noci jsme letěli dolů, protože dítě hrozně plakalo, že tatínek v noci není a nebyla síla mu vysvětlit, že tatínek dorazí.
Vše je jen období.
![]()
Příspěvek upraven 13.06.25 v 12:49
@Janli píše: Více
Nejhorší je, když mamí přichází souběžně ze dvou protilehlých míst ![]()
Separační úzkost, terible two - vygoogli si. Je to normální. Těm skřítkům teprve dozrává nerv. soustava, takže i to vztekání je bohužel normální. Časem přejde, neboj. (A přijdou zase jiná výživná „období“ - to píšu jako máma skoro-dvanáctiletých dvojčat
)
@Snopy123 díky🙂 no jo u nás se aspoň spí v kočárku chvilku přes den (2× hodinu když dobry), s odpadkama samozrejme musíme spolu. Dneska jsem záviděla kamarádce, že muže nechat kočárek před obchodem a jit si tam na minutu neco koupit 🙈
Jo já měla stavy, kdy jsem ho prosila, ať spí déle než 5 minut bez kontaktu, protože za bdělého stavu nebylo naprosto reálné, že by to šlo. A záviděla manželovi, že sám si pije kafe.
A taky to přešlo. Dnes pláče, když tatínek přijde z práce později (4,5 roku) a za týden se stihne xxxx zeptat, kdy bude víkend, aby tatínek byl tady doma. No a teď spolu už hodinu někde něco podnikají, protože jít ze školky po obědě s tatínkem je mega fajn. Co tvoří matka je celkem jedno ![]()
@Snopy123 píše: Více
Noo prave, ze nechat manželovi bych rada, ale proste me jich je obou lito, takze bych si nejakou prochazku stejne neužila, kdyz vim, ze by to takle vypadalo.
@Xena195 Pamatuji si, když se mi podařilo jít sama poprvé vyvenčit psy - SAMA. Byla jsem z toho naprosto paf
(Samozřejmě mobil v kapse).
Jako manžel by ho pohlídal, ale já si prostě neodpočinula, když jsem věděla, že dítě ječí jak pavián.
U nás pomohlo pomaličku nabízet aktivitu mimo domov - čili dítě opouštělo s manželem domov na zajímavou aktivitu. A v případě potřeby běželi domů, čili manžel se venku opravdu snažil a pak zajistil potřebu navrátu. Šlo to velmi pomalu, ale pak se to zlepšilo. Jo a fungovalo to jen u manžela. Babičky, atd… neexistovalo.
No v kočáře nepsal nikdy snad, takže to moc nehrozilo a v autě ječel taky. Pubertáci pak už jezdili se sluchátky, protože on fakt byl schopný ječet celou cestu - to bylo na blázinec samo o sobě.
@Anonymní píše: Více