Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
nedávno sem psala maminka, jestli jí někdo nedaruje hračku, začínala znovu po pobytu v azyláku a měla dvě holčičky, poslala jsem jí pár plyšáků
já vše po dítěti rozdávám těm, kdo nemají dost prostředků, nevyhazuji to a jsem ráda, že to ještě někdo použije
A neříkej, že si tvé děti hrají se vším, co máte doma. to je blbost, hrají si se 100 plyšáky? hrají si hračkami, co si s nimi hráli, když měl 1, 2, 3 roky? - to těžko - nevím teda kolik mají let - moje dcera má 2r 8m a už jsem spoustu hraček vytřídila, protože je na ně velká
Co se týče množství hracek a her, to je v dnesni době bolest hodně rodin. Jsou i nazory, že se v tom dítě potom neorientuje a neváží si toho. Oblečení už bez milosti třídním, nenositelne vyhazuji, ještě nositelne posílám dál. Vyrobky a kresby dětí si fotím, schovavam jen to nejzdarilejsi.
Vyhazuj, jinak se z toho driv nebo pozdejc potentujes, fakt. Kdyz se tech veci zbavis, ulevi se ti, i jim. Ver, ze deti na vetsinu hracek zapomenou, nech jim jen to, co maji fakt rady. Vyrobky od deti beru tak, nak jsou, mluv o tom s dcerou a vysvetli ji, ze nelze vse skladovat. Vzdy ji podekuj, pecljve si to prohledni, dej ji zpetnou vazbu a domluvte se, ze to treba tyden bude viset na lednici nebo na provazku v pokojicku a pak to vyhodte. Klidne i spolu a nechte si jen emocionalne dulezite vyrobky. Od obleceni se odpoutej sama, to je opravdu ten nejmensi problem. Nehromadit veci je cesta ke svobode, opravdu ![]()
@Svandu píše:
Vyhazuj, jinak se z toho driv nebo pozdejc potentujes, fakt. Kdyz se tech veci zbavis, ulevi se ti, i jim. Ver, ze deti na vetsinu hracek zapomenou, nech jim jen to, co maji fakt rady. Vyrobky od deti beru tak, nak jsou, mluv o tom s dcerou a vysvetli ji, ze nelze vse skladovat. Vzdy ji podekuj, pecljve si to prohledni, dej ji zpetnou vazbu a domluvte se, ze to treba tyden bude viset na lednici nebo na provazku v pokojicku a pak to vyhodte. Klidne i spolu a nechte si jen emocionalne dulezite vyrobky. Od obleceni se odpoutej sama, to je opravdu ten nejmensi problem. Nehromadit veci je cesta ke svobode, opravdu
Ne všechny děti zapomenou. Jednou mi mamka vyhodila plyšáka, když jsem nebyla doma. A brala jsem to jako strašnou křivdu a doteď si to pamatuju. Nikdy bych nevyhodila žádnou hračku bez schválení dítětem. Jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo vyhazoval tvé věci, protože by si myslel, že je nepotřebuješ?
Mě dost pomohlo se doma do vyhazování a třídění pustit, když jsem musela vyklízet věci v 1+1 po mamčině smrti. To bylo nekonečné a neuvěřitelné kolik věcí se tam vešlo…Řekla jsem si, že nemůžeme furt něco skladovat, navíc spoustu hraček máme v boxech a děti si s tím nehrají jak je rok dlouhej… takže teď jsou na táboře a já opět po nějaké době vyhodila 90% plyšáků a spousty hraček. Něco hodím na prodej na facebook, jinak to šlo do kontejneru na hračky… Je fakt, že s obrázky a výtvory od dětí je to těžší… ale manžel obrázky skenuje do počítače, takže jednou za čas je proberu a ty nejlepší nechám, jinak vyhazuju a výtvory nafotíme, vyřadíme nebo případně dáme babičkám… ![]()
Příspěvek upraven 05.07.19 v 21:08
100 plyšáku.. lapače prachu to jsou. S plyšáky si snad ani děti nehrají. Dcera jen na spaní potřebuje svoji kočíčku. Jinak další asi 10 plyšáku je na druhé posteli.
Já teda vyhazují třidím, nebo darují do kontejneru od adry. Oblečení co jsem rok neoblíkla jde z domu, vím že už bych ho nevzala. Mám ráda kolem sebe vzdušno, málo věci. Já vyhazují po nějaké době i serepetičky, keramiky a blbusty…
@stinga píše:
A neříkej, že si tvé děti hrají se vším, co máte doma. to je blbost, hrají si se 100 plyšáky? hrají si hračkami, co si s nimi hráli, když měl 1, 2, 3 roky? - to těžko - nevím teda kolik mají let - moje dcera má 2r 8m a už jsem spoustu hraček vytřídila, protože je na ně velká
No právě že oni si dokážou vyhrát se vším. I s miminkovskýma hračkama. Samozřejmě, že si nehrají pořád se vším, ale postupně to střídají. Když jsem naposled chtěla vyhodit nějaké plyšáky, tak jsem udělala dvě hromádky - ty hezké a ty staré, které jsme ani neměli nové. No a z té hromádky na darování (vyhození) dcera hned čapla dva plyšáky, že je nedá - a to netušila, že je chci někomu darovat. Ale vím, je to moje chyba, že to neumím. Mám to udělat na tajňačku v noci. Jenže to neumím.
Ja jedu plus minus podle pravidla „co nenosim/nepouziju rok-vyhazuju“-at uz obleceni, hracky,plysaky.Ale vyhazuju myslim obleceni do Klokanku, hracky do skolky/kamaradkam s malymi detmi, do azylaku, vykresy si proberu vzdy po skolnim roce, vyberu cca 10 nejkrasnejsich do pamatecni slozky a zbytek do sberu.Mam pak pocit, ze alespon nekdo dal to vyuzije a i tak je doma spousta veci, co prekazi a zavazi.
@lucenka píše:
Ne všechny děti zapomenou. Jednou mi mamka vyhodila plyšáka, když jsem nebyla doma. A brala jsem to jako strašnou křivdu a doteď si to pamatuju. Nikdy bych nevyhodila žádnou hračku bez schválení dítětem. Jak by se tobě líbilo, kdyby ti někdo vyhazoval tvé věci, protože by si myslel, že je nepotřebuješ?
Tak to bych nikdy nic nevyhodila… jsem taky třídila věci a dcera došla, a začala mi hrabat v pytli…to počebuji a to taky počebují.. začala ty rozbité věci vyhazovat. Dá se odhadnout s čím si dítě nehraje a co ignoruje. Nenechám třílete chrastítka… a jak je doma 100 plyšáku asi má těžko přehled a ten který je oblíbený asi matka ví…
@Svandu píše:
Vyhazuj, jinak se z toho driv nebo pozdejcpotentujes, fakt. Kdyz se tech veci zbavis, ulevi se ti, i jim. Ver, ze deti na vetsinu hracek zapomenou, nech jim jen to, co maji fakt rady. Vyrobky od deti beru tak, nak jsou, mluv o tom s dcerou a vysvetli ji, ze nelze vse skladovat. Vzdy ji podekuj, pecljve si to prohledni, dej ji zpetnou vazbu a domluvte se, ze to treba tyden bude viset na lednici nebo na provazku v pokojicku a pak to vyhodte. Klidne i spolu a nechte si jen emocionalne dulezite vyrobky. Od obleceni se odpoutej sama, to je opravdu ten nejmensi problem. Nehromadit veci je cesta ke svobode, opravdu
Už se stalo. ![]()
@Anonymní píše:
No právě že oni si dokážou vyhrát se vším. I s miminkovskýma hračkama. Samozřejmě, že si nehrají pořád se vším, ale postupně to střídají. Když jsem naposled chtěla vyhodit nějaké plyšáky, tak jsem udělala dvě hromádky - ty hezké a ty staré, které jsme ani neměli nové. No a z té hromádky na darování (vyhození) dcera hned čapla dva plyšáky, že je nedá - a to netušila, že je chci někomu darovat. Ale vím, je to moje chyba, že to neumím. Mám to udělat na tajňačku v noci. Jenže to neumím.
Me deti naopak rady samy vytridi hracky a plysacky, pokud jim povim, ze to je pro deti bez rodicu a domova.To kolikrat chteji poslat i neco, ceho je lito me
A obleceni s nimi vubec nekonzultuju, nenosene nebo male. rovnou davam do pytle. a jednou za cas odvezu do Klokanka nebo rozdam po kamoskach s mensimi detmi.
Hracky rozdavam. Jednou za cas proberu ty jejich krabice a rozbity hracky vyhodim. Ted jsem vyhazovala jednu velkou igelitku. Vsechny miminkovsky hracky jsem dala svagrove. To same s oblecenim.
@Veru1987 píše:
Tak to bych nikdy nic nevyhodila… jsem taky třídila věci a dcera došla, a začala mi hrabat v pytli…to počebuji a to taky počebují.. začala ty rozbité věci vyhazovat. Dá se odhadnout s čím si dítě nehraje a co ignoruje. Nenechám třílete chrastítka… a jak je doma 100 plyšáku asi má těžko přehled a ten který je oblíbený asi matka ví…
A co když jsou oblíbení všichni plyšáci?
kluk má taky hodně plyšáků, tipla bych, že to je dost přes 50 a ví moc dobře, kdy kterého dostal nebo si koupil. Nedovolila bych si mu nějakého vyhodit.
Už nechci domu žádné hračky. Máme asi 100 plyšáků. Nevím, kde se to tu vzalo. Asi 100 aut. Moje děti toho nedostávají zase tak moc, ale naskládá se to - narozeniny, svátky, Vánoce, vysvědčení. Nejhorší je, když chci něco vyhodit. Nedokážu to, když vidím, jak si s tím hrajou. Samozřejmě si se vším nemají šanci pohrát, takže vlastně většina leží v tom bordelu. Teď jsem to začala třídit z krabic. Konečně jsem našla čepici, kterou jsem nenašla celé jaro a nutně ji potřebovala, protože se mi nechtěla kupovat jiná.
Občas vidím nějaký inzerát, že někdo prodává hračky - třeba stejné, co máme doma - a mají mladší děti a mně přijde škoda to prodat, když si s tím děti ještě můžou hrát. Asi to je jen povzdech. Nikdo mi nepomůže, protože neumím vyhazovat. A nevím, kam to nacpat. Skříně plné, všude bordel. Nelíbí se mi to. Pokaždé jsem z toho nešťastná. A oblečení máme taky hromady. A přesto kolikrát nadávám, že nemají co na sebe. O sobě ani nemluvím - skříně plné, ale většina věcí je nenositelná. Marně doufám, že to ještě někdy oblíknu (párkrát se mi ta myšlenka i vyplatila). Neumím uklízet, neumím vyhazovat. Už jsem s tím zkoušela něco dělat, ale všechno marné. Vždy mě moje nadšení opadne. Ty výrobky od dcery, výkresy, už toho je tolik, ale ona je tak šikovná, že nemám to srdce to vyhazovat - jen občas něco na tajňačku. Kdyby to zjistila, tak bych ji fakt ranila. Často mi to přinese s láskou, že to udělala pro mě.
Myslím, že nikdo na tom není tak jako já. Dneska jsem vyndala věci z krabic a ze skříně. V těch krabicích to vypadalo, že je toho hodně, ale teď je hodně hodin a já tady mám bordel jak v tanku, všechno rozrovnané po zemi. Vlastně jsem nic nevyhodila, jen pár věcí roztřídila. A jdu to zase házet na sebe, jinak mě z toho klepne.