Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Maminčina holčička?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.2.13 10:36
V tom věku je to podle mě normální. Za pár měsíců začne zkoumat sama, pak bude raději bez tvé přítomnosti - aby mohla lézt, kam nesmí, vytahovat skříňky a tak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 10:39
Moje z toho vyrostla kolem druhého roku. Pak už to bylo v pohodě - naučila si hrát sama a ve 3,5 je nadprůměrně samostatná. Takže v klidu, věnuj se ji, jak to jen jde, zatímco tě ještě potřebuje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 10:41
Já našeho nechávala od malička na dece aby si hrál sám s těma hračkama na hrazdičce, vydržel i docela dlouho, pak když se začal rozčilovat jsem si s nim šla hrát, takhle to vydrželo do doby než se začal plazit a lézt, to pak hračky šli stranou a prozkoumával byt, když jsem byla v kuchni nebo na wc byl hned u mě, teď už to začíná být zas lepší, začíná si hrát zas sám, když sedim na zemi tak si vyhraje docela dlouho, už mě nechá i něco udělat v kuchyni když je do něčeho zabranej, ale po chvíli je zas u mě a sápe se po mě, myslim že se to časem srovná, naštěstí se spaním je zlatíčko, položim do postýlky - ve dne i večer a do pár minutek sám chrupe..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 10:43
Moje malá má dva a půl roku a je v tomhle ohledu řekla bych průměrná ale v 7 měsících jsem od ní fakt nemohla, leda tam byl někdo jiný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 10:45
@Klementýnka nevěřím, že to jde naučit, taky jsem se snažila, ale prostě je to můj mazánek a má to tak od narození…dlouho trvalo i než s ním vůbec mohl být taťka…
taky nejsem typ, kterýho by bavilo se 24 hodin denně věnovat mimču, ale když to vyžaduje, tak s tím nic neudělám, ale nemůžu se dočkat až ho to přejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 10:46
Fňukání je fajn, horší je řev jak když píchnou prase jen co zmizím ze zroného úhlu 
Hele, ber to tak, že kdybyste žili v pralese, tak strategie přežití dítěte je držet se s matkou, jinak nemá šanci. A holt ta evoluce probíhá tak pomalinku, že se tohle z našich mozků ještě nevytratilo.
Když někam jdeš, tak na ni mluv, uklidňuj ji, když se zabre do hry, tak se zkus opatrně vzdálit, ona se časem naučí, že tam maminku nepotřebuje. Jdi na to hezky polehoučku, postupně, máte čas.
A přečti si něco o separační úzkosti, je možné, že vás ještě čeká, tak abys nevyšilovala pak z něčeho, s čím nejde nic moc dělat, jen to nějak přežít
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 10:47
Můj malej mě přestal potřebovat když mu bylo dva a půl roku 
mladší je taky maminčin, dokonće na něj když promluví někdo cizí, má hysterák přejde to taky..toho se nebojím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 11:19
Dovolím si zkopírovat tuhle citaci, moc se mi líbí a myslím, že je pravdivá:
Naomi Aldort: Největší překážkou rozvoje dítěte a primární příčinou obtíží mohou být očekávání rodičů. Děti dělají vše, co je v jejich silách, aby se vše naučily, aby nás potěšily a napodobovaly nás jako svůj vzor. Můžeme jim důvěřovat a na základě jejich ochoty je vést. Mají před sebou veliký úkol: stát se dospělými. Mají naspěch a postupují vpřed tak rychle, jak to jen umějí. Chtít po nich, aby vyrostly ještě rychleji, může vést pouze ke zkušenosti selhání a nízkému sebehodnocení dětí. Nejčastěji jsou příčinami obtíží běžné techniky trestání, včetně hrozeb, odepírání, časových omezení, uplácení, urážek, křiku, hubování, vyvolávání viny a dalších pokusů kontrolovat dítě. To nejlepší, co můžeme jako rodiče udělat, abychom si byli jisti, že naše dítě vyroste v soucitného, komunikativního, zodpovědného, pečujícího a ohleduplného dospělého, je jednat s ním se stejnými hodnotami a důvěřovat mu, že napodobí naše chování svým vlastním tempem. Kojení podle potřeby, nošení, reagování na pláč a společné spaní představují pouze část kontaktního rodičovství. Dítě bude mluvit laskavě, pokud uslyší, že rodiče mluví vlídně s ním i ostatními. Dítě bude mít sklon udržovat věci v pořádku, pokud zažije, že ostatní se také zasazují o prostředí okolo sebe. Naučí se dělit se o věci tím, že se s ním podělí ostatní a že jej budou respektovat, pokud se nebude připraven se dělit. Naučí se poděkovat, pokud kolem sebe uvidí a samo zažije mnoho výrazů vděčnosti. Jediná cesta, jak vědět, kdy lze očekávat rozvoj určitého chování, je pozorováním dítěte. Prozatím mohou rodiče dítě vést ne skrze kontrolování nebo poučování, ale spíše příkladem a jasným, laskavým vedením. www.naomialdort.cz, Jak přežít batolecí období.
Tak tak, neučit „samostatnosti“, nechat dítě svému tempu…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 11:49
No my máme uplně to samo v půl roce. Myslím, že to nejde moc ovlivnit. My s malou hodně cestujeme, bereme ji mezi lidi pořád. Máme velkou rodinu atd., ale stejně je mamák. Snad to přejde samo. Ona navíc ani nechce jít k nikomu než ke mně a manželovi. Brečí i u babiček 
Všichni mají blbé kecy, jak jí máme hrozně naučenou, ale co mám dělat, mám ji nechat samotnou řavt, až se prořve do dalšího spani?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 11:53
Zdravím, dcerka má čerstvý 2 roky a doteď má dny, že mi vysí na teplácích Rada je prý pořídit sourozence dítka se nudí a tak chtějí pozornost, aby nebyli sami. Nevím, co bych poradila, protože jak píšu, malá má už 2 roky a dělá to i teď, né denně, ale dny má, hlavně když jí rostou zuby, nebo když je nemocná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 12:35
Male je 9m…a ona si treba chvilku vyhraje ale pak stejne doleze za mnoou treba do kuchyne chytne me za nohu, klekne si a takhle na me visi kdyz jdu na zachod, opet doleze az ke dverim a bucha na ne-nastesti teda nerve..co me vzdy zachrani je reklama v televizi-ty ona miluje a cuci na ne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.2.13 13:02
U nás byla maminka středobodem světa do 2,5 let. Takže se připrav, že mateřství může být hodně náročné, pro mě bylo a je, některé děti prostě samy nechtějí být. Není to jenom o tom, že to neumí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.13 14:02
Díky za růžovou perspektivu. Máme 3m holčičku a připadám si spíš jak věšák na dítě než matka . Teď jsme pořídili houpačku Fisher price a jsou na ní navěšené hračky, tak si dojdu aspoň na WC, ale jinak bez mamky ani „ránu“. S předsevzetím, že nebude spát u mě v posteli jsem vydržela cca do 2m. Pak nad obavami, že dítě zalehnu, zvítězila víra v pud sebezáchovy miminka a moje snaha nezbláznit se a od té doby je kus noci u mě v pelíšku. Když usne, tak ji honem šupnu do její postýlky a někdy mi to i projde… Švagrová mi říká, že máme rozmazlenou holku, že ji mám občas nechat „vyřvat“, ale já na to nemám nervy vidět ji, jak se zajíká a koulejí se jí slzy jak hrachy. Navíc už nepláče miminkovsky potichu, ale nabrala otáčky a je to spíš výkonná sirénka. Když si tak čtu zkušenosti ostatních, je to balzám na moji duši, že nejsem výjimečná „rozmazlovací“ matka. Už se moc těším, jak mi bude viset na noze…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.2.13 21:50
Mám doma 5,5 měsíce a nemůžu ani na záchod 
okamžitě křik… ale když sedím na sedačce a vidí mě tak v pohodě nepotřebuje mě na hraní vůbec…s přítelem vydrží v poho, ale jakmile příjde mamka nebo tchýně chytá hysterický záchvaty 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.2.13 10:14
@janísek007 tak jsem alespoň ráda, že to u nás není nějaká rarita a je to tak téměř u všech. Už jsem se bála, že jsem s ní až moc, a proto pořád fňuká.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
