Miminko 8 měsíců - chyba

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Anonymní

1.5.22 16:03

načítám...

@Alexandria Nixia píše:
Já se přiznám, že mám občas pocit, že dítě byla chyba i po letech. Mám ovšem postižené dítě a zůstala jsem na něj sama. To, že je péče o takové dítě velmi náročná a já přišla o naprostou většinu svého života ani nemluvím.

Takovou zkušenost mám z první ruky. Možná mě někdo i odsoudí, ale vědět, že se mi narodí postižené dítě, tak vím, že bych šla na interupci. Je smutné, že jsou stále nemoce, na které se preventivní odběry nedělají a přitom jsou docela časté.

Citovat
Upravit

Alexandria Nixia

1794

1381

1.5.22 16:47

načítám...

@Anonymní píše:
Takovou zkušenost mám z první ruky. Možná mě někdo i odsoudí, ale vědět, že se mi narodí postižené dítě, tak vím, že bych šla na interupci. Je smutné, že jsou stále nemoce, na které se preventivní odběry nedělají a přitom jsou docela časté.

Jo, ale jsou postižení, na která se přijde až později. Třeba v roce dítěte. A to těžko půjdeš na nějaký potrat. :mrgreen:

Ono je to vážně vtipné, jak se někteří lidé bijou do prsou, že oni by si určitě postižené dítě nenechali a nenapadne je, že ne vše se dá zjistit ještě za tepla v těhotenství.

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

1.5.22 21:55

načítám...

@Alexandria Nixia
Asi jsme si nerozuměly. Nikde netvrdím, že se na všechna může přijít. Pouze jsem si povzdechla, že jsou onemocnění, která jsou v populaci docela častá a na ty se doposud ještě testy nedělají běžně. Maximálně, když je nějaké podezření.

Citovat
Upravit

Liberalissima

12884

31008

2.5.22 01:26

načítám...

@Anonymní píše:
Nehorší na tom je, že mimčo mi spí dobře (od 21 do 6 a po UM ještě do 9), nebrečí nijak často, hodně brblá, je zvědavý, leze, kam se mu zachce, začíná se chytat nábytku.
Jediné co, tak je nejedlík, takže neustále bojujeme a vzteká se u jídla.
A z toho už taky šílím. Jsem na něj protivná, on začne brečet, já o to víc nervím a vůbec se nedokážu ovládat. Manžel už na mě taky vyjel, že tohle situaci určitě „pomůže“, ale já to už jinak nezvládám…
Do toho mám strach, že další dítě určitě nechci a všude je, jak jedináčci strádají, přejí si sourozence. Že dítě ze sourozenců jedináčka má, ale jedináček skoro nikdy, protože ví, jaký to byl pocit. Atd…
To už si opravdu říkám, že jsem ho mít neměla, že se vlastně bude trápit.

Můj manžel je jedináček a jedno dítě jsme plánovali záměrně. Byl vždy jako jedináček spokojený, respektive to nikdy nijak neřešil. Já jsem ze sourozenců a jeden z důvodů (ne jediný), proč preferuji jedno dítě je, že to pro mě osobně byla velmi negativní zkušenost :nevim:

Podle mě se jedináček trápí jen když mu to různí dobráci v okolí stále předhazují :cert: Taky si často ti dospělí jedinci sourozeneckého vztahy strašně idealizují, přitom nikde nemají záruku, že by se sourozencem vycházeli. Já například nemám s bratrem kontakt vůbec žádný :nevim: