Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já takové zkušenosti nemám, se svými tchánovci jsem si bližší než s rodiči.
Když nemám tu přímou zkušenost, zajímá tě můj názor na situaci, nebo si to radši mám nechat pro sebe?
Myslím si že tvoje matka asi nebude bez chyby ale neudělala zas nic tak strašného aby ji tvůj manžel tak nenáviděl.když jsem já doma oznámila že se budu rozvádět a že mám nového přítele jak myslíš že to brali?taky nejdřív nechtěli o novém příteli ani slyšet.až časem se to urovnalo.Tvůj nynější muž to přehání a to dost hodně!!!měl by si uvědomit že takovou nenávistí trápí ostatní,pokud mu to nevadí je sobec.promiň,toť můj názor.
Já mám opačnou zkušenost - k smrti nesnáším svojí tchýni. Tak dlouho tu nenávist ve mě budovala, až jsem prostě vybouchla. A to jsem se snažila být imunní na ty její pindy 7 let. Po těch letech moje nervy už ten nápor nezvládly. Nesnášim jí a pokud by někdy přijela, jako že přijede kvůli vnukovi, já se pakuju z domu. Vnuka jí neodepírám, i když je pro něj nebezpečná
, ale věřím manželovi, že ho před ní uchrání.
Manžel mi nezakazuje jí nesnášet, nevyčítá mi to, vidí sám, co dělala a dělá. Nenuť manžela, aby jí měl rád, zavrhla jeho dítě a to se neodpouští
Možná třeba někdy dojde k jakési toleranci.
Ahoj, ja to znam z druhe strany. Me zase nenavidela manzelova rodina. Nejdriv se ani nechteli se mnou seznamit, pak mi predhazovali, ze meho manzela budu brzdit v jeho zavratne kariere a zakazovali mi dokonce prijet do jejich mesta. Ne k nim, ale vylozene do mesta
No ja se zarekla, ze az oni pak prilezou, ze s nima nepromluvim. Jenze cas plynul. Tohle jim vydrzelo dva roky a ja jsem jim pak proste jednoho dne odpustila a castecne i pochopila, co tim tehda mysleli. Snad to bude i vas pripad. Manzel se musi proste povznest nad vec. Musi pochopit, ze tchyne chtela proste nejdriv udrzet stavajici rodinu. Je to pochopitelne. A s tim tvym potratem…vsadim se, ze ji to dodnes trapi a rada by to vzala zpet. To bylo urcite vyrceno ve vzteku. Sestra chtela asi matku podporit
Nebo je holt vetsi fatalista nez my ostatni. Neves hlavu. Az budete chtit pohlidat, tak urcite zmeni nazor ![]()
Anonymní píše:
Myslím si že tvoje matka asi nebude bez chyby ale neudělala zas nic tak strašného aby ji tvůj manžel tak nenáviděl.když jsem já doma oznámila že se budu rozvádět a že mám nového přítele jak myslíš že to brali?taky nejdřív nechtěli o novém příteli ani slyšet.až časem se to urovnalo.Tvůj nynější muž to přehání a to dost hodně!!!měl by si uvědomit že takovou nenávistí trápí ostatní,pokud mu to nevadí je sobec.promiň,toť můj názor.
Jak nic neudělali? A jak přehání? Oni přece odmítli jeho první dítě ![]()
jak odmítli?to byla její první slova,nevíme jak by se situace vyvíjela dál.já když jsem 2× potratila po třetí opět otěhotněla,řekla jsem to tchýni a její reakce byla cože?už zase jsi těhotná?taky to nezní moc hezky a přitom vím že to špatně nemyslela neboť máme spolu vztahy víc než suprové.a snad všicni členové mojí rodiny na ty potraty reagovali podobně jako sestra,že takový je život,však jednou se to povede nic víc nic míň
já jeho reakce celkem chápu, žijeme s tchýní, a mám na ni alergii, už ji nemůžu ani viudět, od té doby co prohlásila, že jí bylo líp když tu byla s mým sama apodobný kecy, tak ji nesnesu, otravuje život jen svojí přítomností. manželovi jsme zakázala se o dítěti bavit, sdělovat pohlaví atd…stejně se to dozvěděla někde…nebop jí to řekl on, po porodu nepůjčím ani neukážu, leda ať manža ukáže z fotek…takže já tvého prostě chápu ![]()
a nebylo by lepší snažit se věci urovnat než opakovat jak já ji nenávidím a ty ji taky nenáviď jinak bude zle? ![]()
No já nevím,já jsem asi víc splachovací.taky se nemusím se švagrovou,ale jakmile to doma opakuju tak to manžela spíš rozčiluje takže není tajemství že se nemusíme ale ipřesto pokud přijde na věc tak ji i ukazuju milou tvář.třeba si časem tchýně uvědomí že to přestřelila a omluví se,pak bude záležet na manželovi jestli ji odpustí
ale pravda je že nenávist plodí nenávist takže bych se snažila vztahy urovnat,aspoň v rámci možností
Já teda nevím, ale zdá se mi, že ty osobně nemáš vztahy s matkou dobré. Že odmítla dítě? Jak? Myslíš, jak jsi jí volala, že jsi těhotná (s cizím chlapem, ne svým manželem, o záchranu manželství jsi se podle ní nesnažila) a ona řekla, že ji to nezajímá, že pracuje? To mi přijde jako reakce v šoku. Dcera ještě není rozvedená a už má dítě s jiným ![]()
Svojí rodiny se vůbec nezastáváš
Myslím si, že přístup tvého manžela je dětinský. Jaké on má vztahy se svou rodinou? Dobré?
Tobě nevadí, že před tebou o tvojí matce takhle mluví? Co mu na to říkáš?
Usuzuju jen z toho, co jsi napsala, nevím samozřejmě, jestli se odehrálo něco dalšího…
určitě nemusí tvoji matku milovat (já svoji tchýni taky nemiluju
), ale myslím si, že jsou určité meze, které by neměl druhý překročit. Rozhodně bych své drahé polovičce nedovolila, aby takhle zbrojil proti MÉ rodině. Ať si klidně postěžuje chlapům u piva, jakou má tchýni semetriku, ale proč abys to měla odnášet ty, že ani nesmíš mámě říct, co to bude (to je přeci i tvoje rozhodnutí, jestli jí to chceš, nebo nechceš sdělit) a aby ti vyhazoval věci, co od ní dostaneš, tak to už mi přijde ujeté.
A už vůbec nevidím důvod, proč do toho zatahovat dítě. Že se vzájemně nesnáší, to je jejich problém, né dítěte.
Ahojky, z toho, co jsi napsala, bych řekla, že se mu ani není co divit. Já mám podobné zkušenosti s tchýní se kterou musím žít pod jednou střechou a taky mě už někdy dost namíchly věty typu: Co sis ji vzal, tak tady nic nevydrží na svém místě, dceru jste si ani neuměli vychovat atd.. Za těch 5 let, co tady žiju, jsem už pochopila, že někteří lidé se nemění, takže čekat od tvojí mamky nějakou omluvu je asi zbytečné. A to, co udělala vám, to by teda už na mně bylo moc, takže já tvého manžela rozhodně neodsuzuju, právě naopak, jen ať si nenechá s.át na hlavu! Nic ve zlém.
NEvím ale jen čiste podle toho co zakladatelka psala.. Jak se muže manžel divit že ho ze začatku nepřijali kdyz v podstate rozbyl manzelstvi jeji dcery?.. Je jedno jak ten vztah byl naruseny, udelali jste si dite jeste za manzelstvi s predchozim muzem.. myslim ze by na to kazdy rodic potreboval cas to zkousnout.. Myslim ze manzel soudi mamku moc prisne, mel by se taky zamyslet on nad sebou a tim jak se k vam do rodiny dostal.. a jak by na to same koukal u vlastni dcery…
Ahoj holky, řeším již několik měsíců stále se stupňující nenávist manžela k mé rodině (v podstatě k celé).
Když jsme se seznámili, byla jsem vdaná. První manželství neklapalo a nějak se to semlelo. Pochlubila jsem se doma mámě s novým objevem a máma jakoukoliv změnu docela rázně odmítla s tím, že mám jít do manželské poradny a na nového milého zapomenout. Protože jsem samozřejmě nechtěla, pochlubila jsem se s tím u nového přítele, který pojal první podezření, že ho moje máma asi těžko přijme. Pak jsem „náhle“ otěhotněla:) A když jsem to opět řekla doma, tak reakce mámy byla: „to je tvůj problém, já jsem v práci a nezajímá mě to“. Neváhala jsem se opět pochlubit příteli a tím jsem pravděpodobně zasela zrnko nenávisti, které zdárně roste.
V 6tt jsem potratila. Reakce mámy celkem nula a reakce mojí sestry, když ji volal: „jestli bude moci mít ještě děti, tak se snad nic hrozného neděje“. Šíleně to s ním zacloumalo.
Pak došlo na rozvod, stěhování a podobné radosti. Přítel mě bezvadně držel. Dělal katalizátor zloby mezi mnou a manželem, stěhoval, zařizoval… Všechno supr. Do doby než se máma zeptala, kde jsou svatební dary od ní a přítel řekl, že se s manželem domluvil, že zůstanou u něj, neboť je stejně nechcem… Máma na něj začala hulákat, jak si mohl dovolit její věci nechat u bývalého, což ji docela klidně a racionálně vysvětlil (třeba tím, že nebyly jak odvézt a kam dát):)… ale máma stále asi půl roku opakovala, že jsou to její věci a co jsem tam všechno nechala.
Když jsme se s přítelem brali, tak jsme se ve svatební den nechtěli oddělit. Samozřejmě mojí mámě a sestře se to bravůrně povedlo. Kdykoliv se manžela zeptám jak vzpomíná na svatbu, tak řekne, že si vzpomíná jenom na toho, jak ho moje rodina naštvala (říká to jinak:(
Poslední hřebíček bylo tykání manžela a tchýně, které přišlo asi půl roku poté, co si s mojí mámou a se mnou začala tykat celá jeho rodina. Máma pravila, že už jí vlastně nic jiného nezbývá a že je jako její syn, tak ať jí teda tyká. To jsme málem omdleli oba…
A k problému. (Anamnéza takřka románová). Teď jsem těhotná podruhé (ve 21tt) a manžel mojí mámu i ségru z duše nenávidí. Prý nemůže mít rád někoho, kdo odmítne jeho dítě. Kdykoliv přijde na řešení těhotenství, tak mi takřka zakazuje se o tom bavit. Mámu to samozřejmě už zajímá, ale manžel ji prostě odmítnutí prvního dítěte neodpustí a teď ji nechce „poskytnout“ radost ani z druhého. V podstatě by asi nejraděj abych se vlastní rodiny zřekla (ve věci těhotenství a dětí). Vůbec nevím co s tím. Nesmím říct pohlaví, aby tchýně nedotáhla nějaké nemožné hadříky, které stejně vyhodí. Do koše letěla i těhotenská zástěra po mámě s tím, že mě snad ještě zvládne obléci… Kdykoliv se o tom bavíme je naprosto v pohodě… Včera naprosto v pohodě a klidně prohlásil, že dřív než k prsu by dítě vedl k nenávisti tchýně…
Jinak jako nastávající otec je starostlivý, všechno v pohodě… Jen nesmí přijít na tchýni 
Holky, máte některá podobné zkušenosti se vztahy maminky a vašich poloviček.