Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje segra o 6let mladsi..a ja musela chodit domu stejne jak ona. a to do 18let.kdyz jsem nesla, nalhala nasim, ze tam ojizdim pul vesnice..atd.zarlila, chapu, ale takto..nenech to dojit tak daleko, aby ti to pak starsi nevycital..i kdyby tam mel byt o 10min dele
Jeste dodam, segra ma celiakii od mala,takze..mela hodne ulev
Ano jsi hnusná macecha, pomohlo ti to? myslím že ne. Sama víš co máš dělat a potřebuješ se jen vykecat.
Jinak u nás je to stejné, syn má 3 roky a z písku, bazénu, od známých odcházíme vždy s řevem.
Macecha nejsi, to fakt ne ![]()
Ale u nás to takto neděláme. Moje děti jsou 2,5 roku od sebe (5 a 2,5 roku, aktuálně) a v tomto je nerozlišuji. Ten věkový rozdíl je malý na to, abych si v těchto věcech komplikovala život tím, že jeden může zůstat, druhý ne. Buď zůstanou oba nebo nikdo - nevidím k takovému rozlišování u nás důvod.
Ale samozřejmě, v předem jasně dohodnutých situacích (kdy všichni vědí, proč, jak a kdy) neustupuji - a už vůbec na nátlak prarodičů.
Ahoj, já mám taky dvě děti, 6 a 4,5, takže jsou si věkově blíž, ale dělám to tak, že kdyý jdou k sousedům, tak jdou obě stejně domů, nikdy mě ani nenapadlo tu starší tam nechat dýl, mám pocit, že to by nedělalo dobrotu. Když jde mladší např. spát, tak starší je taky doma a užíváme si ten čas spolu, vyrábíme, povídáme si, hrajeme hry atd.
Nevím, jestli to dělám dobře, ale mě to tak přijde přirozený a nikdy jsme takový scény, jak popisuješ Ty, nezažili. Ale tím rozhodně nechci říct, že jsi všechno to, čím tě titulovala máma, jen já to dělám jinak. ![]()
Slo o to, ze bylo predem jasne receno, ze mladsi jde jen na chvilku a starsi tam bude dele. Kdybych nic takoveho nerekla, tak je vemu oba zaroven domu, ale me prave toci to, ze kvuli revu prece neustoupim triletakovi, to by pak se mnou mohl tocit do aleluja.Jsem fakt vztekla. ![]()
Neměla jsi ustoupit, bylo jasně dané jak to bude a mladší se s tím holt bude muset smířit.
U nás starší nemusí někdy jít spát po obědě. večer chodí zároveň, ale jen proto, že Tobík to potřebuje. Kdyby ne, chodí později.
Především bych si promluvila s mámou ať nedělá scény před sousedkou, že ona už si své děti odchovala ať to teď nechá pro změnu na tobě..
Pokud bych věděla, že mladší takto těžce nese takové situace, pustila bych asi rovnou jen staršího ze svou kamarádkou a mladšímu bych se tu půl hoďku před spaním více věnovala a udělala z toho přednost, že je chvíli jenom on a maminka..Když už se nebylo možné vyhnout situaci, že jdou oba a oba se vracejí. Dětem se těžko odchází od dětí s vidinou, že sourozenec si nadále hraje s ostatními a já mám jít domů spát
.
To že si neustoupila z předem dohodnutého je jedině v pořádku, já reagovala spíš na to, že bych takovou dohodu ani neudělala, protože si psala, že se to opakuje pravidelně.
Jenomže tohle jde třeba teď, ale až staršímu bude 18 a mladšímu 15.5, tak aky staršího nepoženeš domů dřív, aby mladší nebyl uraženej. Ono 2.5 roku není vždycky stejných.
@BohunkaP píše:
Macecha nejsi, to fakt ne![]()
Ale u nás to takto neděláme. Moje děti jsou 2,5 roku od sebe (5 a 2,5 roku, aktuálně) a v tomto je nerozlišuji. Ten věkový rozdíl je malý na to, abych si v těchto věcech komplikovala život tím, že jeden může zůstat, druhý ne. Buď zůstanou oba nebo nikdo - nevidím k takovému rozlišování u nás důvod.
Ale samozřejmě, v předem jasně dohodnutých situacích (kdy všichni vědí, proč, jak a kdy) neustupuji - a už vůbec na nátlak prarodičů.
Určitě bys neměla ustupovat jen proto, že brečí. Takhle by si postupně zkoušel vyřvat všechno a nedělalo by to dobrotu. S mamkou přeju teda pevný nervy. No a k tomu, jestli by měli chodit všude stejně - já teda ještě děti nemám, tak nevím, jak třeba v tomto věku. Ale až budou starší, tak rozhodně ne. Pro sourozenecký vztahy podle mě není nic hrošího, než když starší MUSÍ všude s sebou vláčet mladšího sourozence nebo kvůli němu chodit dřív domů. Však nejsou siamský dvojčata…
@colafit píše:
Jenomže tohle jde třeba teď, ale až staršímu bude 18 a mladšímu 15.5, tak aky staršího nepoženeš domů dřív, aby mladší nebyl uraženej. Ono 2.5 roku není vždycky stejných.
Až jim bude 18 a 15,5, tak se tím budu zabývat… řeším věci, až nastanou. ![]()
Momentálně je to věk, kdy ani ne tříleťák nechápe, proč sestřička něco může a on ne. Nechápe žádné „až budeš starší, budeš taky moci…“ Proto těmto situacím předcházím.
Příspěvek upraven 22.07.12 v 21:27
@Kallkapa tenhle názor se mi moc líbí
plně souhlasím, na půl hodky bych dítko taky nepouštěla… to si akorát začínal hrát a už byl hnaný domů.
jinak, trochu promluvit se svou maminkou, aby ti nedělala ostudu před sousedkou i před dětma
to se fakt nedělá… tohle ti může říct i doma v klidu, bez svědků ![]()
Udělala jsi správně, taky bych neustoupila kvůli řevu, jenom abych měla klid. A u Prader-Willyho syndromu je to obzvlášť důležité. Znám pár dětí s PWS, dneska už vlastně skoro dospělých, a ta důslednost ve výchově je hodně poznat. Ono je to kolikrát hodně těžké, ale musíš vydržet ![]()
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Holky, moc prosím o váš názor a radu
Pokusim se co nejstrucneji popsat dnesni situaci.
Mam syna 6 let, druheho 3,5. Pro starsiho syna prisla kamaradka, at si jde hrat k nim na zahradu. Pustila jsem ho s tim, ze mladsi muze jit tedy taky, ale jen na pul hodinky, pod dohledem jeji maminky. Po pulhodince jsem pro nej sla, ze uz musi jit spinkat, starsi syn mohl jeste chvili zustat. Mel to predem dovolene. Samozrejme hned jak jsem mladsiho vzala, zacal jekot, amok, řev, valeni se po zemi, kousani, skrabani (mame mirnou mentalni poruchu, PWS syndrom). Neustoupila jsem chytla ho a nesla domu, za sileneho place a revu, jenze takhle je to na dennim poradku, pokud neni po jeho, ovsem po rade s psycholozkou, neustoupit, a hlavne neuprednostnovat mladsiho pred starsim, trvat si na svem. Do toho vylitla ma mamka z baraku a zacala po me (pred sousedkou) rvat, ze jsem bezcitna macecha, nevychovavam dite spravne, jsem bezcitna, deti jsou chudaci a mela jsem vzit STARSIHO TAKY DOMU, KDYZ MUSI I MLADSI. Na to jsem ji odpovedela, ze bylo predem domluvene, ze mladsi tam bude pul hodky a starsi muze zustat, ze neminim ustupovat. Rekla mi, ze delam chybu a viz predesle nadavky. Vse se odehralo za sileneho revu mladsiho, ktery se nasledne pozvracel, scena jak z hororu, ale nic co by nebylo na dennim poradku. Je mi z cele situace strasne, jsem tedy macecha? Mela jsem ustoupit a vzit i starsiho domu? Holky, prosim o vas nazory i radu, jak to delate vy.
Jeste jsem chtela dodat, ze obe deti samozrejme miluji stejne, ale vadi mi, ze kvuli nemoci mladsiho syna, bych mela nejak odstrkovat toho starsiho.
Dekuji