Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Moje děti mě nemají rády
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Padme93
28.9.16 18:53
- Citovat
- Upravit
28.9.16 19:07
Pokud víš, že jsou tvoje city k manželovi opravdu pryč, nemá cenu to prodlužovat a ukazovat tak dětem, že takhle je to v pořádku, jak to mají máma s tátou, bez pohlazení, bez běžných intimností (kterým mohou být přítomny i děti), celkově lidé, kteří se milují a mají i fyzický vztah, se k sobě chovají jinak, jsou tam drobné rozdíly, které ovšem děti vnímají velice dobře 
Jinak to, že je manžel zvyklý na jídlo doma, tak si zase může odvyknout, to stejné děti a muffiny, štrůdly a pod. Vlastně, když koukám na věk, ony nejsou přes den ve školce? Nemusela bys řešit jídlo, jen svačinku a večeři, měla bys mnohem víc času i na sebe a klidu na práci kolem hospodářství. A ty se nechystáš do práce? nebo to tedy berete tak, že tvá práce je péče o domácnost, děti a hospodářství? Nějak tomu moc nerozumím
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 19:11
Pokud děti slyší že někdo z rodičů má odejít, chteji jít s ním. Nechtějí aby odešel. Přitom neuvažují o tom, ze druhý rodič zůstane a co to vlastně znamená. Chtějí si ochránit toho kdo má odejít.
My jsme se rozestehovali když dětem byly 3 a 5, mladší je víc fixovaný na mě, byl ještě takové batolatko. Starsi je víc zatíženy na otce, maji podobnou povahu a zájmy. Ten prohlašoval, ze půjde s ním a že s ním chce být pořád. A tak byl. Prvnich pár týdnů u něj spal skoro pořád. Prostě si ho hlídal. Časem se to začalo měnit až k 50:50. Mladší zas k němu nechtěl, ale časem se to taky víc vyrovnalo. Taky mě reakce staršího bolela, ale už je to víc jak rok a všechno je v pohodě. Děti mě mají rády obě. Tím jsem si jistá.
Ono máma je taková jistota. Vždy tu je, v domě nebo poblíž. Něco jako druh zařízení domácnosti, seda eminence všeho. Táta je víc vzácný, predstavitel života venku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.9.16 19:57
To, jak jsem se bavili o jeho odchodu byl omyl - děti vůbec neměly tohle slyšet, ale sestra je vždy pustí domu a jede. My je neslyšeli, že už jsou doma. Já jiné zájmy nemám, jen kolem domu. Zřídka si zajdu s přáteli, jako třeba dnes do kina, ale vždy, když už děti spí. Teď už jsou oba ve školce, já dělala brigádku na 4h denně. Ta už teď skončila, takže práci teď mám jen kolem domu. Jinak mě teď napadlo - když jsme dnes byli venku, děti chtěly udělat oheň, tak když spaly, šla jsem na dřevo, nařezala. Kolem 17té přijel manžel a přivezl mi želírovací cukr (děti zbožňují marmelády, tak je dělám sama). Vzal je ven, já se patlám s marmeládama a on s nimi ten oheň udělal, takže teď je zase super táta, zatímco já si radši hrála v kuchyni… 
Já ale v tomhle žila, vychovávala mě babička a nemůžu na ní dopustit. Nikam se mnou nechodila, ale prostě to dělání marmelád, pečení, na to strašně ráda vzpomínám
- Citovat
- Upravit
28.9.16 20:03
@Anonymní píše:
To, jak jsem se bavili o jeho odchodu byl omyl - děti vůbec neměly tohle slyšet, ale sestra je vždy pustí domu a jede. My je neslyšeli, že už jsou doma. Já jiné zájmy nemám, jen kolem domu. Zřídka si zajdu s přáteli, jako třeba dnes do kina, ale vždy, když už děti spí. Teď už jsou oba ve školce, já dělala brigádku na 4h denně. Ta už teď skončila, takže práci teď mám jen kolem domu. Jinak mě teď napadlo - když jsme dnes byli venku, děti chtěly udělat oheň, tak když spaly, šla jsem na dřevo, nařezala. Kolem 17té přijel manžel a přivezl mi želírovací cukr (děti zbožňují marmelády, tak je dělám sama). Vzal je ven, já se patlám s marmeládama a on s nimi ten oheň udělal, takže teď je zase super táta, zatímco já si radši hrála v kuchyni…
Tak zrovna děti aktuálně víc ocení když si s nimi rodiče udělají táborák než řadu sklenic v komoře.
Jestli neznáš knížku Pět jazyků lásky tak doporučuji. Tvým jazykem budou počítám že skutky. Vyjadřujes lásku tím co pro ostatní děláš. Pro děti vetsinou je zásadní pozornost. Trávit s nimi aktivně čas, byt s nimi, delat něco společně, to nejvíc ocení. Muffiny a marmelády berou jako samozřejmost. Spotřební zboží. Po čase, si možná vzpomenou, ale teď zrovna ocení víc jiné věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 22:31
Zakladatelko vidim, ze to mam stejne jako ty. Furt se honim kolem domacnosti a stejne uklizeno nemam, furt neco upatlany, rozbordeleny..„mami udelas mi plastelinu“..„ted to nejde“… fakt nevim, jak to jine zenske delaji, asi vecer po ulozeni deti uklidi cely dum a navari na cely druhy den, po pulnoci zrejou zahony…
ale ja dokonce ikdyz cas mam, tak nemam cas na vsechny, proste s nima uz nejde delat najednou jedna vec.
No taky delam spoustu zbytecnosti, jakoze varim domaci jidla a zavaruji… snad by decka byla radeji za ohrate parky a cas straveny s matkou. Oni si stejne nakonec u psychologa budou stezovat na to horsi z nas. ze jsme na ne nemely cas, kdybychom si ho udelaly, stezovali by si, ze byl doma bordel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 22:51
@Anonymní píše:
To, jak jsem se bavili o jeho odchodu byl omyl - děti vůbec neměly tohle slyšet, ale sestra je vždy pustí domu a jede. My je neslyšeli, že už jsou doma. Já jiné zájmy nemám, jen kolem domu. Zřídka si zajdu s přáteli, jako třeba dnes do kina, ale vždy, když už děti spí. Teď už jsou oba ve školce, já dělala brigádku na 4h denně. Ta už teď skončila, takže práci teď mám jen kolem domu. Jinak mě teď napadlo - když jsme dnes byli venku, děti chtěly udělat oheň, tak když spaly, šla jsem na dřevo, nařezala. Kolem 17té přijel manžel a přivezl mi želírovací cukr (děti zbožňují marmelády, tak je dělám sama). Vzal je ven, já se patlám s marmeládama a on s nimi ten oheň udělal, takže teď je zase super táta, zatímco já si radši hrála v kuchyni…
ten zelirovaci cukr by se do zitra zkazil? kdyz mas deti ve skolce, nemela bys na to cas dopoledne? jinak u nas jsou hracky vsude, ale mame mycku, to se da, kdyz uz dite spi, nebo pres den kdyz si chvili sama hraje, nebo pomaha… co zapatlaj, hned hodit do ruky hadrik, at to prejedou jeste jednou… a mam teda holcicku, ale mam zamrazenej vyvar a hodne vyuzivam i zamrazenou zeleninu na polivky, nebo naplatkovany maso, k tomu zase zelenina a testoviny/ryze mi tolik casu nezabere…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.9.16 09:55
@Pudloslava píše:
@Gosi zelirovaci cukr ne, ale tom ovoce jo…
nez prijel manzel s cukrem mela naplanovanej taborak, o kazicim se ovoci nic… bud to jsou ty priority, nebo uz je na rom tak spatne, ze moc nezvladne premyslet(zavarovala jsem jen okurky, ale bylo jich ve spajze takovy mnozstvi, ze bych ho neprehledla), coz teda se mi narazove stava taky, ale to uz bejva vetsi vycerpani a nebejvam k tomu v kondici na stipani dreva…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padme93
29.9.16 10:04
No myslím, že děti by daleko raději viděla oba dva rodiče u táboráku, než když je máma zalezlá doma, jen co táta přijde a nebaví se s nimi.
Ovoce do lednice, ono ještě pár hodin by to vydrželo.
Kvůli dětem emusíš dělat první poslední a všechno, na co si vzpomenou. Nebuď jejich otrok.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
29.9.16 11:04
Máte pravdu, to ovoce by pár hodin vydrželo, ale zase, táta přivezl cukr, ukázal ho dětem, ty zajásaly, že bude marmeláda a jestli ji udělám, že by si ten starší dal zítra s ní palačinky… občas slýchávám, že jsem jejich otrok, ale jsem tak vychovaná, mě to nevadí, dělám to ráda. Co na tom, že se nescházím s přáteli, co na tom, že jsem už 5 let nebyla u kadeřnice, že kolikrát se ani nemůžu dojít vyčůrat… myslela jsem, že mi ta „oběť“ za to stojí… ale oni to nevidí, to mě bolí… změnit sama sebe by vyžadovalo překopání celého mého života, nevím, zda jsem tak razantní změny schopná… to není pláč, spíše jen tak přemýšlím nahlas… možná postupně? Třeba já nevím, jednou týdně vynechat celodenní práci, pak to stupňovat, jenže zas není nikdo, kdo to za mě udělá… že já nebyla chlap
- Citovat
- Upravit
29.9.16 11:36
@Anonymní píše:
Máte pravdu, to ovoce by pár hodin vydrželo, ale zase, táta přivezl cukr, ukázal ho dětem, ty zajásaly, že bude marmeláda a jestli ji udělám, že by si ten starší dal zítra s ní palačinky… občas slýchávám, že jsem jejich otrok, ale jsem tak vychovaná, mě to nevadí, dělám to ráda. Co na tom, že se nescházím s přáteli, co na tom, že jsem už 5 let nebyla u kadeřnice, že kolikrát se ani nemůžu dojít vyčůrat… myslela jsem, že mi ta „oběť“ za to stojí… ale oni to nevidí, to mě bolí… změnit sama sebe by vyžadovalo překopání celého mého života, nevím, zda jsem tak razantní změny schopná… to není pláč, spíše jen tak přemýšlím nahlas… možná postupně? Třeba já nevím, jednou týdně vynechat celodenní práci, pak to stupňovat, jenže zas není nikdo, kdo to za mě udělá… že já nebyla chlap
jo, udelame marmeladu spolu a palacinky nebudou hned na snidani, ale pozdej… jinak u nas se oteviraj marmelady od nejstarsich a ze by se delali na druhy den o tom ctu prvne… a ano, tuhle obet nikdo neoceni, spis naopak je to samozrejmost a urcitej standard, kteryho si vsimnou, az kdyz neni… a je to dokola, deti to sami od sebe nevyzaduji, pokud chlap jo je otazka jestli je hodny typ pro rodinu a pokud ji s jim uz mas, tak to bude tezke…ale porad to bude nejtezsi pro tebe, bud to zmenit, nebo se s tim smirit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Padme93
29.9.16 11:41
@Anonymní píše:
Máte pravdu, to ovoce by pár hodin vydrželo, ale zase, táta přivezl cukr, ukázal ho dětem, ty zajásaly, že bude marmeláda a jestli ji udělám, že by si ten starší dal zítra s ní palačinky… občas slýchávám, že jsem jejich otrok, ale jsem tak vychovaná, mě to nevadí, dělám to ráda. Co na tom, že se nescházím s přáteli, co na tom, že jsem už 5 let nebyla u kadeřnice, že kolikrát se ani nemůžu dojít vyčůrat… myslela jsem, že mi ta „oběť“ za to stojí… ale oni to nevidí, to mě bolí… změnit sama sebe by vyžadovalo překopání celého mého života, nevím, zda jsem tak razantní změny schopná… to není pláč, spíše jen tak přemýšlím nahlas… možná postupně? Třeba já nevím, jednou týdně vynechat celodenní práci, pak to stupňovat, jenže zas není nikdo, kdo to za mě udělá… že já nebyla chlap
Tímhle stylem za pár let děcka vyrostou, budou samostatný a ty najednou nebudeš mít nic jinýho pro co žít. V horším případě se jim dál budeš montovat do dospělého života.
To jste doma neměly vůbec žádnou marmeládu?
Nedivím se, že ten partnerský život s chlapem už nemáte, vždyť ty jsi úplně rezignovala na sebe, na chlapa. Vše děláš jen pro děti.
Jednou budeš strašně nešťastná.
EDIT: Neříkám hned celej den nic nedělat, ale vážně si myslíš, že dítě pozná, kdy byla marmeláda uvařená? Ale prd.
Příspěvek upraven 29.09.16 v 11:53
- Citovat
- Upravit
29.9.16 11:51
@Anonymní píše:
Máte pravdu, to ovoce by pár hodin vydrželo, ale zase, táta přivezl cukr, ukázal ho dětem, ty zajásaly, že bude marmeláda a jestli ji udělám, že by si ten starší dal zítra s ní palačinky… občas slýchávám, že jsem jejich otrok, ale jsem tak vychovaná, mě to nevadí, dělám to ráda. Co na tom, že se nescházím s přáteli, co na tom, že jsem už 5 let nebyla u kadeřnice, že kolikrát se ani nemůžu dojít vyčůrat… myslela jsem, že mi ta „oběť“ za to stojí… ale oni to nevidí, to mě bolí… změnit sama sebe by vyžadovalo překopání celého mého života, nevím, zda jsem tak razantní změny schopná… to není pláč, spíše jen tak přemýšlím nahlas… možná postupně? Třeba já nevím, jednou týdně vynechat celodenní práci, pak to stupňovat, jenže zas není nikdo, kdo to za mě udělá… že já nebyla chlap
nestojí. Zapomínáš na sebe, žiješ život své rodiny, ne svůj. Všechno pro děti, pro rodinu, pro okolí? že jsi tak vychovaná (nedivím se pokud tě vychovávala babička)..nemá to náhodou něco společného s tím, že ve vztahu máte problémy? Možná manželovi chybí manželka, žena, milenka..žen a která má přátele, koníčky, je zajímavá..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.9.16 12:06
Co se týče manžela, je to moje rozhodnutí, ne jeho. Co se týče marmelády, jistě, že jich mám za léto miliony, i druhů, ale nemáme jablkovo-skořicovou… A tu zrovna malej chtěl no… dělala jsem ji včera, aby přes noc a dnes byla v ledničce a dala se na palačinky použít. Pořád přemýšlím nad tím, co mi tu píšete… snažím se vymyslet, co bych mohla ze svého programu jistým způsobem eliminovat, nebo to nedělat tak často… nic mě nenapadá zatim 
Ale od rána jedu jak parní stroj, vzala bych je po školce třeba do ZOO…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Možná z tebe děti cítí tu úzkost.
Myslím že je chybou, aby deti poslouchaly, jak se s mužem bavite o rozvodu, když zatím to je nereálné.
K tomu úklidu, nevím kolik dětem je, ale určitě se můžou zapojit taky, ne?
Základem je uklidit na konci každého dne, ať se ráno vstává do čistého. Nádobí nandat do myčky, zamést, otřít linku a stůl. To přece zabere jenom pár minut. A klidně něco z toho děti můžou udělat.
Od 12 let už soud přihlíží k tomu, kam děti chtějí a v rámci ferovosti je to správné.
Nicméně i tak je to pro dítě strašný, rozhodovat se mezi dvěma rodiči, u koho chce být.
Takže rozvod brát až jako úplně poslední možnost, za předpokladu že nejde o alkoholismus, gamblerství nebo nedejboze násilí.
Máš vůbec i čas pro sebe? Nebo jsi se všeho vzdala na úkor děti? To totiž vůbec není dobré.