Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myslím na jiného - bez nevěry
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
7.1.15 10:00
- Citovat
- Upravit
Anonymní
7.4.15 23:56
Ja ti tak moc rozumim…jsem na tom uplne stejne ale nastesti jsem otehotnela a ted mam krasnou holcicku uz druhou se svym uzasnym manzelem ale na sveho idola z prace myslim prad obcas si pisnem ale nestykame se on nic netusi ale to mravenceni a horkost kdyz se na me kolikrat jen podival…to mi chyby to jsem nikdy nezazila s nikym jinym…i to jak mi umel naslouchat a jak jsme se umeli pohadat jak kdyby jsme se znali odjakziva a pritom se skoro s nikym takhle nebavil jen semnou to mi dodavalo pocit vyjmecnosti a ted mi to co mi daval jen on moc chyby ale manzel mi zase dava jiny vecy je jich daleko vic a jsou hezci jen mam obcas hlavu v oblacich asi na sveho prince uz nikdy nezapomenu jsem v koncich ale nadruhou stranu jsem rada ze jsem poznala nekoho tak vyjmecneho jako je on.jen bych na neho chtela radsi zapomenout aby mi nebylo tak strasne smutno on byl moje spriznena duse a ted uz ho nejspis nikdy neuvidim…ale to je asi dobre…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
8.4.15 11:55
80% nás věrně milujících žen se po hezkém chlapovi koukne, myslí na něj při milování a v krušných chvílích si říká, že s ním by to bylo jiné. Jestli se mnou některá nesouhlasíte, tak patříte mezi těch 20% a můžete mě tu odsoudit 
Jsem sama šťastně vdaná již několik let, a občas na něj při milování myslím a občas mu i musím napsat, protože s ním pak mám pocit že ten stereotip doma líp ustojím. 
- Citovat
- Upravit
8.4.15 12:11
Ahoj, docela se mi ulevilo po tom, co jsem tuhle diskuzi přečetla. 
jsem na tom tak, že jsme vdaná, mám dvě děti a zamilovala jsem se do ženáče, kterého jsem poznala loni díky manželovi. s jeho ženou se bavím, nebo jsem se aspon bavila, než mi přestala odepisovat na sms… a teď potřebuju radu… mám JEMU napsat, co se s ní děje, že jsem jí párkrát psala, ale neodepsala, jestli je v pohodě, nebo se něco děje???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.6.15 18:46
@lassie11 píše:
Ahoj, docela se mi ulevilo po tom, co jsem tuhle diskuzi přečetla.
jsem na tom tak, že jsme vdaná, mám dvě děti a zamilovala jsem se do ženáče, kterého jsem poznala loni díky manželovi. s jeho ženou se bavím, nebo jsem se aspon bavila, než mi přestala odepisovat na sms… a teď potřebuju radu… mám JEMU napsat, co se s ní děje, že jsem jí párkrát psala, ale neodepsala, jestli je v pohodě, nebo se něco děje???
třeba něco vycítila… s tvé strany…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.15 16:59
Dovolím si obnovit diskuzi
@tanril píše:
Myslím, že tohle je dost těžké… Ono přitažlivost je v přirozenosti člověka a děje se. Ve chvíli, kdy ale vztah klape a funguje dostatečně dobře, je třeba si na ni dát pozor. Všimnout si jí a pozorovat, jaké myšlenky v nás probouzí, co po nás chce, k jakému chování nás tlačí… přijmout to, ale nechovat se podle toho. To, že nás někdo přitahuje není chyba v nás, ani ve vztahu s partnerem, ale příroda, přirozenost. Ono být přitahovaná a/nebo zamilovaná je jako být na tripu - vyplavují se podobné hormony, vynořují se podobné pocity, podobné vzrušení. Jenže je to stejně návykové, jako tripy. A čím víc se tomu člověk poddá, tím silněji to na něj působí a tím víc má hlavu v kelu.
Taky s tím mám teď trochu komplikace… ale tak nějak mi došlo, že to není o tom konkrétním člověku, co mě přitahuje, ale o těch pocitech, co to vzbuzuje. A že ty tam budou vždycky, ať už se nalepí na kteréhokoliv člověka. Takže buď se od takového člověka zcela odříznout, anebo fakt zkusit tu přitažlivost pozorovat, kde se vkrádá do vědomí a do chování, a nechovat se podle ní… Jinou možnost pro sebe nevidím.
Každopádně držím palce komukoliv, kdo je ve stejné situaci, aby to dopadlo tak, jak by mělo.
Když na něj myslím, mám chuť se milovat a jediný, s kým smím je manžel… Ne, že bych manžela neměla ráda, ale znáte to: dělají-li dva totéž, není to totéž. Asi je to hnusné, ale co dělat. Kéž bych takovou chemii měla s ním. Fakt si to přeju. Už bych nemusela myslet na tamtoho, je to vlastně psychická nevěra, což je taky
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.9.16 02:25
Já to mám taky nějak podobně holky. Jsem už z toho zoufalá. Mám dítě, milujícího partnera co by se pro nás rozkrajel ale v hlavě mám stejně pořád bývalého. Nejsme už spolu skoro 4roky a tenkrát mě nechal on kvůli jiné. Hodně jsem se natrapila. Byla to moje první láska. Ale zpátky bych ho už nechtěla. Měl spoustu špatných vlastností jako je třeba žárlivost a sobeckost. Nemyslím na něj pořád. Mám ale takové období kdy na něj myslím pár dní a hodně intenzivně tak moc že bych ho chtěla vidět. Teď to mám zrovna tři dny myslím pořád na něj 
on má také rodinu a zdá se že je šťastný. Ale jak se toho pocitu zbavit? Přijde mi že to na mě padne vždy když je muj muž neustále v práci. Připadám si hrozně přitom bych se už nevrátila ani omylem jsem spokojená takhle. Myslíte že chlapy to mají taky tak někdy?
- Citovat
- Upravit
10.9.16 06:45
@Anonymní píše:
Já to mám taky nějak podobně holky. Jsem už z toho zoufalá. Mám dítě, milujícího partnera co by se pro nás rozkrajel ale v hlavě mám stejně pořád bývalého. Nejsme už spolu skoro 4roky a tenkrát mě nechal on kvůli jiné. Hodně jsem se natrapila. Byla to moje první láska. Ale zpátky bych ho už nechtěla. Měl spoustu špatných vlastností jako je třeba žárlivost a sobeckost. Nemyslím na něj pořád. Mám ale takové období kdy na něj myslím pár dní a hodně intenzivně tak moc že bych ho chtěla vidět. Teď to mám zrovna tři dny myslím pořád na něj
To víš, že mají, ale asi se nám s tím líp žije. Podívej asi tak, kdysi jsem si myslel, že jsem zamilovanej a pak jsem zjistil, že jsem jenom nadrženej.
Ono je důležité pojmenovat tu emoci. Vlastně to často nemá s nějakou láskou nic společného, ale nějaký psychologický důvod, taková kotva do minulosti. Tohle mám dojem je denní chleba psychologů, kteří řeší proč některé ženské si vždycky najdou alkáče, i když alkohol nesnášejí, protože fotřík chlastal atd. atd.
Blbí je, když už to začne mít negativní důsledky do vlastního partnerství jako u anonymky nahoře. Mám pocit, že dokonce vím o koho jde. Nicméně u ní to je horší v tom, že u ní nastal efekt „věrnosti k milenci“, na což už dojelo opravdu hodně manželství, místo aby milenec dobyl „baterky“ tak všechno rozmetal a je úplně jedno, že mu to ona udělala jenom pusou a že on jí podráždil sliznici ve vagíně jenom prsty a jazykem, pro mě to nevěra je a pro dalších 99,99% chlapů taky. Mám pocit, že i v sousedství jsme měli něco podobného, kdy ta ženská dokonce brečela a omlouvala se manželovi, že si za to může sama, ale s ním už žít nemůže dělat, ta snad s ním ani nemohla být v jedné místnosti, smutné…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.17 11:20
Ahoj prosim o radu, stalo se mi neco podobneho. Mam pritele 4 roky a mame 2 lete dite. Uz od meho tehotenstvi nam to moc neklape. Oba jsme se shodli, ze nemit dite, tak spolu uz nejsme. Take uz jsme se jednou rozesli.Mam ho rada, ale fyzicky uz me moc nepritahuje 
. V praci jsem se poznala se svym ted uz byvalym kolegou. Je mi opravdu sympaticky, rozumime si, mame stejny humor, pritahuje me. Je tedy starsi nez ja ale ne o moc. Problem je ze ma pritelkyni a 6 lete dite. Jejich vztah je na tom, ale jeste hur nez ten co mam ja. Nikdy jsme spolu tedy krome male pusy nic nemeli, ikdyz bychom chteli. Pouze si piseme nebo spolu nekam zajdeme. Jak byste se zachovali v takove situaci?
- Citovat
- Upravit
9.1.17 11:33
Ahoj, to je hrozně těžký. Kolik vám je? Má cenu zůstávat spolu kvůli dítěti? Určitě byste měli oba šanci najít si nový plnohodnotný vztah. Je spousta manželství, které lidé trží jen kvůli dětem, majetku, ale přitom si žijí každý svůj život. Já bych na to, ale povahu neměla. Navíc kolega ti může říct, jak jim to doma neklape, ale pravda to být nemusí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.17 11:40
@zuza92 je mi 26 on je o 8 let starsi. Verim mu v tom, ze mu to neklape, uz nekolikrat ho pritelkyne vyhodila ze s nim nechce byt a pak ho zas nahanela kde je. On s ni byt nechce, ale boji se o dite. To je hlavni problem.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.17 11:52
Vztah nám už neklapal, ne kvůli jinému, ale tak celkově. Přesto jsem se snažila vztah udržet - asi z nějakého zvyku, či pocitu, že myslet na jiného je prostě špatné… 
myslela jsem na něho, aniž bych očekávala nějaký sex, nebo na to s ním myslela, on taktéž, dlooouho vůbec nic nebylo… bylo to krásné i bez sexu (povídání do noci, držení za ruce, hlazení po tváři…) romantická pohádka, která se proměnila ve skutečný pohádkový život, protože ten dotyčný je teď mým mužem a už několik let jsem konečně doopravdy šťastná a i on!
Musím říct, že to bylo to nejlepší, co mě v mém životě potkalo 
Být tebou, obnovitelko diskuze, tak s ním nejsem ani kvůli dítěti, ale musela bych mít jistotu, že mě ten můj nový doopravdy chce a už si být jistá tím jaký je (tak jako jsem si byla jistá já, ale nezůstala bych na tvém místě s bývalým ani tak). U prvního jsem to bohužel pochopila pozdě (láska byla fakt slepá 
).
Držím pěsti 
Děj vědět, jak to dopadlo.
- Citovat
- Upravit
9.1.17 12:06
A proč tedy s partnerem zůstáváš? Myslim, že dítě by to v tomhle věku přijalo taky ještě dobře. Přeci nechcete být v takovymhle vztahu až do smrti. Jinak já tokovym řečem zadaných mužů zkrátka moc nevěřim…pokud nechceš být jen příležitostná milenka, měl by mít svůj vztah se ženou vyřešený.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
19.7.17 22:33
Mám to nechat být?
Ahojky, mám super manželku.. Je to úžasná ženská, o našeho synka se stará perfektně.. o domácnost to samé..Prostě si nemám na co stěžovat a NESTĚŽUJI… ALE.. 
Manželka cca 8 let zná jednoho kluka - říkejme mu Petr..Ona s ním chtěla chodit.. on ne, oba byli volní a tak zjistili že jim vyhovuje přátelství s výhodami.. Pak manželka měla nějaké partnery.. a vżdy když byla sama a Petr také - používaly se na výhody.. Jenže - Petr až když manželka porodila naše dítě a vzala si mě zjistil o co přišel.. 
Jenže - Manželka pro něj má slabost, sama uznala že se s ním nesmí vídat sama jinak by došlo k nejhoršímu.. Dokonce si i změnila číslo aby prostě k ní nemohl.. jenže vnitřně cítím že po tom co spolu ti dva zažily.. manželce prostě chybí být bez něj.. ale vadí mi že mi leze do zelí tej parchant..Mám to nechat být a manželce věřit, nebo co by jste dělali vy?
- Citovat
- Upravit
19.7.17 22:39
Nechte to být a soustřeďte se na vlastní sebevědomí a na smíření se s tím, že si vybrala vás a dokonce vám věří natolik, že mluví i o svých vlastních nejistotách.
Žárlivost je projev nejistoty žárlícího - vy se s tím musíte vyrovnat. Ona vám svou nevinnu nijak nedokáže a čím víc žárlící prudí scénami, tím víc nahlodává toho, na koho žárlí, že tohle nemá zapotřebí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Odhaduji, že to z nás dělá každá pátá, a podle mě to i zpříjemňuje život v manželství po pár letech, kdy vše spadá do stereotipu - a stejně tak v posteli - když zavřete oči a necháte se unest dotyčný - nevadí Vám funění a stereotip od stálého partnera