Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky jedináčků
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.4.15 11:46
@prazacka Pak už jsem nepřemluvila manžela. Já chtěla hodně. On měl nějaké problémy, takže nechtěl. Je pravda, že se od té doby nijak nechráníme, takže stát se může cokoliv. Ale už tomu nevěřím. 
Třeba manžel změní názor dřív, než to vypadá. Nikdy nevíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.15 12:12
No byla bych za to ráda! Tak pokud se nechráníte, tak nikdy nevíš:-)
Já si myslím, že na jednu stranu by to bylo všechno mnohem jednodušší a pohodovější mít jen syna, co se týká hlídání, podnikání různých aktivit a také vzhledem k mým zdravotním komplikacím.
Když ale vidím maminky (hlavně holčiček) s kočárky, nebo s bříškem, je mi vždycky smutno a začnu zase nad miminekm přemýšlet.
Dokonce i teď v práci, měla bych pracovat a sjíždím tu diskuse:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.15 13:11
A jak se ti podařilo tu touhu po miminku překonat? Jak to cítíš když tvoje kamarádky čekají nebo už mají miminka?
Mě mrzí, že manžel druhé nechce, kdyby chtěl, i přes zdravotní rizika bych měla druhé hned:-(
Na druhou stranu mě zase nebavila mateřská doma, jsem hodně aktivní člověk, a režim doma (uklidit, uvařit, písek…) mě moc nenaplňoval. Jsem v podstatě spokojenější v práci, přestože je to občas velký stres, ale režim kdy je malý v jeslích mi v podstatě vyhovuje psychicky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.15 13:30
@prazacka Taky mi víc vyhovuje režim práce/školka.
Mně pomohla právě práce, víc se do ní zapojit. Uniknout tomu režimu být víc doma než v práci. Pracovala jsme celou dobu ale omezeně. A pak pomohlo i to, jak dcera roste, je samostatnější. I její povaha - je beran, svéhlavá… Takže dost náročné období vzdoru.
Nějak to prostě odeznělo samo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.15 14:32
Tak třeba mě to za nějaký čas taky pustí:-) Syn je taky hodně tvrdohlavý a období vzdoru trvá asi od 1,5 roku a nyní je to tedy docela hustý:-) Vzteká se denně, mlátí sebou o zem a je vždy proti tomu co cheme aby udělal, dcerku to už pustilo nebo ten vzdor pořád trvá?
Manžel právě v tomto období vzoru je ještě více proti tomu mít miminko, říká že si to vůbec neumí představit.
Je možné, že za ty 3 roky co manžel teď připouští to zase pustí mě a třeba už nebudu chtít:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.15 14:37
@prazacka U nás se vzdorovalo od dvou a čtvrt do tří a půl. Teď už je to lepší, ale v krizových okamžicích (únava, hlad) je to projeví. Už se ale dokáže uklidnit a pracovat sama se sebou, omluvit se. Naštěstí úplně to stejné dělala moje sestra našim a je z ní skvělý empatický člověk, co by se pro jiné rozkrájel. Tak tím se utěšuju. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.15 14:45
No snad to syna přejde dřív než ve 3,5 to by znamenalo ještě rok:-(
A jak máš starou sestru?
Já mám ségru o rok mladší a právě i když jsme se v dětství dost hádaly, teď je to moje nejbližší kamarádka a i proto bych synovi chtěla dopřát sourozence.
Manžel je jedináček a tak neví, o co přišel a jaký to je mít sourozenecký vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 11:47
@prazacka Uplně Tě chapu taky mam takové pocity a moc bych chtěla druhé, jen ja nemam ty zdravotní problemy ale spíše muj muž nechce. Mě je už 33 takže ten čas hrozně utika ach jo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 11:53
@Zuzanda a proč váš muž nechce druhé dítě? mluvili jste spolu o tom?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 11:56
@jaruška68 mluvili jde o penize on to nemysli zle chce nas zajistit ale prostě nechce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 14:53
Ahoj všem, taky máme jedináčka, je mu už 6 let. Syn byl od malička hrozně náročný, na jeho miminkovský věk nevzpomínám úplně ráda, pořád je plakal. I teď vyžaduje hrozně moc pozornosti a je velice živý, řekla bych že vydá tak za tři děti dohromady 
Hlavně proto jsme se rozhodli, že druhé nebude. Manžel by teď i chtěl, ale já už se na to necítím, taky už nejsem nejmladší. Zpětně trošku lituju, že jsme si druhátko nepořídili do synových tří let, ale asi bych zkončila v blázinci 
Jinak syn sourozence vůbec nechce. Já mám staršího bráchu o 6 a půl let a jako děti jsme si nijak moc nerozuměly. I ted si rozumím spíš s jeho partnerkou než s ním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 18:21
@Kamic píše:
Ahoj všem, taky máme jedináčka, je mu už 6 let. Syn byl od malička hrozně náročný, na jeho miminkovský věk nevzpomínám úplně ráda, pořád je plakal. I teď vyžaduje hrozně moc pozornosti a je velice živý, řekla bych že vydá tak za tři děti dohromady
Tomuhle naprosto rozumím. Být v takové situaci, taky bych do dalšího nešla. Necítím se na to teď, když jsou dceři 3. Miluju jí nade vše, je chtěná, plánovaná a moc si jí užívám, ale taky mi chybí život před dítětem. Nasávám všechno z každého jejího období, ale nepláču nad vyřazenýma oblečkama a mám radost z toho, že je čím dál samostatnější. Naštěstí má bratra, sice dospělého ale ví že je to brácha a na sourozence se zatím neptá. Jsem sobec, ale další v současné době nechci, možná změním názor časem, kdo ví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 22:10
Zdravím Vás. Pročetla jsem celou diskuzi a nedá mi to, abych nepřispěla svoji troškou do mlýna.
Je mi 31 a máme doma 1,5 letou princeznu. Je chtěná, milovaná, úžasná. Ale taky si nejsme jistí tím, jestli jít do dalšího dítěte. Já jsem ze 3 dětí nejmladší a manžel ze 3 dětí nejstarší. On nemá zrovna nejlepší vzpomínky na dětství, dá se říct, že to dobré co do života dostal bylo hlavně od jeho babičky a dědy z tatínkovi strany, pro ostatní byl na druhé koleji a nyní se s rodiči ani s dvěma mladšími bratry nestýká (už je to asi 6 let) dokonce mu ani na svatbě nebyli, pouze babička, ale to je na dlouho. 
Jde spíš o to, že on po této zkušenosti si sice dítě přál (holčičku), ale jen jedno, právě proto, jaké měl dětství. Pořád opakuje, že jí chce všechno dopřát, nejenom materiálně, ale i citově, že jí chce věnovat svůj čas, svoji lásku a dát jí prostě to nejvíc co bude umět. Já mu rozumím a i s ním souhlasím, ale také si občas pokládám otázku - vážně skončíme jen u Denisky? Bude sama? A co až tu nebudeme? 
A pak si vzpomenu na ty naše rodinné vztahy a sourozenci opravdu nejsou zárukou toho, že to bude fungovat celý život. 
Jak jsem zmiňovala výše, i já jsem ze 3 dětí, bráchu mám staršího o 12 let a s ním se nestýkám vůbec, maximálně když mají rodiče kulatiny nebo výročí svatby, tak se tam sejdeme, ale nemáme si moc co říct, ale tam je problém v jeho druhé ženě, v podstatě ho od nás odřízla, ale to je také na dlouho. 
Ségru mám starší o 10 let a s tou se vidím tak jednou za 1-2 měsíce, bydlíme od sebe 200 km. Dřív jsme si nerozuměli vůbec, byla jsem ocásek co za ní furt lezl. No a teď jí je 41, má dvě dospělé holky 21 a 19 a spolu jsme navázali docela vztah, ale popravdě řečeno vidím, že je to díky naší Denisce. Ona se na ní hrozně těšila, pořád mluví o tom, jak si jí bude brát na prázdniny atd. Takže kdybych to dítě neměla, možná by ten vztah byl taky o ničem.
Je to fakt zvláštní, když se člověk takhle zamyslí nad svou rodinou a vztahem k jednotlivcům. Celou dobu si myslím, jak jsme skvělá a soudržná rodina, ale po hlubokém zamyšlení zjišťuji, že nic už není jako dřív…Každý máme svoje partnery a svoje rodiny, svoje životy a nijak zvlášť si prostě nechybíme. To jsem ale odbočila od původní myšlenky.
Když bylo dceři 8 měsíců, nastoupila jsem do svého původního zaměstnání na poloviční úvazek, manžel dělá na směny, takže když on má volno, tak hlídá a já jdu do práce. Vychází to, že chodím 2×, někdy 3× do týdne na 8 hodin a je to úúúžasný. 
Sice je malá hodná, nebrečí, ale i tak, když jsem s ní třeba 3 dny sama (manžel má denní), tak se pak těším do práce, že si „odpočinu“, pročistím hlavu, popovídám i o jiných tématech než o plenkách. Navíc jsem vypozorovali, že kromě přínosu do společné kasy to je i velký přínos pro manžela a malou, protože mají skvělý vztah, mají čas jen pro sebe a tráví ho po svém. Manžel je v tomhle úžasnej a někdy mě napadá, že je lepší rodič než já 
. O dceru se perfektně stará a zvládne k tomu nakoupit, uvařit, uklidit, prostě udělá v bytě cokoli, co je zrovna potřeba. Po téhle stránce nepochybuji o tom, že by zvládl těch dětí víc. Ale cítíme, že tak, jak to máme teď nám vyhovuje a užíváme si to, ale taky cítíme, že si chybíme my dva. Že nám chybí společné večery u vína (stále kojím) a prostě to všechno co bylo před Deniskou. Takže ano, druhé dítě bychom asi zvládli finančně, určitě bychom ho zvládli milovat a vychovat, ale asi jsme i trochu pohodlní nebo sobci, nebo obojí dohromady, protože se bojíme toho, že by to byl život jenom o dětech, ale co my dva??? Přece jsme spolu, že nás to spolu baví, milujeme se, máme společné zájmy, dítě je sice úžasná třešnička na dortu našeho budování vztahu, ale přece kvůli dalšímu dítěti nepřehodíme nás dva na vedlejší kolej…snad mi rozumíte co tím myslím.:hug:
Vidím to ve svém okolí, pár párů má 2, 3 i 4 děti, což je sice super, ale nevidím je se jen tak chytnout za ruku, jen tak se pohladit, políbit, být jen oni dva, vidím jen starost o děti a mluvení jenom o dětech a plánování které stojí jenom na dětech, ale co oni dva?? Ten základ, díky kterému ty děti jsou? Ten se musí přece stále opečovávat, aby byl stále tak pevný jako na začátku, ale místo toho jsou ty páry tak vyčerpaní od starostí o tolik dětí, že když už jim nááhodou nějaká ta chvilka zbyde, nemají už sílu ani chuť věnovat se tomu druhému a pak si pomalu ale jistě uvědomí, že si už o ničem jiném než o dětech povídat neumí, že už nemají společné zajmy, krom dětí, že už spolu neumí být sami…a je konec. A tohle my nikdy nechceme dopustit.
Takže asi raději jedno dítě a dva rodiče, než dvě a více dětí a jeden rodič. 
Ježiš, to je hroznej román, omlouvám se, asi to ze mě prostě muselo ven. A děkuji těm, kdo měli tu sílu to celé přečíst a třeba i zareagovat.
Dobrou noc všem a přeji krásný první máj, lásky plný po okraj!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.4.15 22:50
Každý by měl mít tolik dětí, na kolik se cítí. My máme dvě holčičky (8 a skoro 5 let) a jsem za to strašně ráda. Nechtěla bych mít jedináčka. Holky si spolu hodně vyhrajou, mladší se hodně učí od té starší, já o nich doma třeba 2 hodiny vůbec nevím, protože se zavřou do herny a hrají si s legem nebo cvičí. Obě dělají gymnastiku a ta mladší chce umět to, co ta starší, takže pořád to zkouší. Když jsou bez sebe, tak se pořád po sobě ptají. U starší jsem šla do práce na částečný úvazek v jejich 5 měsících a u mladší v jejich asi 10 měsících. Hlídal manžel a díky tomu mají spolu skvělé vztahy. Když je doma jenom jedna z dcer, tak je tam strašné ticho a i když se snažím ji věnovat, tak vidím, jak je nesvá a přeskakuje z jedné činností ke druhé a u žádné dlouho nevydrží.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
