Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Moje myšlenky v těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.3.25 17:25
Ahoj, já jsem si další těhotenství také vysnila, mooc jsem si přála mít ještě miminko a byla smutná pokaždé když to nevyšlo. Jenže za pár měsíců se mi ukázal pozitivní test a já byla chvíli mimo svět a jen jsem přemýšlela zda je to dobře že jsme se tak rozhodli, zda to vážně tak chci(v tu chvíli jsme to vůbec necítila), zda to zvládnu atd…ale postupem času se šok proměnil v radost a teď už se nemůžu dočkat až miminko přivedeme na svět 
neboj, takové myšlenky jsou podle mě normální, změní se ti život o 360. Zvládneš to 
i s fixovaným synem 
. To by nikdo nemohl mít více dětí než jedno.. 
třeba to bude někdy těžké ale určitě se tím momentálně netrap a užívej že se vám povedl zázrak
- Citovat
- Upravit
15.3.25 18:58
Depresivní myšlenky po otěhotnění má spousta žen, zřejmě je to způsobeno hormony a časem to zase přejde - pokud ne, raději běž k lékaři
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mandarinka104
15.3.25 21:02
Ahoj, tak za me jako trosku zbytečně zkleslé a negativní myšlenky… kazda druha zena na emiminu chce byt těhotná, je to tu sama snazilka a lovkyne duchu apod. Kdyz uz to vyjde, tak je proste jasne, ze se dostaví různé těhotenské priznaky… asi jako nemůžeme úplne cekat, ze to bude zcela bezproblémový stav a nic nas nebude trápit…
No a to, že to musi skončit porodem je taky jasne 
Neda se nic delat, to je daň za deti, ze musíme vydržet a přežít porodní bolesti.
Teprve druhé dite je navic v pohode.
Ja treba čekám už třetí, prvni dite je ve skole a druhe ve skolce, samozřejmě ze kdyz prisly nemoci, tak nas to vsechny skolilo. Kolotoc nemoci od podzimu, celou zimu. Bylo by to na dlouhé vyprávění, co vse meli decka za nemoci 
Myslim si, že je to proste normální a neni duvod si stěžovat. Proste jako dospělý clovek a rodic se tomu musis postavit celem! Nemuzes se hroutit a trepat se strachy, hlavu vzhuru. To je proste zivot!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.25 14:48
Ahoj, čekám po dlouhém snažení svoje první a mám stejné pocity… hrozně jsem si to přála a najednou když se to stalo tak v hlavě tisíc otázek a pochybností.. asi to je normální.
- Citovat
- Upravit
18.3.25 20:26
Ja jsem podruhe otěhotněla v zari. Jednicka nastoupila do skolky, ja mela cas na konicky, sport, stihla jsem si koupit konecne novy obleceni, zacala jsem si vyjednavat novou pozici v praci. Pred tim jsme se rok snazili a nic a na jednou bum a bylo to tady. Byla jsem rada, ale utrousila jsem, neco v tom duchu, ze ted se to zrovna nehodi, ze jsem mela jiny plany. No a v listopadu jsem potratila, ZT. Nazdar, cau. Kdybych mohla sama sebe kopnu za to rouhani. Jasne, ze to tim nezpusobila! Vim to, ale uz se rouhat nebudu nikdy. Dite je dar a pokud bylo chtene, tak neni co resit. Vsechno se da nejak zvladnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Ahoj všem, snad tady nedostanu úplnou bídu, ale nějaké pochopení a radu. Mám skoro tříletého syna (po X pokusech ivf) a jsem aktuálně těhotná, je to úplně začátek, asi 7tt. Ani nevím kde začít, druhé dítě jsme chtěli, ale asi jsem nečekala, že se to podaří tak rychle. Tohle těhotenství vyšlo na první pokus. Už to ze to vyšlo hned (první syn trval asi 4 roky dochazeni na kliniku) ve mě vyvolává smíšené pocity. Za prvé pořád očekávám, že se něco pokazí. Prostě to tak v životě mám, že když se stane něco dobrého následuje za tím něco strašného a prostě u tohoto jsem dostatečně netrpela, tak prostě je něco špatně. Za druhé mě zachvátila panika z porodu. Když jsem šla rodit poprvé, říkala jsem si to nějak zvládnu a bude to dobrý, ale byla to třídenní noční můra a prostě ten strach, že to proběhne takhle znovu je obrovský. Třetí věc je ta, že jsem si teď našla nový koníček (sport), který mi doktorka neodkyvala, takže jsem ho teď musela přestat dělat a celkove na mě dolehlo i to, že minimálně další 2-3roky budu muset odložit opět svůj život stranou. Nějak mi je z toho smutno. Přestože jsem druhé dítě chtěla a moc, tak mě mrzí že mám teď tyto pocity a vůbec jsem nečekala, že mě to takhle bude trápit, i když jsem věděla co mě čeká. Do toho syn začal chodit do školky a každý den ráno dělá takové scény, že se úplně celá vnitřně klepu a už ráno z toho mám vždy nervózní průjem. Do školky jde protože musím (a i chci, alespon na chvili) nastoupit už do práce a mam obavy co mi tam řeknou, když jim oznamim těhotenství. Nevím jestli mi budou ochotni vyjít vstříc a tak. No a poslední věc co už je třešnička na dortu, když byl syn v té školce, tak jsme teď samozřejmě už týden zavření doma a nemocní a já už to prostě celé nějak těžce nesu. Mám strach jak to budu zvládat 2 děti, protože syn je na mě celkem dost fixovany. No prostě všechno to na mě nějak doléhá. Nechápu co to se mnou je, když jsem si druhé dítě tak moc přála a teď prostě jen samé strachy. No asi je to chaoticky text a kdo dočetl až sem tak děkuji. Třeba to měl někdo obdobně s dopadlo to dobře.