Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Holky já už fakt s tím nemužu žít a potřebuju rozřešení. Teda vypovídat se. Mám syny tři roky a mám pořád strach, že je autista. Lidí se bojí teda uplně s těma blízkejma v pohodě, ale jak je to nějakej strýc nebo koho moc nevidí tak jak je vidí tahá mě pryč a někdy brečí jak se s někým zastavím tak to samí. Je pravda, že stačí na něj dělat kraviny a je v pohodě. Ale třeba k okýnku si jde klidně koupit jízdenku a ve vlaku ukaže a poděkuje. Zkrátka se s těma lidma nesmím zastavit. Když přijdeme na návštěvu tak tam nechce ale pak se rozkouká, ale musí si někam zalíst a pak přijde to samí když k nám někdo přijde. Mluví a rozumí hraje si s normálně chce si hodně hrát se mnou. S dětma moc ne ale občas je napodubuje. Ale přijde mě třeba divný že honí traktor na kterým kluk jede. Hodě ho zajimaji zvířata a je schopnej honit slepici. Na cvičení se zapojuje. Je takovej asi dva měsíce. Myslíte že to nic není a vyroste s toho?
To bude období, bojí se cizích, to není nic divného a když se bavíš s někým jiným, tak žárlí, chce pozornost. Tohle mi jako autismus nepřipadá ![]()
Podle mě to nic není. Člověk se autistou už narodí a to bys poznala daleko dřív. Tohle vypadá jen na tradiční stydlivé období kterým si projde většina dětí.
No jo ale bojí i tety kterou vidí jednou za měsíc a vyhybá se ji celej víkend.
Ne každý autista se už autistou narodí, ale to nevadí.
Jako autista mi nepřijde, hlavně to období je dost krátké a změny nevýrazné.
@lynč Ke mně se takhle chovali oba mí bratranci když byly ve stejném věku jako tvůj syn. Dokonce se postavili čelem ke zdi a dělali že tam nejsou - vypadalo to jako kdyby chtěli projít zdí ![]()
Já teda nevím, ale na tvým popisu nevidím nic nestandartního. Podle mě máš prostě stydlivé, možná konzervativní, dítě ![]()
Ja jsem s tetama zacla mluvit tak v sesti letech… Dcera je to same, stydliva, neprubojna..ale vekem se to zlepsuje. Ze by si ve trech letech neco koupila u okynka to ani omylem. Autista nejsem ani ja ani ona. U vas to bude jen obdobi u nas povaha.
Jak o sobě mluví? v první osobě nebo třetí?
většinou děti nereagují na svoje jméno a o sobě mluví, jako o NĚM…
Mluví o sobě jmeném na jméno slyší oční kontakt má ale hodně opakuje. A obrací slova ve větách. Jinak komentuje okolí
Moc autistických příznaků jsem si v tvém popisu nevšimla. To, co popisuješ podle mě dělá dost malých dětí v různém provedení. Fakt bych se toho nebála a mrňouse hlavně do ničeho nenutila.
@lynč píše:
Mluví o sobě jmeném na jméno slyší oční kontakt má ale hodně opakuje. A obrací slova ve větách. Jinak komentuje okolí
No jestli říká: Já to udělám…nebo říká : „Adámek to udělá“…
Vymyslela jsem si jméno, neboť nevím, jak se jmenuje ![]()
Ani to, že o sobě mluví ve 3. osobě nemusí ještě nic znamenat. Synovec tak mluvil skoro do 4 let a autista není, jen špatně slyší, tak ho nikdo neopravoval
Podle tvého popisu mi přijde jako stydlivé dítě, co vím z vyprávění, dělala jsem to tak do první třídy a dodnes nemám ráda cizí lidi.
A to že obrací slova ve větách ve 3 letech není problém (podle mě), soused nemluvil do 4 let vůbec, už je dospělej a je úplně normální ![]()
Jak kdy někdy Tomášek taky a někdy chci taky jak kdy. Třeba na skluzavce řekne a ted Tomášek.
On je schopnej předvést hysterickej zachvat kdyS se s něým zastavím nebo uteče kousek dál. Já už se bojím někoho potkat