Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
To máš dobrý, malá měla období kdy se na ní nikdo nemohl ani podívat, natož chytit do ruky
Spousta dět í nemá ráda, když je bere do ruky někdo cizí. Je to normální.
Je to normální. Měly to tak obě mé dcery. Asi je to i povahou. Bratránek mých holek zase byl takový, že mu bylo jedno, kdo ho chová, hraje si s ním, hlavně, když je někdo na dohled…
@amalka3455 a můžu se prosim zeptat jak dlouho to trvalo než predtali plakat kdyz si je chovali příbuzní?
@Anonymní píše:
@amalka3455 a můžu se prosim zeptat jak dlouho to trvalo než predtali plakat kdyz si je chovali příbuzní?
To je individualni. Nekterym detem je to fuk, jine budou paf z cizich lidi jeste jako predskolaci.
@Anonymní píše:
@amalka3455 a můžu se prosim zeptat jak dlouho to trvalo než predtali plakat kdyz si je chovali příbuzní?
U prvorozené se to zlomilo po nástupu do školky po třetím roce, u druhorozené, co má aktuálně 2,5 to stále trvá. Bude si hrát, povídat si i s cizím, ale rozhodně nešahat…
Moje obe dcery to nesnesly, mladsi rvala v jakemkoli cizim prostredi. Proc ti to prijde dulezite? Zatim jsou to cizi obliceje a desi ho to, proc ho nutit. Sama nesnesu, aby na me nekdo cizi sahal. At se pribuzenstvo pekne snazi byt mu bliz. Kdyz ma rad hrani na dece, tak at si s nim hraji, to je snad taky potecha. Proc ho furt tahat jak opici kdyz nechce. To jsme milovala, kdyz nekdo hned ztratil zajem a jeste brblal, ze se dite nesmeje, kdyz jen koukali jak si dat kafe a buchtu a o dite jinak nezajem, ale tahat ho a olizovat to jo, hlavne kvuli fotce.
@lachtanice86 souhlas..měla jsem to s holkou stejně. Klukovi to bylo buřt ![]()
@tini vůbec ho do toho nenutíme, to opravdu ne. A jen kdyz jsme snimi to proste zkusime samozřejmě jsem vzdy u toho a kdyz se citi smutné vemu si jej. Me jde jen o tom ze ni je lito mojeho tatinka a maminku kdyz by si ho chtel pritisknout a pohladit k sobe o nic jiného mi nejde. Ale samozřejmě respektuji jeho pocity. Na dece a kdekoliv si snim nasi vyhrajou jak dlouho on chce jen proste opravdu ne chytit do náruče. Dekuji za rady a zkusenosti. Je to asi opravdu normální.
U nas to bylo taky tak, preslo to, az kdyz nastoupila mala do skolky. kazde dite je ale jine, znam i takova miminka, ktera se rada nosi i prarodici a dalsimi pribuznymi a jsou v pohode, nebreci.
Jedna z dcer to tak má taky, je jí skoro 8 měsíců a cca po tom 6. to nějak začalo. Musí si na lidi zvyknout, když ji čapne někdo hned u dveří, tak řve jak siréna. Trvá jí třeba dva dny, než se nechá pochovat od někoho jiného než mě a manžela. Musí si zvyknout, že je s náma ještě někdo další a pak svolí k pochování. Naštěstí když si hraje a nejsme tam, je to ok, hraje si, povídá, srandičky, ale nesmí ji nikdo vzít do ruky nebo na ni přehnaně mluvit, to ohrne spodní ret a nazdar
Druhá dcera, dvojče, salámista, té je to šumák
Ono se to změní, neboj. U nás to teď bylo ještě umocněný tou karanténou, po rodinách jsme netrajdali, holky byly jen s námi doma, takže holt jsou pro ně všichni cizí, rodiče jsou jistota ![]()
Jo znám to u všech svých dětí, nejstarší je předškolák a tam je to už tak rok celkem v cajku, i když se stále mezi cizími chová hodně zakřiknutě. Je to jeden z důvodů, proč nemám ráda návštěvy.
Je ale faktem, že ta úplně malá miminka mi to až tak neprožívala, hlavně nejmladší ne. V šestinedělí jsme při předávání mimi do rukou někoho jiného řvala nejvíc já
Nejhorší období u nás asi půl roku až rok a půl.
Dobry den, prosím Vás o radu nějaké maminky jestly mate stejnou zkušenost s navstevami babiček a příbuzných. Muj 6ti měsíční chlapeček, kdyz jsem na návštěvě tak se smeje na ostatni, hraje si snimi ale nesmi ho vzut do ruky. Zacne plakat. Ale kdyz lezi a hraji se sním tak se na ne usmiva a směje a hraje klidne pul hodiny o samotě. Nevíte čím by to mohlo být.
Dekuji moc