Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ráda bych zjistila, zda má někdo podobnou či stejnou zkušenost a zároveň našla nějaké řešení naší situace.
Máme doma 8letou labradorku a 10měsíční dítě. Vezmu to popořádku… Když jsem byla těhotná, tak si mne labradorka nějak zvlášť nevšimala. Když jsme přinesli syna z porodnice, nechali jsme ji, ať malého očuchá a,,seznámí" se s ním. Ona se jen na něj koukla a odešla na své místo. Od té doby si ho nevšímá. Nepřijde do stejné místnosti jako je syn. Za námi přijde, jen když syn spí a není tak v její blízkosti. Malý začíná pomalu chodit a je zvídavý, chtěl by se s ní kamarádit, ale kdykoli se s ním k ní přiblížím, tak začne vrčet nebo odejde na jiné místo, pryč od nás. Samotné je nenechávám. Snažíme se jí pořád věnovat, hrát si s ní, tak jako to bylo před synem. Občas mu dám do ručičky něco dobrého pro ni a jdeme jíto dát, jakože jí to dává syn… Hrajeme si třeba společně s balónem… Ale s ní to ani nehne, pořád má ten svůj odmítavý postoj.
Beru to tak, že ona je už starší, bylo to její,,teritorium" a najednou přišel nějaký malý vetřelec a narušil její klid… Chtěla bych vědět, zda někdo zažil to stejné, či jak jste tuto situaci řešili. Jestli se nějak může její chování změnit? Nechci ji zavírat někam, aby k ní syn nemohl, protože tím to v ní ještě více prohloubím…
Babiččina labradora, takhle pokousala mého bratra a před nedávnem skočila na mou tehdy asi rok a půl starou dceru.. naštěstí měla košík protože už ji nevěříme.. a nedávno kamaradcin pes pokousal jejího syna, ale vážně hodně prokousl mu lebku… takže dávejte si pozor!!! Zvířatům se nedá věřit..
My mame yorkšíra, kdyz jsme si syna privezli z porodnice, tak byl opravdu zly, vrcel na nej, kolikrat i ošklivě po mě vyjel, kdyz jsem syna chovala, po par tydnech si na maleho vetřelce zvykl. Ted jsou synovi skoro dva roky a jsou to nejlepší kámoši. Ale zase pes je mlady, kdyz se narodil syn byl mu rok.
@Ferdina Mám 9ti letou fenu kříženec zlatý retriever a labrador. Můžu ti říct že to co popisuješ dělá i naše fena jen tedy nevrčí jen se zvedne a odejde. Prostě je stará a nestojí o hluk od dětí 3 roky a 8 měsíců a 2 roky a 4 měsíce zásadně je v jiné místnosti než děti. Neřeším to vidím že jí to vadí a děti respektují že na ně nemá náladu. Hlavně ji nenuť do kontaktu se synem to by po něm mohla vystartovat a pokousat i když si u toho.
@Ferdina Už je starší a třeba nemá náladu na malé dítě, třeba se to časem srovná až bude syn větší. Dělej to stejně jako doteď, věnuj se jí a do ničeho jí netlač, hodně pejsků nemá rádo malé prcky.
@nestarejtese píše:
Babiččina labradora, takhle pokousala mého bratra a před nedávnem skočila na mou tehdy asi rok a půl starou dceru.. naštěstí měla košík protože už ji nevěříme.. a nedávno kamaradcin pes pokousal jejího syna, ale vážně hodně prokousl mu lebku… takže dávejte si pozor!!! Zvířatům se nedá věřit..
No, ve velké většině tomu pokousání něco předchází. Psovi může vadit že je dítě moc hlučné, tahá ho za uši atd. Takže varuje tím že zavrčí. Nechápu proč tedy necháte psa kterému nevěříš v blízkosti malého dítěte a ještě se mu dá košík ![]()
@Ferdina Hlavně naučte syna, že jí nesmí obtěžovat, někteří psi malé děti prostě nemusí a nic s tím nenaděláte. Hlavně jí nikdy netrestejte za vrčení na kluka, naučte prcka, že když pes vrčí, tak mu má jít z cesty. Oni k sobě možná cestu najdou až bude kluk větší a pro psa trochu pochopitelný. Ještě by nebylo od věci nechat fenku pořádně vyšetřit jestli netrpí nějakou chronickou bolestí (měli jsme starou fenu s vleklým zánětem dělohy, bez vnějších příznaků a byla kvůli bolesti agresivní) pak bývají zvířata mrzutá.
@Ferdina píše:
Ráda bych zjistila, zda má někdo podobnou či stejnou zkušenost a zároveň našla nějaké řešení naší situace.
Máme doma 8letou labradorku a 10měsíční dítě. Vezmu to popořádku… Když jsem byla těhotná, tak si mne labradorka nějak zvlášť nevšimala. Když jsme přinesli syna z porodnice, nechali jsme ji, ať malého očuchá a,,seznámí" se s ním. Ona se jen na něj koukla a odešla na své místo. Od té doby si ho nevšímá. Nepřijde do stejné místnosti jako je syn. Za námi přijde, jen když syn spí a není tak v její blízkosti. Malý začíná pomalu chodit a je zvídavý, chtěl by se s ní kamarádit, ale kdykoli se s ním k ní přiblížím, tak začne vrčet nebo odejde na jiné místo, pryč od nás. Samotné je nenechávám. Snažíme se jí pořád věnovat, hrát si s ní, tak jako to bylo před synem. Občas mu dám do ručičky něco dobrého pro ni a jdeme jíto dát, jakože jí to dává syn… Hrajeme si třeba společně s balónem… Ale s ní to ani nehne, pořád má ten svůj odmítavý postoj.
Beru to tak, že ona je už starší, bylo to její,,teritorium" a najednou přišel nějaký malý vetřelec a narušil její klid… Chtěla bych vědět, zda někdo zažil to stejné, či jak jste tuto situaci řešili. Jestli se nějak může její chování změnit? Nechci ji zavírat někam, aby k ní syn nemohl, protože tím to v ní ještě více prohloubím…
Kdyby to byl pes, tak np. Ale ty (nejen psí) feny vs. dítě mužského pohlaví.
![]()
No pes se nezmění, pokud se nezmění přístup k němu. Obrátila bych se na zkušeného chovatele nebo někoho, kdo cvičí psy. Určitě poradí. Držím palce ![]()
@Ferdina pes nesmí být hračka pro dítě. Zároveň pes musí vědět, že v hierarchii smečky patří pod to dítě. Čubu štve, že neví, kam patří a neví, jak se k dítěti chovat. Odchází ptž si s tou situací neví rady, tak radši opustí rizikovej prostor.
@arinecka píše:
No, ve velké většině tomu pokousání něco předchází. Psovi může vadit že je dítě moc hlučné, tahá ho za uši atd. Takže varuje tím že zavrčí. Nechápu proč tedy necháte psa kterému nevěříš v blízkosti malého dítěte a ještě se mu dá košík
Ne nic nikdy nepředcházelo
a co nechápeš na tom že měla košík?
asi proto že víme jaká je a měla místečko v kuchyni l, kde malá procházela
Fena je nejistá, necítí se bezpečně. Za tím je něco z vašeho přístupu - něco děláte blbě. Změnit by to asi šlo, ale vzhledem k jejímu věku a vašemu zažitému přístupu - asi dost pomalu a málo pravděpodobně.
Jedinou cestu vidím v tom, najít někoho opravdu zkušeného, kdo s vámi osobně bude situaci řešit. Ve hře je dítě, takže za mě byste to udělat určitě měli.
@Ferdina píše:
Ráda bych zjistila, zda má někdo podobnou či stejnou zkušenost a zároveň našla nějaké řešení naší situace.
Máme doma 8letou labradorku a 10měsíční dítě. Vezmu to popořádku… Když jsem byla těhotná, tak si mne labradorka nějak zvlášť nevšimala. Když jsme přinesli syna z porodnice, nechali jsme ji, ať malého očuchá a,,seznámí" se s ním. Ona se jen na něj koukla a odešla na své místo. Od té doby si ho nevšímá. Nepřijde do stejné místnosti jako je syn. Za námi přijde, jen když syn spí a není tak v její blízkosti. Malý začíná pomalu chodit a je zvídavý, chtěl by se s ní kamarádit, ale kdykoli se s ním k ní přiblížím, tak začne vrčet nebo odejde na jiné místo, pryč od nás. Samotné je nenechávám. Snažíme se jí pořád věnovat, hrát si s ní, tak jako to bylo před synem. Občas mu dám do ručičky něco dobrého pro ni a jdeme jíto dát, jakože jí to dává syn… Hrajeme si třeba společně s balónem… Ale s ní to ani nehne, pořád má ten svůj odmítavý postoj.
Beru to tak, že ona je už starší, bylo to její,,teritorium" a najednou přišel nějaký malý vetřelec a narušil její klid… Chtěla bych vědět, zda někdo zažil to stejné, či jak jste tuto situaci řešili. Jestli se nějak může její chování změnit? Nechci ji zavírat někam, aby k ní syn nemohl, protože tím to v ní ještě více prohloubím…
Chovame psy 30 let, labradory ne, tosa, kangal atd.atd..Ano, muze se zmenit. Zavolej si Rudolfu Desenskemu, ma na webu ve stredu TELEFONICKOU porADNU ZDARMA, POVI TI VIC, CASTO TOHLE RESI.Pes potrebuje cas a klid, srovnat se se zmenou, prirozenou cestou si zvykne. Mela bys mit take u nej respekt (nevynuceny bitim a tresty!) a primet ho k tomu, aby delal co ty chces, respektoval napr.co vuci diteti smi a nesmi…
Jinak k labradorům nedoporučuji kynology, kteří cvičí ovčáky atd.-labrador je jiný
Mí známí dali labradora na cvičák ke „kynologovi“,který ho driloval jako ovčáka a psa psychicky zničil…
@Lucie_Sx píše:
Fena je nejistá, necítí se bezpečně. Za tím je něco z vašeho přístupu - něco děláte blbě. Změnit by to asi šlo, ale vzhledem k jejímu věku a vašemu zažitému přístupu - asi dost pomalu a málo pravděpodobně.
Jedinou cestu vidím v tom, najít někoho opravdu zkušeného, kdo s vámi osobně bude situaci řešit. Ve hře je dítě, takže za mě byste to udělat určitě měli.
Když se chce, musí to jít
.V každém věku ![]()