Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj všem maminkám, ![]()
diskuzí je tady opravdu spousty,ale nikde jsem nenašla příliš velké uspokojení s mým problémem. Psychika a náladovost - jaké s tím máte zkušenosti, co vás trápí, čeho se bojíte, jestli jste taky tak uplakané jako já..prostě všechno co se týká ne příliš vyrovanané psychice. Já- 31/1 týden, mám totiž občas pocit, že nedokážu ovládat sama sebe. Manželovi dělám scény jak v akčním filmu, pláču, že jsem tlustá a nikdo mě nemá rád
, teď jsem pár dní doma z práce a tím jak jsem odseklá od lidí je to ještě horší.. Doma mi nikdo nerozumí, manžel kouká jak péro z gauče,když hned mezi dveřma dostane vynadáno, že mi neřekl, že přijede o 5min později, nebo že smrdí kouřem víc než normálně..
prostě blázním..a říkám si..je to normální..nebo to mám jen já??
Předem děekuji všem za pomoc a rady
Hlavně jak to snáší vaši manžílci - ten můj je ze mně totiž asi už na prášky
![]()
Ahoj Ani, bohužel ještě stále nejsem těhotná, ale stavy kdy pláču, že jsem tlustá a neschopná a k ničemu, mívám taky docela často a ještě k tomu přidávám, ať si přítel najde někoho plodného a tak.
Nastěstí je můj muž super, takže mě obejme a říká, že chce jen mě a že mě moc miluje a těší se až budu těhu a budeme naše mimi.
Ty máš tu výhodu, že už těhu jsi a navíc na konci, takže už brzy budeš mít vaše mimi u sebe. Zkus si v klidnou chvili sednout s manžou a vysvětli mu, co se ti děje v hlavě a dle mě, pokud je to fakt moc špatné, určo bych řekla gynekologivi, že máš tyto stavy, není to sranda…
Heh, no u mě to bylo to samý. Jsem zvědavá, co ti kdo poradí. Mně pomohl až porod
. I když scény dělám čas od času i teď ![]()
Popravdě se v tomto ohledu dost bojím případného dalšího těhotenství..
J.
Příspěvek upraven 16.06.10 v 13:58
Jejda, to mi připomíná moje těhu - my jsme byli schopni se porafat kvůli rohlíkům, nádobí, kočárku, sexu, televizi atd atd
Nám doma pomohla rozmluva (nebo vlastně rozmluvy)
Příteli jsem se snažila popsat své pocity, obavy a strachy, to že jsem chodící hormonová bomba a on by mi měl pomoc se ovládat a ne hádat se.
Jinak počkej v šestinedělí
Mě rozbulelo všechno
Já se taky snažím..tisknu mu z intrnetu vše o psychice v těhu a nechávám „nenápadně“ na záchodě, vždycky když si o tom promluvíme,tak je mi líp,ale pak zase stoupne hladina a já mám výbuch kvůli něčemu jinému
už jsem ho asi 100× vyhodila, že mu bude jinde líp a pak zase prosila,aby se vrátil.. přitom jsem byla vždycky normální, nikdy jsem nežárlila.. za to teď..masakr!! Trochu se bojím, že ho uplně odradím..
Souhlasím s Miarei
V těhotenství jsem se dokázala naštvat i na to, že přítel přišel z práce a zavřel moc hlasitě dveře
A pak v šestinedělí - to byla katastrofa ![]()
Ani myslís si za sebe, že celkově snažení (pokud je to delší dobu) a pak celé těhu, je obrovská zátěž pro každy vztah, ale můj muž říká: Vždyť budeš těhotná a to se vše odpouští:D. Už to máte za pár, tak se začni těšit na mimíska…Ani nevíš jak moc ti to zavidím, měla jsi to štěstí a jsi těhotná, tak si toho moc važ.
Nám doma pomohly taky jen rozmluvy a vysvětlení proč jsem jaká jsem
U druhého prcka jsem tedy nějak extra náladová nebyla, ale u prvního mne dokázala na několik hodin rozhodit i špatná barva tkaničky u kabátku opravovaného sousedkou… Já chtěla růžovomodrou a ona mi dala tyrkysovou. No to byla tragédie ![]()
Já při prvním těhu brečela i při reklamě na prací prášek
Dva dny jsem byla schopná nespat kvůli nějaké smutné příhodě náhodné kolemjdoucí a chudák muž, ten zkusil své… všechno dělal špatně, moc mluvil na cizí ženy, málo pomáhal (nechápu co jsem tenkrát měla jako za práci), málo si mě všímal (čti - nenosil každý den květiny) atd. Byla jsem na odstřel a dost se divím, že to překonal. Mám podezření, že když mu docvaklo o co jde, tak mě prostě přestal vnímat
Teď druhé těhu je celkem v pohodě (oproti tomu prvnímu), hlavně nemám tolik času rozebírat své pocity a plakat nad blbostma, protože synek a domácnost v tomhle stavu dávají zabrat. Jediné čeho se teď bojím je, aby se mi nezopakovala poporodní deprese, která na mě sedla po prvním porodu. To byl teprve hukot ![]()
Ahoj
!
Já jsem 28tt, a tak nějak jsem došla na to,že já s náladovostí problém nemám,ale má ho můj miláček ![]()
Ale jinak velká pravda,to co je teď, je odvar toho co příjde v šestinedělí,to teprve stojí za to
.
Su- děkuju za podporu, je pravda, že teď kolikrát po hádce končíme v náruči a říkáme si, že ještě pár týdnů a mimísek bude s námi a pak to snad bude lepší! Neodrazujte mě tu od toho 6nedělí
..jestli to bude ještě horší,tak asi mužíkovi rovnou koupím provaz
Susi ty máš velké štědtí v tom, že máš tak podporujícího manžela!! Určitě se Vám také časem zadaří mít vlastního mimíska..dneska už doktoři dělají divy,když to nejde přirozenou cestou ![]()
To zvládnete,jen to chce tpělivého chlapa,a už to bude za chvilku.Se mi tu líbyl ten názor,že když je žena těhotná,tak se vše odpouští.To vylepím na ledničku
!Nebo zůstanu těhotná pořád
.
Dádo, to by jste museli znám moje nálady a mého užasného muže. Ale bohužel já ještě těhotná nejsem, takže jen depky z neplodnosti, ale to je taky záhul na moje i jeho nervy…
Susan23 píše:
Dádo, to by jste museli znám moje nálady a mého užasného muže. Ale bohužel já ještě těhotná nejsem, takže jen depky z neplodnosti, ale to je taky záhul na moje i jeho nervy…
To je mi líto,snad se to brzo podaří. ![]()
ahoj holky tak ja sem 28 tyden a musim rict ze mam stejnej problem porad mam pocit ze jsem doma sama a ze jsem tlusta a kdyz se pritel zpozdi o 5 minut z prace tak delam hysterycky sceny jak na me kasle a ze sem na vsechno sama atd. je to hruza co si musi ted se mnou vytrpet ale uz se snazim trosku ovladat protoze uz z toho byl fakt hodne spatnej tak se uz snazim trosku drzet ale nekdy to proste nejde ![]()