Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
NEvím ale jen čiste podle toho co zakladatelka psala.. Jak se muže manžel divit že ho ze začatku nepřijali kdyz v podstate rozbyl manzelstvi jeji dcery?.. Je jedno jak ten vztah byl naruseny, udelali jste si dite jeste za manzelstvi s predchozim muzem.. myslim ze by na to kazdy rodic potreboval cas to zkousnout.. Myslim ze manzel soudi mamku moc prisne, mel by se taky zamyslet on nad sebou a tim jak se k vam do rodiny dostal.. a jak by na to same koukal u vlastni dcery…
Ahoj, já bych k tomuto tématu jen řekla, že do budoucna se takhle nedá normálně fungovat. Jsme jen lidi a děláme chyby, několik jich udělala tvoje mamka a sestra, chyby ale dělá i tvůj manžel. Já také nemám s tchánovci ideální vztah, ale chtě nechtě jsem si je vzala spolu s manželem a budeme vedle sebe muset fungovat ještě třeba dalších 30 let
Tvoje mamka se o vnoučátko teď zajímá, možná si zpětně uvědomuje své chyby … v tuhle chvíli už vidím spíš chybu v tvém manželovi. Urovnejte vztahy třeba na bod 0, ale podporovat nenávist a odmítavé chování se vám nevyplatí. Budete se tím všichni akorát trápit.
Ujasni si hlavně TY svůj vztah ke svým příbuzným. Jak moc jsou pro tebe ve tvém životě důležití a jakou roli chceš, aby hráli v životě tvého dítěte. Pokud zjistíš, že se v pohodě obejdeš bez nich, že nepřijde chvíle, kdy ti bude máma chybět a že i tvému dítěti bude lépe bez takovéto babičky, odstřihni ji (nebo je všechny.)Pokud je máš přese všechno ráda, nedovol příteli, aby se mezi vás takhle cpal a dupal už po tak dost mizerných vztazích. Může i o tvé rodině myslet co chce, ostatně vyženěná rodina nikdy není vlastní a není psáno, že s nimi musíme vycházet…a nemusí se s nimi vídat, ale jasně bych mu řekla, ať o mé mámě přede mnou nemluví špatně a že jestli bude mluvit před dítětem špatně o jeho babičce, bude zle. To už je totiž trochu sviňárna, řešit si své antipatie přes dítě. A aby vyhazoval věci, které mi někdo dal? No tak to by zkusil jednou.
Z tvého popisu mám pocit, že se přítel s tebou snaží (v této věci) trochu manipulovat a ty si buď nechceš, nebo neumíš dupnout. Pokud mu tyhle jedovaté řeči trpíš a neohradíš se, protože s ním v podstatě souhlasíš a nemáš potřebu se své rodiny zastávat, pak je to OK. Ale pokud máš svou rodinu ráda, tak nedovol, aby mezi vás takhle vrážel klín. Ať si má mamka třeba řadu much, pořád je to tvoje máma a pořád to bude babička vašeho dítěte…a s tím dítětem speciálně by měla mamka dostat šanci si vybudovat vztah, aniž by se jim do toho někdo montoval se svou uraženou ješitností (což si myslím, že je ten hlavní problém.)
A že něco kdysi řekla, co nebylo úplně fajn…no bóže, lidi toho napovídaj, moje tchyně také na (každé) oznámení, že čekáme dítě reagovala blbě. V tu chvíli se mě to také dotklo, ale není to důvod, abych ji od dětí odstřihla. Od toho ostatně to těhotenství těch 9 měsíců trvá, aby si všichni všechno v sobě stihli zpracovat a začali se na miminko těšit…jak vidíš, tak tvoje mamka už se těší a ani to 9 měsíců netrvalo:). A třeba to bude jednou stejně dobrá babička tvému dítěti, jako je tchyně těm mým.
Nečetla jsem všechny reakce, ale podle mě to tvůj manžel přehání.
Reakce tvé mámy na něj ze začátku dala vcelku předpokládat. Rozbíjel rodinu (i když nefunkční) a maminka měla strach co se z něj vyklube. Tvého manžela už přeci jen znala a věděla co od něj čekat a najednou změna.
Reakce na těhotenství totéž, ještě si vdaná a už čekáš dítě. Byl to pro ni určitě šok. Reakce na potrat, taky jsem se s nima setkala a byla jsem radši za žádnou reakci než nějaké utěšování a bude dobře a přebolí to atd. To mi bylo vždy málem do breku. Sestra měla taky pravdu, můžeš mít další děti a to je to hlavní. Kdyby se můj muž měl zaobírat každou takovou kravinou co občas vypustí příbuzní tak už se s nikým nebavíme, holt občas něco někomu ulítne, ale život jde dál.
Teď jsem pochopila, že se maminka smířila s rozvodem a nového manžela přijala, ale on ji furt nemůže zapomenout to co se stalo na začátku. Měla by sis s ním promluvit, že holt stalo se stalo se a život jde dál. Mě kdyby se snažil manžel zakazovat něco říkat rodičům to by se se zlou potázal, o tom co komu řeknu si rozhoduju já a ne on.
Bajča píše:
ale pravda je že nenávist plodí nenávist takže bych se snažila vztahy urovnat,aspoň v rámci možností
Ještě jsem nedočetla vše, jen musím zde reagovat. U nás jsem se třeba pořád snažila, manžel moc nekomunikuje, takže jsem já volala, navrhovala návštěvy, na návštěvu je zvala včetně oběda. A stejně vše bylo špatně. Snažila jsem se 7 let, ale když už jde i o moje dítě, tak to už na mě bylo moc. Takže ano, nenávst plodí nenávist - její vyplodila tu mou ![]()
Nesnáším svoji tchýni a můj muž zase tu svoji, moji matku. nemáme si co vyčítat ![]()
kamiŠ píše:
Nesnáším svoji tchýni a můj muž zase tu svoji, moji matku. nemáme si co vyčítat
Holky děkuji,
už asi nebudu pitvat co kdo kdy komu řekl a co bylo pak a předtím…
Je pravda, že asi přehání. Řekla bych, že to víme oba. Ale z reakcí alespoň tuším, že vřelé vztahy nejsou jenom u nás… Nějak jsem získala pocit, že nenormální to uplně není. Bohužel.
Zaplať pánbůh, že se s ním o tom dá alespoň v klidu mluvit. I když nevím, kam až tu jasnou hranici posunout. Určitě je to nutný, ale tuším, že prostě styk babičky a dítěte bude docela tuhý ![]()
Doufám, že až přijede máma na návštěvu, že ráno nebude kočár i s mimčem a sunarem v pr…, resp. s manželem v práci. To by se mi asi vysvětlovalo docela blbě.
I když, akční je na to dost. ![]()
Zakladatelko, s tchýní (mamkou) nebydlíte, tak máte jen polovinu problémů. Já navrhuju jedno: až se malé narodí, tak na křtinách požádej přede všemi mamku i manžela ať ve jménu dítěte zakopou válečnou sekeru - je to jedinečná příležitost a před ostatními je blbé říct ne.
Tvůj manžel nemusí tvoji mamku milovat, ani ji vyhledávat, ale aspoň tiše tolerovat. To samé i tvoje mamka.
Já jsem měla s tchány peklo, neb jsem u nich bydlela,nepřeju nikomu. Přes všechny výhrady a v podstatě i moji alergii na ně, se s nimi už kvůli našim dětem snažím vycházet. Ale nemusím je! Ale tohoto klidu v duši jsem dosáhla až odstěhováním od nich.