Máte někdo trafiku?

Téma je sice už pár let staré, ale třeba se někomu bude moje zkušenost hodit.

S manželem jsme se nechali někdy počátkem roku 2019 přemluvit od známých a převzali po nich trafiku (jedná se o jednu velmi rozšířenou síť trafik), kterou už nemohli kvůli svému zdravotnímu stavu provozovat. Před započetím spolupráce jsme byli na několikadenním intenzivním školení přímo u této společnosti a dále také u společnosti Sazka (kvůli terminálu). Spolupráce probíhala na základě smlouvy, manžel má ŽL a já jsem (jako jeho manželka) osobou spolupracující. Podepisovali jsme jim i bianco směnku, kdyby byl nějaký s prominutím průser - pán, co nás školil, mi vyprávěl takové šílené story o lidech, které museli z pozice franšízanta na hodinu vyhodit, že se tomu upřímně vůbec nedivím (a nakonec jsme směnku na konci spolupráce vzájemně znehodnotili, takže se nevyužila).

No a teď z té praxe - je to dost záhul. Trafiku, kterou jsme provozovali, jsme měli na nádraží, pracovní doba byla od 4 ráno do 7 večer. Byla střední velikosti (cca 45 m2) se zázemím (sklad, wc). Hned ráno, když jsme přišli na směnu, jsme vyzvedli nové časopisy a noviny a vyměnili je za ty staré, které jsme svázali (říká se tomu remitendy). Museli jsme denně kolem toho vyplňovat několik papírů + pečlivě kontrolovat dle EAN, jestli odevzdáváme ty správné tiskoviny, protože kdybychom se spletli, znamenalo by to finanční ztrátu. Občas jsou v tom dost zmatky - nějaké tituly vycházejí tak blbě, že má člověk v regálu dvě vydání, a když nedává pozor, mohl by omylem vrátit to novější.

Dále se dělaly objednávky - tiskoviny dovážejí automaticky, ale nápoje, cukrovinky, alkohol, nanuky a cigarety se musí objednávat. Ze začátku jsem moc nevěděla, jak na to, takže nám nějaké zboží procházelo (což znamená opět finanční ztrátu), ale pak jsem si začala počítat obrátky (kolik se toho průměrně prodá za den a z toho jsem odvodila, kolik musím do dalšího svozu objednat). Stav zásob cigaret si společnost hlídá - nesměli jsme mít na skladě moc velké zásoby cigaret, ale zároveň jsme nesměli mít prázdné regály. Losy taktéž vozí automaticky - s těmi tedy problém nebyl. Když vycházela obrátka cigaret špatně, byly za to peníze dolů.

V průběhu dne vozili zboží, které jsme objednali (cigarety se vozily minimálně dvakrát za týden, nápoje a cukrovinky jednou týdne, bagety Crocodille třikrát týdně,…) - vše se muselo pečlivě kontrolovat (jestli nedodali něčeho méně), při zjištění nesrovnalostí reklamovat (to samé vlastně i u tisku - tam se reklamovalo skoro denně) a hned v ten den naskladnit do systému. U některého typu zboží se muselo všechno ťukat do počítače ručně, což byl dost opruz.

Na konci dne se spočítala kasa (muselo to sedět s údaji v počítači), jednotlivé druhy bankovek se svázaly pásky a vložily do bankovního pytle společně s mincemi. K tomu jsme přidali uzávěrku vytištěnou z PC (vše se muselo v kopii evidovat) a odvezli do nočního trezoru. Denně se muselo uklízet (vytírat večer podlahu) a pravidelně doplňovat zboží - obzvláště v létě dost mizely například nápoje, takže se člověk nezastavil.

Osobně mi nepřišla hrozná ta práce samotná - ano, občas to byla dost otrava ze strany „vedení“, které si mnohdy vymýšlelo Herkulovské úkoly, které člověk v denním shonu musel navíc plnit (výměna reklam, přeceňování apod.), ale dalo se to i zvládnout. Horší byli zákazníci, ti mě vyloženě s prominutím sra.li. V podstatě mě dost štvalo, když mě tam místní nádražní galérka chodila „školit“ ohledně toho, jak jsem tupá z četných důvodů, s nimiž jsem většinou neměla nic společného - např. že nemáme cigarety určité značky (kterou jsme nemohli mít, protože s nimi společnost nespolupracovala), že máme Colu na tom místě chlaďáku a ne na jiném (což se dělalo dle rozpisů - za lepší místo si výrobci připláceli a tak se to nedalo moc ovlivňovat), že nemáme losy od Tipsportu (opět s nimi společnost nespolupracovala a nemohla jsem je tam mít) a tak podobně.

Kromě toho je to dost žrout času, protože ačkoli je pracovní doba do 7, člověk ještě musí dělat četné úkony po zavíračce a když se vyskytne nějaký problém, ztvrdne v práci klidně o hodinu či dvě déle. Nehledě na to, že je velmi obtížné sehnat spolehlivého zaměstnance, který by vše toto zvládal. Jak jsem časem zjistila, už jen sehnat někoho, kdo by vstal na 4 ráno a nepřišel do práce pozdě, bylo nereálné. Za ten rok, co jsme tam byli, jsme měli dva spolehlivé zaměstnance a dalších asi pět odešlo už po dvou dnech s tím, že by to nezvládali (a to jsme jim v zoufalství nabízeli dost nadstandardní plat).

Nakonec jsme to vzdali, protože jsme na sebe neměli s manželem vůbec čas (+ máme dvě děti a ty také strádaly tím, že jejich rodiče jsou bez energie). I když jsme třeba našli zaměstnance, který nebyl úplně na baterky, tak člověk musel být neustále na telefonu a řešit věci typu „přišla kontrola z hygieny a zapomněl jsem, kde máme koncese“ nebo „přivezli Colu Light místo klasické Coly a já si toho všiml pozdě, co mám dělat“. Půlku dovolené jsem takhle protelefonovala, navíc jsem byla nervózní z toho, aby se nestal nějaký průšvih. Na druhou stranu jsme si poměrně vydělali - jsem zvyklá být perfekcionista a odvádět práci pečlivě, takže nám nestrhávali peníze (naopak jsme dostávali odměny) a při inventurách jsme mívali manko maximálně do tisícovky (běžné je prý u takto větší trafiky manko kolem dvaceti tisíc, říkal pán, co nám jeho společnost dělala inventuru). Kdyby mě tak neštvali zákazníci a pracovní doba, možná bych tam byla do teď. Ale asi spíš ne, i když je toho při provozu trafiky na práci fakt hodně, ve výsledku je to vlastně dost monotónní práce, což není úplně pro mě.