Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Amys píše:Ale co jsem četla, tak ne vinou manžela. Já taky byla minimálně, protože pokud jsem mu ho nenechala spícího nebo nebyl v kočáru, tak brečel. Máme to v sobe ten pocit, ze uděláme krok a on se ubrečí k smrti. Musí si zvyknout. Stejně tak to bylo se spaním u babičky..den..dva..týden.. Až ve třech letech jsem to dovolila, právě vlastní tím, že jsem se bála, ze bude brečet. A dávají jiné maminy dřív a dětem je dobře. Pak je těžké si stěžovat.
Takže jsi i byla pryč bez dítěte. Je jedno, jestli to bylo na deset minut, půl hodinky nebo déle, ale byla. Zakladatelka má dvouleté dítě a je s ním od rána do večera pátky svátky sama, to fakt v pořádku není
@nikitice Já tě chápu, i chápu, jak to myslíš, ale z tohohle pohledu má ten chlap prostě volného času dost. Měl by se přestat vymlouvat na to, že musí jít běhat tehdy a tehdy a jíst tehdy a tehdy a zorganizovat si to tak, aby v rámci možností fungoval i s tou rodinou a dítě si na něj zvyklo. Je jasný, že je to hodně i v hlavě tý ženský, ale dokud se chlap nebude alespoň snažit, tak ona nemá možnost to v sobě přecvaknout. Pokud to oba vzdávají hned při prvním zakňourání, pak je na problém samozřejmě zaděláno.