Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Anonymní tak jestli takhle vypádá láska… ![]()
můj muž byl taky zvyklý na komfort, ale já jsem ho záhy odvykla…nechci po něm aby doma lítal s koštětem, ale prádlo ví kde má, zrovna tak ví kde je koš na to špinavý, ví kde je dřez, kde je čistý nádobí, ví kde má malej plínky a oblečení a co víc dokonce ví,kde je kuchařka a umí jí použít a to možná častěji a rozhodně líp jak já…Taky mi občas řekne, že jsem baculka, ale nemyslí to zle a sám ví, že na tom není o moc líp…
Anonymní píše:
Abych to uvedla na pravou míru - můj muž pochází ze 3 dětí. Má dvě starší sestry. Je na takový „komfort“ zvyklý. Když jsem poprvé viděla, jak to u nich vypadá, když se sejdou všichni, žasla jsem. Ona navařila a já, vzhledem k tomu, že jsem takto naučená z domova, jsem se po obědě zvedla a šla umýt nádobí. Jeho matka to brala jako hrozné ponížení její osoby - co jsem si to dovolila - to je přeci její práce. Ani jedno z jejích dětí, tedy i mého muže, nepovažovalo za nutné jít jí pomoci. Ale já to brala jako samozřejmost.
Já ho miluju. Vím, že on miluje mě, i když to tak nevypadá. K malému se chová hezky. Je takto prostě naučený. Za ty jeho poznámky bych ho nejraději vzala pánví, ale i já se umím ozvat. Lhala bych, kdybych tvrdila, že jsem nepřemýšlela o odchodu, že by mi bylo lépe, ale já pořád doufám.
Tak ho odnauč tomu, že má komfort. Vysvětli mu to, pěkně v klidu rozeber, proč se chová tak jak se chová, že to původně nebyla jeho chyba (i když teda
), že ho tak vychovala jaho matka, pokud ho miluješ a chceš s ním zůstat, tak mu to vysvětli hezky, ale panebože rezolutně!!! Protože když mu hned začneš nadávat, že je to jeho vina, tak to nepovede k řešení, takže tady bych byla trošku opatrná, pokud chceš vztah přeci jen zachovat.
Vysvětli, že pokud s tebou chce žít, tak se bude muset snažit a pořádně máknout i doma, podporovat tě ve snaze najít si práci, dávat ti peníze, prostě všechno, co tu napsaly holky. Budete mít nakonec mnohem hezčí vztah, pokud se ti to povede, pokud ne, tak to snad ani nestojí za to. To bych šla pryč a hodně rychle.
Mezitím jsi napsala, že maká doma, ale jinak, fajn, ale po sobě si uklidit je prostě základ a přes to nejede vlak. A ty urážky, to už je moc, ať je to jeho vyčerpání jakkoli velké. Copak ty mu taky nadáváš a ponižuješ ho? A taky toho máš nad hlavu, no ne? Řekni mu, že se ti to nelíbí a že tím kazí vztah, řekni mu, že nakonec odejdeš, pokud toho nenechá, nenech si s… na hlavu, když nemusíš. Máš přece svoji hrdost.
Ano, bohužel je spoustu žen takových jako Ty (on takový nebýval; on je jen unavený; on je jen ve stresu…). Neustále čekají, doufají, snaží se, přemýšlí, co dělají špatně. Největší neštěstí, je ale vidět jejich děti. Vždy ale opravdu vždy se to na nich podepíše, argumenty tipu: „my se před malým nikdy nehádáme…“ jsou omyl. Dítě už v prenatálním stavu ví a vnímá, že nevyrůstá v pohodě a negativně ho to ovlivňuje. Čím je pak starší, tím to vnímá lépe a nemusíš před ním říct ani slovo.
A teď k tvému muži: nepomáhá Ti, ponižuje Tě, vysmívá se Ti… Ty o něj stále stojíš? Stojíš o to, aby se Tvé děti k tobě a pak svým partnerům chovali stejně? Oni potřebují a chtějí mít matku, která je silná usměvavá, stojí za nimy, bojuje za ně… S toho, co popisuješ vidím, že jsi ponižovaná, unavená, nespokojená… A TO se na Tvém dítěti odrazí!
Promiň, že jsem tak hrubá, ale já jsem už viděla moc a moc dětí vyrůstajících v takovéto atmosféře a je to velmi smutný pohled. Také jsem viděla, bohužel jen v málo případech, k jak úžesně radikální změně došlo, když to dotyčná žena vzala do svých rukou!
Přeji Ti, abys měla sílu to co nevidět vyřešit, kvůli Tobě i děťátku!
Lizbeth má naprostou pravdu, ženský proberte se začněte s tím něco dělat, včera bylo pozdě. A navíc nejste samy, to chcete vážně vychvávat děti v tomhle prostředí, co si z toho odnesou?? Holčičky na tom jednou budou s největší pravděpodobností stejně jako vy a kluci budou takové chvání k partnerkám považovat za normální ![]()
Já vím o čem mluvím, mám za sebou dost příšerný vztah, ale dokázala jsem odejít.
Vážně to jde i jinak ![]()
Ale holky, milá anonymní s tím nechce nic dělat, nemá to význam. Ona sice ví, že něco není v pořádku, jinak by si tady nestěžovala, ale ona je vlastně šťastná ![]()
Takže do konce života bude přemýšlet, jaké by to bylo, kdyby ji chlap respektoval jako rovnocenného partnera, ale nic s tím neudělá.
Akorát si bude stěžovat jako anonymní na internetu a pak sama sebe přesvědčovat, že je to v pořádku ![]()
Prostě škoda slov ![]()
Milá anonymní,
nejdřív píšeš, jak je příšerný, jak tě ponižuje atd…a jakmile holky napíší něco v tom smyslu, aby jsi odešla, tak ho začneš obhajovat? ![]()
Nechápu tedy, proč si na něj stěžuješ, když se tak milujete ![]()
Souhlasím s Chuanitou ![]()
Ono tady těžko radit,já je chápu,že i přes to všechno své muže milují a chtějí jim dát ještě bezpočet šancí ono se od milovaného člověka a s dítětem odchází hrozně těžko,to je to nejtěžší rozhodnutí a většinou se děje tehdy,když přeteče pohár,někdo má trpělivost svatou někdo vybuchne hned,nedá se posuzovat,že já bych se tak zachovala,tak proč proboha ta druhá u něj zůstává to je špatně.Třeba by bez něj byla ještě nešťastnější.Tohle je pouze na zakladatelce a nanonymní jestli se k tomu rozhonou,myslím,že se jen chtěli vypovídat,svěřit,prostě si ulevit ne něco řešit.
Na jednu stranu vím o čem mluvím,manžel mi pomůže když má náladu,pohlídá malýho,ale když má svojí náladu,tak dokáže být i sprostý,dokáže být líný a vulgární,nechat vše na mě,ale taky přesný opak.Peníze mi teda dává všechny.Ale sama vím,že tohle chování jako popisují holky je většinou způsobeno nedorozuměním,manža se jeden čas takhle taky choval a já mu na férovku řekla,že buď mi řekne co se děje nebo si jdu na úřad pro rozvodové papíry,vylezlo z něj,co mu na mě vadí,co mu vadí v našem životě,stále na tom pracujeme,stále se hádáme,ale už ne tolik a tak ošklivě a pomalu se to lepší,jen si musel navyknout na něco jiného a na jiná pravidla a já vím,že mu za to stojíme i když to je těžké pro oba,tak jen moje zkušenost. ![]()
chápu, že si přišly postěžovat, popovídat, vypsat se. myslím, že tu našly pochopení , soucit i dobré rady..Já sama v takové situaci nejsem a kdybych měla odcházet, tak nevím kam a zda to fin. utáhnu..To je jistě těžká věc a není to jen tak.
Přesto - proč ta obhajoba??? když je manžel hulvát, nechová se pěkně a žití je s ním na prd, tak proč to omlouvat, čekat že sám od sebe bude někdy, možná jinky, za pár měsíců lepší..Možná má své důvody proč je takový ( a není to jen tím, že takový být chce), možná má problémy, které by se daly pochopit - to by ale musel říct a vy které trpíte o nějakých vědět a řešit je.. A né se jen dohadovat - No on je možná asi unavený a otrávený..No možná ano, ale..kdo není???
To už je stejné jako že někdo upadl na žehličku - ale 3× za sebou, jo a je to vlastně jeho chyba, měl dávat větší pozor!! - to je samozřejmě trochu nadnesené, ale omlouvat manžela, že chodí do práce a pototm maká, je také přitažené za vlasy. Hlavně maká na svým a vy jste doma s jeho dětmi, které jste si dohromady udělali a né proto že si chcete válet šunky..Živí svou rodiny a né nějaké parazity.
Lizbeth ano máš pravdu samozřejmě tě chápu,ale za prvé ono to je takový obranný mechanizmus,že tady všechny píšete odejdi,proboha probuď se,já to chápu,alr on je to najednou takový šok a uvědomění si,já že bych ho měla opustit?Ale on zase tak hrozný není.
Druhá věc je,znám to od sebe,že sem napíšeš něco v afektu,když jseš naštvaná a pak za dvě tři hodiny,za den dva když čteš ty reakce tak si říkáš,ale ono to nebylo tak hrozný jak se mi to v tu chvíli zdálo.
Samozřejmě za třetí můžete mít pravdu,ale já myslím,že tady šlo hlavně o to pochopení,ne nemáme to stejně,nesnesla bych to a ne o soudy ono to stejně nemá smysl něco psát ona u něj stejně zůstane,víš to mě dokopalo k tomu příspěvku ![]()
Řekla bych, že tím ty ženy obhajují samy před sebou skutečnost, proč s ním vlastně zůstávají, jinak by samy před sebou neobstály. Musí to být moc těžké sebrat odvahu a začít pracovat na změně, zvlášť pokud to má kořeny už v dětství.
Paradis - máš pravdu, a určitě máš na to reálnější názor než my ženušky od normálních parnerů- jen když už se to jejich chování děje od narození dětí ) a mají třeba dvě), tak to už zase nemůže být takový šok si to uvědomit - vždyt už jsou to roky co je takový..
No nevím.. spíš je mi to hrozně líto.
měla jsem ve stejné situaci kamarádku ) ale tam už bylo i násilí), já zjistovala azylové domy a poslouchala v telefonu jak breší a ona si ho pak za půl roku vzala - no a ted jsem byla za blbce a dodnes to nechápu, a už vlastně ani nechci vědět jak se mají - snad né hůř.. ![]()
eviah píše: Řekla bych, že tím ty ženy obhajují samy před sebou skutečnost, proč s ním vlastně zůstávají, jinak by samy před sebou neobstály. Musí to být moc těžké sebrat odvahu a začít pracovat na změně, zvlášť pokud to má kořeny už v dětství.
Asi ano, nezbývá mi než souhlasit. Obhajuju ho sama před sebou s nadějí, že se mi vrátí ten, kterého miluji. Ale na druhou stranu jsem nikde nenapsala, že v tom chci žít neustále. Zatím si ale nedovedu představit, že od něj odejdu. A těch důvodů je mnoho. Že ze svého rodičáku zvládám uživit 3 lidi je něco jiného, než z něj platit i nájem. Kam bych šla? Asi bych měla oporu ve své rodině, ale na jak dlouho? Nerada se někomu svěřuju a snažím se vypadat, že se nic neděje. Ale nejde to do nekonečna. Ano, možná má problém, ale proč mi o něm neřekne? Skoro všechny mé snahy o normální komunikaci selhávají. Buď končí hádkou, nebo se prostě bavit nechce.
Moc ráda bych se omluvila zakladatelce, že jsem takto narušila její dotaz a následné odpovědi. Mrzí mě to.
Anonymní-
takže jestli jsem to ted dobře pochopila, tak ty bys možná i odešla, ale myslíš, že to nezvládneš finančně, je to tak???
Byla jsem na tom svého času stejně a chtěla s dotyčným zůstat jen proto, že jsem si myslela, že to nezvládnu finančně, taky jsem na mateřské, mám hypotéku a poměrně velké náklady na bydlení…
ale jeden den prostě pohár přetekl, já ho vyhodila a nakonec jsem to prostě zvládla, podpořila mě rodina, ale finančně jsem to teda nakonec sama utáhla…(bydlení + náklady, které musím za měsíc zaplatit mám skoro 11000,– to tam nen í započítané jídlo, ani plínky nebo sunar…)brala jsem půl roku mateřské tu nejvyšší částku, takže to s odřenýma ušima stačilo, do toho pomalu ubírala z porodného, ze začátku mi platil biolog. otec něco málo ( po roce teda přestal, ale to už mi nevadilo)
Když bylo malé 3 měsíce, poznala jsem jednoho muže, no a jsme spolu doted…takže finance jsem v podstatě řešila zbytečně, no a když ty zvládneš ted žít bez jeho peněz…myslím, že bys to zvládla i sama v podnájmu, musel by ti platit alimenty a určitě bys něco dostala ze sociálky…
takže finance určitě zvládneš, mám ale pocit, že tebe holt brzdí něco jiného, což je opravdu moc smutné, protože to dítko to fakt vnímá:-(
Ono by stálo za to zajít na sociálku poradit se, na co bys ve své situaci měla nárok, jen rodičák to předpokládám nebude, já to bohužel nevím, tak neporadím, ale za zeptání nic nedáš, třeba budeš pak odhodlanější, když budeš vědět přesně, jak bys na tom byla jako samoživitelka.
Nemusíš hned odcházet, ale budeš vědět, že když budeš potřebovat odejít, že to zvládneš i finančně.