Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Dobrý den,
ráda bych se zeptala na Vaše zkušenosti. Jsem v pátém týdnu těhotenství (i přes antikoncepci) a nejsem si jistá, že jsem na dítě připravená. Pohodlné zázemí a finanční zajištění bych pro něj měla, ale i přes roky strávené s partnerem řešíme poslední měsíce neshody a nemyslím si, že by náš vztah byl momentálně stabilní. Také momentálně řeším mnoho pracovních změn a jsem z toho dost nervózní, ač svou práci miluji. Dítě jsem vždy chtěla, už před několika lety jsem po něm toužila, ale i když to možná bude znít nedospěle, ještě mám pocit, že jsem hodně věcí nezažila (roky studia, práce) a ráda bych je prožila a také se ještě někam jako člověk posunula a dospěla, abych se mohla s klidem usadit a opravdu věnovat pozornost rodině. Necítím se ani dost dospěle a připraveně na to, vychovávat dítě. Na druhou stranu, vím, že bych/bychom to zvládli a dítě by mělo dobré zázemí a lásku obou rodičů. Přesto si nejsem jistá, že už je ať už situačně, partnersky a mentálně na dítě správný čas a nerada bych mu jakýmkoli způsobem ublížila svou nepřipraveností. Je zodpovědné jít v takovéto situaci na potrat a dítě mít až v moment, kdy budeme s partnerem připravenější? Děkuji za názory.
Příspěvek upraven 11.09.25 v 10:08
Asi jsou situace, kdy je “zodpovedne” jit na potrat. Nejsem si jista, zda jde o vas pripad. Kdy budete s timto partnerem pripravenejsi?
Zodpovedne se tehotenstvi ma uz planovat…
@Maja24 píše: Více
V první řadě by bylo zodpovědné se chránit, když dítě nechceš. To už je ale fuk. Jaký názor má partner? Jestli se na dítě necítíš, tak jdi na přerušení, rozhodnutí je na tobě.
No, stalo se. Jsi těhotná a ano můžeš to všechno zvrátit a těhotná nebýt, ale ono to pak může opravdu opravdu hodně bolet. Rozmysli si to dobře. S tím, že už těhotná jsi, takže jsi pod vlivem hormonů. Neudělej unáhlené rozhodnutí.
Z tvého popisu mám pocit, že máš spíš strach z toho skoku do neznáma než že bys opravdu nechtěla mít dítě. Rozumím ti v tomhle ohledu. My sice rodičovství plánovali, ale než jsem měla těhotenství potvrzené, tak jsem tak 3× denně měnila názor na to jestli to vážně chci nebo ne s podobnými argumenty jako máš ty. Vlastně ty zmatky mám v hlavě do teď a to nejpozději za týden rodím.
Je to prostě moc velká změna na kterou se podle mě nedá úplně připravit a obzvlášť nás ženy a náš život to změní od základu, co si budeme nalhávat.
Sedni si s partnerem a proberte to. Ve finále je rozhodnutí jen a jen na tobě, ale nemusíš všechno nést jen na svých bedrech. Nechci aby tenhle můj příspěvek vyzněl jako že jsem proti potratům, naopak jsem velmi pro-choice, ale je to právě o tom abys tu volbu měla a udělala ji na základě zhodnocení všech pro a proti. A na to je třeba vyložit všechny karty na stůl.
Přeju hodně štěstí ať už se rozhodneš jakkoliv. ![]()
Prosím dámy predemnou aby jste z ní nedělaly nezodpovědnou, že se nechránila. Hned na začátku píše, že otěhotněla i přes antikoncepci. Za mě vyspělá a zodpovědná + připravena na dítě jsi. Už jen kvůli tomu, že nad tím vším takhle přemýšlíš. Jestli se to stalo i přes ochranu, tak to asi má tak být. Nemůžu ti říct aby sis dítě nechala nebo dala pryč… být tebou nechala bych si jej, když chce i partner.
Ja si pamatuji, ze kdyz jsem otehotnela, najednou jsem premyslela, jestli jsme na dite pripraveny, jestli to zvladneme a tak… byla jsem si strasne nejista a to jsme dite planovali. A kdyz to prislo, vydesilo me to. Pripravena rozhodne jsi… drzim palce ![]()
@KristynaD998 píše: Více
Antikoncepci tam přidala až v 10:08. To už byly předchozí příspěvky napsané nebo aspoň rozepsané.
@lísteček píše: Více
Já stejně tak. A to se nám nedařilo přes 5 let, měla jsme kvůli tomu několik laparoskopií, jezdila po doktorech. A když to byla realita, tak nastaly pochybnosti.
Problém je v tom, že z potratu se dělá něco jako lusknutí prsty. A je to! A jede se dál..
Ale tak to vůbec není. Běž na potrat, protože ee zatím ještě nevím, eee. A taky můžeš zaděláno na trauma na celý život. Vlastně je to docela pravděpodobné. V tomhle žijeme v hrozné době. V životě se málokdy věci dějí plánovaně na minutu. Tak mysli především na sebe, a na potrat zdravého plodu v žádném případě nechoď. Když už se ptaš.. docela jsem zvědavá, jestli je paní reálná nebo je to AI. ![]()
@lísteček píše: Více
A i u těch plánů můžou přijít jobovky. Jako třeba když jdeš na potvrzení na gyndu a najednou 2 srdíčka.
To byl docela šok pro mou křehkou už tak nejistou dušičku. ![]()
Abys pak zbytek života nepřemýšlela, jak by asi vypadal/a teď, bylo by mu/jí 5, 10, 15, 20… Co by ho/ji asi tak bavilo, po kom by měl/a oči, nos… ![]()
@lísteček píše: Více
Taky si myslím. I jsem to tak tehdy brala.
Taky vzpomínám, jak mi dceru po porodu odnesli (rodila jsem 41 hodin, po porodu jsem omdlévala a dcera se narodila 37 + 0, tak ji dali do inkubátoru), vůbec mi nevadilo, že ji nemám u sebe a říkala jsem si: „Tak a je to v háji, teď už budu mít navždy za ni zodpovědnost. Ještě že je teď na pár dní v inkubátoru a postarají se jiní.“ Od začátku jsem ji milovala, ale měla jsem prostě strach z té obrovské zodpovědnosti. A pak jsem na ni byla prakticky sama, partner hodně pracoval a já pomoc nepotřebovala. A vůbec mi to nevadilo. Jen v té porodnici to byl prostě šok, velká změna. U dalších dětí jsem tohle vůbec neměla, ani v těhotenství, ani po porodu. Nebála jsem se, jak zvládneme 2, 3, 4 děti.