Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Žiju v dvougeneračním baráku už několik let, s tchanovci. Nejhorší rozhodnutí v mém životě!!! ![]()
Mas 35, takze vasi maji kolem 60ky a chodi do prace, ni? Takze ciste teoreticky jeste 10-15 let by meli fungovat sami anebo si „sidlo“ uzpusobit tak (napr. topeni),aby byli co nejdele sobestacni.
Taky je velmi dulezita lokalita, jestli je „sidlo“ na prazskych vinohradech trebas, leccos by se dalo prekousnout ![]()
@JancaS84 u nás nemají prarodiče zájem. Pohlídání na extra nutné případy, ale víc ne. Občas má tchýně nejmenšího na půl hodiny, když jedu s dětmi do školky. Ale musím být rychle zpět. Raději si ho beru sebou. Tchán je unavený z práce. U něj ti chápu, ale prostě ono vše jde nějak udělat, aby čas na vnoučata byl. Když jsme potřebovali pohlídat, aby jsme mohli jet s jedním z dětí na pohotovost, tak nutně museli navštívit hřbitov
to asi mluví za vše. Nutno říct, že moji rodiče jsou na tom stejně.
@Ahep píše: Více
No takto bych šla i já jen s igelitkou z baráku. To je další problém. ono je to fakt těžký. My řešíme, že by jsme koupili ještě něco svého, ale finančně to je problém. Nám se třeba fakt nežije s tchanovci dobře a je problém se odstěhovat. Člověk si toto na začátku neuvědomí.
My jsme koupili ve stejné vesnici, kde bydlí tchánovi pozemek, zasíťovali ho, napojili na elektřinu, vodu vypracovali si projekt. Dali do prodeje náš byt, nejdřív rozdali veškeré vybavení, spotřebiče (protože do baráku si budeme přece kupovat vše nové
) a odstěhovali se přes půl republiky do domu tchánovců do patra, že tam budeme bydlet, než se prodá byt a pak postaví domek. Děti tam začali chodit do školy,…
Vydrželi jsme to půl roku. Prostě ikdyž jsme měli své patro, tak to nedělalo dobrotu. A to jsme jak tchánovci, tak my naprosto bezproblémový, tolerantní, přizpůsobivý…
Po půl roce jsme se stěhovali hezky zpátky do našeho prázdného bytu, znovu ho museli vybavit, děti v pololetí přestupovaly do jiné školy,…masakr. Zkušenost to byla taková, že nikdy víc. Málem jsme se s manželem rozvedli. A to jsme spolu hooodně let a nikdy dřív jsme se nehádali.
Takže za mě bych do toho už nikdy nešla, naštěstí ani manžel. Raději si platíme hypotéku na své vlastní bydlení. A to manžela rodiče jsou fakt zlatí. Jinak bychom do společného bydlení logicky nešly…ale za mě, opravdu ne ![]()
Ještě doplním, že byt se naštěstí nepovedlo prodat. To beru jako své největší štěstí v životě. Proto jsme se měli kam vrátit. A pozemek jsme už prodali, protože se tam neplánujeme stěhovat, ani nikam blíž. Co bude po čase s domem a rodiči se bude řešit až ta situace nastane. ![]()
@Lord Stefan je tu asi jenom padesát diskusí, že to nefunguje,
moje matka tak žila, její vlastní slova jsou „začala jsem žít jako svéprávný člověk, až když tchýně zemřela!“ kruté? možná, ale pravdivé
@Lord Stefan V okolí mám těch případu dvougeneračního bydlení spoustu. Většina domů je totiž postavená jako dvougenerační.
Sama bych s tím problém neměla i když i rodiče mají dvougenerační dům a kdoví jak to bude v budoucnu za mě to fungovat může.
Znám i jednu rodinu kde žijí 3 generace příp. 2 generace a na zahradě má postavený dům další dítě.
Klidně bych u tchýně bydlela, kdyby to byla normální ženská. Samozřejmě s tím, že na staří chlap se stará o své rodiče (ať už sám nebo za pomoci charity to je mi jedno) a já o své. Nedokáži si představit koupat, přebalovat atd.. Pro mě jakoby cizí osobu, nedokáži si to představit ani u svých rodičů. Když se budeme bavit o nejhorší formě staří ležáka.
A za druhé, že se chlap postaví za mě a ne za své rodiče. To jde už velmi často poznat na začátku, takže když tohle nefunguje může nastat rychlý konec
A ty tam musíš jít bydlet? Rodiče si o své vůli pořídili velký dům, nenechal jsi je ničemu napospas. Zbytečně máš pocit viny za něco, co šlo mimo tebe. Tak to jednou zdědíš, a co? To přece neznamená, že tam musíš jít. Nevěš to každé hned na nos. Co vidím kolem, moc tenhle typ soužití nefunguje. Problém je v tom, že ti „staří“ chtějí dál určovat svoje pravidla, jak jsou léta zvyklí. Nech věcem volný průběh. Baráku se nevzdáš, ok. To není nutné. Rodičům můžeš pomáhat, i když tam nebudeš bydlet. A třeba budeš mít příště kliku a tvoje partnerka se k vám bude hodit.
Zajímalo by mě, jak tohle fungovalo kdysi, když se takhle žilo běžně. Lidi se vdávali a ženili tzv. na chalupu. Mnohdy žili dvě generace v jedné světnici. To muselo být peklo. Anebo, protože jiný model lidi neznali, byli možná tolerantnější? Ale moc bych na to nesázela.
@Giovanna1 píše: Více
Tak proč zůstáváš? Život máš jen jeden ![]()
Mám v blízké rodině případ kdy se to díky společnému bydlení totálně posralo a švagrová je chudák.. takže asi tak. Já bych nebydlela ani s tchyní, ale ani s mou rodinou. Vždycky sólo bydlení.
Sám nevidíš problém v tom, jak moc ti to osekalo myšlení?
Tchýni její tchýně ničila x let.
Já bych s tchýní nebydlela ani za zlaté tele. Je to hodná ženská, ale naprosto jinak nastavena, než já.
Věřím, že většina lidí nemá problém s pomocí rodičům svého partnera, ale tohle je dost krutá podmínka a nedivím se, že to ty vztahy neustaly. Já chci mít v životě možnost, nikoliv lajnu.
Pokud by měl syn někdy tohle nastavení, budu triskat hlavou do zdi, v nejhorším prodám nemovitost a postarám se o sebe vždy
hlavně ať žije svůj život.
@Lord Stefan píše: Více
Mam dva dotazy. že se pořád říkalo, „že se přece jednou budu vracet domů až to zdědím.“ - kdo to rikal?
A druha - ve ktere dobe ze tohle souziti bylo popularni? ![]()