Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Violeta píše:
bohunko…no, to já dělám…jsem jedno velký voko1…my čekáme v červenci přírůstek…a kombinace vzdoru a žárlení mně děsí už teď…vždycky když je Matěj v nejlepším, hrnou se mi hlavou ty nejabsurdnější a do extrému zahnaný představy řvoucího batolete, řvoucího mimina, vyjícího psa a rybiček vyskakujících sebevražedně z akvárka…trochu mně uklidní, že rybičky ještě nemáme
No vidíš… tak aspoň ty rybičky, co je nemáte, ty budou hodné… ![]()
jjelena píše:
Violeto, narozením mimča se to změní, uvidíš. Možná proto, že jsou holky od sebe jen 2O měsíců, tak to od starší dcery neznám. I ze zkušeností z okolí vím, že se to u sourozenců neobjevuje, ale u dětí, co jsou kolem 2 až 3 let samy, tak ano. A naše mladší se nemá o koho „starat“ a s kým soupeřit, tak mě odhání
Holka, neslibuj, neslibuj
mně tohle sliboval kdekdo a je to snad ještě horší
Ty vzteklé záchvaty u nás poslední dobou nejčastěji spouští právě miminko - chce všechno dělat „sama“, přebalovat, koupat, nosit, a jakmile to nejde, hysterák… a už to jede „mamííí pochovat, mamííí, jdi pryč, mamííí pochovat…“ ![]()
Hlásím se do klubu
u nás je to stejné. Mámá pryč, v lepším případě mi udělá pápá.
Bohunko, můj kamarád - jinak zástupce vedoucího zálesáckého oddílu - dostal kdysi na první pohled šílený nápad. Vojenský výcvikový tábor pro 3-4 leté děti. No jo, ale on tyhle situace, co popisuješ, taky řešil coby strejda… A jeho argumentace byla následovná: dejme dětem pocit, že jsou „někdo“, že jim nasloucháme, že se snažíme (naoko) z nich něco vycvičit - zkrátka dejme jim pocit platnosti. Přitom je tak nějak zdravě utahejme a dejme jim možnost fyzického vybití. musel jsem uznat, že to není zas tak úplně hloupé… Jen jsem si myslel, že jsou na to ještě biologicky hodně malé…
Bohunko, jako se vším, každé dítko je individualita. A to je dobře, i když momentálně na nervy ![]()
Jura: kde se to pořádá? Začínám Helence balit kufříček ![]()
JJelena: … na nervy, na palici a na blázinec… tak jsme se na tom všechny shodly… ![]()
Bohunko, zatím se to nepořádá nikde… ale můžu ti poslat číslo mobilu člověka, v jehož hlavě se to zrodilo… ![]()
Faktem ale je, že hodonínští zálesáci v čele se svým už penzionovaným vedoucím vymysleli akci, která obdržela název „hozená rukavička“ (odkaz na středověké vyzvání na souboj). Pravidla: Za 24 hodin ujít 60 kilometrů, ve tmě (to podstatné se děje zásadně v noci) najít sedm kontrolních stanovišť, v časovém limitu 30 minut splnit všechny úkoly a přesunout se podle mapy na další kontrolu. A to mluvíme o žákovské kategorii, juniorská má ty pravidla drsnější… ![]()
Zažil jsem devítiletého kluka (Jencka od nás z oddílu), který to zvládl za 13 hodin a všechny kontroly splnil v limitu… ![]()
Souhlasím s Jurou, hned jak jsem si přečetla 1 příspěvek zakladatelky, napadlo mě zrcadlení, kdyby mě malý odháněl, řekla bych mu ať si jde sám. Jenže jak tak koukám, ty snahy tu byly a minuly se účinkem, tak pak nevím. Možná jedině se zatvrdit a když si to dítě rozmyslí, že už maminku zase chce, tak říct: „Ne, tys mě nechtěl, tak si určitě vystačíš sám.“
Já tohle ještě neznám, protože náš malej nemluví, říká jen pár jednoduchých slov jako máma, táta, pápá, mňam, čičí apod. Dvě slova ještě dohromady nedá, jako třeba právě to „máma pryč“, ale moc dobře mi rozumí, takže u nás to probíhá tak že když se vztekne, začne se vším mlátit, řve mi do ucha a třeba do mě strká, tak mu řeknu že na takový chování nejsem zvědavá a ať se jde vybrečet do pokojíčku a vrátí se až se bude chovat normálně. Tak se sebere a jde, v pokojíčku si pořádně zařve a když se vrátí tak je většinou po řevu a dělá jakoby nic ![]()
tak me mlada rekne mamo mazej a ukaze prstem ke dverim, no a ja jdu a jsem rada, ze mam klid, ale ne na dlouho ![]()
Ahojky, mě to dělá malá taky „máma pryč“ ale já klidně odejdu a nechám ji samotnou, ona pak časem přijde sama a nic se neděje ![]()
Teda docela jsem se tu nasmála ![]()
My taky máme takové vzdorovité období,ale spíš : Nebudu se oblíkat. Nejdu ven. atd..A na to vždycky u nás zabere,když řeknu,že já teda jdu,ať si tu zůstane sám a už ke mě běží ![]()
Ale tuhle jsem mu říkala: Matýsku,když si neuklidíš hračky,nepůjdeš se mnou za Péťou!
Mates si přítáhl z kuchyně naběračku a praví: Mám tady kladivo,jestli budeš zlobit,dostaneš kladivem!
Tak to mě docela dostal:D:D(Naštěstí ho nenapadlo mě fakt praštit:-))
dobře, pochopila jsem, je to v celku normální…přejde to…důležitý je, že u nás se to už vyjasnilo, protože Matěj svojí větičku konečně propracoval do konce, počínaje dneškem začal vykřikovat: Mami di do kuchyně, vařit!!! …takže za mně můžu říct, že teda aspoň vim, co se ode mně očekává ![]()
Malá mě nevyhání v záchvatu vzteku, ale pouze, když jí při něčem načapu, co nesmí dělat ![]()
Vlezla jsem do pokojíčku a koukla jí přes rameno, viděla jsem, že ničí hračku. Jak mě zahlídla, že jsem v pokoji, tak vykřikla: „Mami, jdi zase do obýváku, já tady teď něco dělám“ ![]()
Takhle se to opakovalo už několikrát, že mě poslala pryč, abych neviděla, co vyvádí za neplechy ![]()
Violeto, narozením mimča se to změní, uvidíš. Možná proto, že jsou holky od sebe jen 2O měsíců, tak to od starší dcery neznám. I ze zkušeností z okolí vím, že se to u sourozenců neobjevuje, ale u dětí, co jsou kolem 2 až 3 let samy, tak ano. A naše mladší se nemá o koho „starat“ a s kým soupeřit, tak mě odhání
Zlatíčka