Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Maminka a tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
14.7.11 18:52
Ahojky,
situaci ti nezávidím…
Na vesnici bych nic neodkývavala…normálně bych řekla, že já i mamka máme svoje životy, a že u nás rozhodně není pečená vařená, že se o svoje děti umíš postarat sama.
A tchýni, pokud za tebou stojí tvůj muž, bych řekla,že výlet ano, ale když se mi to bude také hodit a kompromis (takže né nákupní středistko, voda a sluníčko). Jestli se urazí, urazí…její boj…jsou to tvoje děti, ty jsi jejich máma a je na tobě co dovolíš a nedovolíš. Jestli nechce pochopit,že malé děti nemůžou být vyvalé cený den na sluníčko, tak má problém (ona, né ty). Prostě se jí neboj a ve svém domě si určuj svoje pravidla. Držím palečky, aby jste to nějak ve zdraví všichni přežili…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.11 19:12
Situace je to složitá.
K tvojí mamce - nemám ráda, když si někdo stěžuje, že mu máma nepomáhá. Žádná máma přece není povinná chodit pomáhat své dceři s dětmi. Ty děti jste si udělali s manželem sami, tak nemůžete chtít aby vám s nimi někdo pomáhal. 
Já mám čtyři děti, moje máma je učitelka, takže je teď doma a mně by ani ve snu nenapadlo je jí tam nasáčkovat, abych si ulevila. Ona má přece svůj život.
S tchýní bych se nepárala už vůbec, ta moje je podobná jako tvá, holky budou mít za dva týdny rok a ona mi včera volala, jakou jim má koupit čokoládu a lízátko… 
A že bych jim je mohla dát na týden do karavanu, že by si je užili, když je přes rok skoro nevidí. Řekla jsem jí na rovinu, jestli je normální??? Časem jsem zjistila, že je lepší na rovinu říci co se ti nelíbí, než se potom užírat a trápit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.7.11 19:41
Hm, s tím pomáháním - žádnou povinnosti ti pomáhat nemá, ale občas by mohla děti vzít aspoň ven, abys měla chvíli sama pro sebe…SPíš by mě mrzelo, že vás tak málo navštěvuje…ALe zas buď ráda, má svůj život a nevisí ti na krku. S tchyní je to horší, musíš jí to prostě vysvětlit, co si přeješ a co ne, no…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.7.11 20:10
Já nenapsala, že je mi povinná děti hlídat (dokonce jsem to uvedla i v mém příspěvku „vím, že děti jsou moje a mám se o ně postarat sama, ale občas by mi nějaká pomoc opravdu pomohla“ , ale jednou je to moje máma a když měla vždycky plnou pusu řečí, jak mi bude s dětma pomáhat, tak bych od ní nějakou pomoc čekala (nehledě na to, že mé sestře děti v podstatě odchovala).
My tři děti neplánovali, ale na podruhé se podařila dvojčata. Jsem za ně hrozně ráda, ale občas hold padám na hubu.
Nemyslím nic pravidelného, ale třeba kdyby jednou za 14dní přišla a řekla by, že mi povozí alspoň kluky, tak bych byla moc ráda. Na druhou stranu ona za mnou přijde, že by potřebovala zavést tam nebo tam a jedu i se třema dětma. Čekala bych něco jako odplatu nebo tak něco. Prostě si myslím, že se k ní chovám hezky a ona jako moje máma, tak by mi to také mohla občas oplatit. Když jsme totiž byla malá, tak na mě také čas neměla (zdůvodnila to tak, že bylo moc práce a jiná doba). A vůbec to nemyslím tak, že bych teď na ni chtěla házet špínu, prostě a jednoduše mě mrzí to, že je to moje maminka a když kolikrát vidí, že už fakt nemůžu, tak neřekne, já ti pomůžu. Kdežto tchýně by se přtrhla.
Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
14.7.11 20:26
Pokud za tebou co se týká tchýně stojí manžel, tak bych se sní rozhodně nepárala. Plánuje si vzít dítě/děti na prázdniny? No tak smůla, protože vy jí je nesvěříte, nepřejete si to a basta. Myslím si, že zbytečné ohledy ti pouze způsobují žaludeční vředy.
Co se týká maminky, tak rozhodně bych nepodporovala ve vesnici názor, že ti pomáhá, polkud to tak není. Asi se „nasytila“ na ségry dětech a teď chce mít pokoj, s tím nic neuděláš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mmonica
14.7.11 20:36
Anonymní píše:
Já nenapsala, že je mi povinná děti hlídat (dokonce jsem to uvedla i v mém příspěvku „vím, že děti jsou moje a mám se o ně postarat sama, ale občas by mi nějaká pomoc opravdu pomohla“ , ale jednou je to moje máma a když měla vždycky plnou pusu řečí, jak mi bude s dětma pomáhat, tak bych od ní nějakou pomoc čekala (nehledě na to, že mé sestře děti v podstatě odchovala).
My tři děti neplánovali, ale na podruhé se podařila dvojčata. Jsem za ně hrozně ráda, ale občas hold padám na hubu.
Nemyslím nic pravidelného, ale třeba kdyby jednou za 14dní přišla a řekla by, že mi povozí alspoň kluky, tak bych byla moc ráda. Na druhou stranu ona za mnou přijde, že by potřebovala zavést tam nebo tam a jedu i se třema dětma. Čekala bych něco jako odplatu nebo tak něco. Prostě si myslím, že se k ní chovám hezky a ona jako moje máma, tak by mi to také mohla občas oplatit. Když jsme totiž byla malá, tak na mě také čas neměla (zdůvodnila to tak, že bylo moc práce a jiná doba). A vůbec to nemyslím tak, že bych teď na ni chtěla házet špínu, prostě a jednoduše mě mrzí to, že je to moje maminka a když kolikrát vidí, že už fakt nemůžu, tak neřekne, já ti pomůžu. Kdežto tchýně by se přtrhla.
Zakladatelka
Tvoje mamka dela co chce ona a proto je spokojena, tak to delej take
me se zda, ze neumis odmitnout druhe bez vymluv,
to neni tvoje povinnost ji nekam vozit, zrovna tak neni jeji povinnost Ti pomahat,i kdyz rozumim tomu, ze Te to mrzi
to same tchyne, nauc se bez manipulace nebo utoku prosadit svou, pokud je manzel pri Tobe, tak bych slusne, ale durazne rekla ze to bude tak a tak
Ty si rozhodujes o svem zivote, ver, ze vymluvy zpusobujou jenom vetsi problemy
me dost pomohla knizka Asertivitou proti stresu
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.7.11 20:42
Tak já tě úplně chápu, máme to skoro stejně. Akorát, že vedle nás bydlí tchýně, taky bydlíme ny vesnici. Známí i různí lidé se mě ptají, nebo konstatují, že to máme dobré, když bydlí vedle, aspoň nám můžou pomáhat. Situace je ale úplně jiná. Nejprve jsem to nechtěla nikde říkat, ale teď už to prostě netajím a řeknu prostě, že nepomáhá. Protože ona mi nikdy nepomohla fakt ale vůbec s ničím. Manžel - její syn ji kdysi o něco požádal a ona se na něho obořila, že pomáhat má on jí. Maminka mi sem jezdí pomáhat, ne pravidelně, ale skoro vždy když potřebuji, když jedu sama k doktorovi, nebo něco mám a dojede sem 10 km na kole. Máme teda 2 děti 1 a 2 roky. Lenka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.7.11 21:17
No a to je právě ono. Sice nejsem žádné pískle (tedy doufám, je mi 28), ale nedokáži říct rodině ne. Přece jen je to pořád moje maminka a já jsem hrozně ráda, že ji mám, ona toho také pro mě udělala v životě hodně.
A u tchýně vím, že ať jí to řekneme jakkoliv, tak budou scény a bude hrozně brečet, že ji nemáme rádi atd. Máme z toho prostě strach. Jenže oba se o děti bojíme a ona má opravdu nápady jak nevím co. Třeba minule šlehala v kuchyňském robotu šlehačku a naváděla malou, aby si oblízla prstíčkem po stranách té mísy (podotýkám, že robot stále šlehal). No nadal jí i tchán, ale ona vůbec nechápala o co nám jde, že prý na ni dává pozor. Jenže příště by pozor dávat nemusela a malá by tam šáhla automaticky.
- Citovat
- Upravit
mmonica
14.7.11 21:27
Anonymní píše:
No a to je právě ono. Sice nejsem žádné pískle (tedy doufám, je mi 28), ale nedokáži říct rodině ne. Přece jen je to pořád moje maminka a já jsem hrozně ráda, že ji mám, ona toho také pro mě udělala v životě hodně.
A u tchýně vím, že ať jí to řekneme jakkoliv, tak budou scény a bude hrozně brečet, že ji nemáme rádi atd. Máme z toho prostě strach. Jenže oba se o děti bojíme a ona má opravdu nápady jak nevím co. Třeba minule šlehala v kuchyňském robotu šlehačku a naváděla malou, aby si oblízla prstíčkem po stranách té mísy (podotýkám, že robot stále šlehal). No nadal jí i tchán, ale ona vůbec nechápala o co nám jde, že prý na ni dává pozor. Jenže příště by pozor dávat nemusela a malá by tam šáhla automaticky.
pomoct mamince je dobre, ale ne pokazde a uz vubec ne , kdyz se mi to treba nehodi
to co dela tchyne je citova manipulace, kdyz si budete stat na svem, bud se nastve totalne a prestane se s vama bavit a nebo to casem vzda a pochopi, ze musi prijmout vase podminky
- Citovat
- Upravit
14.7.11 21:28
zakladatelko:
moje máti je jak ta tvoje v bledě modrém 
abych ji vozila těžké věci z obcho´dáku,i když má auto i přítele,to jsem ji dobrá,ale aby mi holky pohlídla,nebo aspon tu starší aspon na hodinku,že bych si obletěla doktory,to ne.. kdykoli cokoli potřebuje,jdu hned a kolikrát s oběma holkama,ale že by hlídla třeba aspon večer,když už obě spí a my si s mojim zašli na véču nebo tak? no ne.. ani na ty návštěvy nechodí.. 
což mě na tom mrzí nejvíc,že holky pomalu ani neví,že maj babičku.. Taky jsem mlčela, i před rodinou ALE když už ani nepřišla popřát starší k narozeninám 
to už jsem nedala,zavolala jí,že toho už je dost a že nechápu,proč se tak chová.. tak ted aspon občas příjde(max.jdnou za 14dní)
a tchýňka je teda taky skoro to samé.. neopatrná hrozně,ale o hlídání nemůže být řeč,bo bydlí dost daleko a obstarává prababičky..ale když přijedem my,tak mi mladší tahá na rukách(v tom už jí nebráním-ať si ji užije,i když pak dva dny nejmíň nosím jak praštěná)ale co nesnáším,jak se malé chce spát a ona ju nosí a nosí a malá pláče a pláče.. tisickrát jsem ji opakovala,že ona takhle neusne..Ne.. až když řeknu: „A dost,mamko,takhle ne,nebo jedem“ tak poleví.. nesmíš se bát.. zvlášt když máš zastání u mažela..
asi jsem ti moc neporadila,ale aspon vidíš že v tom nejsi sama..
když tak písni SZ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.7.11 11:40
Jsem hrozná dcera! dneska jsem to už nevydržela a řekla své mamince, že mě mrzí, že mi děti nepohlídá. Dnes mi totiž volala tchýně, že by si vzala dceru a jela by s ní na výlet vlakem. Ono by na tom nebylo nic špatného, až na to, že já to dceři slibuji už asi měsíc, ale není nikdo, kdo by mi pohlídal dvojčata. Tak mě to prostě zamrzelo, že já jí to slibuji (slib nedodržím) a pojede s ní někdo jiný. No a řekla jsem to dneska mámě, která opět přišla s tím, že spěchá a že nemá čas u nás sedět. Ta začala okamžitě brečet, kdy že je má jako pohlídat, že nemá čas (podotýkám, že je doma), že jí všechno bolí,…a že ať tchýni řeknu, že jí ji nedám. Nacož jsem se na ni ohradila proč jako? a co bych jí k tomu měla dát za vysvětlení? jestli to, že moje máma mi pořád slibuje, že mi pohlídá děti a stejně nikdy nemá čas? no a pak odešla. Cítím se hrozně. Myslím, že se mnou teď nepromluví ani klika od dveří. Já už to ale neunesla-měla jsem to v sobě už hrozně dlouho.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
mmonica
22.7.11 13:16
no pokud ted te trapi, ze se s Tebou nebude bavit tak asi na to z Tve strany nebyl pravy okamzik, je potreba to rici co nejvice bez emoci jak kladnych tak zapornych, to znamena nebyt ani agresivni ani litostiva nebo vycitat a
hlavne pocitat s tim co muze po tom nasledovat z jeji strany a byt s tim smirena
jak jsme tu psali, matka neni povinna Ti hlidat deti, spise bych ji az by me ona o neco zadala bez emoci rekla, ze bohuzel nemohu, ze mam sve prace dost a nevinne bych podotkla, ze me take nikdo kdyz potrebuji nepomuze a ze zkratka nepomohu at se nezlobi
- Citovat
- Upravit
22.7.11 14:01
Anonymní píše:
Jsem hrozná dcera! dneska jsem to už nevydržela a řekla své mamince, že mě mrzí, že mi děti nepohlídá. Dnes mi totiž volala tchýně, že by si vzala dceru a jela by s ní na výlet vlakem. Ono by na tom nebylo nic špatného, až na to, že já to dceři slibuji už asi měsíc, ale není nikdo, kdo by mi pohlídal dvojčata. Tak mě to prostě zamrzelo, že já jí to slibuji (slib nedodržím) a pojede s ní někdo jiný. No a řekla jsem to dneska mámě, která opět přišla s tím, že spěchá a že nemá čas u nás sedět. Ta začala okamžitě brečet, kdy že je má jako pohlídat, že nemá čas (podotýkám, že je doma), že jí všechno bolí,…a že ať tchýni řeknu, že jí ji nedám. Nacož jsem se na ni ohradila proč jako? a co bych jí k tomu měla dát za vysvětlení? jestli to, že moje máma mi pořád slibuje, že mi pohlídá děti a stejně nikdy nemá čas? no a pak odešla. Cítím se hrozně. Myslím, že se mnou teď nepromluví ani klika od dveří. Já už to ale neunesla-měla jsem to v sobě už hrozně dlouho.
to je fakt jak moja mama v bleděmodrém.. taky sedí doma,taky nemáme navštěvovat tchýni,ale ona sama se na holky pomalu ani nezeptá
ted v té situaci bych zkusila za ní zajít –ale už v KLIDU a znovu to vysvětlit,ale třeba mi je jasné že s mou matkou by to bylo jako házet hrách na zeď
taky miluju ty matčiny výmluvy typu,že se za náma nestaví,bo jde do obchodáku atp.. prostě zboží v akci je důležitější než vlastníá dcera a vnučky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Nevím kde začít, aby to nebyl úplný román. Jenže já už jsem dneska zase zralá na prášky-chce se mi brečet a nadávat zároveň. Jedná se o moji maminku a tchýni. Maminka je v podstatě hrozně hodná a já ji mám hrozně ráda (proto si někdy vyčítám, že mi může vůbec něco vadit), ale někdy už fakt nemůžu.
Máme domy vedle sebe, já mám tři malé děti a manžel je každý den do večera v práci. A ona mi prostě nepomůže (vím, že děti jsou moje a mám se o ně postarat sama, ale občas by mi nějaká pomoc opravdu pomohla). Pokud to není vyloženě nutné, tak za námi nepřijde a když už, tak se ještě neposadí a už říká, že musí jít. Přitom je doma, v důchodě a v nic nedělá. Nejhorší na tom ale je, že všichni z vesnice a okolí si myslí, jak je u nás pečená vařená. Říkají, jak to mám fajn, že maminka bydlí hned vedle a ta mi s dětmi pomůže. Že ostatní to mají těžký, když mají maminku několik km daleko. V takovém případě vždy vše odkývu, ale chce vybuchnout, že na nás kašle! Je mi to hrozně líto.
A na druhé straně je tchýně. Ona je také velice hodná, ale moc se nám motá do života. Když přijede, tak se mi hrabe ve věcech, když jí na něco řeknu ne, tak dělá jak kdyby byla hluchá a jede si pořád podle svého. Určuje si, kdy k nám přijede na návštěvu (bez toho aniž by se nás zeptala, zda se nám to hodí), pořád nás tlačí do nějakých výletů-a mě se s ní nechce jezdit, není mi 10. abych musela jezdit s někým, já už mám svoji rodinu a na výlety jezdíme pravidelně. Jenže háček je ještě v tom, že její výlety buď končí v obchoďáku nebo u vody (což se mi nelíbí, aby malé děti byly celý den na sluníčku, ale ona to nechce pořád nějak pochopit). Naštěstí na to máme s manželem stejný názor. Jenže teď přišla s tím, že u nás budou přespávat a od nás budou dojíždět k vodě. Samozřejmě si chtějí brát nejstarší dceru (4roky). My s tím ale nesouhlasíme. Oni opravdu leží celý den vyplácnutí na slunku a nic nedělají-jak jí to takticky říct, že se nám takový výlet nelíbí?
Ona se totiž celkově kolikrát chová jako dítě. Nic nedomýšlí a je neopatrná. Třeba když si uvaří kafe, tak jí ho pořád posunuji do středu stolu nebo někam, kde nemůže ohrozit děti, jenže ona si uskrne a postaví ho zase na kraj. Když vaří a je u plotny, tak mi děti chová. Kolikrát jsem jí říkala že se bojím, že na ně něco cákne a ona, že by jim neublížila. Jenže ublížit nechce nikdo, ale musí předvídat ne? Nejhorší je, že jí nevěří ani její vlastní syn a kdyby nebylo mě, tak by ji nepůjčil ani kočár. Hrozně se bojím, že bude chtít děti na prázdniny-je to hrozný pocit svěřovat dítě někomu, komu vůbec nevěříte. Jak z toho důstojně vybruslit?
PS:Omlouvám se za chyby