Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel a rodiče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.2.20 09:29
@Anonymní píše:
Situace je horší. Mama najednou prohlasila, že je jej úplne jedno či chodiť budem či nie, je jej to jedno, naraz že chcela chodiť ešte tak rok keď je malý tak malý a rastie a učí sa chodiť a rozprávať a vôbec. Navyše manžel stále basni o druhom dieťati, cestovať vlakom s dvomi deťmi sama, no neviem. V marci musím domov ísť, tak uvidím ako to dám, zvládnuť zvládnem, ale uvidím. A že sem už nikdy nepríde, tak som z toho vyšla úplne najhoršie. Som medzi mlynskými kameňmi, zostalo to všetko na mne, ja som to mame vysvetľovala, ale ona sa hneď pýtala manžela, že to musí počuť od neho, že neuverí. No a už to bolo, dve horúce tvrdohlavé hlavy, inak to skončiť ani nemohlo. Skoro celú noc som nespala a neviem ako z toho von. No, som dosť submisivna, lebo som bola vychovávaná štýlom, že som malé nechápavé decko a mám šúchať nohami. Takže moje slovo akosi neplatí. Dokonca sa dnes riešilo aj to, či ti manžel myslel drzo alebo nemyslel, ako bolo myslené, úmysel a tak.
Zakladatelko a co chceš ty? Víš to vůbec? Jezdit k nim nechceš, je to zřetelné z toho co píšeš. Chceš tedy aby jezdili oni? Stačí ti je vidět 3× do roka? Jestli jo tak je jednou za půl roku pozvěte a uvidíte co bude, nebo i zavést tě jednou za půl roku je pro tvého může problém? Trošku mu tady v tom všem chybí co chces a přeješ si ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 09:36
@Malina7 ano bydlíme tu oba a oba jsme pracovali na přijatelném kompromisu. Moje rodina je z východního Slovenska, manželova taky. A jen proto, ze jsme zatížení geny neznamená, že se přizpůsobíme “kultuře”, což je v tomhle případě citové vydírání.
Jednat s kýmkoliv stylem “buď bude po mém nebo si trhni” je manipulátorství. A jestli chceš říct, že se tak chovají všichni Slováci, tak asi nečteš příspěvky zakladatelky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 09:39
@Martha03 vůbec neříkám, že manžel ten problém způsobil. Jen jsem napsala, že manžel se neměl co do takové debaty vůbec pouštět a že si to měli se zakladatelkou nejdřív vydiskutovat a pak dojít k nějakému návrhu, který by ale rodičům nadhodila ona, ne on. Už jen proto, že je tam vzájemná averze. Prostě to řeší tak nějak divně. K zakladatelce se ze strany i rodičů patrně přistupuje, jako kdyby ani nebyla. Na druhou stranu s jejím přístupem se tomu moc nedivím 
Přijde mi tak trochu jak leklá ryba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 09:54
@neila tak nějak se nechá vláčet situací bez vyjádření nějakého názoru. Jako by chtěla by mít klid a je jí jedno za jakého řešení
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:01
Já si myslím, že je pro zakladatelku velmi těžké se rozhodnout..byla vychovávaná tak, že nesměla říct svůj názor, protože nikdy nebyla na to dost rozumná, aby nějaký měla. Takže rodiče bere jako,,bohy", kterým je třeba nic nenamítat, neb mají ve všem pravdu. Já to chápu..do toho manžel, který toho má všeho po krk se ozval..on má pravdu, ona to ví, ale rozhodila si rodiče a není zvyklá jim vzdorovat a co teď? Jak z toho ven? A i kdyby jezdila pravidelně k nim sama, ustála by ten nátlak z matčiný strany na svého manžela? To všechno si dle mě uvědomuje a neví jak z toho ven.. toť celý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:12
@neila píše:
@Martha03 vůbec neříkám, že manžel ten problém způsobil. Jen jsem napsala, že manžel se neměl co do takové debaty vůbec pouštět a že si to měli se zakladatelkou nejdřív vydiskutovat a pak dojít k nějakému návrhu, který by ale rodičům nadhodila ona, ne on. Už jen proto, že je tam vzájemná averze. Prostě to řeší tak nějak divně. K zakladatelce se ze strany i rodičů patrně přistupuje, jako kdyby ani nebyla. Na druhou stranu s jejím přístupem se tomu moc nedivím
Já myslím, že zakladatelka psala, že se o tom s matkou bavila. Ta tomu nevěřila a chtěla to slyšet přímo od něj. A tak vznikla tato situace. Tedy ona to podle mě s ní řešila jako první, jen maminka si myslí, že tím, že půjde do přímé konfrontace s jejím mužem tak dosáhne svého. Jelikož svou dceru vidí jako slabocha co se nechá ovládat druhými, nejprve ji měla v moci ona a teď ji má podle ní v moci její manžel a proto s ním šla do konfliktu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:19
@Malina7 Bych chtěla číst tu reakci, kdyby se jednalo o tchyni zakladatelky a ne vlastní matku. A to by bylo - nakonec to co ona předvádí není nic jiného než citové vydírání. At zakladatelka zvedne zadek a jede vlakem. Nějak nechápu, kde je takový problém. Dojede vlakem do Prahy ( mluví o metru, tudíž jasně Praha), na hlaváku sedne na rychlík a jede dál, tam přesedne a hurá zavolá taxi a je doma. Co na tom? Dělá, jako by měla jet s volským spřežením. Ale ona jasně chce to co její matka - zlomit manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.20 10:23
Teraz mama, že nech sa trápim vo vlakoch a nech malý vo vlakoch vždy ochorie a je nemocny len co prídeme. A že autom nemám chodot, lebo u nás nemám kde parkovať. Že sa musím trápiť cestovaním. A zase vzdychá, že babicku nebude poznať, aká je nešťastná, a keď som už vybuchla aj ja, že chodiť môže sem, len trochu menej, tak povedala, že by sa cítila trápne ako votrelec, že radšej nepride už nikdy, lebo by sa cítila trápne a že manžel bol drzý, bola som u toho a nebol, možno trochu, ale nič strašné. A stale, že kedysi chodili oni k mojej babke každé dva týždne a mobily neboli, no tak prišli neohlásene a vždy sa tešili, že prisli, ale to bola dedina, kde ľudia žili tak pospolu, no neviem ako to bude ďalej.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.2.20 10:26
@Martha03 píše:
Já myslím, že zakladatelka psala, že se o tom s matkou bavila. Ta tomu nevěřila a chtěla to slyšet přímo od něj. A tak vznikla tato situace. Tedy ona to podle mě s ní řešila jako první, jen maminka si myslí, že tím, že půjde do přímé konfrontace s jejím mužem tak dosáhne svého. Jelikož svou dceru vidí jako slabocha co se nechá ovládat druhými, nejprve ji měla v moci ona a teď ji má podle ní v moci její manžel a proto s ním šla do konfliktu.
Si to vystihla na jednotku. Najprv mňa ovládala (doslova ovládala) mama a teraz si myslí, že manžel. Som taká dosť submisivna, moje slovo - žiadne slovo. Ona o tom musela hovoriť s manželom a bola dosť naštartovana a on si nenechá nič páčiť a už aj bolo. Teraz hovorí, že takú sopliak nemá s ňou tak čo hovorit, nemá na to právo…
- Citovat
- Upravit
10.2.20 10:30
@Anonymní píše:
Teraz mama, že nech sa trápim vo vlakoch a nech malý vo vlakoch vždy ochorie a je nemocny len co prídeme. A že autom nemám chodot, lebo u nás nemám kde parkovať. Že sa musím trápiť cestovaním. A zase vzdychá, že babicku nebude poznať, aká je nešťastná, a keď som už vybuchla aj ja, že chodiť môže sem, len trochu menej, tak povedala, že by sa cítila trápne ako votrelec, že radšej nepride už nikdy, lebo by sa cítila trápne a že manžel bol drzý, bola som u toho a nebol, možno trochu, ale nič strašné. A stale, že kedysi chodili oni k mojej babke každé dva týždne a mobily neboli, no tak prišli neohlásene a vždy sa tešili, že prisli, ale to bola dedina, kde ľudia žili tak pospolu, no neviem ako to bude ďalej.
No a co že se budeš trápit, proč by ses měla trápit? je tam pohodlně, můžeš jet v dětském kupé, ty si můžeš dát jídlo. Matka tě jednoduše dusí a užívá si to a ty jí to žereš. Evidentně tvůj manžel dobře ví, proč ji nesnáší. U nich není kde parkovat? tak necháš auto u souseda na silnici, no co. Jsou to všechno jenom kecy. No ale to za tebe nikdo nevyřeší, bud ji budeš poslouchat, nebo se jí postav. Řekni jí - pojedu vlakem, nejsem debil, a zbytek není tvoje starost. Hotovo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:38
@Anonymní píše:
Teraz hovorí, že takú sopliak nemá s ňou tak čo hovorit, nemá na to právo…
To je přesně ono. Pořád má v hlavě ten model, že mladší musí poslouchat staršího. Ale tak to není, jsou dvě rovnocenné lidské bytosti a musí se dohodnout.
Jedna moje teta z Moravy je taky taková generálka a málem přišla o syna, když mu chtěla diktovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:39
@Anonymní píše:
Si to vystihla na jednotku. Najprv mňa ovládala (doslova ovládala) mama a teraz si myslí, že manžel. Som taká dosť submisivna, moje slovo - žiadne slovo. Ona o tom musela hovoriť s manželom a bola dosť naštartovana a on si nenechá nič páčiť a už aj bolo. Teraz hovorí, že takú sopliak nemá s ňou tak čo hovorit, nemá na to právo…
No, takže situácia už sa vyhrotila, konflikt nastal a máš najlepšiu možnosť nastaviť hranice.
Ináč budeš Ty a Tvoj manžel, Tvoje deti a celá rodina doživotne iba sopliaci. To naozaj chceš?
Tvoja mama citovo vyhráža a vydiera. Myslím si, že si je príliš istá, že nepovieš: „dobre, mami, ak to tak cítiš, nebudeme jazdiť a malého nepoznáš. Je mi to ľúto, ale je to tvoja voľba“
Pritom práve toto by mohlo pomocť;)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:44
@Anonymní píše:šmankote…já bych jí snad dovezla malýho a jela s manželem na 14dní all inclusive. Ona bude spokojená, neb jí jde přeci jen o to malý a ty s manželem utužís vztah
Teraz mama, že nech sa trápim vo vlakoch a nech malý vo vlakoch vždy ochorie a je nemocny len co prídeme. A že autom nemám chodot, lebo u nás nemám kde parkovať. Že sa musím trápiť cestovaním. A zase vzdychá, že babicku nebude poznať, aká je nešťastná, a keď som už vybuchla aj ja, že chodiť môže sem, len trochu menej, tak povedala, že by sa cítila trápne ako votrelec, že radšej nepride už nikdy, lebo by sa cítila trápne a že manžel bol drzý, bola som u toho a nebol, možno trochu, ale nič strašné. A stale, že kedysi chodili oni k mojej babke každé dva týždne a mobily neboli, no tak prišli neohlásene a vždy sa tešili, že prisli, ale to bola dedina, kde ľudia žili tak pospolu, no neviem ako to bude ďalej.
jak toto můžeš zvládat..to by na mě nebylo..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:45
@Anonymní píše:
Situace je horší. Mama najednou prohlasila, že je jej úplne jedno či chodiť budem či nie, je jej to jedno, naraz že chcela chodiť ešte tak rok keď je malý tak malý a rastie a učí sa chodiť a rozprávať a vôbec. Navyše manžel stále basni o druhom dieťati, cestovať vlakom s dvomi deťmi sama, no neviem. V marci musím domov ísť, tak uvidím ako to dám, zvládnuť zvládnem, ale uvidím. A že sem už nikdy nepríde, tak som z toho vyšla úplne najhoršie. Som medzi mlynskými kameňmi, zostalo to všetko na mne, ja som to mame vysvetľovala, ale ona sa hneď pýtala manžela, že to musí počuť od neho, že neuverí. No a už to bolo, dve horúce tvrdohlavé hlavy, inak to skončiť ani nemohlo. Skoro celú noc som nespala a neviem ako z toho von. No, som dosť submisivna, lebo som bola vychovávaná štýlom, že som malé nechápavé decko a mám šúchať nohami. Takže moje slovo akosi neplatí. Dokonca sa dnes riešilo aj to, či ti manžel myslel drzo alebo nemyslel, ako bolo myslené, úmysel a tak.
její chování je fakt děs. Nikdo si z ní na zadek nesedne a pokud ona nesnáší Tvého manžela tak on to velice dobře vnímá a ona soudí dle sebe a jí se nesmí nic říct 
Jí snad jde o vnouče takže o vnouče nestojí? Vždy jde najít kompromis, ale musí se chtít. někoho kdo mne nesnáší bych doma na týden fakt nechtěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.20 10:46
Já měla s našimi velmi pěkný vztah a nikdy jsem si do vztahu s nimi nenechala nikým mluvit. Nech to chvilku uležet, máte mezi sebou moc emocí. A pak jdi za tím, jak to chceš a cítíš ty. Návštěva se dá zkrátit na 3-4 dny, manžel si může v ty dny udělat více svého programu, určitě se nějaké řešení najde, aby se zmírnily ty třecí plochy. K nám jezdila tchyně také na více dnů. Je důležité, aby děti získaly k prarodičům vztah a rodiče by jim to měli umožnit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
