Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mít dítě kvůli chlapovi?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
12.12.19 09:39
Hele porodu se bojí každá, ale všechny to vydrželi uzbpo generace, tak se z toho nezblaznim. Nestuduji, co mě čeká a jdu do toho, že to šlo tam, teď musí ven, ušima se mi nevypari. Těhotenství je pro mě jen sama nevolnost, bolest a rozhodně si to neužívá, ani mě to netěší, ale pro dítě, sebe, chlapa a prostě pro naši rodinu to vydržím. Postavu po dítěti můžeš mít lepší než před dítětem, není každá matka, co hledá jen výmluvy, že před 5 lety rodila a má kila po dítěti ještě dneska. Prostě někdo se smiri s tím, že se vypapal a není ochoten proto nic udělat. Mě 3 měsíce po porodu čeká naše druhá svatba, která už bude i pro rodinu a přátelé a já chci krásný šaty, takže, mě čeká fáze, za 3 měsíce modelkou a i kdybych měla jist jen mungo klíčky, tak já těch 90-60-90 zase mít budu:-D
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.19 09:42
@Štěpánka Kl kojit nebudeš? To bys měla mít pestrou stravu…no držím palce. To už raději svatbu s větším dítětem než taková řehole.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.19 09:49
Neměla bych dítě kvuli nikomu, jen kvůli sobě. Moje sestra taky nechce děti, dělá kariéru a cestuje, když byla teď na potratu její přítel byl z toho zničený. Ale říkala mu zo od začátku že děti nechce, a určitě lepší než se přemáhat když prostě nejsi,,ten typ''.Nevím že pořád někdo se těm chlapům musí zavděčovat. Já mám děti ráda, a vzdycky jsem měla i cizí. Proto ho mám. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mango_Lassi
Anonymní
12.12.19 09:58
Podle me vahas, protoze si nejsi jista timhle chlapem. Ja mela stejne uvahy jako ty, ale nepochybovala jsem, ze mi chlap pomuze. V tvem veku bych jeste pockala. Ja taky deti nechtela, presne ty pocity jako mas ty. Po tricitce jsem se rozumove rozhodla, ze do toho jdu. Uz je to nekolik let a muzu ti rict, ze absolutne nelituju. Dite dalo memu zivotu vetsi smysl, rozsiruje mi obzory, posouva me dal a kamaradka mi rekla, ze ze me udelalo lepsiho cloveka 
Mne skoro prijde, ze ty co dite moc nechtely, jsou pak z toho ditete nadsenejsi. Pockej do tricitky, mas cas.
- Citovat
- Upravit
12.12.19 10:13
@truelly nevím jestli budu kojit, když bude mléko, tak ano, pokud nebude, tak kojit nebudu. Ale hlady kvůli svatbě taky neumru, ale smazak a řízky jist nebudu. Zařadím hned lehký pohyb. Tatínek a babičky se prý nemůžou dočkat, jak budou hlídat, tak jim to ráda všem umožní, hned od začátku. Jestli se v 6 ti neděli ovšem pohnu:-D Ale neberte to, tak že budu 90 dní jist salát 1× denně a 3 hodiny běhat po lese. Sice jsem schopná dojít svého cíle, ale ne na úkor života. Člověk může vysněný postavy dojít i bez trápení, jen to chce věřit v sebe a nic neprehanet, ale beze změny a pravidelnosti to nejde. Mám už vyzkoušené, že se dá krásně 6-9 kg za 3 měsíce zhubnout a nemusí to být hladovka, ani běhání závodním tempem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.19 10:17
Ano, já vím, že to ode mě zní všechno tak nějak zvláštně a zmateně, ale já z toho taky zmatená jsem. Vždy to pro mě bylo jasné a nebyla jsem ochotna nad tímto ani přemýšlet. A najednou tohle… Nevím, jestli je to věkem nebo chlapem. Zkrátka prostě teď jsem ve fázi, kdy vím, že ho miluji, že zkrátka jsem i ochotna připustit, že jsou třeba chvíle, kdy by to nemuselo být uplně špatné to dítě mít. Ale ta představa, že ho máme, já přiberu, budu plešatá, doma v depce a i na blbou procházku budu muset jít sama, protože se mu třeba nebude chtít… Ale to právě nikdy nikdo neví, jak to dopadne. A právě, nikdy jsem svatbu nechtěla, ale pokud bych měla jít do dítěte, tak jedině s tím, že budu vdaná.
Jinak strašně moc děkuju anonymní, která popsala svůj příběh na první stránce, opravdu děkuju.
Jinak ano, „rozplývám“ se nad chlapem, který to prožívá. Taky nechápu, proč. Vždy mi to přišlo nechutné a fakt jsem tomu nevěnovala pozornost. Ale tohle je asi moje sobeckost. Že bych to s přítelem mohla mít lepší vztah, že by nás to spojilo a tohle všechno okolo, ano v tomhle přemýšlím primárně takto.
- Citovat
- Upravit
12.12.19 10:33
Napíšu ti, jak jsem to měla já. Nikdy, opravdu nikdy jsem nechtěla dítě. Nebylo to vůbec v mých představách o životě. Ono ani nikdy nebylo s kým. Ale i kdyby bylo, nechtěla jsem. Pak jsem ve svých 38 letech potkala chlapa a on sám po několika měsících chození řekl, že co kdybychom měli dítě. Nejprve jsem to odmítla, pak jsem o tom začala přemýšlet a řekla jsem si, proč ne. Kdyby o tom sám nezačal, mě by to ani nenapadlo. Takže změnila jsem názor - chtěla jsem dítě, a to proto, že jsem ho milovala. Poprvé to dopadlo špatně, ale napodruhé to vyšlo. Těhotenství bylo bez problémů, kromě toho, že jsem na začátku trochu krvácela, tak jsem potom byla na neschopence. Je to o tom, neříkat si už dopředu, že to bude špatné. Právě naopak, nic špatného si nepřipouštět, věřit v to, že vše bude dobré. Dnes je dceři 11 let, máme ji moc rádi, jsem ráda, že jsem se pro dítě rozhodla. Někdy si říkám, že jsem mohla mít dítě dříve a v tom případě bych měla 2 děti.
Nerozmýšlej se, jestliže tvůj přítel dítě chce, jestliže ho miluješ, tak to pro něj a taky pro sebe udělej. Je to to nejvíc, co můžeš pro vaši lásku udělat.
Dítě ti změní život, ale k lepšímu. Je tam zase jiná láska a je to krásné. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.19 10:59
@Alverita Moc děkuji za tvůj příběh. Pro mě to bylo právě také vždy nemyslitelné, ale ten cit k současnému příteli je prostě jiný, než k těm předchozím. Možná, ale fakt jen možná bych si to i uměla představit. Ale je tam prostě pořád hodně moc ale a hodně moc věcí, které bych asi zkousávala strašně moc těžko. A rozhodně teď fakt není dobrá doba na to, aby to dítě bylo.
- Citovat
- Upravit
12.12.19 11:04
@Anonymní píše:
Dobré ráno, prosím o zachování anonymu, pro mne velice citlivé téma.Jsem s partnerem 2 roky. Už na začátku vztahu jsem mu řekla, jaký je můj postoj k dětem (velice negativní), že je zkrátka nechci. Je mladší (já 25 on 22), možná i proto říkal, že on také dítě nechce. Ano, nikdy člověk neví, ale tímto se to uzavřelo, sám říkal, že do téhle doby dítě přivést nechce, co peníze a podobně, má rád klid (on sám je ještě takové přerostlé dítě), takže jsem si říkala, že snad dobrý. No, není to dobrý. Je to pár dní, co mi řekl, že změnil názor. Že by dítě chtěl. Ne asi hned, ale jednou určitě ano. A já jsem teď úplně v háji. Miluju ho, opravdu neskutečně moc, takže by pro mě rozchod byl šílená záležitost. Ano, je pravda, že ač mám k dětem postoj jaký mám, tak je to už pár měsíců, co se kamarádce narodilo dítě a já vidím, co to udělalo s jejím chlapem. Zkrátka je to posunulo, na jednu stranu je to krásné, to, co spolu mají, ten vztah… Na druhou stranu jiné kamarádce dítě zničilo vztah, partner jí zahnul a ona je teď na 2 děti sama. Ale já bych možná, opravdu možná, chtěla mít to krásné, co má právě ta první kamarádka s partnerem. Jenže. Má to strašně moc neznámého. Těhotenství a porod je věc, co je pro mě noční můrou. Neumím si představit (a raději ani nechci), že něco takového podstoupím. Další věc, přítel se sice umí postarat, je zodpovědný, ale také má (jak už jsem psala) rád svůj klid, umí být nervák, rád si sedne na celý den k počítači, v jednom kuse je znuděný (že by si třeba myslel, že dítě dá jeho životu smysl?). V neposlední řadě také to, že absolutně odmítá svatbu (dítě odmítal ale také, že
Takže otázka je jednoduchá… Co si o tom všem myslíte? A taky… Měla jste někdy některá dítě (nebo znáte někoho ze svého okolí), kdo si pořídil dítě (žena) hlavně proto, že chtěl partner a bylo vše v pohodě? Díky moc a prosím, buďte na mě hodné, opravdu jsem z toho v háji.) a představa, že se zavážu k něčemu tak „velkému“ jako je dítě a nebudu mít ani trochu „jistoty“ v podobě svatby…
Pak také strachy ze zničeného sexuálního života, zničené postavy, vypadané vlasy, zuby, prostě tohle všechno mě tak strašně moc děsí (ano, nikdo mi nedokáže zaručit, že to bude OK ani to, že to OK nebude)… No zkrátka… Je to věc, která mi posledních pár dní vrtá hlavou. Na jednu stranu si říkám, že to musí být krásné, to mít rodinu. Ano, ostatní děti mi pořád přijdou ošklivá, nechci, aby je ke mě kdokoli pouštěl, ale v podstatě… Ono to je asi fakt krásné… Vím, že bych se o dítě dokázala na 100% postarat, dát mu vše, ale na druhou stranu… Mě to vše na jednu stranu děsí a spousta věcí mi je dost proti srsti, až nechutná…
Myslím si, že tvé obavy jsou velice reálné. Ne opravdu nedojde k zvratu. Tím, že tvůj muž má rád počítač, klid a je cholerik s největší pravděpodobností dojde po porodu ke zhoršení celé situace. Svatba před dítětem samozřejmostí. Být tebou dam tomu čas, jsi mladá, hledala bych možná jiného partnera… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.19 11:08
Nic nelámej přes koleno, dej tomu čas. Však přítel taky mluvil o tom, že někdy výhledově. Možná u tebe nastane chvíle, že dítě naopak budeš moc chtít. Zatím nad tím nepřemýšlej a užívej si života, však ono to přijde. Promluv si s přítelem o tom, jak to máš, jak o tom smýšlíš - abys k němu byla upřímná.
Ale hlavně měj na paměti, že by tě nečekalo nic špatného, že bys to všechno zvládla a naopak že by to bylo moc kráááásné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.19 11:33
Zase si říkám, že přítel je dost mladý, jeho brácha byl taky poděs, hodně lítal za holkama a podobně. A teď? Jako otec je neskutečný. Pro rodinu první a poslední. Ale jinak ano, to je právě to… Čas tomu určitě dám. Právě je ale problém, že s jiným chlapem bych si to neuměla ani představit.
Přítel ví už od začátku, jak moc radikální jsem vůči dětem, to, že bych možná někdy asi mohla uvažovat… To netuší. Nějak zatím ani nevím, jestli mu to chci říct. A zkrátka… Toho rozhovoru se hrozně bojím Chodím jako tělo bez duše, pořád přemýšlím, brečím, protože to pro mě je něco jako čekání rozchod, kdy on si řekne, že si to dítě pořídí jinde (ano, jsem cvok). Nevím, jsem z toho prostě hrozně rozhozená… A nechci si teď budovat hezký vztah a budoucnost, aby to jednoho dne třeba skončilo. Nevím, jako bych měla pocit, že na mě leží teď to to nějak rozseknout…
- Citovat
- Upravit
12.12.19 11:38
@Anonymní píše:
@Bubla BůčkováZase si říkám, že přítel je dost mladý, jeho brácha byl taky poděs, hodně lítal za holkama a podobně. A teď? Jako otec je neskutečný. Pro rodinu první a poslední. Ale jinak ano, to je právě to… Čas tomu určitě dám. Právě je ale problém, že s jiným chlapem bych si to neuměla ani představit.
Přítel ví už od začátku, jak moc radikální jsem vůči dětem, to, že bych možná někdy asi mohla uvažovat… To netuší. Nějak zatím ani nevím, jestli mu to chci říct. A zkrátka… Toho rozhovoru se hrozně bojím Chodím jako tělo bez duše, pořád přemýšlím, brečím, protože to pro mě je něco jako čekání rozchod, kdy on si řekne, že si to dítě pořídí jinde (ano, jsem cvok). Nevím, jsem z toho prostě hrozně rozhozená… A nechci si teď budovat hezký vztah a budoucnost, aby to jednoho dne třeba skončilo. Nevím, jako bych měla pocit, že na mě leží teď to to nějak rozseknout…
Já už asi nerozumím ničemu, kluci od nás z práce, co byli kolem těch 25 a když se někam šlo, tak osahávali holky nebo se s někým kousli a hele doma vzorni tatínci, děti všechno, další má i milenku, ale nechce ztratit syna už v pubertě a stále je doma otcem roku. Pak se tu na mě valí takový ty fajn spolehlivý chlapi, hodný a razí heslo, že všechno je ženská práce… Člověk fakt neví někdy 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.12.19 11:44
Podle mně jsi mladá na to, abys v 25 rozhodla, že nebudeš mít dítě. Ale je třeba přijmout tu realitu, že když tvůj přítel chce, tak on má dost času na to, aby tě po své 30 opustil a pohodlně si našel náhradnici. Pokud děti chce, má je mít. Nemusí je mít s tebou.
Nelze nikoho takto omezit ani čekat, že nějaká láska ho udrží bez jiné lásky - v tomto případě jeho potenciální lásky k vlastním dětem. Zvlášť, když tomu nebrání tvůj zdravotní stav, je to jen osobní postoj nebo lenost nebo strach z porodu. Tohle nikdo akceptovat nemusí.
Když si vzpomenu na sebe, tak v 25 jsem chodila kolem dětí obloukem, protože jsem ještě chtěla vydělávat a trochu cestovat. Ale ke třicítce už to samo přicházelo z pocitu, že už mám napracováno, nacestováno, nějaké úspory, tak můžu být doma s dítětem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
12.12.19 12:07
A to je přesně ten důvod, proč nad tím tak přemýšlím. Nechci být sobec a dávat mu naděje, abych se pak rozhodla jinak. Právě proto mě to tak žere. Na jednu stranu to nechci rozseknout, na druhou stranu vím, že je teď míč na mé straně…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
