Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky, zkusím si dojít pro rady. Nedávno jsem zakládala téma ohledně odmítání jídla, poprvé jsem slyšela bojkot kojení a hodně mi to pomohlo - s tím jsme se nějak po 3 týdnech boje vypořádali, ale trápí mě jedna věc. Od čtvrtého měsíce(od toho bojkotu kojení) doteď(5 měsíců a týden) se malej probouzí jenom s pláčem, hrozně hysterickým pláčem, oči má stále zavřené, ale tečou mu slzy a řve. Někdy malého musíme s manželem probudit, aby se uklidnil. Tenhle pláč začal s tím odmítáním jídla/kojení, přes den nic nejedl a večer se probouzel každých 40min - 1h a chtěl jídlo(aspoň jsem si to myslela).
Posledních 14 dnů jí přes den normálně, dokonce zkoušíme na doporučení pediatričky nějakou tu kašičku a chutná mu - s jídlem problémy snad už nemáme, ale buzení každou hodinu a s pláčem zůstal. Může to být nedostatkem jídla nebo mu něco chybí, má z něčeho strach? Pediatrička říkala, že si možná zvykl na prso jako na teplej dudlík, ale že by řekla jak ho to odnaučit tak to ne. Jinak UM nemá a dudlík nechce. Budu vděčná za kžadou radu.
Ahoj,
těžko soudit, může toho být víc. Ať už zuby, prso jako dudlík, nebo růstový spurt - to bývá okolo 3-6měsíce, takže by to i odpovídalo… ![]()
U nás toto dělal syn. Budil se celou noc s pláčem. Propínal se do luku. Pak jsme konečně přišli na to, že má potravinové alergie. Bolelo ho břicho. Jemu to začalo v půl roce. Až kolem desátého měsíce začal mít špatné stolice. Pořád jsme to přisuzovali zubům. Můžeš zkusit dát nurofen. Když zabere, tak to jsou spíš zuby. Když ne, tak bych zkusila dietu. U nás to byla alergie na bílkovinu kravského mléka a vejce, drůbež, hovězí a sóju. Postupně u toho vyrostl ![]()
Jestli kojiš, tak je to nejjednodušší. Vysadíš u sebe mléčné výrobky a zjistíš to fakt jednoduše. Jen to chce na dietě vydržet aspoň tři týdny. Trvá než se zahojí střeva a je vidět změna. Ta dieta vypadá hrozně, ale je to v pohodě.
Některé děti takové prostě jsou. I s tím jídlem. Budí se po hodinách s brekem, nechtějí nic jíst, málo spí, nedají se odložit. Později všude utíkají, neustále mluví, převrátí kočár a vymýšlí šílené věci. A nakonec někdo přijde s tím, že mají třeba ADHD. U nás to tak bylo.
Když jsem pak viděla „normální“ děti kamarádek, nevěřila jsem. To je nebe a dudy. Mezi malými dětmi jsou obrovské rozdíly v náročnosti na péči. Někdy matky vypadají jako svůj vlastní stín a doktoři se jen smějí a nic neřeší. Dítě z toho přece jednou vyroste.
Tohle může být separační úzkost nebo noční děsy, které jsou v tomto věku běžné. Zkuste udržovat klidnou večerní rutinu, aby se mimčo cítilo bezpečně, a nabídněte mu před spaním více kontaktu, třeba mazlení. Pokud pláč přetrvává, zkuste konzultovat spánek s odborníkem na dětský spánek.