Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Tak jsem přijela po několika měsících na svátky domů k našim. První dny rodinná pohodička, ale dnes to vybuchlo. S mámou jsme hodně odlišné povahy - já tichý melancholik ona stojí na opačné straně, máme dost odlišný vkus ve spoustě věcech. Je zvyklá např. stále hodnotit můj vzhled. Dřív mě to štvalo, ale zapracovala jsem na sobě a přestala jsem to brát osobně. Uvítací větu, „co to máš zase na sobě“, beru jen jako nešťastný způsob vyjádření jejího názoru na který má nárok. Celou dobu jsem v klídku, věty a poznámky, které by dřív vyvolaly na sto pro hádku, přecházím a dělám, že je neslyším, odvádím od nich pozornost. Ale co je mi to platné. Dnes si to mamka zařídila tak, aby se to „přeslechnout“ nedalo. Včera večírek s přáteli, přespání v jiném městě. Dnes ráno návrat - můj minikufřík s věcmi se kterými jsem na těch pár dnů přijela je z půlky vyskládaný, zbytek (naprosto čistých věcí) se prý zrovna pere, věci z kapes jsou vyskládané na posteli. Koukám na to jak puk, jen to ve mě bublá. Hledám svetr ve kterém jsem přijela, nikde nic, hledám antikoncepci, také neúspěch.
„Mami, neviděla jsi moje prášky?“
„Jo, dala jsem ti je do kuchyně.“
„A ten můj svetr pereš?“
„Jaký svetr, žádný jsem neviděla“.
„No ten co jsem měla na židli.“
„Co? Na jaký židli, já jsem tam u tebe nic nedělala, nevím.“
Čekám až dopere pračka. Mezi tím postrádám ještě šátek podobného stylu jako svetr. Nikde nic. Tohle mi dělala celou pubertu, věci co se jí na mě nelíbily prostě schovala nebo je vyhodila a nikdy to nepřiznala. Ale, že mi to udělá v době kdy už jsem dospělá? Ze začátku jsem si myslela, že je to nějaký retrospektivní vtípek. Na konec to vygradovalo do hádky jak fík a skončilo to tím, že ty dvě věci vytáhla ze skříně, hodila je po mě se vzkazem, že když chci vypadat jako nějaký feťák od popelnic tak ať si posloužím. (Svetr stál přes dva litry, značka Angels never die). Chápete to? Já tuším co to u ní vyvolává, ale ona to nikdy nepřizná, řešit to nechce, všechno řeší řevem… Mrzí mě to neskutečně. Zůstávám po zbytek návštěvy v nějakých mezích jenom kvůli tátovi, který to odnáší neprávem. Asi jsem to ze sebe chtěla jen vypustit, ale zajímalo by mě jestli nemáte nějakou radu pro příště nebo pokud byste to řešili jinak, tak by mě zajímalo jak. Díky všem, hezký zbytek roku přeju.
Tady asi žádná rada nebude. Jedině nejezdit
Případně se po dobu pobytu u ní opravdu chovat a oblékat jak ona chce ![]()
No, co ti na to napsat, jen máš můj obdiv a přeju hodně duševního klidu. Jinak se tedy tlemím, prý jak od popelnic. Hele, já objednala manželovi džíny a mikču od Abercrombie a Fitch, miluje ten jejich used styl
stálo to přes 5000 šlo to sem přes měsíc z júesej
manžel nadšenej, tchýmě vyváděla, že je jak šupák, že to nemyslí vážně, jestli mi jako nevadí, že manžel je mojí vizitkou, a jako jestli mi přijde normální, aby chodil s roztrhanýma rukávama na mikině, manžel se za mne skvěle postavil
šel vedle do místnosti a telemil se a nebyl k utišení a jeho tatínek mu cpal tisícovku, ať si koupí alespoň do města novou mikinu, a že když nebudeme mít peníze, že se nemáme stydět a máme si říct. A manžel se jen tlemil a já stále s pusou dokořán…Takže tě plně chápu.
Když se s ní nedá mluvit… zkus to napsat…
Napiš jí to všechno vg dopise. Že jí máš ráda, ale že už jsi dospělá a co ti vadí a tak, a že se s ní nedá mluvit, že hned řve, tak že jí to píšeš. Že pokud nebude schopná tě akceptovat jako dospělou osobu a nepřestane se k tobě chovat tak či onak, že teda ti nezbyde nic jiného než jíá nenavštěvovat. Že si asi neuvědomuje, že z návštěvy od ní jezdíš vždy rozhozená, naštvaná, a že se jí pomalu začínáš kvůli tomu vyhybat…
Koukám že bych ti to napsala sama ![]()
No prostě… dopis. ![]()
S mým otcem se taky nedá mluvit. A moje máma to řešila tímto způsobem… místo aby na sebe necha řvát a on ji nepustil ke slovu tak mu to napsala do dopisu a zmizela z dohledu. On byl tedy nucen dopis přečíst celý aniž by hned po první větě oponoval (což by dělal kdyby mu to říkala osobně) a nenechal by jí to doříct… vždycky to pomohlo… zkus to, ještě jako poslední možnost.
Pak už jen nejezdit… a ono by jí to časem došlo…
![]()
@Aneta.Berg …člověka potěší, že všude je „něco“
také mám s mamkou jiný vkus..dobře si pamatuji, že jsem si třeba upletla svetr a ona mi ho do rána pošila takovými flitry…protože bych jinak vypadala jako „santus“
Já tyhle návštěvy zatnu zuby a usmívám se, těším se domů a říkám si, že to jednou skončí ![]()
@kozisek píše:
@Aneta.Berg …člověka potěší, že všude je „něco“také mám s mamkou jiný vkus..dobře si pamatuji, že jsem si třeba upletla svetr a ona mi ho do rána pošila takovými flitry…protože bych jinak vypadala jako „santus“
![]()
Já tyhle návštěvy zatnu zuby a usmívám se, těším se domů a říkám si, že to jednou skončí
jj, já kdysi od babičky dostala dvě košile… byly úžasný! Moderní, šik! A moje máti mi je vyhodila!
Samozřejmě aniž bych o tom věděla… a děla děsně překvapenou, že je nemůžu najít… ale já se šla podívat do popelnice a našla je tam…
![]()
Mám s mojí mamkou něco podobného. Všechny organizuje a to co chce si vždycky prosadí, prostě si to vyřve, nebo to vezme přes výčitky a podobně. Názor někoho jiného jí nezajímá a ani si ho neposlechne, skáče do řeči, dokud to ten druhý nevzdá. Přitom říká, ze nás ma všechny ráda a dělá pro nás první poslední, jenže za jakou cenu, když to při první příležitosti vyčte. Vím, ze se sama trápí, má představu ideální milující rodiny, ale mi ji to „kazíme“ protože není vždycky po jejím. Co s tím? To se snažím vymyslet celý svůj život:-(
Jestli se mamka za tebe nestydi. Ona ta starsi generace z toho dokaze mit strasny nervy, ze potomek chodi jak supak. Bohuzel to tva maminka neumi normalne rict, ale dela tyhle neprijemny kroky. To znam a nesnasim to. Moje mama to dela taky. Ona me nebere, jen neco udela a nemuvi. Koukala jsem na tu znacku svetru a taky me neoslovila, taky bych dceri rekla, ze by ji sluselo neco zenstejsiho. Ale to je muj nazor a neni mozny ti vykramovat veci a zabavit. Co poradit, k mame si vem neco stridmeho na sebe, ale trochu se obavam, jestli si mamka nenajde neco jinyho.
Hele vklidu, něco takového taky znám…máma furt komentuje věci na mě…ráda doma nosím pohodlné věci a už to komentuje..nejen to..nakonec jsem sní vyrazila na nákup, koupila si pár věcí co jsem já i ona odsouhlasila a jsme spokojení všicí..
Jsi její dítě a tím být nepřestaneš…ani když ti bude 50
@Cmochy Ty jo, to je super nápad! Moc dík za něj! Já jsem původně chtěla napsat, pravidla, který chci, aby po dobu mojí přítomnosti dodržovala - soukromí, místo na mé věci, které bude po dobu co tam budu jen moje i kdyby to měla být jen židle vedle postele atd…ale tohle je možná ještě lepší. Opravdu děkuji za tip.
Jedním slovem hrůza. Vraždila bych. Vyříkat si to s ní v klidu bez hádky by nešlo? měla by pochopit, že už jsi dospělá…
@terinka4444 To jsi mě hodně pobavila, úplně se tu směju nahlas jako blázen
.