Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Mezigenerační bydlení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
25.10.24 20:15
Mezigenerační bydlení
Nazdar diskutující! Přišel jsem sem získat názory erudovaných dam a zabloudivších mužů (sebe sem počítám taky) na téma mezigeneračního bydlení. Probíral jsem to s několika lidmi ve svém okolí, ale stejně mám pořád pocit, že mi nebyly dány uspokojivé odpovědi na toto (pro mě) palčivé téma. 
. Jaký máte názor na mezigenerační bydlení : žena bydlí u muže a jeho rodičů v dvougeneračním domě, přičemž mají v podstatě samostatnou bytovou jednotku 2+ KK, terasu, sklep s tím, že hlavní vchod je společný, chodba je společná, sklep je společný, ale dveře do každé bytové jednotky jsou zvlášť?
Ptám se na to proto, protože celým mým životem se prolíná to, že mám zdědit po svých rodičích dvougenerační dům. Jeden by řekl, že to je neuvěřitelná výhoda… že nebudeš mít hypotéku, ušetříš, budeš mít babičky a tady tyhle věci..jenomže ono to tak vůbec není.
Vypadnul jsem z domova v 18 letech, abych vystudoval. To se povedlo a já začínal svou práci v jiném městě. Tam jsem potkal svou velkou známost, později lásku, ale ztroskotalo to kvůli tomu, že se pořád říkalo, „že se přece jednou budu vracet domů až to zdědím.“ To neustála, protože v tomhle modelu bydlení žít nechtěla - částečně se jí nedivím, je to dnes nepopulární. Jenomže v okolí vidím, že to kolikrát jde, tak si říkám, jestli někde nedělám chybu. Když se pak stejný scénář opakoval u další partnerky a u ještě další partnerky, tak jsem začal cítit, že něco zdědit je spíš hendikep než výhoda. Mezitím jsem si pořídil byt a zvelebil ho… tam žiju teď… zažívám už radši jen povrchní vztahy, protože se nechci zklamat a ani ty ženy nechci zklamat…Jenomže mě strašně štve, že jsem svoje rodiče nechal napospas, aby se o to sídlo starali a oni už stárnou a já budu za chvilku postavený před to, tu budovu převzít (i s nimi) a začít to řešit… a jako to tak vypadá, tak na to asi budu sám. Neodpustil bych si, kdybych to sídlo nechal zchátrat. Jsem s tím domem a pozemky okolo naprosto spjatý. A to je ten problém.. prostě se přes to asi nedokážu přenést a nedokážu to prodat.
Mezitím stárnu i já (věk 35) a přemýšlím, jak ten život uchopit. Zůstat v bytě a mít partnerku s tím, že se zase bude řešit, že v budoucnu zdědím dvougenerační dům anebo se nastěhovat do dvougeneračního domu a najít si někoho až potom? A může tenhle model bydlení vůbec vydržet? Dumám nad tím už v podstatě 7 let a na nic jsem zatím nepřišel.
P. S.: 
Tenhle smajlík je důkaz, že to nepsal robot, AI, Putin, Voldemort atd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.10.24 20:22
My takto s manželem bydlíme. Byla to naše největší chyba. Měli jsme si vzít hypotéku s bydlet jinde. Pořád uvažujeme, že odejdeme, ale je hodně složité jen tak odejít. V podstatě by jsme se museli starat o dvě nemovitosti. Závazek vůči tchánovcům nemám. S dětmi mi nijak výrazně nepomáhají. A upřímně to, že se bude jednou starat o tchýni mě děsí. Nejde o tu práci - nemám problém se o starého člověka postarat, ale proto, že mi tchýně nikdy nepřišla pomoci, když jsem to potřebovala. Za mě najdi si ženu a zůstaň v bytě. Rodičům bych jezdila pomáhat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.24 20:23
Ja teda neznam nikoho v okoli, u koho by to klapalo. Vetsinou mladi nemeli penize, zacali zit u rodicu…a prakticky vzdy skoncili rozhadani a ze zivota peklo.
Je fajn, ze se o svoje rodice chces postarat, ale je ti 35 let a rekla bych, ze variant scenaru je asi do budoucna (do budoucna!) hodne. Rada lidi se o sve rodice v nejakem bode stara, rada vyuziva treba pecovatelky atd. Skoro nikdo to neresi tak, ze by se k nim musel nastehovat. Tvoji rodice se rozhodli zit, jak zijou, nemas povinnost jim pomahat se „sidlem“. V tom pocitu a vycitkach vidim pricinu toho, proc nemas vztah. Ne to, ze by nejaka zenska neprekousla, ze za patnact let se MOZNA budete muset nejak postarat o rodice.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.24 20:26
Myslím, že partnerkám navadí, že v budoucnu zdědíš dvougenerační barák, ale to, že ještě před děděním by v něm musely žít společně s tchyní. To chce hooodně tolerance na obou stranách a málokdy to klapne k oboustranné spokojenosti (nebo alespoň nenasranosti). 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.24 20:29
Když si tady projdeš diskuze na podobné téma, zjistíš, že až na vyjímky každý před tímto modelem souziti varuje. Nemůžeš se tedy divit partnerkám, že z té představy nebyly nadšene a nechtělo se jim do toho.
Za mě to dlouhodobě fungovat může, pokud jsou 1. bytové jednotky naprosto oddělené (společný sklep by snad nevadil) a 2. Pokud jsou na obou stranách velmi tolerantní a psychicky vyzralí jedinci, kteří se umí navzájem respektovat. Naprosto nezbytné by taky bylo, aby partner (ten, jehož rodiče v domě bydlí) nebyl na rodiče přehnaně fixovány a neuprednostnoval je před svou partnerkou a rodinou. Aby se v případě nějakého konfliktu uměl ozvat, vyjádřit podporu a oporu své ženě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.24 20:29
Tak ani pro rodinu není výhra 2kk, to raději svůj byt a při představě jednou je děsivé a spíše se stěhují chlapi k rodičům od partnerky…jako představa, že se jednou starám o tchýni by mě taky netěšila…o své rodiče se postaráme se sourozencem 
- Citovat
- Upravit
25.10.24 20:30
My jsme tak bydleli u našich asi 5 let. Dala jsem do toho domu nějaké peníze ještě s bývalým přítelem. Vztahy jsme měli víceméně dobré, ale i tak jsme nakonec postavili svůj dům a bylo to nejlepší rozhodnutí. Jo naši mají teď velký dům s neobydleným patrem, nájemníky tam nechtějí protože není samostatný vchod.
Co bude až budou jednou staří neřeším. Buď za nimi budu jezdit, nebo nějaká pečovatelka, nebo si je vezmeme k nám. Nebo kombinace.
Vícegenerační bydlení určitě ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.24 20:32
Sedm let přemýšlíš nad takovou věcí? Jednoduše kup si svůj byt, až někdy za x desítek let zdědíš dům můžeš ho pronajmout nebo prodat nebo se přestěhovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.24 20:33
My jsme si kdysi v začátku chození udělali startovní byt 2+kk ve sklepě u rodičů. Oni nemají sklep v zemi, jak si někdo představí. Ale souběžně se zahradou. Jsou tam klasická, velká okna, fr. dveře na terasu. Takže šel udělat hezký byt. Zrušila se velká prádelna a pracovní kuchyň. Po našem odstěhování tam žijí moji rodiče.
My jsme si pak pořídili své v jiném kraji. Sestra taky žije zas v jiném kraji. Momentálně v generačním domě bydlí naše dcera s prarodiči. Oni mají dole ten byt. A dcera má pro sebe patro. Zatím jim to funguje hezky. Minimálně čtyři roky tam bude. Pak se uvidí, kde ji vítr zavane.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.10.24 20:33
@anavi13 píše: Více
Ségra to mají stejně. Tchýně si vezme děti tak na dvě hodiny když si potřebuje udělat fotky na FB jak je super babička. Tchán šel před nedávnem do důchodu a už předtím lil první ligu, teď přešel na extraligu. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ounou
25.10.24 20:34
Jen z vyjádření „žena bydlí u muže a jeho rodičů“ mi naskakuje husí kůže. Sama nemá nic, společné peníze jdou do domu tchánovců s tím, že jednou dědí manžel. O předpokládané péči o stárnoucí tchánovce ani nemluvím. 2kk v dvougeneračním bydlení mi taky upřímně nezní jako sídlo.
Za mě je stokrát lepší mít svou hypotéku a vlastní bydlení.
Že barák zdědíš je jedna věc, ale podle mě tam kvůli tomu bydlet nemusíš.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.10.24 20:48
Já bych to nezatracovala. Ale podmínkou jsou rozumní a psychicky vyzrálí všichni dospělí, kteří jsou schopni se spolu domluvit
Moje situace: nastěhovala jsem se k manželovi a jeho mamince a babičce (otec s nimi nežil). Barák obrovský, tři obyvatelná patra, ale řešený pro velkou rodinu, ne mezigeneračně (společná kuchyň, jídelna). Mezitím se nám narodily dvě děti. Občas ponorka, ale jinak jsme se byly schopny (my ženy) na všem domluvit. Když bylo nutné, vždy bylo kam se schovat 
Nedokážu říct, jak by to bylo v horizontu několika desetiletí, bohužel babička nás opustila po sedmi letech společného soužití a prababička po devíti. Což mě moc mrzí, měla jsem je obě moc ráda, byly to skvělé ženy 
no a teď se nám narodilo třetí dítě a na to už jsme tu v tom obrovském baráku sami..
Tím chci říct, že vždy záleží na situaci a jestli si všichni vzájemně sednou. Pro děti to může být obohacující (třetí už to žel nepoznalo, ale zejména prababička se jim velmi věnovala a milovaly ji, babička zemřela příliš brzy, ale věřím, že by se jim věnovala se stejnou láskou a péčí )
Prosím anonym, osobní info
- Citovat
- Upravit
25.10.24 20:54
@anavi13 píše: Více
Zas mu ta zena bude vycitat, jak ona k tomu prijde, ze muze jednou idejit jen s igelitkou a nebo po nem rovnou chtit pulku bytu, viz nedavna diskuse a spousta dalsich 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.10.24 20:55
Jedině holka, co vyrostla ve vicegeneračním bydlení, které bylo úspěšné. Já takhle spokojeně žiju. A v dětství jsme takhle bydleli s babičkou. 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Jakou podlahu se psy?
- 22.09.23
- Terezzkaa
Podlaha a děti
- 18.09.23
- Mandarinkaaaa
Podlahy do teplých klimatických podmínek
- 18.09.23
- Anonymní
Eko bydlení
- 31.08.23
- Juniper7
