Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Manon_Anonyme píše:
Jo, jako v podstatě souhlasím, určitě si myslím, že v nějaké fázi je potřeba naučit se systematicky pracovat a překonávat výzvy. Ale taky si myslím, že mimořádně nadaný člověk má výhodu v tom, že spoustu věcí, na které ostatní musejí dřít mnoho hodin, zvládne za zlomek času a má to „zadarmo“. Takže výrazně intelektově nadané dítě si podle mě klidně může dovolit „proflákat“ rané mládí na ZŠ (nemyslím tím úplně se flákat, ale prostě se v klidu věnovat svým zájmům) a stejně po 4-letém gymnáziu nejspíš strčí své mírně nadprůměrné a snaživé vrstevníky z 8-letého do kapsy.Ne, že by se dítě mělo nechat růst jako dříví v lese, je samozřejmě potřeba mu zajistit podněty k rozvoji, ale to nemusí být nutně ze školy.
Já si dlouho myslela, že se naučím mít ráda a pracovat s každým děckem, ale pak jsem narazila na pár opravdu šikovných a opravdu zlenivělých. Na druhém stupni nemuseli hnout prstem, prvák zvládli relativně v pohodě, ale od druháku začal problém - pracovat neuměli a nechtěli, no a samo už to nešlo. Plus do toho věk a jiná lákadla…
Tak tohle jsem zjistila, ze nedávám a přesně tohle je můj pedagogický limit.
Nic horšího a smutnějšího neznám.
@SAJ píše:
Já si dlouho myslela, že se naučím mít ráda a pracovat s každým děckem, ale pak jsem narazila na pár opravdu šikovných a opravdu zlenivělých. Na druhém stupni nemuseli hnout prstem, prvák zvládli relativně v pohodě, ale od druháku začal problém - pracovat neuměli a nechtěli, no a samo už to nešlo. Plus do toho věk a jiná lákadla…Tak tohle jsem zjistila, ze nedávám a přesně tohle je můj pedagogický limit.Nic horšího a smutnějšího neznám.
No, ale to už musela být extrémní lenost, ne? Mně na gymplu stačilo si po cestě do školy přečíst poznámky ze sešitu (kromě přípravy na čtvrtletky z matiky, která mi šla hůře, tam jsem tomu věnovala obvykle 1 odpoledne). Měla jsem většinou jedničky a dvojky. Šlo o gympl, na který bylo celkem obtížné se dostat, takže předpokládám, že nároky byly relativně vysoké, taky se většina z nás posléze dostala na VŠ, a to jsme byli silný ročník „Husákových dětí“. Je teda fakt, že přechod z ospalé a nenáročně ZŠ byl pro mě trochu šok, ale brzy se to srovnalo.
@Manon_Anonyme píše:
No, ale to už musela být extrémní lenost, ne? Mně na gymplu stačilo si po cestě do školy přečíst poznámky ze sešitu (kromě přípravy na čtvrtletky z matiky, která mi šla hůře, tam jsem tomu věnovala obvykle 1 odpoledne). Měla jsem většinou jedničky a dvojky. Šlo o gympl, na který bylo celkem obtížné se dostat, takže předpokládám, že nároky byly relativně vysoké, taky se většina z nás posléze dostala na VŠ, a to jsme byli silný ročník „Husákových dětí“. Je teda fakt, že přechod z ospalé a nenáročně ZŠ byl pro mě trochu šok, ale brzy se to srovnalo.
Taky jsem Husákovo děcko a taky jsem čtyřletý gympl spokojeně proflákala - a na přírodovědě mě čekalo drsné probuzení, protože jsem se neuměla učit.
To považuji za jeden z největších přínosů 8g, protože i nadaná decka musí občas hnout prstem - i když to je jen vypracování seminárky, přečtení poznámek nebo jednorazové učení se na test.
A jo, měla jsem „štěstí“ na opravdu extrémně zlenivělá a demotivovaná děcka. Blbý to bylo.
@Sonmi píše:
Hele ja jsrm sama absolventka osmiletého gymplu.Jenže maturovala jsrm před patnácti lety a od té doby se leccos změnilo. Osmiletych tříd je mnohem méně, přetlak na ně je mnohem větší. V době, kdy jsem dělala přijímačky já, byli na jedno volné místo tři čtyři zájemci. Dneska klidně deset.
Bavila jsem se cca tři roky zpět se svojí bývalou třídní, co tam furt učí. Říkala, že se poslední roky těch dětí z osmiletého pomalu bojí, že jsou už fakt dost divní. Jasně, bylo to napůl ve srandě, ale stejně.
Promiň, ale je to přesně naopak. V těch 90.letech to bylo zřízeno pro tak 5% dětí, v našem okrese bylo 1 víceleté gymnázium pro cca 65 dětí v ročníku, přijímačky dělalo běžně více než 200 dětí, a to se hlásily tak 2 děti ze třídy. Teď už je těch variant víc, a informace z toho našeho gymplu jsou, že se tam dostane téměř každý druhý přihlášený (poměr přijatých je na tom lépe než v začátcích). Jako zdravé prostředí se mluvilo o tom, že na víceletých gymplech bude max. kolem 10%, což dlouhá léta bylo. Přetlak poptávky ale způsobil, že hlavně Praha/Brno začaly vznikat soukromé víceleté gymply, a jednu dobu bylo v Praze na víceletých gymplech až 20-25% dětí, což už je úlet. Tím se rozjela spirála, že na běžných ZŠ zůstávaly opravdu spíše ty intelektuálně slabší kusy a to se samozřejmě těm rodičům třeba jen lehce nadprůměrných dětí nelíbilo, a tak už se na víceleté gymply hlásilo na přijímačky třeba i 20 dětí ze třídy (což je úlet). Protože málokdo chtěl dobrovolně platit na těch soukromých, tak byl tlak na ty děti, aby se dostaly na státní, a začalo kupčení s přípravnými kurzy a debaty o tom, pod jak velkým tlakem děti jsou, a z tohoto pohledu to mohlo zvenku vypadat, že se v Praze skoro nikdo nedostane, ale ve skutečnosti je tam ten poměr dětí největší v republice. A je tam taky nejvíc těch šestiletých, jako „reparát“ pro ty, kteří se nedostali a stále o to dost stojí.
2 roky staré číslo je, že je na víceletých gymplech cca 12% vrstevníků (počítáno v 9. třídě, takže to zahrnuje i ta šestiletá gymnázia), Praha vybočuje směrem nahoru, naopak v Ústeckém nebo Libereckém a Zlínském kraji je to jen 8% (což může souviset i s komplikovanějším dojížděním).
Takže že je na jedno místo deset zájemců je blbost, to by se museli hlásit úplně všichni. V Praze je toto číslo nejvyšší, protože se prostě hlásí téměř celé třídy
, ale o ničem to nevypovídá (tedy vypovídá to o špatném úsudku některých rodičů a ambicích nepodložených schopnostmi a předpoklady dítěte, a o strachu, že na základce zůstane jen silný podprůměr).
Já jsem se taky bavila s učiteli z gymplu (mimochodem je tam mezi učiteli naprosto mizivá fluktuace, všichni si té práce s nadprůměrnými dětmi cení). Na gympl se dostane větší procento přihlášených dětí, učivo už nejde tolik do hloubky, protože by takový dril jako za nás u rodičů neprošel, posílily se hodně projektové věci, výměnné pobyty, děti se hodně připravují na ten západní styl, kdy různé mimoškolní aktivity a dobrovolnictví jsou předpoklad třeba na dobrou zahraniční školu, takže se tomu přizpůsobují. Děti jsou podle nich pořád stejné, to spíš rodiče jim do toho víc kecají ![]()
@zrcadlo píše:
Promiň, ale je to přesně naopak. V těch 90.letech to bylo zřízeno pro tak 5% dětí, v našem okrese bylo 1 víceleté gymnázium pro cca 65 dětí v ročníku, přijímačky dělalo běžně více než 200 dětí, a to se hlásily tak 2 děti ze třídy. Teď už je těch variant víc, a informace z toho našeho gymplu jsou, že se tam dostane téměř každý druhý přihlášený (poměr přijatých je na tom lépe než v začátcích). Jako zdravé prostředí se mluvilo o tom, že na víceletých gymplech bude max. kolem 10%, což dlouhá léta bylo. Přetlak poptávky ale způsobil, že hlavně Praha/Brno začaly vznikat soukromé víceleté gymply, a jednu dobu bylo v Praze na víceletých gymplech až 20-25% dětí, což už je úlet. Tím se rozjela spirála, že na běžných ZŠ zůstávaly opravdu spíše ty intelektuálně slabší kusy a to se samozřejmě těm rodičům třeba jen lehce nadprůměrných dětí nelíbilo, a tak už se na víceleté gymply hlásilo na přijímačky třeba i 20 dětí ze třídy (což je úlet). Protože málokdo chtěl dobrovolně platit na těch soukromých, tak byl tlak na ty děti, aby se dostaly na státní, a začalo kupčení s přípravnými kurzy a debaty o tom, pod jak velkým tlakem děti jsou, a z tohoto pohledu to mohlo zvenku vypadat, že se v Praze skoro nikdo nedostane, ale ve skutečnosti je tam ten poměr dětí největší v republice. A je tam taky nejvíc těch šestiletých, jako „reparát“ pro ty, kteří se nedostali a stále o to dost stojí.
2 roky staré číslo je, že je na víceletých gymplech cca 12% vrstevníků (počítáno v 9. třídě, takže to zahrnuje i ta šestiletá gymnázia), Praha vybočuje směrem nahoru, naopak v Ústeckém nebo Libereckém a Zlínském kraji je to jen 8% (což může souviset i s komplikovanějším dojížděním).
Takže že je na jedno místo deset zájemců je blbost, to by se museli hlásit úplně všichni. V Praze je toto číslo nejvyšší, protože se prostě hlásí téměř celé třídy, ale o ničem to nevypovídá (tedy vypovídá to o špatném úsudku některých rodičů a ambicích nepodložených schopnostmi a předpoklady dítěte, a o strachu, že na základce zůstane jen silný podprůměr).
Já jsem se taky bavila s učiteli z gymplu (mimochodem je tam mezi učiteli naprosto mizivá fluktuace, všichni si té práce s nadprůměrnými dětmi cení). Na gympl se dostane větší procento přihlášených dětí, učivo už nejde tolik do hloubky, protože by takový dril jako za nás u rodičů neprošel, posílily se hodně projektové věci, výměnné pobyty, děti se hodně připravují na ten západní styl, kdy různé mimoškolní aktivity a dobrovolnictví jsou předpoklad třeba na dobrou zahraniční školu, takže se tomu přizpůsobují. Děti jsou podle nich pořád stejné, to spíš rodiče jim do toho víc kecají
Souhlas. U nás teda poměr trojnásobného zájmu přetrvává, ale jen na výběrovkách. Existují u nás ale i gymply, kde se dostane skoro každý.
@SAJ píše:
Souhlas. U nás teda poměr trojnásobného zájmu přetrvává, ale jen na výběrovkách. Existují u nás ale i gymply, kde se dostane skoro každý.
Jo, ony tam jsou taky výkyvy v různé ročníky, ale 1 z 10 je prostě nesmysl.
@zrcadlo píše:
Jo, ony tam jsou taky výkyvy v různé ročníky, ale 1 z 10 je prostě nesmysl.
Pražské výběrovky to tak mohou mít. Ale to bude velmi specifický problém daný pro konkrétní školu, ne obecný problém v lokalitě.
@SAJ píše:
Taky jsem Husákovo děcko a taky jsem čtyřletý gympl spokojeně proflákala - a na přírodovědě mě čekalo drsné probuzení, protože jsem se neuměla učit.
To považuji za jeden z největších přínosů 8g, protože i nadaná decka musí občas hnout prstem - i když to je jen vypracování seminárky, přečtení poznámek nebo jednorazové učení se na test.A jo, měla jsem „štěstí“ na opravdu extrémně zlenivělá a demotivovaná děcka. Blbý to bylo.
No, ale nakonec ses to naučila, ne
. Pro mě to pravé prozření taky přišlo až na VŠ, tam mi to trvalo prakticky celý prvák, než jsem se zaběhla. Ale naštěstí se to sešlo s motivací, protože až na VŠ mi konečně začala škola dávat opravdový smysl.
Pokud si dobře pamatuji, v tom prváku jsme na tom byli všichni podobně, tím počátečním šokem si tam prošel každý (nebo většina). 8-leté gymply teda tehdy ještě nebyly.
Jinak nic proti 8-letým gymplům, jen bych tam dítě netlačila na sílu, když samo nechce a chce zůstat na ZŠ.
@Manon_Anonyme píše:
No, ale nakonec ses to naučila, ne. Pro mě to pravé prozření taky přišlo až na VŠ, tam mi to trvalo prakticky celý prvák, než jsem se zaběhla. Ale naštěstí se to sešlo s motivací, protože až na VŠ mi konečně začala škola dávat opravdový smysl.
Pokud si dobře pamatuji, v tom prváku jsme na tom byli všichni podobně, tím počátečním šokem si tam prošel každý (nebo většina). 8-leté gymply teda tehdy ještě nebyly.
Jinak nic proti 8-letým gymplům, jen bych tam dítě netlačila na sílu, když samo nechce a chce zůstat na ZŠ.
Víš, když já bohužel vím, jak vypadají decka z devítek… I neúspěšní odpadlici z 8g jsou vysoko nad průměrem a rovnají se špičkám. Ono se to teda srovná, ale na počátku je ten rozdíl markantní.
Ale jo, přiznávám, že jsem zaujatá, no…