Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Jinak nevim co víc k tomu ještě psát. Myslim si že ten čas, který je vymezen pro ty co tu s náma nejsou, by měl patřit jen jim.
Upřímnou soustrast
@Kamča.dalmatinka píše:
Tady se tyká
proto že je to čas, kdy se povídá o tom co ten člověk pro nás znamenal. Řeč je o jeho životě, co dělal, co má rád. Je tam ticho, přemýšlí se, vzpomíná a truchlí.
To že dítě bude ležet ani nepípne nikdo nezaručí. S toho se snad dá odvodit co mi přijde neslušné
děkuji za vysvětlení…z půlky máte pravdu, že je ticho, lidé vzpomínají a dítě by mohlo tuhle „chvilku“ narušit. Na druhou stranu, podle mě, je dítě také pozůstalá osoba a truchlící by mohli pochopit, že je to dítě, které prostě brečí. Jak jsem psala, manžel bude připravený se synem odejít, když by tahle situace nastala a obřad může pokračovat dál.
jinak já nejsem zvyklá cizím lidem tykat, proto vykám…
@Kamča.dalmatinka píše:
Jinak nevim co víc k tomu ještě psát. Myslim si že ten čas, který je vymezen pro ty co tu s náma nejsou, by měl patřit jen jim.
Upřímnou soustrast
jim už je to stejně jedno… tohle je jen pro akce pro živý.
@Anonymní píše:
děkuji za vysvětlení…z půlky máte pravdu, že je ticho, lidé vzpomínají a dítě by mohlo tuhle „chvilku“ narušit. Na druhou stranu, podle mě, je dítě také pozůstalá osoba a truchlící by mohli pochopit, že je to dítě, které prostě brečí. Jak jsem psala, manžel bude připravený se synem odejít, když by tahle situace nastala a obřad může pokračovat dál.
jinak já nejsem zvyklá cizím lidem tykat, proto vykám…
Jenomze to uz bude to naruseni.
.
Omlouvam se za svuj příspěvek, ale brat dite na pohřeb mi přijde zcela nevhodne. A myslím, že by toho mělo byt ušetřeno.. trošku mi to přijde sobecké. Já sama jsem vdečná, že nás tatá nevzal na pohřeb babičky tehdy mi bylo cca 10-11 a jsem mu za to vdečná.
A dále ty bys měla sedět na lavici pozustalých… A dle mého názoru, je lepší, když se nekondoluje, a jen se poděkuje za přítomnost všech smutečních hostů…
ale záleží na typu obřadu, byla jsem na třech kremacích, první byl pohřeb mého dědy, a přišlo mi nepříjemné když mi cizí lidé říkali upřímnou soustrast, dle mého velmi nepříjemná záležitost, další byl pohřeb mé kamaradky.. byla jsem
vdečná za rozhodnutí rodiny nekondolovat..
Jinak se omlouvám a uprímnou soustrast…
Já jsem bohužel se synem byla na pohřbu vícekrát. Dvakrát to bylo v rodině a syn byl velmi malý 6 týdnů a dva a půl měsíce. Všichni příbuzní předpokládali, že dorazíme celá rodina, poprvé se syn rozbrečel, tak s ním jednoduše manžel vyběhl před dveře. Potřetí to bylo v synových osmi měsících, syn měl tendenci zpívat na pohřební hudbu, takže jsme taky většinu strávili přede dveřmi. Nicméně kondolovat jsme šli a na pohřbu jsme rozhodně nebyli jediní s takhle malým dítětem a nikdo nám to nevyčítal. Kdybych měla možnost hlídání, tak bych s sebou syna nebrala, ale někdy to jednoduše není možné. Naposledy jsem se po dlouhém váhání z pohřbu omluvila a části rodiny to přišlo nevhodné. Ale byla jsem bez možnosti hlídání a znamenalo by to pro syna nějakých 500 km autem v jeden den. Takže za mě záleží na okolnostech, ale na dětech na pohřbu nevidím nic špatného. Mě rodiče jako dítě ( už tedy starší ) na jeden pohřeb nevzali a já mám dodnes pocit, že jsem se nerozloučila.
@Anonymní píše:
děkuji za vysvětlení…z půlky máte pravdu, že je ticho, lidé vzpomínají a dítě by mohlo tuhle „chvilku“ narušit. Na druhou stranu, podle mě, je dítě také pozůstalá osoba a truchlící by mohli pochopit, že je to dítě, které prostě brečí. Jak jsem psala, manžel bude připravený se synem odejít, když by tahle situace nastala a obřad může pokračovat dál.
jinak já nejsem zvyklá cizím lidem tykat, proto vykám…
Jenze ja si spis bohuzel myslim, ze pozustaly vic pochopi, kdyz tam ten prcek nebude, nez kdyz bude vyrusovat…nevim no, delej jak myslis, je to vas pohreb, my napsaly jen svuj nazor, nikdo ti to rozhodne zakazovat nemuze maleho tam vzit…
![]()
Mě by zajímalo, kolik z vás by mělo v reálu tu možnost a chuť nechat 8 měsíční dítě 100 km od domova.
To je blbé období, navíc v tomto věku se často objevuje separační úzkost, prcek může plakat i na tom pohřbu, když ho posadí k někomu jinému než k rodičům nebo matce(pokud je to silná úzkost).
Jsem ráda, že jsem toto nemusela řešit. Tak daleko bych od malého dítěte neodjela. Ale kdybych měla reálnou možnost dát dítě někomu pohlídat(blízkou kamarádku, u které vydrží), udělám to. Kdyby ne, tak ho prostě vezmu s sebou.
Co se týče starších dětí, mě naopak přijde, že v dnešní době je trend děti od těchto situací separovat. Ale smrt je součástí života bohužel stejně tak jako narození nebo svatba. Proč by tam malé dítě nemělo být? Je jasné, že se nepůjde podívat na otevřenou rakev. Ale myslím si, že když už se to v rodině stane a dítě má možnost se pohřbu zúčastnit, snáz takouvou situaci přijme a snáz se v budoucnu vyrovnává se smrtí jako faktem - nemá deprese nebo tak.
Každopádně je to věc hlavně té úzké rodiny. Největší problém vidím, že to zakladatelka nemůže vykomunikovat s nimi a musí to řešit tady.
Když se do toho pokusím vžít z jiného pohledu, mě by štvalo, i v takové situaci, kdy se vzpomíná a truchlí, kdyby dcera přijela a vnouče nechala někde u druhé rodiny „v tramtárii“.
@Jana206 píše:
Mě by zajímalo, kolik z vás by mělo v reálu tu možnost a chuť nechat 8 měsíční dítě 100 km od domova.
To je blbé období, navíc v tomto věku se často objevuje separační úzkost, prcek může plakat i na tom pohřbu, když ho posadí k někomu jinému než k rodičům nebo matce(pokud je to silná úzkost).Jsem ráda, že jsem toto nemusela řešit. Tak daleko bych od malého dítěte neodjela. Ale kdybych měla reálnou možnost dát dítě někomu pohlídat(blízkou kamarádku, u které vydrží), udělám to. Kdyby ne, tak ho prostě vezmu s sebou.
Co se týče starších dětí, mě naopak přijde, že v dnešní době je trend děti od těchto situací separovat. Ale smrt je součástí života bohužel stejně tak jako narození nebo svatba. Proč by tam malé dítě nemělo být? Je jasné, že se nepůjde podívat na otevřenou rakev. Ale myslím si, že když už se to v rodině stane a dítě má možnost se pohřbu zúčastnit, snáz takouvou situaci přijme a snáz se v budoucnu vyrovnává se smrtí jako faktem - nemá deprese nebo tak.
Každopádně je to věc hlavně té úzké rodiny. Největší problém vidím, že to zakladatelka nemůže vykomunikovat s nimi a musí to řešit tady.
Muze dite tatinek vozit dite venku treba ze?? variant je vic…
Pokud by to byl někdo známý, kamarád, tak bych tam dítě nebrala, to se mi zdá nevhodné(ne neslušné! vždyt je to mé dítě a to ke mě prostě patří!),ale když je to rodina, tak bych dítě vzala. Samozřejmě s ohledem na věk prcka, pokud je to mimino, co z toho nemá rozum a nebude mít nějaké trauma, neřešila bych to a nenechávala několik km někomu na hlídání. My byli na pohřbu se ségrou obě vzadu s kočárama a nikomu to nevadilo, ba naopak, ještě si pak všichni chválili, jak jsou holky šikovné, že to vydržely a kdyby ne, tak není nic jednoduššího, než vzít kočár a vyjet ven
@Jana206 a myslíš že malé miminko chápe že někdo umřel a musí se rozloučit?
Rodinu mám daleko, podstatně dál než 100km. Vždy chlap jezdí venku s kočárem
@Anonymní píše:
děkuji za vysvětlení…z půlky máte pravdu, že je ticho, lidé vzpomínají a dítě by mohlo tuhle „chvilku“ narušit. Na druhou stranu, podle mě, je dítě také pozůstalá osoba a truchlící by mohli pochopit, že je to dítě, které prostě brečí. Jak jsem psala, manžel bude připravený se synem odejít, když by tahle situace nastala a obřad může pokračovat dál.
jinak já nejsem zvyklá cizím lidem tykat, proto vykám…
Jo dítě je pozůstalá osoba, jenže jakou z toho ono má rozum? Dyť to nechápe, kdo umřel, proč, proč by mělo být v tu chvíli zticha, proč jsou všichni v černém a proč pláčou. Alespoň to malé.
Teď to sem nepatří, ale když jsem promovala, tak to byl celkem vážný obřad ve slavnostním prostředí, přímo na dveřích byla cedule, že děti jen po uvážení a že nesmí rušit a samozřejmě jedno tam celou dobu běhalo, řvalo, rozléhalo se to tam, neskutečně rušilo.. nedovedu si tohle představit na pohřbu ![]()
@Jana206 ale nikdo neříká, že ho má nechat 100 km daleko bůhví s kým, stačí bohatě, když s ním někdo bude jezdit venku v kočáru, zatímco spí. Tam snad žádnou sepační úzkost mít nebude a neutrpí tím nikdo. A maminka se může v klidu rozloučit se zemřelým, aniž by se u toho musela stresovat tím, aby bylo dítě potichu
@Jana206 píše:
Když se do toho pokusím vžít z jiného pohledu, mě by štvalo, i v takové situaci, kdy se vzpomíná a truchlí, kdyby dcera přijela a vnouče nechala někde u druhé rodiny „v tramtárii“.
Vidis a my kdyz jeli na pohreb ke tchyni, manzelova babicka umrela, tak jsme malyho nechali u nasich…cca 150km daleko, mamce 100%tne verim a nemam problem tam prcka na jeden den dat, vychovala tri deti a tri vnoucata…ale hlavne co jsem chtela rict, tak tchyne vubec nebyla nastvana, ze jsme maleho nevzali s sebou, naopak, rikala, ze to chape, ze je to jasny, ze ho nebudem tahat na pohreb, ze je to nesmysl…ono je to taky dost o lidech…
A jak uz tu bylo receno, zakladatelky manzel muze s malym cekat venku a na smutecni hostinu uz pak muzou jit vsichni…nevim no, kazdy holt premysli a uvazuje jinak…