Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám synka 22m, na konci prázdnin plánujeme pokusy o druhé dítko. Chtěla bych navázat mateřskou a mít dítka s rozdílem ty tři roky. Ale i já mám v sobě pocit, abych na to starší měla dost času, jak to zvládnu. Ale pak si říkám, však jsou mamči co mají děti s menším věkovým rozdílem a zvládají to vpohodě a žádné z dětí se necítí odstrčené. Takže teď už jen aby se druhé zadařilo.
Ahoj, tak určitě je to na Vás, a já plánuji také další mimi. Dcerka má v srpnu 3 roky a od září tedy nastupuje do školky. U mě rozhoduje hlavně věk, je mi 36 a déle čekat nechci a taky nechci aby mezi sourozenci byl velký věkový rozdíl. A tak když by se mi podařilo otěhotnět přes zimu, byla bych ráda. Takže popřemýšlejte s manželem i o tomhle. ![]()
Odstrkování je spíš o přístupu rodičů a babiček, dědečků. Nezáleží na věkovém rozdílu dětí.
Někdy při větším věkovém rozdílu dochází k přístupu - ty už jsi velký kluk / velká holka, už tolik péče nepotřebuješ. Ale ne vždy to dítě zkousne.
Taky mám dvouletou holčičku a snažíme se už rok o druhé a stále se nedaří.
Já jsem pro menší věkový rozdíl. Děti budou mít blíž k sobě, budou mít podobné zájmy. Když půjdete někam na výlet tak je to bude obě zajímat. Třeba s rozdílem 6 ti let to bude horší. To co bude zajímat 3 leteho už určitě nebude zajímat 9ti letou. Ale je to jen na vás. Ale ten rozdíl 3 letý je asi fakt nejlepší. Holčičku už můžeš dát do školky a věnovat se miminku. To že může dítěti připadat že je odstrčené přece nemusí pocitovat jen 3 leté dítě, ale muže to pocitovat 6ti leté. Pokud už ted přemýšlíš nad dítětem tak bych do toho šla hned.
Za mě jsou 4 roky ideální. První dítě jsme si všichni včetně babiček užily až do školky a žena se jukla na rok do práce. Teď už je starší maximálně samostatný a tak péče o dva je jednodušší…
@dalimil - tak smýšlím podobně jako ty. Na dva malé za zadkem bych se asi ani necítila a hlavně takto si užijeme každého zvlášť a né za poklusu a ještě stále to není velký rozdíl, ![]()
Mám kamarádku co má chlapečka 2 roky mu byly teď a v srpnu čeká holčičku
a taky říká to samé..že je chce mít míň od sebe .My jsme teď v podnájmu…a manžel řekl že druhé chce až bude domeček. Takže mám jít do práce pak baráček a pak až druhé mimi…no jo ale to taky může být třeba až zatěch 6 let ![]()
@KaSeB píše:
@dalimil - tak smýšlím podobně jako ty. Na dva malé za zadkem bych se asi ani necítila a hlavně takto si užijeme každého zvlášť a né za poklusu a ještě stále to není velký rozdíl,
@Anonymní píše:
Mě by taky takový věkový rozdíl nevadil…jenže je horší to že já si musím najít práci během prvního těhu mi skončila smlouva v práci..takže teď jsem nezaměstnaná. a jít do nové práce na rok a pak zase otěhotnět to právě nevím no…
jj, tak to je pak taky jiné. Já se vrátila do práce už po roce na zkrácený úvazek 5hod/den, a je to na jednu stranu nekdy hodně hektické a na druhou jsem zase ráda, že vypadnu z domu, přijdu na jiné myšlenky a naopak se těším domů až dcerku uvidím. Když bych neměla práci skočil abych rovnou do dalšího těhu a paráci bych zatím neřešila. Asi by to oparvdu vypadalo všelijk, že jen co nastoupíš, budou si muset hledat další náhradu. ![]()
Zdravím
já bych se teda přikláněla k variantě mít miminko teď…ale to já jsem blázen (viz věkový rozdíl u nás
) takže to záleží asi na tobě. každopádně moc nesouhlasím s názorem, že časem by starší sourozenec nebyl odstrčený podle mě dítě v každém věku potřebuje pozornost jen se to jinak projevuje. u nás je to např. naopak..starší syn je dost silná osobnost a trochu hyperaktivní takže se zase jemu věnujeme víc a mladší je odstrčený (neříkám, že uplně ale bohužel je) ale i tak se mi zdá, že se dá věnovat dětem tak nějak nastejno:)
Tak mohu mluvit ze zkušenosti prvního dítěte, které má o deset let mladšího sourozence. A za sebe říkám - čím dřív, tím líp. Určitým pocitům odstrčenosti se u tak rozmazlovaného děťátka asi nevyhnete, ono jedna věc je, jak se zachováte vy sami, druhá věc je, jak to bude vnímat samo dítě..
A právě proto, že s tímto se až tolik moc nadělat nedá (ať chcete nebo ne, určitou část svého času a energie budete muset věnovat i mimi, které si dřív nárokovalo první dítě - a je jen na něm, jak moc nelibě to bude vnímat
), spíš tam řeším ten věkový rozestup - myslím si, že čím je menší, tím si budou obě děti k sobě blíž jako kamarádi, až se spolu popasují.. Rozhodně bych nic neodkládala, ať má malá kamaráda nebo kamarádku, se kterým si bude věkově ještě rozumět - ono v tom školním věku je každý rok ještě znát ![]()
Je to strašně težké a všechno má svá pro i proti. Dcerce byly dva roky a dva měsíce, když se nám narodili dvojčata. Ještě ke všemu předčasně. Doteď mám pocit, že jsem jí ač nerada odstrkovala. Mám babičky, které mi pomáhají, ale občas mám pocit, že za nimi utíká častěji, než bych jí chtěla, a je mi to líto. Když se na to zpětně koukám, možná rozdíl ty 3-4 roky by byl o něco lepší, čím je starší, tím se s ní lépe domluvím…
Zakladatelko:řeším něco podobného
já bych brala klidně hned, nebo za rok… tatínek nechce vůbec (a to není jedináček!)po velkém přemlouvání svolil, až půjde malá do školy, tak by to možná šlo
takže mám podobný problém.
jinak, já jsem se sestrou o 3,5roku a nerozuměly jsme si jako děti nikdy!! každá máme jinou povahu. až v dospělosti se to srovnalo a teď už jsme v pohodě ![]()
Já jsem ráda, že mám díťata relativně brzy po sobě (2 a čtvrt roku). Sice to je někdy náročný, ale jednou snad budou parťáci a vyhrajou si spolu.
Někdy mám pocit, že starší je malinko v pozadí, hlavně třeba, když kojím. Ale to se dá zvládnout. Kojím v jeho přítomnosti, vykládáme si a on třeba taky kojí. Medvěda
.
Nebo se chodí dívat, jak mimčo koupu, přebaluju, nosí mi věci. Pak dám mimino spát a třeba si čteme…
Nedovedu si představit, jít na rok do práce, a pak všechno nanovo. Ale to je věc povahy, domluvy a tak dále.
Podle rozsáhlé norské studie mají nejstarší děti v rodině v průměru vyšší IQ než jejich mladší sourozenci. Důvod? Najdete na Instagramu.
Ahoj maminky předem se omlouvám že píši jako anonym ( z osobních důvodů ) chtěla bych se s vámi podělit o tom nad čím poslední dobou pořád přemýšlím. S manželem máme skoro 2 letou holčičku. Pořád jsem si říkala po prvním těhotenství ( hrůza
) a porodu že nám jedno miminko bude stačit. Ale postupem času si začínám moc přát ještě druhé mimi. Manžel už na to taky přistoupil ale prý až malé budou tak 5-6let abych prý šla za rok normálně do práce a pak se uvidí. Z jedné stránky mám stejný názor, nedokážu si představit že tu bude další mimčo a já už se nebudu moc tolik věnovat dcerce.Ona je pro nás všechno tatínkovo prdelka babičky a dědy ani nemluvím a teď kdybych chtěla třeba na zimu otěhotnět aby se to druhé narodilo než pujde dcerka do školky. Nevím
mám strach že by byla odstrčená. Konec konců to vidím u švagrové ta má holku 4roky a 10 měsíců a ta první je vyloženě odstrčená od mámy ani tak né ale švára jako táta jí nevědomky ale hodně ostrkuje
Ráda bych znala vaše názory…zkušenosti. Co byste dělali vy? Já vím že je to nakonec na mě a manželovi jak se rozhodneme ale jen bych chtěla vědět jestli nejsem sama…máma která chce druhé miminko ale neví jestli teď nebo až za pár let.