Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše:
Uz je to 10 let co se u me rozjela OCD. Lecim se stale s uzkostma. Priznam se, ze nezvladam dcery nalady. Kdyz ji vidim, ze je smutna. Uplne se to ve me svira. Ja jsem ted v praci na nocni, jeji tata odjel do Tater a je u babicky. Psala mi, ze se ji styska. Ja ji napsala, ze to je pochopitelne. Jenze hned citim uzkost. Jako bych tam byla misto ni. Ja se kvůli tomu pak trapim kdyz zjistim, ze ona ma nejake trapeni. Ale neprenasim to na ni, resim si to v sobe, protoze vim ze je to prehnane u me. Misto toho abych si rekla, jasne, styska se ji, je to normalni. Tak resim svoji uzkost. Hodne veci prozivam za ni. Pisu abych to ze sebe trochu dostala, pomaha mi to.
Napadá mě, nemáte extrémně rozvinutou empatii? A tím, jak jste zaměřena na dceru vstřebávate její emoce?
Já to mám totiž podobné.. Empatie je dar, ale všeho moc škodí, bohužel…
Zkuste se v těchto chvílích zaměřit na sebe a trochu se uzemnit. Zkuste veškerou pozornost přenést na své vlastní pocity ve svém těle od spoda nahoru… Co cítíte v nohou, v rukou.. atd.. Pomalu postupně přesunout pozornost. Mohlo by to pomoci ![]()
@Anonymní píše:
Uz je to 10 let co se u me rozjela OCD. Lecim se stale s uzkostma. Priznam se, ze nezvladam dcery nalady. Kdyz ji vidim, ze je smutna. Uplne se to ve me svira. Ja jsem ted v praci na nocni, jeji tata odjel do Tater a je u babicky. Psala mi, ze se ji styska. Ja ji napsala, ze to je pochopitelne. Jenze hned citim uzkost. Jako bych tam byla misto ni. Ja se kvůli tomu pak trapim kdyz zjistim, ze ona ma nejake trapeni. Ale neprenasim to na ni, resim si to v sobe, protoze vim ze je to prehnane u me. Misto toho abych si rekla, jasne, styska se ji, je to normalni. Tak resim svoji uzkost. Hodne veci prozivam za ni. Pisu abych to ze sebe trochu dostala, pomaha mi to.
Kolik jí je? Počkej, až začne prožívat bolesti prvních zklamání, rozchodu lásek… ![]()
Je ji 10 let. To zklamani z tech lasek bude pro me asi,,lepsi" nevim proc. Nedokazu to nejak vysvetlit. Asi mozna proto ze s tim ji nepomuzu, to si bude muset ona prozit a vyresit. Ale ted, kdyz se ji treba styska ze je sama u babicky, tak to beru tak, ze s tim neco udelat muzu. Ze,,trpi" kvůli nam. Snazim se ted zamerovat na svoje telo a dychat. Ale je to na houby.
Chápu tě.
Navrhuju to probrat s terapeutem, alespoň na jednorázové konzultaci. Jakkoli se upřímně snažíš to na dceru nepřenášet, tak v nějaké podobě to pravděpodobně vycítí.
Moje máma to má podobně a občas bojuji s vymýšlením naprosto iracionálních scénářů. Jsem přesvědčená, že to mám nějak podvědomě okoukané a ač s tím racionálně bojuji, někde vzadu v hlavě to v určitých situacích je. A to rozhodně nejsem empat. ![]()
Uz je to 10 let co se u me rozjela OCD. Lecim se stale s uzkostma. Priznam se, ze nezvladam dcery nalady. Kdyz ji vidim, ze je smutna. Uplne se to ve me svira. Ja jsem ted v praci na nocni, jeji tata odjel do Tater a je u babicky. Psala mi, ze se ji styska. Ja ji napsala, ze to je pochopitelne. Jenze hned citim uzkost. Jako bych tam byla misto ni. Ja se kvůli tomu pak trapim kdyz zjistim, ze ona ma nejake trapeni. Ale neprenasim to na ni, resim si to v sobe, protoze vim ze je to prehnane u me. Misto toho abych si rekla, jasne, styska se ji, je to normalni. Tak resim svoji uzkost. Hodne veci prozivam za ni. Pisu abych to ze sebe trochu dostala, pomaha mi to.