Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Tak záleží, o co u toho prvního porodu šlo. Jestli je nějaká zvýšená pravděpodobnost, že se situace bude opakovat, případně zda tomu jde předejít…
co si o tom promluvit společně i s gynekologem, aby ste probrali co bylo tehdy špatně, a co udělat pro to aby se to již neopakovalo. třeba by ho nějaký průběh vedení těhotenství a porodu uklidnil.
@Štrample obecná Šlo o masivní krvaceni při porodu a za dva dny opět o masivní krvaceni, jelikož mě špatně vycistily a bez narkozy, mi zbytek placenty vyskrabovaly. V tehotenstvi se mi predcasne placenta odlucovala ,tudíž jsem take krvacela ale mimi jsem donosila a je zdravy. Problémy v tehu prikladam ke stresu a málo klidu.
@Pennya
To mne taky napadlo ale manzel v tom zaruku ani uklidneni nevidi ![]()
myslim, ze manzel z toho muze mit postraumaticky sok. promluvit si s odbornikem, psychologem, by mohlo pomoct. predstav si, jestli opravdu hrozilo, ze tady zustane se synem sam, jak musel byt paralyzovany strachem. jestli uz je to 6 let, deloha by mohla byt ok, ale nikdo vam to neslibi a nezaruci.
@Anonymní píše:
@Štrample obecná Šlo o masivní krvaceni při porodu a za dva dny opět o masivní krvaceni, jelikož mě špatně vycistily a bez narkozy, mi zbytek placenty vyskrabovaly. V tehotenstvi se mi predcasne placenta odlucovala ,tudíž jsem take krvacela ale mimi jsem donosila a je zdravy. Problémy v tehu prikladam ke stresu a málo klidu.
A co říká gynekolog? Je nějaká zvýšená pravděpodobnost, že se to bude opakovat? Nebo to byla jen špatná shoda náhod? Předpokládám, že nic takového se nedá dopředu zjistit a ani udělat nějaká preventivní opatření, což je docela blbé.
Chápu, že touha po miminku je veliká, ale asi bych osobně neriskovala, že starší dítě připravím o to nejcennější - o mámu. Tedy v případě, že je vysoká pravděpodobnost opakování této situace.
Možná bych pouvažovala o adopčátku, pokud by manžel nebyl proti (sama jsem o něm dlouho uvažovala) ![]()
Asi bych se domluvila s gynekologem, jaká je pravděpodobnost, že se to odlučování placenty bude opakovat. Protože to je velký problém. A jestli minulý porod nemůže být indikací k CS.
Ahoj. Zkus navést řeč na syna a na to, že by si sourozence už moc přál. Chápu sice obavy tvého manžela - pokud ten porod prožíval s tebou, musel to být pro něho hrozný zážitek. Tady snad pomůže jen psycholog, nebo párová terapie. Bohužel, nebezpečí číhá všude, nejen při porodech a z vlastní zkušenosti vím,že když k tomu dojde, je třeba se s tím vyrovnat…
Mám to taky za sebou. Manžel byl u porodu se mnou a vše to prožíval snad hůř než já. Ani jsem moc nevnímala tu situaci, kdy mě „házeli“ na nosítka a utíkali na sál, aby se udělal císař. Za to manžel říkal, že to bylo šílené a nestyděl se za slzy. Seděla tam s ním nejaká sestřička a čekali na zprávy. Jak uslyšel dětský pláč, tak mu prý naskočilo, že žije aspoň jedna z nás… Byl to pro něj hrozný zážitek a nikdy už to nechtěl zažít. Ale jak plynul čas a já se z toho dostala úplně v pohodě, tak jsem ho zpracovala, aby jsme měli druhé. Šel se mnou na gynekologii, mám skvělého doktora a chlapi si pokecali:-) Chodil se mnou na každou prohlídku a druhý porod byl za odměnu. Ale je pravda, že u druhého porodu se mnou nebyl. Ale to bylo z jiného důvodu.
Já bych vzala manžela sebou na prohlídku a třeba to pomůže. U nás to zabralo
@mrav syn už i kreslí obrázky na kterých jsme my a nenarozene miminko a pak to běží ukazat tatovi a stejně nic.
…jinak všem moc dekuju, zkusím to přes toho gynekologa a všechna rizika zjistim a uvidime 🙂
@Evelýna 1
TO mate pravdu… ja až po letech jsem si uvedomila, jak se manzel citil, jelikož na venek působí jako chladnej klidas a flegmous ale o to víc to proziva uvnitr. Zajdu s ním také k mému doktorovi a třeba se hneme z mista!!
Ja ho teda chapu, mela jsem akutni sekci a s dcerou jsme malem umrely, obe nas museli ozivovat, dostala jsem pak 3 transfuze. Kdyz me vezli ze salu, rikal manzel, ze jsem byla cela bila a mela jsem uz fialovy rty a museli me zahrivat. Po pravde te obdivuji, ze mas odvahu na druhe! Drzim palce ![]()
Zkuste to přes toho gynekologa. Odlučování placenty by se opakovat nemuselo, to není něco co by hrozilo znovu, jen proto, že se to objevilo v prvním těhotenství. Jste spíš o to krvácení - proč vzniklo. Jestli to bylo těmi rezidui. Tak se to opakovat určitě taky nemusí. Co zkusit rodit v jiné nemocnici? Kvůli důvěře v personál, tím neříkám, že něco zanedbali, spíš pro manželův pocit
my si podrobnou situaci zažili před týdnem a pár dny. Z krásného porodu byl akutní císař a já jako zdravotník jsem ráda, že to tak bylo. I když hojení snáším špatně a rodit chci příště zase normálně. Ale manžel měl o nás neskutečný strach a fakt to pro něj není fajn zážitek a úplně ho chápu. My ženy máme výhodu, že nás oblbne hormon oxytocin a člověk ten porod vnímá zkresleně. Vím moc dobře, že se taky dalšího těhotenství bojí. Měla jsem od začátku těhotenství samé komplikace. Ale to se prostě nemusí opakovat. My budeme čekat až se vše dobře zahojí. Takže určitě minimálně rok ( aby se chlap nebál, že neplánovaně otěhotním a budou zas komplikace nechám si napsat antikoncepci, i když jsem původně nechtěla, ale okolnosti se prostě změnili a teď fakt otěhotnět nechci a tohle je jistota) . Už proto, že chci rodit normálně. Pak asi i navrhnu chlapovi sama, aby u porodu nebyl , ale uvidíme jak bude chtít. Teď je to čerstvé.
Dobrý den, nacházím se v bludnem kruhu. Už přes rok přemlouvam manzela k druhemu miminku, prvnimu je 6 let. První jsem si neuzila poradne v klidu ( staveni baraku, financni situace) a teď, když máme vše hotové a ideální podminky, tak bych tu materskou chtela prozit znova a hlavně syn i já si miminko moc prejeme. Ale manzel se strašně boji druheho porodu. U prvního porodu byl se mnou a jelikož si malem odnasel s porodnice jen miminko bez maminky, tak s toho má neprekonatelny strach a já nevim jak to vyresit. Máte podobný problem? Jak to resite? Doma o tom mluvím že všech stran a nic nepomaha.