Přesně takhle bych to řekla
Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Maminky jedináčků
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.12.14 12:20
@KlaraBoch píše:
Jeste dodam, ze si velice dobre rozumim s ostatnimi jedinackytri jsou mezi mymi nejlepsimi kamarady a mame fakt hodne spolecneho (a ani jeden z nich si nikdy nestezoval, ze by mu chybel sourozenec, spis naopak)
Náš kluk byl sám 14 let než se narodila dcera a sourozence nikdy nechtěl. Teď už je mu to jedno, spíš je rád, že má od nás trochu pokoj. K malé se chová moc hezky, má jí rád, když potřebuju tak pohlídá. Někdy jí uspím a jdeme s mužem na večeři a syn hlídá u chůvičky s mobilem. Sice to po něm chci minimálně, ale je to docela úleva vědět, že s ním můžu počítat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
kvetinka56
10.12.14 12:20
@šílenámáma píše:
Jsem hodně mladá, můžu mít klidně i za 15 let další dítě, ale spíš řeším ten věkový rozdíl, aby si rozuměli i v dětství, ne jen v dospělosti až vymizí ten rozdíl
Za mně je důležitější ta dospělost, dětství je pár let, kdyžto dospělí budou cca 50 let. Co je to proti pár lete v dětství. Mám 4 sourozence s různým věkovým rozdílem, všichni si rozumíme, máme se rádi, navštěvujeme se. Ségra má v bráchovi skvělou oporu a to jsou o 15 let od sebe (brácha je mladší). Já mám ségru jako nejlepší kamarádku, vím, že mě má ráda takovou jaká jsem, žádná kamarádka mi nevydržela tak dlouho. Je to super, mít se kam obrátit, když máš v životě potíže, nebo když se chceš podělit o dobré zprávy. Ve skutečnosti nemám jednu kamarádku, se kterou bych tohle chtěla sdílet. Proto si myslím, že je lepší mít víc dětí. Ale pokud další nechceš, tak do toho nechoď. Ne každý musí mít povinné dvě děti. Někteří nechtějí žádné, některé naopak víc.
- Citovat
- Upravit
mončís
10.12.14 12:21
Mame jedinacka a na druhe se necitim. Spis v tom vidim hruzu. Do 9 let jsem byla sama, pak se narodil bracha. Ted uz si mame co rict. Jinak tata je z 8 deti. Styka se jen se tremi a to jednou rocne. Ostatni nemohli pochopit, ze dedil on jako nejmladsi. Ja nikdy nebyla rodinny typ. Uz se tesim az mala bude samostatna a budeme podnikat neustale nejaky vylety.
- Citovat
- Upravit
šílenámáma
10.12.14 12:21
@Králičice píše:
Já řešila před měsícem stejné dilema.. Dalšího těhotenství se moc bojím, nevolností, předčasného porodu, opětovné vícečetné těhotenství, to, že manžela zas můžou někam poslat.. Jenže jsem se rozhodla, že pokud to půjde, budeme mít další.. I když se sestrou máme jiné životní názory, když šlo o vše, stála při mě a byla mi tou největší oporou..Když manžel nemohl.
taky se na jednu stranu moc bojím, že třeba bude komplikace a budu muset být dlouho v nemocnici… pak, že dítě nebude zdravé a tak úžasné jak moje první… atd… atd… jsem sobec 
- Citovat
- Upravit
10.12.14 12:22
@Katka86 píše:
A co když ne?
A co když si se sourozencem nebudou rozumět, jeden odejde do ciziny? Znám rodinu, kde mají 3 syny, všichni fajn kluci v rozmezí 5 let od sebe. Dneska se spolu nebaví ani jeden Tohle nenaplánuješ ani kdybys měla 10 dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 12:22
@marmelada78 To máš sice pravdu že může mít už rodinu svoji. Ale dle mě i tak by se stím sourozenci poprali lépe spolu. Drahá polovička se tak dobře nevcítí (ne všichni) a taky necítí takovou bolest jako děti kterým zemřel rodič. A děti? před dětmi se snažíme držet v jakékoliv situaci. Nechceme aby nás viděli ve špatném stavu. Tohle ale zase už řešíme něco jiného a není třeba to sem tahat. Dětí by mělo být prostě tolik na kolik se cítíme a na kolik nám život dovolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 12:23
Holky, nečetla jsem všechny reakce, ale poté určitě dočtu, jelikož pro mě je to zajímavé téma hodně. Já mám sama jedno dítě, kluka, bude mít v únoru 2 roky. S jeho otcem, mým bývalým manželem nežijeme, mám nového přítele. Býv. manžel si ale malého bere často, i já s bývalým úplně v pohodě vycházíme, on taky už někoho má, bydlíme od sebe 10 minut a myslím, že syn poznamenaný opravdu není. Za tatínkem bude moci jednou kdykoli jen bude chtít. Ovšem tím, že mám nového přítele, se moje životní situace trochu zamotala, můj býv. manžel mi jednou řekl, že nebyl připravený ani na prvního kluka, nevím, jestli by jsme měli někdy druhé, ale já vždy chtěla, to se přiznám, ne hned, ale v budoucnu.
Jenže nový přítel je o 17 let starší a naše situace je taková, že on má z prvního mnaželství 2 kluky - 9 a 14 let, nemyslím, že mu by se ještě někdy chtělo začínat vše znova, Jednou tvrdil, proč ne, ale realita je taková, že mu je prostě 45 let, maká fyzicky, nevím jednoduše, jestli by měl sílu.
A já už se tedy do druhého taky neženu a možná ani nikdy už nechci. Je to tím, že čím je syn starší - budou mu tedy teprve 2, ale říkám si, že jsem asi pohodlná ještě jednou absolvovat to hrozné období s úplně malým miminem. Nejraději bych to vnitřně sebe nechala tak, jak to je. Ale bojím se budoucnosti, že jednou budu litovat, že nemám děti dvě, že jsem o něco ochudila malého Ale moje představa je taková, že chci dokončit ještě rodičák do jeho tří let a vrhnout se na práci, vrátit se do zaměstnání, s přítelem a třeba i s mým nebo jeho synama si někam zajet, prostě žít.
Jsem sobec asi, co se týče mého syna, že nejsem nadšená z předstvy mu dát sourozence, bohužel zatím to vypadá, že zůstane sám. Ale musím se s tím vyrovnat nejprve já sama, mám z toho výčitky.
Samozřejmě, situace například za 3 roky může být jiná a já budu psát, že chci druhé. Nevím, momentálně ale ani náhodou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 12:23
@cverunka píše:
Já si myslím, že sourozence nenahradí žádný kamarád. Rodina je rodina. Jsem s bráchou o 5 let a když se něco děje, vždycky se na sebe můžeme spolehnout. Sourozenec s člověkem vyrůstal, má stejné zážitky z dětství, zná stejně rodiče, širší rodinu, všechny souvislosti. Když se něco děje v rodině, kamarádi o tom myslím nemají ani páru. Já za sebe teda říkám, že bez sourozence bych být nechtěla.
S tim nemuzu moc souhlasit. Ja i manzel mame bratry a spolehnout se na ne urcite nemuzeme 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 12:24
@šílenámáma píše:
taky se na jednu stranu moc bojím, že třeba bude komplikace a budu muset být dlouho v nemocnici… pak, že dítě nebude zdravé a tak úžasné jak moje první… atd… atd… jsem sobec
já taky 
a nestydím se za to. Dětem dáváme co můžeme, ale chci si něco nechat i pro sebe, pro můj vztah s mužem. On je ten typ chlapa, co chce hlavně ženu, milenku a ne jenom matku svých dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
šílenámáma
10.12.14 12:25
Já jsem nikdy jedináčka nechtěla i přesto, že my jsme se se ségrou celý dětství mlátily a nadávaly si. No ani ne tak dětství, jako spíš dokud jsme bydlely u rodičů. To už jsme se teda nemlátily Teď jsem ráda že ji mám a za nic bych jí nevyměnila 
Stejně si víc pamatuju ty hezký chvíle, jak jsme si hrávaly a drbaly jsme o klukách 
Teď mám 2,5 holčičku a 4m holčičku a starší ji má ráda. Chce si s ní hrát, ukazuje jí hračky, dělá před ní blbosti a mladší se tomu směje. Jednou to budou parťačky, nebudou závislé na tom, jestli já budu mít čas si s nima hrát, nebo příjde na návštěvu jiná maminka s dítětem. Prostě budou mít jedna druhou a to i když se třeba pohádají do krve. O kamarády může dítě přijít snadno, o souruzence těžko. Takže za mě jedináčka nikdy
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
šílenámáma
10.12.14 12:26
Taky jsem sobec a klidně to přiznám
Po letech s miminem a s mateřskou jsem ráda, že se stav stabilizuje, a snad taky dojde na pěknou dovolenou v zahraničí.
Jako bezdětní jsme si užívali, a s miminem to nešlo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.12.14 12:27
@terien píše:
já taky
i ja momentalne chci postavit dum a s materskou bych jaksi nemela sanci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
