Mít dítě kvůli chlapovi?

Anonymní
12.12.19 08:29

Mít dítě kvůli chlapovi?

Dobré ráno, prosím o zachování anonymu, pro mne velice citlivé téma.

Jsem s partnerem 2 roky. Už na začátku vztahu jsem mu řekla, jaký je můj postoj k dětem (velice negativní), že je zkrátka nechci. Je mladší (já 25 on 22), možná i proto říkal, že on také dítě nechce. Ano, nikdy člověk neví, ale tímto se to uzavřelo, sám říkal, že do téhle doby dítě přivést nechce, co peníze a podobně, má rád klid (on sám je ještě takové přerostlé dítě), takže jsem si říkala, že snad dobrý. No, není to dobrý. Je to pár dní, co mi řekl, že změnil názor. Že by dítě chtěl. Ne asi hned, ale jednou určitě ano. A já jsem teď úplně v háji. Miluju ho, opravdu neskutečně moc, takže by pro mě rozchod byl šílená záležitost. Ano, je pravda, že ač mám k dětem postoj jaký mám, tak je to už pár měsíců, co se kamarádce narodilo dítě a já vidím, co to udělalo s jejím chlapem. Zkrátka je to posunulo, na jednu stranu je to krásné, to, co spolu mají, ten vztah… Na druhou stranu jiné kamarádce dítě zničilo vztah, partner jí zahnul a ona je teď na 2 děti sama. Ale já bych možná, opravdu možná, chtěla mít to krásné, co má právě ta první kamarádka s partnerem. Jenže. Má to strašně moc neznámého. Těhotenství a porod je věc, co je pro mě noční můrou. Neumím si představit (a raději ani nechci), že něco takového podstoupím. Další věc, přítel se sice umí postarat, je zodpovědný, ale také má (jak už jsem psala) rád svůj klid, umí být nervák, rád si sedne na celý den k počítači, v jednom kuse je znuděný (že by si třeba myslel, že dítě dá jeho životu smysl?). V neposlední řadě také to, že absolutně odmítá svatbu (dítě odmítal ale také, že :zed: ) a představa, že se zavážu k něčemu tak „velkému“ jako je dítě a nebudu mít ani trochu „jistoty“ v podobě svatby… 8o Pak také strachy ze zničeného sexuálního života, zničené postavy, vypadané vlasy, zuby, prostě tohle všechno mě tak strašně moc děsí (ano, nikdo mi nedokáže zaručit, že to bude OK ani to, že to OK nebude)… No zkrátka… Je to věc, která mi posledních pár dní vrtá hlavou. Na jednu stranu si říkám, že to musí být krásné, to mít rodinu. Ano, ostatní děti mi pořád přijdou ošklivá, nechci, aby je ke mě kdokoli pouštěl, ale v podstatě… Ono to je asi fakt krásné… Vím, že bych se o dítě dokázala na 100% postarat, dát mu vše, ale na druhou stranu… Mě to vše na jednu stranu děsí a spousta věcí mi je dost proti srsti, až nechutná…

Takže otázka je jednoduchá… Co si o tom všem myslíte? A taky… Měla jste někdy některá dítě (nebo znáte někoho ze svého okolí), kdo si pořídil dítě (žena) hlavně proto, že chtěl partner a bylo vše v pohodě? Díky moc a prosím, buďte na mě hodné, opravdu jsem z toho v háji.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
3424
12.12.19 08:51

Myslím že dospět potřebuješ hlavně ty to nemyslím špatně zřejmě na dítě nejsi ještě zralá je na tobě jestli jsi rozhodnutá že opravdu nebudeš mít dítě ale to že tvůj chlap už tak mladý po něm touží znamená jen jedno když mu nedáš ty dá jiná být tebou promluvíme si sním že nasetrite atd a dítě pořídíte za pár let
Z mého pohledu těhotenství a jeho následky vlasy mám lepší než dřív zuby mi žádný nevypadli a ani se nezkazil tělo se vrací do normálu stačí cvičit a sex když opravdu chcete je na něj čas na naopak je to lepší ale musíte chtit oba

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
20666
12.12.19 08:52

To máš těžký dítě ti život totálně převrátí, je fakt že znám chlapi kteří pořád dítě né né a né a časem jim seplo a dítě chtěli, ale není to u každého. Jestli je nervák co zkusit pozvat kamarádku s dítětem k vám na víkend at vidí že dítě taky ječí, zlobí, brečí a pořád se kolem něj musí klusat

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.12.19 08:53

Raději anonymně. K dětem jsem měla vždy odpor. Nesnášela jsem je, nebylo mi příjemné být v jejich blízkosti, vadilo mi, že ruší neumí se chovat, příští, prostě se chovají jako děti.
Nechtěla jsem děti ani svatbu a byla jsem o tom přesvědčena. Manžela jsem poznala jako teenager, on děti i svatbu chtěl. I přes tyto rozdílné názory jsme spolu žili. Moc mě miluje jako já jeho a byl ochotný se mnou být i na úkor toho, že to dítě prostě nebude. Rok se s rokem sešel (přesněji 15 let) a máme spolu roční dceru a těsně před jejím narozením jsme se na úřadě vzali. Udělala jsem to kvůli němu. Není to jednoduché, nebudu ti nic nalhávat, vždy jsem byla sobec a vadila mi ztráta mé osoby, mého dosavadního života a fungování. Na druhou stranu je krásné sledovat to dítě. Porod byl pro mě noční můra, měla jsem strach z porodu a taky byl hroznej… Těhotenství bylo v pohodě, sexuální život máme stejný, vlasy mi trošku popadaly, ale to je tím, že v tehu nepadaj, tak to pak vzaly po porodu rychlým uprkem pryč :lol: zuby mi fakt nevypadaly, pokud je máš v pořádku tak fakt nevypadaj… Postavu mám lepší jak před tehu, nemám čas jist, určitou dobu jsem ani nespala a to se podepíše na váze. Každopádně pokud bych nebyla s manželem, tak děti nemám. Po těch letech jsem ho ale dokonale poznala a věděla jsem, že bude dobrým otcem, že má pochopení a že ví co to je, být neustále s dítětem a starat se o něj. A taky pomáhá, hodně, a dcerou si hraje a hlavně to nás vztah více utužilo, jelikož si dítě moc přál a ví, že jsem to udělala kvůli němu. Dceru miluju, je to moje zlatíčko, ale je to náročné, ne že ne. Nicméně dřív než po 10ti letech vztahu bych si s nikým dítě nepořídila a hlavně musíš i ty sama chtít aspoň trošku, ty budeš ta co se bude starat a „obětuje se“. Pro mě byla priorita to, abych měla silného a obetaveho chlapa, po dvou, pěti letech bych si dítě nikdy nepořídila.

  • Citovat
  • Nahlásit
41
12.12.19 08:53

Já si myslím, že musíš chtít sama. Je možné, že bys pak dítě neměla ráda, nebo bys celý čas byla ve stresu z celé situace (absence svatby - to by mi vadilo taky, takže chápu…, dítě, které chtěl spíš ten druhý a pod). Spíš bych počkala, mateřské pudy se třeba ještě dostaví, 25 je na dnešní dobu docela nízký věk. :palec:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.12.19 08:54

Hormony většinou udělají práci za tebe, ale dokud uvažujes takhle, tak si myslím, že bys měla minimálně počkat a domluvit se s přítelem, že jsi ochotná o tom začít uvažovat a zároveň mu nastínit, co by v takovém případě pro tebe znamenala svatba a společně se tímto směrem buď posunete nebo ne.
Třeba já čekám čtvrté dítě i když mě nikdy nenapadlo, že jich budu mít tolik, ale za to, co to se mnou udělalo jsem ráda- nejen fyzicky, ale i psychicky. Ne vždycky se z tebe automaticky stane zanedbana zničená troska. Pokud se s partnerem opravdu milujete, dodá vám to podle mě nový směr a smysl života a nemáš se čeho bát. Bohužel spousta páru si dítětem zachraňuje vztah a to je pak ten horší případ..

  • Citovat
  • Nahlásit
2944
12.12.19 08:59

Hele a je nutne to hrotit ted, kdyz partner chce deti az nekdy vyhledove a tobe je 25? Podle tveho dotazu mi prijde, ze v tom uplne jasno nemas, jestli teda chces nebo nechces, spis se toho z nejakeho duvodu zbytecne desis a tvuj pohled je trosku pokriveny, ale behem dvou tri let muzes klidne nazor zmenit. Takze ja bych to asi pres koleno nelamala a pockala az trochu dozrajes a kdovi kde budes za 3 roky

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4543
12.12.19 09:01

Určitě bych nelorizovala dítě do vztahu, kde jeden nechce, zvlášť, když ten jeden je žena. Záleží, jestli dítě fakt nechceš (nechces budoucnost s ním, školky, školy, nechce s se nikdy omezovat, o nikoho se starat, mít za něj zospovednost) nebo jen nechces postupovat ta omezení k jeho získání (těhotenství, porod, vlasy, zuby, postava,…). To je hodně podstatný rozdíl a měla by ses snažit zjistit, co z toho je u tebe pravda. Pokud to první, opravdu žádné dítě nemej. Ale partnera pusť, ať to dítě mít muze. Pokud to druhé, tak si dejte pár let, jste mladí, a uvidíš, kam se to posune. Jen partnerovi v tomto nelži, tak jako tak by pravda časem vyšla najevo a je lepší, když si to vyříkat hnědá než abyste se pak rozcházeli ve zlém a oba tak promarnili roky spolu zatímco jste mohli mít už dávno partnery se stejným náhledem na život.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1763
12.12.19 09:05

Podívej, v podstatě ty „musíš“ dítě jenom odnosit a porodit. A v dnešní době asi ani to ne… Pokud máš takový příjem, co vás uživí, doma s dítětem může zůstat chlap :think: Spíš si třeba dejte 2-3 roky, než to budete znova řešit. A hlavně si pohlídej antikoncepci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
12.12.19 09:07

Holka, mě spíš překvapuje, že najednou Ti řekne, že dítě chce. To jste se bavili o budoucnosti, nebo přišel jen tak a řekl Ti to. Mě to trochu přijde, že hledá důvod k rozchodu, jestli v tom už není nějaká jiná. Jinak ten Tvůj postoj k dětem, ještě nejsi připravena. Ale znám hodně holek, co říkali, že děti nechtějí, dnes jim je přes 30 a čekají 3 dite. Já děti chtěla a je mi skoro 32 a čekám první, chtělo to najít totiž chlapa, který bude zodpovědný, pečující a milující a těch je pomalu. Az poznáš ve správný čas muže, který bude ten pravý, budeš chtít děti hned. Jsem s přítelem necelý rok, čekáme dítě a za 2 měsíce se bereme a s ním jsem hned od začátku věděla, že o něm nemusím pochybovat, jako o těch před ním, s kterýma jsem si rodinu představit neuměla. Vše má svůj správný čas i místo, nech to plynout a ono se to časem ukáže. A jen k tomu postoji k cizím dětem, ani já moc nejsem rozplývá i nad dětmi na ulici a co opravdu nemám ráda jsou děti v restauraci, kině, letadle a ve vedlejším pokoji v hotelu. Takže buď v klidu, takových nás je hodně.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
12.12.19 09:18

To je dost horor, rodit dítě, co nechci, a to chlapovi, co si zas nechce vzít mě… Jako samozřejmě, že svatba není nutnost, ale je blbé, pokud ji jeden chce a druhý odmítá. Totéž dítě. Tam asi nemáte (aspoň v tuhle chvíli) úplně stejné názory na život. Já bych ještě počkala, jestli je to jinak fakt mega super člověk. Ale jestli je jenom běžně ok chlap, tak bych šla o dům dál, takových je hromada.

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
12.12.19 09:19

Zakldatelka

Vždycky jsem měla k dětem odpor, doslova se mi dělalo fyzicky zle, když jsem nějaké viděla. Jeden čas jsem i reálně chtěla jít do sterilizace. Nakonec jsem nešla, možná právě proto, že jsem potkala tohohle přítele. Ač je to ten nejtěžší vztah, který jsem kdy měla, tak taky je to jediný vztah, ve kterém o té možnosti, že bych vlastně dítě mít mohla, uvažuju. U jiných jsem to vždy smetla ze stolu s tím, že prostě buď bez dítěte a nebo plav dál. A proč to řeším teď? Právě proto, že bych se nerada dočkala toho času, kdy spolu budeme už třeba 5 let a já prostě do toho jít chtít nebudu. A ve finále budu mít mnohem více zlomené srdce, než bych měla teď.
Jinak, tak nějak tuším, proč s tím přišel… Jeho kamarád má nedávno narozené dítě a právě pár dní zpět byli pít. A samozřejmě, jak je z toho ten kamarád na větvi, tak… Jenže se právě obávám, že mluví v superlativech a už prostě přítel nevidí to, co je „za zavřenýma dveřma“. Jinak co se týče toho starání se. Čím je dítě menší, tím je mi více protivné. Vím, že dělat úkoly, brát na výlety, doktoři… To je vše, co bych zvládla. Dokonce jsem brala svoji menší sestru (7) na výlet a prostě poslouchala, bylo to fajn.
Ale zkrátka to těhotenství, porod. Prostě ta představa, že je něco ve mě… No šílený. Na druhou stranu mi přijde strašně krásný, když ten chlap jede na ultrazvuk, sdílejí to všechno spolu… Jenže… Nikde není jistota, že přítel takový chlap je. Vím, že pokud bych do toho měla jít, tak jen s předpokladem, že se bude starat i on, nenechá mě v tom. A ano, případně by šel na rodičák on. Prostě nechci být jedna z těch mamynek, co jsou zanedbané a jediné, co řeší, je to, kdy Vojtíšek udělal první „e e“.
Už jen to, že nad tím takto uvažuju, je pro mě strašný krok dopředu, ale jak říkám…

  • Citovat
  • Nahlásit
419
12.12.19 09:23

Chápu tě. Mám to úplně stejně, dítě je pro mě ztráta vlastní osobnosti, sebeobětování se pro někoho jiného. Vezme mi volnost, nezávislost, svobodu. Přítel smýšlí stejně, já 25, on 27. Ale abych řekla pravdu, tak červíček pochybností ve mě začíná trochu hlodat. Nebudu někdy litovat, že nemám dítě? Neztroskotá náš vztah, když se vlastně nikam neposuneme? Zatím to oba bereme tak, že na dítě nejsme připravení. Ani nemáme vlastní bydlení, žádné velké našetřené peníze. Uvidíme časem.
Na tvém místě bych s přítelem na rovinu probrala vše, co tu píšeš, ať ví jaké z toho máš obavy. Také bych určitě nadhodila téma svatby, že když už dítě, tak ať se narodí do kompletní rodiny. Nemusíte se přeci o dítě začít snažit hned :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
4148
12.12.19 09:28
@Anonymní píše:
Vždycky jsem měla k dětem odpor, doslova se mi dělalo fyzicky zle, když jsem nějaké viděla. Jeden čas jsem i reálně chtěla jít do sterilizace. Nakonec jsem nešla, možná právě proto, že jsem potkala tohohle přítele. Ač je to ten nejtěžší vztah, který jsem kdy měla, tak taky je to jediný vztah, ve kterém o té možnosti, že bych vlastně dítě mít mohla, uvažuju. U jiných jsem to vždy smetla ze stolu s tím, že prostě buď bez dítěte a nebo plav dál. A proč to řeším teď? Právě proto, že bych se nerada dočkala toho času, kdy spolu budeme už třeba 5 let a já prostě do toho jít chtít nebudu. A ve finále budu mít mnohem více zlomené srdce, než bych měla teď.
Jinak, tak nějak tuším, proč s tím přišel… Jeho kamarád má nedávno narozené dítě a právě pár dní zpět byli pít. A samozřejmě, jak je z toho ten kamarád na větvi, tak… Jenže se právě obávám, že mluví v superlativech a už prostě přítel nevidí to, co je „za zavřenýma dveřma“. Jinak co se týče toho starání se. Čím je dítě menší, tím je mi více protivné. Vím, že dělat úkoly, brát na výlety, doktoři… To je vše, co bych zvládla. Dokonce jsem brala svoji menší sestru (7) na výlet a prostě poslouchala, bylo to fajn.
Ale zkrátka to těhotenství, porod. Prostě ta představa, že je něco ve mě… No šílený. Na druhou stranu mi přijde strašně krásný, když ten chlap jede na ultrazvuk, sdílejí to všechno spolu… Jenže… Nikde není jistota, že přítel takový chlap je. Vím, že pokud bych do toho měla jít, tak jen s předpokladem, že se bude starat i on, nenechá mě v tom. A ano, případně by šel na rodičák on. Prostě nechci být jedna z těch mamynek, co jsou zanedbané a jediné, co řeší, je to, kdy Vojtíšek udělal první „e e“.
Už jen to, že nad tím takto uvažuju, je pro mě strašný krok dopředu, ale jak říkám…

Já nechci být nějak ustepacna, ale ty to popisuješ dost divně. Dítě nechceš, je ti divné mít dítě v břichu, rodit apod. Ale rozplýváš se nad tím jak ten chlap bude jezdit na ultrazvuk apod. Pořád jen přemýšlíš nad tím jaký to bude s tím partnerem, ale je třeba si uvědomit, že nakonec to dítě vyleze. Prvního půl roku budeš hlavně řešit dítě a ne chlapa. Uvidíš také jaké dítě bude jestli to bude takovéto kam položíš tam spí, nebo takovéto co brečí neustále nebo taky něco mezitím. Každá matka není z dítěte zmagořená, zanedbaná atd. On má sice možná zamlzene vidění kvůli tomu, že kolem něj mají lidi děti a on vidí jen to lepší, ale ty máš taky dost divný pohled na věc a na matky děti obecně. Chce to ještě trošku dospět a to nemyslím ve zlém.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5661
12.12.19 09:38

Určitě si dítě nepořizuj bez svatby. Zrovna v mém okolí letí jeden případ, kdy jedné slečně zemřel tragicky a nečekaně dlouholetý přítel se kterým čekala dítě. Takže bude ještě řešit dokazování, kdo je otec, nebude mít vdovský důchod, jen dítě sirotčí. A ty nervy bych nepřála nikomu. Neriskuj zbytečně. Život je i tak rizikový až až. Takže pokud nějaké situaci můžeš předejít, udělej to!!!

Příspěvek upraven 12.12.19 v 09:39

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat