Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Hezký večer, mám skoro 2 měsíční miminko. Malý se narodil s vysokou porodní váhou a teď má přes 6 kilo. Je to velmi veselé miminko, které pláče přibližne jen 30 minut z celého dne( samozřejmě někdy jsou dny horší). Problém je, že když ho vytahuji z postýlky nebo někde přenáším, tak začne plakat. A když ho zase na určité místo dám( postýlka, kuličkový pelíšek atd), tak se uklidní a zase se směje. Tak nevím, jestli ho špatně držím a nebo je tak velký, že má rád svůj prostor. Cítím se jako špatná matka. Přitom když mu třeba čtu pohádky a je v postýlce, tak se směje. Měla jste to některá stejně? Od mamky a tchýně jen slyším, že malý nechce být na rukou a že se mu podle nich nevěnuji když ho nenosím. Já mu čtu, občas zpívám, ukazujeme si kontrastní kartičky a někdy ho dám na hrací deku a ukazuji hračky. Děkuji za vaše názory
Muj taky uz nechce byt na rukou, chce pozorovat a mit svuj prostor, ted ma tri mesice a dela to tak mesic. A dcera nechtela byt nosena vubec, ale ta mela blokady (on nema, to
vim od doktora).
Možná bych se zeptala doktorky, co ona na to. Může být úplně v pohodě, ale taky mít nějaký problém. Sama budeš klidnější. Já mám jedno dítě od narození silně kontaktní a půlroční dcera je od narození taky spíš,, samotář ". Má ráda svůj klid a prostor.
Naše malá taky nebyla moc chovaci jako miminko. Maminku a tchyni bych usmernila, věnovat se dítěti neznamená že ho musíš tahat všude jak kočka koťata. Ale zkusila bych ukázat doktorce jak syna zvedas a chováš, jestli máš dobrou techniku.
Ahoj, já bych si možná pro jistotu ověřila jak psala @JancaS84 že dobře zvedám a chovám (u doktorky/sestřičky nebo aspoň na netu z nějakých videonávodů), abys vyřadila tuhle variantu, a pokud tam problém není, neřešila bych to.
Moje malá taky neměla moc ráda, když jsem jí chovala. Já z toho byla nejdřív špatná (že jsem asi špatná máma, když moje dítě nechce, abych jí chovala), ale manžel mě naštěstí umravnil
Nechala se dýl chovat fakt jen když měla bolení bříška a řvala, a nebo později, když jsem jí u toho něco v bytě ukazovala - ale to musela být v takovým pololehu, chování klasicky na rukách jí prudilo od malička. Nejradši si ležela v postýlce nebo na dece a já jsem seděla/ležela u ní a povídala si s ní, muchlovala jí, hrály jsme si s hračkama a rozhodně si nemyslím (a naštěstí ani nikdo z rodiny), že bych se jí dost nevěnovala jen proto, že jí pořád nechovám to je fakt blbost.
A musím říct, že časem jsem naopak byla ráda, že to takhle malá měla, protože poslouchat/číst, jak musí jiné mamky pořád chovat větší a větší děti, které jim jinak neusnou nebo dokonce řvou, když je nechováš, to musí být podle mě hrůza…u nás žádný uspávání neznáme - nedávno se mě babička moje ptala, když jsme byly na návštěvě, kdo (jestli já nebo manžel) ji půjde uspávat a koukala jsem na ní jak na blázna o čem to mluví
takže za mě je to naopak výhoda a jestli ti (jako naše malá) usíná sama v postýlce, je to spíš důvod k oslavě a jestli se nepotřebuje chovat, je to důvod k oslavě minimálně pro tvoje záda ![]()
A na babky se vyprdni. Já měla spíš srandu z toho, jak se jí ty naše dvě babči snažily pořád chovat i když jsem jim říkala, že to malá nemusí, a myslely si, že u nich se bude chovat ráda, a malá se začala po chvíli kroutit a když jí nepustily, tak brečet
a vydrželo jim to docela dlouho, než pochopily, že pochovat maximálně chvilku a dost. btw máme takovýho i kocoura
jeden se chová hrozně rád, a druhej to nesnáší doslova - jak ho vezmeš, zdrhá, ale přitom se mazlí hrozně rád, jen u toho potřebuje být v pelíšku svým nebo vedle tebe někde, prostě ne v náručí.
PS: teď jí jsou skoro dva, měří skoro metr, a má takový nápady jako že se chce chovat jako miminko
takže jí chvíli pochovám, ale s takovou kládou se to fakt dá těžko no
tak třeba se taky dočkáš časem ![]()