Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Miminko je zázrak
- Fotoalbum (3)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
31.5.10 22:17
Miminko je zázrak
Ahoj děvčata,
nějakou dobu sleduji témata, diskuze, jelikož jsem se přidala do řad těhulek až do včerejšího dne.
Dnes jsem se dozvěděla, že jsem potratila. Byla jsem s největší pravděpodobností v 8 tt. Na dovolené jsem začla krvácet, měla jsem bolesti v podbřišku a najednou nic…
Nevím, co dělat, celý den brečím a stále přemýšlím PROČ?, když Vše bylo doposud OK…
Už dávno jsem si uvědomila, jaký je zázrak mít děťátko, ale dnes o xy % více, hrozně to bolí…
Moc jsme se těšili a stále o tom mluvili.
Prosím o zkušenosti, jak to zvládnout s partnerem? Vím, že ho to moc bolí, ale nedává to najevo. Snaží se mi být oporou.
Děkuji a přeji pěkný večer. B.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
31.5.10 23:37
promiň, že píšu jako anonym,ale je to stále bolestivé.
Přišla jsem o miminko v 13. tt. Nic mi nebylo, nic nebolelo, žádné nevolnosti, prostě nic. A na UTZ se zjistilo, že mu přestalo bít srdíčko. Miminko jsem viděla, bylo nádherné. trvalo mi třičtvrtě roku, než jsem se s tím smířila. Bohužel, nikdo už mi neřekl, proč se tak stalo. Prý příroda.....neznám žádnou maminku kolem sebe, která by aspoň jednou nepotratila. Je to hrozný, kolik žen si tímhle musí projít.
Čas je nejlepší lékař a rány zahojí,ale už nikdy nezapomeneš. U mě to bylo o to horš, že jsem se na své dítě dívala na monitoru a sama poznala, ještě než to řekla doktorka, že nežije. Sesypala jsem se a nebyla jsem schopná několik dní vůbec fungovat.
Uvidíš, bude časem líp.....
- Citovat
- Upravit
1.6.10 08:27
Já sama patřím do té menšiny, kterým žádné miminko neodešlo, takže do toho nejspíš nemám co mluvit, ale chtěla bych Ti napsat jedno: ať nám odejde kdokoli, nemá smysl se ptát, proč… Prostě se to stalo - a možná, že smyslem toho všeho je, abyste se Vy dva v životě někam a nějak posunuli, něco si uvědomili, na něco přišli… co já vím. Žádný život, byť kratičký, tady nebyl zbytečně, v každém narození i v každé smrti je smysl… Neptala bych se, „proč jsme tu zkušenost museli prožít“, ale „co pro nás ta zkušenost znamená“…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lenka76
1.6.10 09:01
ahojky, psala jsem ti uz vcera,ale pocitac si umanul,ze me bude zlobit…tak pisu znova.
ja jsem prodelala zamlkly potrat.zjistilo se to ve 12tydnu,kdyz jsem zacala krvacet. nejdriv jsem 2 dny probrecela, nemohla jsem videt maminku s briskem,s miminkem,mela jsem vykyvy,ze jsem byla v pohode a pak z niceho nic plac..trvalo mi to asi tak pul roku,nez jsem byla na tom celkem dobre.po 3.mesicich jsme se snazili znova. kazdou mensturaci jsem obrecela, pak jsem byla jak padla na hlavu,ze jsem si delala testy snad i v noci..opravdu peklo,byla jsem blazen. po pul roce jsem se prihlasila do posilovny,a najednou jsem mela jinou „zavislost“ nez tehotenstky testy a mimco, a do dvou mesicu jsem byla tehotna.Ted mame krasnou holcicku.
Takze si pobrec,vykric se, vypovidej se…a ver,to chce jenom cas,aby si se s tim naucila zit a jsem si jista,ze dalsi tehotenstvi bude urcite tak jak ma byt. Hodne stesticka. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
1.6.10 09:15
ahojky, sice ti to moc nepomuze, ale opravdu ma v dnesni dobe zkusenost s potratem tolik zen…az se mi chce napsat, ze to je snad uz normalni, i kdyz je to naprosta hloupost, komu by to mohlo pripadat normalni?! 
ja si tim taky prosla, akorat ze se vsim vsudy. spinila jsem a pobolivalo me bricho, byla jsem na gynde, tak mi napsali magnezko, ze musime cekat, az jestli zacne bit srdicko, bricho bolelo cim dali vic, cim dal vic jsem spinila, tak jsem byla i na pohotovosti, tam mi rekli, ze srdicko nebije a ze to vypada spatne, ale ze mam cekat. nakonec z toho bylo 5 nekonecnych dni, kdy uz jsem to nemohla bolesti vydrzet, jak prijel pritel z prace, odvezl me do porodnice a po ceste prisly stahy a ja potratila medicina mi nedokazala odpovedet proc se to stalo, pry vsecko je se mnou v poradku, proste se to stava. tak kdyz mi oni neumeli odpovedet, hledala jsem odpovedi jinde (u kartarky, ke ktere chodim uz leta). tam jsem totiz aspon mela sanci s tim neco udelat. nezapomenu na to nikdy, ale uz to neboli, mame krasnou zdravou holcicku. tobe drzim vsechny palce, cas vam pomuze tu bolest zmirnit a verim, ze se vam miminko podari, hlavne to nevzdat a nemyslet na to, co bylo, ale co bude! chlapi se s tim vetsinou vyrovnavaji po svem, byvaji mnohdy zmatenejsi nez zeny, ale mluvit se jim o tom treba vubec nechce. tezko radit, zalezi, jaky tvuj partner je…
- Citovat
- Upravit
1.6.10 09:23
Ahojky anonymní,
mrzí mne, co se ti přihodilo. V mém okolí potratila jen jedna kamarádka, ale už má 2 letého chlapečka. A snažíte se nyní?
Jsem, jak tělo bez duše…Vzala jsem si dovolenou,nevím, jak bych fungovala…Měla jsem vztah 9 let a tehdy přítel nechtěl o miminku ani slyšet, vztah jsem ukončila, jelikož jsem více nechtěla dělat kompromisy. Po té poznala báječného muže, v srpnu se bereme a hodně rychle jsem otěhotněla, bolí to o to více, když vím, jak moc ho i ON chtěl…
Přeji ti moc štěstíčka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 09:26
Ahoj,
děkuji, vím, že je to hodně časté. I má lékařka mi to potvrdila…ale víš, jak to je …
Partner mi je oporou, ale hrozně se na miminko těšil, byl moc šťastný a právě se bojím toho, že to dusí v sobě
Gratuluji k holčičce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 09:42
je to asi potřeba brát tak, že příroda to tak chtěla.. prostě „něco“ nebylo v pořádku! vím, je to bolestivé, ale lepší potrat hned na začátku než pak později nebo miminko s postižením.. ber to tak, že teď už máš to špatné vybrané a už bude jen líp! a uvidíš že brzy budeš opět těhotná! 
hlavu vzhůru vím, že se to lehko říká, ale těžko zvládá, ale uvidíš přijde brzy další těhu!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 09:49
Milá Bajo,i ja jsem potratila,nebo spise, miminko se prestalo vyvíjet,no nebyl to jeste ani plodecek ale gestacni vacek se zloutkovym,v 5tt se prestalo vyvíjet a ja cekala jeste dlouhe 3 tydny zda se nestane zazrak,protze mi stale stoupalo hcg,zazrak se nekonal a ja musela na revizi v 9tt pro zamlkle tehotenstvi,protoze jsem sama krvacet nezacala,a pak uz jsem se bala abych nedostala zanet,ve vntr jsem se citila taky hrozne,manzel mi ale moc pomohl,podporil me protoze ja jsm na tom nebyla moc dobre,jelikoz pracuji na oddeleni kde jako tehotna byt nemuzu tak jsem byla od zacatku na neschopence a navrat doprace byl pro mne taky velmi tezky,ale na druhou stranu jsem si rekla ze to tak asi melo byt ze by miminko nebylo zdrave,a priroda mi ulehcila sma,hned po prvni ms jsme se zacali snazit,zatim teda nic,ale verim ze se to brzy povede a bude to uz v poradku,naber sily a ver ze bude lip,na druhou stranu vis ze otehotnet muzes, a ze jste se nesnazily treba roky,protoze pak by to bylo horsi,cas vse preboli,a za cas budeme drzet ten uzlicek stesti v naruci obe dve 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 09:50
Ahoj Bajo a ostatní.
Taky jsem si tím prošla. Byla jsem 13+0, když jsem začala malinko špinit. Fakt malinko a k doktorovi jsem jela jen proto, že byl pátek a že jsem plašan, tak abych měla klid. Spíš jsem čekala, že mi vynadá, že s takovou banalitou „otravuju“ v pátek odpoledne. Vynadal mi, ale proto, že jsem se doma najedla (z hladu mi bývalo špatně), že jsem s tím přece musela počítat. Žádné projevy lítosti, nejspíš jsem pro něj byla jen jedna z mnoha (nebyl to můj gynekolog, jen jeho kolega na jiném pracovišti, kde se ordinuje i v pátek večer). Na jeho slova „zklamu vás, nevidím srdeční akci“ nezapomenu nikdy.
Je to už víc jak 1,5 roku, ale občas ještě přijde den, kdy neudržím slzy a musím to ze sebe vybrečet. Je to pro mě o to těžší, že mám kamarádku, která byla se mnou stejně těhotná, naše termíny porodu se lišily o 2 dny. Jejímu chlapečkovi už byl rok, a tak mám stále na očích, jak by naše miminko bylo staré. Po kyretáži jsem čekala půl roku, pak jsem otěhotněla hned první měsíc a dnes máme Marušku, díky které to všechno už tolik nebolí.
Mám ve svém okolí spoustu holek, co si tím prošly několikrát, znám jen pár takových, kterým se něco podobného nestalo. Ale vím, že tohle není žádná útěcha, že otázka „proč zrovna my“ naskočila asi každé z nás a odpověď na ni jsme nedostaly a nedostaneme. Já ale věřím tomu, že všechno má svůj čas a svůj důvod.
Nejvíc mi pomohlo začít zase chodit do práce. V té době bylo starší dceři 2,5 roku a já věděla, že doma zůstat nemůžu, že bych na to všechno pořád myslela a litovala se. Asi 2 týdny po kyretáži jsem nastoupila do nové práce, a to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, která jsem udělala. Dcera začala chodit do jesliček a byla tam moc spokojená, a to mi taky dost pomohlo, protože pokud by se tam trápila, do práce bych určitě nenastoupila.
Moc ti přeju, aby se rány co nejdřív aspoň trochu zahojily, vy jste se mohli zase brzy začít snažit o miminko, to na sebe nenechalo dlouho čekat, rostlo v tobě bez problémů a vy se dočkali zdravého miminka. Přeju hodně síly a ať je brzy líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 10:10
Děkuji moc za podporu..
Tak si tu tak pročítám články, příspěvky a vím, že spousty žen zažilo i mnohem těší chvíle a říkám si, kde se v nich vzalo tolik síly a odvahy začít znovu…?
Partner mi včera mi řekl, že ten náš " Honzík" na nás čeká a až přijde čas, tak se k nám zase vrátí…Moc krásně to řekl, ale…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 10:13
Bajo píše:
Partner mi včera mi řekl, že ten náš " Honzík" na nás čeká a až přijde čas, tak se k nám zase vrátí…Moc krásně to řekl, ale…
Přesně tak. Něco podobného mi tenkrát řekla kamarádka (sama potratila dvakrát po sobě) a já si na její slova už mockrát vzpomněla. Miminko si počká, až pro něj přijde vhodnější doba.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 10:16
jjo, miminko je zázrak…
nicméně asi budu za raritu mezi ženami, či za necitu a nelidu, ale potrat v prvním trimestru tak nejak nepovažuji za tragédii.
Před třiceti lety se tomu říkala opožděná menstruace.
A ona ta příroda nejni blbá - prostě se nepodařených a slabých jedinců zbavuje a potrat na začátku těhu je ten nejméně bolavý způsob…Nikdo nám nedal záruku, že bez problémů počnem a donosíme zdravé dítě. Že ne každé těhotenství skončí dobře bud přijmeme jako fakt, popláčem si a s nadějí budem zkoušet štěstí dál, nebo budem utrápené, neštastné…
Bajo, přeju ti aby ses brzy srovnala se svou zkušeností a neúspěch přijala jako něco, co ti bylo nepříjemné, ale stalo se. Je třeba hledět dopředu, ne se utápět v pláči pro nezdařené těhotenství. A samozřejmě - at se ti brzy zadaří zdravé dítě.
elda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 10:20
ještě dodám, že mám dvě zdravé děti a tři nezdary (2krát revize, jednou přirozený potrat). e.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.6.10 10:47
Je mi moc líto co tě potkalo, mě se stalo to samé, poprvé v 6 týdnu, a podruhé v 9 týdnu, vím jak to bolí, počkejte tři měsíce a začněte se pokoušet znovu, jedině tak se to otupí, na podruhé to určitě vyjde 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
