Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@bludice píše:
Nás Mikuláš navštěvovat nechodil - vždy před spaním jsme si nachystali mísy k (pootevřeným) balkonovým dveřím a ráno jsme v nich našli nadílku (výjimečně včetně uhlí od čerta). Plus nám táta předtím vyprávěl, jak se Mikuláš v noci (po klekání?) po zlaté niti spouští na střechu kostela.Edit ještě: Tvůj nápad bez čerta se mně taky líbí, nebo případně, pokud se Ti nechce shánět živého Mikuláše, může syn u nadílky najít od něj dopis.
My jsme takto nechavaly se segrou u balkonu puncochu (mamka rozstrihla stare silonky, tam se toho veslo
).
Chodíme ven na náměstí, kde vždycky nějaké Mikuláše vidíme (bez interakce). Po návratu domů syn najde nadílku na okně.
Také nemám ráda to strašení s čerty.. Proto jsem, když byli malí, koupila každému jednu „ponožku(pytlík)“ na nadílku.. Vždy na mikuláše byli za oknem plné a po vyprázdnění obsahu, jsme do prázdné ponožky dávali přání pro Ježíška, že až Mikuláš poletí kolem, odnese to Ježíškovi… Takže jsme každým rokem měli tu stejnou ponožku
Vyjma toho, kdy přinesl „Mikuláše“ nekdo z rodiny.. To jsem normálně říkala, že jim prostě tak chtěli něco dát za sebe a říká se tomu v ten den „Mikulášská nadílka“
Samozřejmě syn 7 let už ví pravdu i o Ježíškovi… Ale mladší syn 5let tomu ještě věří ![]()
@Danilan Domu jsem Mikuláše a čerta nikdy nezvala, jdeme se na ně podívat na nějakou akci, doma se pak objeví balíček..
My s bráchou vždycky koukali z okna, jak chodí po sídlišti, ale u nás nikdy nebyli…a pak se na balkóně objevil balíček dobrot od něj
, když jsme trochu zlobili, tak třeba i s bramborou
Ono Mikuláš s andělem (bez čerta ) taky nejsou záruka úspěchu
K nam, když jsem byla mala přišel jeden rok právě jen Mikuláš a anděl, ja Mikuláše znala a věděla, ze je to kamarád rodičů -a stejně prej scena, na fotkách mám ubrečený oci ![]()
Ja třeba dětem říkám narovinu, aby se pak nebáli ve školce, ze jsou to prevleceny lidi, ze čerti nejsou, protože taky se mi strašení peklem a ze si je odnese čert, fakt nelíbí. A stejně se bojí …
Takže k nám domu určitě nikdo neprijde. Chodíme se večer projít na náměstí, par jich vždycky potkáme a z ucitivý vzdálenosti koukame
manzel jde s detma napřed a ja mezi tím dam nadilku na okno.
@a12 píše:
No takhle, spousta dětí se vic bojí toho Mikuláše a anděla
Jo tohle je fakt, syn měl jeden čas hrozný strach ze všech lidí, co mají bílé vlasy
čert by ho nechal chladného, ale z Mikuláše by se po… ![]()
My si dávali vždy večer na okno botu. Pokud jsme byli hodní, dostali jsme sladkosti, v případě zlobení by to měly být brambory. Brambory dostal jen jednou bratr, když už byl skoro dospělý, jako žert. Nicméně se vzbudil ráno první, našel brambory a šel si obsah boty vyměnit s prostřední ségrou a pak šel zas spát. Naši ráno koukali
.
Když byl kluk nejmenší, tak jsme. chodili na Mikulášský vlak. Pak už jsme je normálně zvali domů, jen jsme se domluvili, aby čert stal někde vzadu. Tohle nadměrné ochraňovat mi přijde divný, nepredavani tradic další generaci a šizení dětí.
@Pitaya1 píše:
Když byl kluk nejmenší, tak jsme. chodili na Mikulášský vlak. Pak už jsme je normálně zvali domů, jen jsme se domluvili, aby čert stal někde vzadu. Tohle nadměrné ochraňovat mi přijde divný, nepredavani tradic další generaci a šizení dětí.
Ja to treba jako dítě nesnášela, stejně jako tu velikonoční tradici. Tak ji dětem předávat nebudu
když o to samy neprojevuji zájem, holt jsou po mamince ![]()
Domu je nezvu, balíček má v puncose za oknem. Ale chodíme se na ně dívat na nějakou větší akci, kterou pořádá město. Nestraším, ví, že se mu nic nestane.
@Pitaya1 píše:
Když byl kluk nejmenší, tak jsme. chodili na Mikulášský vlak. Pak už jsme je normálně zvali domů, jen jsme se domluvili, aby čert stal někde vzadu. Tohle nadměrné ochraňovat mi přijde divný, nepredavani tradic další generaci a šizení dětí.
Nesnáším vesnické pojetí Velikonoc a strašení čerty s Mikulášem jsem nemusela ani před tím, než se mi narodil strašpytel. Přebírám jen to, co se mi líbí, takže Mikuláše nezvu, na Velikonoce nejezdím k rodičům, ale zato jsem zařadila Zubničku. Já se trhání zubů bála, moje zištné dítko si snažilo vytrhnout každý zub jen co se krapítek začal hýbat ![]()
Přístup má se to tak dělat, protože se to tak vždycky dělalo, mi dost vadí. A to neberu v potaz, že i to „vždycky“ je ve skutečnosti dost časově omezené.
Ty dnešní kluci, kteří jsou dětma, to budou v dospělosti neskuteční mamánci.
Kam ten svět spěje. ![]()
Jinak teda u nás na vesnici se praktikovalo to, že jsem za čertama banda děti běhaly a házely po nich petardy a střílely rakety. Vždycky jak někoho chytili, tak ho pěkně zřezali (obzvláště, když už byli pod vlivem alkoholu). Ale večer to byl vždy opravdu zábavný. Celé to bouchání petard navozovalo opravdu strašidelnou atmosféru.
No dnes si představit, že osmileté dítě někde za tmy hází petardy a střílí rakety, tak jeho matce hrábne. Navíc jsou to dnes taková nemehla, že by jim to bouchlo v ruce. ![]()
U nás doma se táta vždycky navlékl do mámina dlouhého modrého županu, nasadil si tu mikulášskou škrabošku, ani berlu neměl, a stejně jsme mu to žrali docela dlouho.
Anděla a čerta jsme nikdy neměli, ani to tenkrát nebylo zvykem chodit někde po venku, dělat nějaké průvody… Ale je fakt, že dneska se některé děti na čerty vyloženě těší, Mikuláš je moc nebere, nebo se ho bojí. Já bych si to udělala po svém, podle toho, jak znám své dítě, co zvládne a co ne. Určitě bych zbytečně nestrašila. Ale kdyby chtělo, na čerty ven bych šla. Akorát ty dělobuchy, ty mě vyloženě se.rou. ![]()
@lucad77 píše:
U nás doma se táta vždycky navlékl do mámina dlouhého modrého županu, nasadil si tu mikulášskou škrabošku, ani berlu neměl, a stejně jsme mu to žrali docela dlouho.Anděla a čerta jsme nikdy neměli, ani to tenkrát nebylo zvykem chodit někde po venku, dělat nějaké průvody… Ale je fakt, že dneska se některé děti na čerty vyloženě těší, Mikuláš je moc nebere, nebo se ho bojí. Já bych si to udělala po svém, podle toho, jak znám své dítě, co zvládne a co ne. Určitě bych zbytečně nestrašila. Ale kdyby chtělo, na čerty ven bych šla. Akorát ty dělobuchy, ty mě vyloženě se.rou.
Kdy, tenkrát. Mě je 50 a po venku jsme za čerty lítali.