Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jaký si to uděláš, takový to mas. Vaše dítě, vaše pravidla, když to nebude respektovat tak má smůlu. Musíš být, ale prostě tvrdá a nedovolit to co nechceš.
@JancaS84
To jsem zapomněla napsat. Ze nejsem žádná prořízla pusa. Mam respekt a ještě k to když jsou to rodiče mého přítele. Nechci si nikoho znepřátelit.
Dost by mě i mrzelo kdyby si o mě v rodině zacli šuškat nebo tak.. ![]()
Řešíš to předčasně. Ještě dítě nemáte, nevíš, jaké to bude. Třeba budeš ráda, že ti ho na chvíli povozi. Nastav si pravidla, až to bude aktuální. Srovnávat dítě a psa se mi zdá zvláštní. Pokud chceš mít větší odstup, odstěhuje se do bydlení bez rodičů.
Pokud bych ve tchýni nebo svojí mámu neměla důvěru, že budou dodržovat námi stanovená pravidla, tak by prostě s dítětem nebyly samy bez dozoru. ![]()
Mohla by přijít na návštěvu, ale dítě by nikam neodnášela ani s ním nebyla sama.
Ale já bych nepřistoupila na bydlení s rodiči. Ani svými ani manželovými.
Musíš být prostě důsledná a musíš mít manžela 100% na své straně. Jinak budou problémy.
@MadameM píše: Více
No tak se to budeš muset naučit. Oni musí mít respekt i k tobě. Blbý je, že bydlíte v jednom domě. To nikdy nedělá dobrotu. My jsme bydleli u našich asi 4 roky a bohatě to stačilo a to vztahy byly dobré.
No my máme v plánu stavět svůj dům, ale to těhotenství je nečekané tak nám to plány trochu prodlouží. ![]()
No bohužel, pokud nejsi razantní a neumíš si stát za svým, teď se to budeš muset naučit. Bude to dítě tvoje a tvého přítele. Né tvé skoro tchýně. Ta měla své děti, měla si užívat především je. Fakt nechápu, co ty ženské dělaly, že mají pak potřebu se starat a vychovávat vnoučata… Na informaci, že má nachystanou postýlku v kuchyni, bych prostě odpověděla, že to je fajn a že se třeba někdy bude hodit. A s těmi procházkami bych prohodila, že jsem ráda, že nabízí pomoc a že ji určitě využiju, když budu potřebovat oddych
Prostě aby už teď věděla, že to rozhodně nebude, že bude miminko běžně spávat u nich a že ho bude denně brát ven. Hotovo. Ona není jeho rodič, ona o tvém dítěti nemá, co rozhodovat. Držím palce ![]()
@MadameM píše: Více
Klid, dítě ještě není ani na světě a už plašíš. Je jasný, že se na vnoučátko těší, a to je přece dobře ne? A hlavně, máš pusu, tak se jí neboj používat. Ale měj na paměti, že to miminko přece nebude jen tvoje. Věta, že si chceš miminko užívat sama, je celkem úsměvná. Psa ti neukradla, zas tolik vycepovanej tedy nebyl jak píšeš. Ty prostě žárlíš, a vlastně k tomu nemáš ani důvod.
@Barevné klubíčko píše: Více
No, moje tchyně vozila a hlídá všech šest vnoučat jednoduše proto, že je má ráda a ráda s nimi tráví čas. Starala se i o své dvě děti. Nějak nemam pocit, že pokud má babička zájem o vnoučata, že by to něco vypovídalo o tom, že si neužila vlastní děti.
@Barevné klubíčko píše: Více
Hm, jako babička bych se cítila jak otravný hmyz. Dítě ti půjčím, jen když to budu JÁ potřebovat, jinak nemáš nárok…
@arinecka
No nevim na co bych žárlila. Spis se bojím nějaké ztráty zklamaní. Ze bude dítě chtít byt víc s babičkou jak semnou.
A pes na ven vycepovaný byl dokonale. Jen doma na zahradě proste byla smůla. ![]()
@MadameM píše: Více
A to je právě ta žárlivost, že se bojíš že dítě bude mít radši babičku než tebe. Vždyť je to hloupost. Ona ti ho přece nechce vzít. Mít babičku, která dítě ráda pohlídá, povozí, zabaví atd, je k nezaplacení. Nikdo po tobě přece nechce, abys porodila a hned jí dítě předala.
Důležitá je komunikace, domluva.
@arinecka
Možná nechce vzít. Ale podle toho jak se chová chce být ta nejlepší co všechno dovolí a určitě čeká že dítě bude chodit nejradši za ni, protože většinou rodič je ten co musí vychovat a zakazovat.
Ano ja neříkám ze to je k prdu že pohlídá bude chtít povozit. Ale co když prostě nemá v plánu tolerovat vaše požadavky ohledně sladkosti a tak.
A řekne vám ale prosim te ja vychovala 3 děti a nic jim to neudělalo. Nebuď tak úzkoprsá. ![]()
@MadameM píše: Více
Proto píšu, že je důležitá komunikace a domluva. Ví dopředu, že nechceš aby se dítě cpalo sladkostma, takže mu to prostě dávat nebude. A že vychovala tři děti? Vychovala, s jedním z nich žiješ, ale jistě to dělala taky po svém ![]()
Ahoj, vím že jsou tu už založené nějaké podobné diskuze.
Ale čekám miminko. (Své první vysněné miminko)
A v hlavě mi probíhá tolik věcí a strachu ze nevím co dělat.
Svou mámu s tim nechci pořád otravovat. A tak to napíšu sem.
Předtím než něco někdo napíše prosím trochu empatie. Každý z nás to bereme jinak a nějaké urážlivé komentáře si prosím nechte stranou.
Bydlím s přítelem v rodinném dome jeho rodičů.
Jejich dům je rozdělený na dvě části. V jedné jsme my a v druhé oni.
A moje obavy spočívají v tomhle.
Tchyně je fakt strašně hodná. Pomůže a poradí se vším.
Ale kolikrát mě přijde ze si myslí že ví všechno nejlépe.
To nějak neřeším je to paní co ma 3 děti za sebou a tak si nekdy nechám poradit, ale ne vždy si myslím ze ma pravdu.
A jelikož to bude moje první dítě. Tak se děsím toho jak vždycky přijde na řeč to ohledně dítěte - že si jej bude brát na procházky, že v kuchyni pro něj bude mít postýlku, že bude nejlepší babička, že když to nedovolím já ona ano.
Na jejím chování jde vidět i to že si myslí že i naši pejsci ji mají radši jak nás. Jak kdyby ji to dělalo dobře na duši že ona je ta nejhodněji co všem vsechno dovolí.
A tohle mě hrozně děsí. Je to mé vysněné miminko. A ja si nedělám dítě abych ho ve 2 měsících strkala k babičce na hlídání. Nebo třeba nechci aby moje dítě jedlo sladkosti (myslím to tak do te doby dokud to půjde a nepřijde na to co je sladkost nechci dávat) a podle toho co říká me přijde ze jakmile dítě bude mít na hlídání hned mu neco strčí což ja nechci.
Ja neříkám ze si nenecham poradit. Nebo ji to dítě nepůjčím. Ale nevim jestli chci tak brzo. Chci si to dítě užívat sama. Proste sžít se s tim miminkem. Užívat si ty první měsíce.
A možná mam v sobě něco zakořeněného z minulého vztahu. Kdy mi bývalí přítel pořídil pejska. Ja do toho psa dala vše. Ten pes byl vycvičeny jen na pohled nebo písknuti. Jenže jeho maminka mi toho psa proste musela ukrást tim ze ho krmila vším možným i nezdravím. Takže když přišla pes se mohl zbláznit. Ten z ni nezpustil oči. A me měl víte kde..
A ja se bojim asi toho ze neco podobného se stane i s dítětem. Samozřejmě nechci srovnávat psa s miminkem.
Ale snad to někdo pochopí jak je to myšleno.
Ze dítě bude milovat víc babičku jak me.
Ma někdo podobnou zkušenost? Nebo radu jak se strachu zbavit? Nebo jestli si s ni mám promluvit než se male narodí?
Jinak přítel je super! Pokud nemám nějaký blbě nápady tak je vždy na me straně. Takže nemam problém se o nej ve všem opřít.
Dekuji