Naprosto neschopná matka dvou dětí - poporodní deprese

Anonymní
8.5.20 07:39

Naprosto neschopná matka dvou dětí

Zdravím, mám dvě děti, 2 roky a 3 týdny a jsem naprosto neschopná, stydím se za sebe. Moje kamarádky všechno zvládají samy, já si nedokážu představit, že by mi nepomáhal manžel a maminka. Od porodu prvního dítěte jsem nechutně bolestínská a plačtivá, přitom jsem se předtím dokázala hodně zatnout a vydržet. Když se narodil syn, byla jsem vyřízená z porodu, nebýt příbuzných, syna bych asi nevládla, jenže pak už jsem taková odporně ukňouraná zůstala, připadá mi, že jsem se synem nedokázala navázat vztah, jsem líná, všechno důležité ho naučili ostatní, já nefunguju. Pak druhé těhotenství, velká únava, celkem vážná operace, při které šlo o život a zas taková letargie, jako kdybych všechno pozorovala z dálky. Poslední měsíc před porodem si manžel po práci vždycky hrál s malým místo odpočinku. Těšila jsem se, že se něco změní, ale máme velkého křiklouna (podle mě tím, že to dítě stresuju už od dělohy), za 3 týdny už jsem měla zánět prsu a furt jen otravuju manžela s mámou. Jsem odporná sama sobě, brečím, když se malá přisaje a bolí to, včera jsem vyjekla a starší se pak rozplakal, pořád vidím jen svoje bolístky. Dá se to nějak změnit? Jak se zbavit té odporné sebelítostivosti?

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
989
8.5.20 07:44

Poporodní deprese, zkus si o tom něco přečíst, zkus to říct i v porodnici, kam v době 6 neděli spadás. Řeš to co nejrychleji, nebo řekni mužovi, že to není sranda. Kamarádka měla něco podobného a dostala se z toho. I když! to třeba nebude, chtelo by to s někým probrat! :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35339
8.5.20 07:44

Poporodni deprese, objednej se k lekari.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2213
8.5.20 07:48

Jsi na sebe tvrda. Zazila jsi velke veci a odpocinek nebo pomoc druhych neni slabost. Manzel je taky rodic a je dobre, ze normalne funguje. Mohlas mit urcitou formu poporodni deprese, bez pomoci tezko sama odezniva a pak jsi hned otehotnela podruhe. Premyslela bych vice nad svym psychickym zdravim a pohodou, to je dulezite i kvuli detem i tobe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
11098
8.5.20 07:49

Tak za prvé. Jsi v šestinedělí, takže na hormonální výkyvy a svoje bolístky máš nárok. Možná to vlivem hormonů vidíš úplně jinak, než to je. To, že kamarádky vše zvládají samý neznamená, že to musíš dělat taky. Pokud tu pomoc máš, proč ji odmítat? Co já bych za ni občas dala. Já mám třeba celou rodinu daleko a jsem sama na dvě děti ve stejném věkové rozmezí, malému jsou 2,5 a dceři 10 měsíců. Někdy to fakt nedávám a jsem ráda, že manžel přijde z práce a přebere alespoň na chvíli velení, nebo alespoň zabaví staršího. Starší chodí od roka do jeslí, takže se naučí hodně tam. Jak myslíš, že jsi své dítě nic nenaučila? Jestli jsi líná se věnovat vlastnímu dítěti, tak to je těžké. Musíš tu lenost překonat a zakousnout se. Tvoje děti tě potřebují. To si ale musíš přenastavit sama v sobě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24455
8.5.20 07:51

Deprese, res to u dr, ulevi se ti. Ale jinak neni ostuda si rict o pomoc, zvlast manžel by mel delat automaticky aspon cast práce kolem dětí a domácnosti. Mas deti s pomerne malym vekovym rozdilem, to je vzdycky těžké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
PaníKadrnožková
8.5.20 08:10

Mas dve malicke deti a objektivni zdravotni potíže. Je skvele, ze ti pomůže rodina. Vubec nemysli na to, co vsechno dite naucili jini. To neni pravda. Hele padesatkrat s ditetem udelas pápá, ono to po padesate prvni udela na babičku a ta se muze zblaznit, ze detatko naucila novou věc. A mimochodem, moje dite se poprve usmalo taky na babičku, clovek si pak prijde jak trouba :roll: :lol: pomalu se davej dohromady, nic si nevycitej, tu vypomoc vsem oplatis, o to vubec nemej strach :hug: a mej se rada, pak na tobe budou vsichni viset a brat si od tebe radost a teplo :hug: :hug: :hug:

  • Citovat
  • Nahlásit
3333
8.5.20 08:24

Deprese, znám to

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
204
8.5.20 17:20

Popordni depresi jsem mela take a rozhodne to neskoncilo sestinedelim, tech 6 tydnu jsem se nedokazala skoro postarat ani sama o sebe, pak jsem se kousla a prebrala peci o maleho a nejak se prekonala, antidepresiva jsem nechtela, malemu je za tyden rok a je to vse uz mnohem veselejsi, uz dlouho me bavi si s nim hrat a tak, ale dlouho jsem se se sebou bojovala, ze ho nic nedokazu naucit a nejem mu k nicemu, proste psychika, driv jsem takova nebyla. Bydlime v dome s mymi rodici a dodnes za nimi zajdu pres den na kafco nebo jsem rada, ze mi mamka maleho vezme ven parkrat do tydne s kocarkem, ostuda to podle me neni, kdyz ta moznost je, babicka si ho prece taky rada uzije a neni to jen tak, ze ti pomaha, ma to prinos i pro ni. Manzel by se mel zapojovat prece, kor ted kdyz jsi v sestinedeli. Myslim, ze se to srovna, ale ja tehdy po porodu chodila na psychiatrii na konzultace a nestydim se za to, moc mi pomohli tam. Drzim Ti palce, psychika je tezka vec a neda se vse ovlivnit bohuzel, nenech se hlavne odradit tim, ze za to muzes, hormony delaji sve. Co muzes, to zkus ovlivnit a zmenit a co nejde, tak si dej cas a uvidis, za par tydnu vse uvidis jinak :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6.2.21 14:54

Ahoj ráda bych se někde svěřila, ale moc nevím kde. Tak jsem si začala pročítat zdejší příspěvky.
Mám 2 holčičky 4roky a 4týdny. Obě jsou narozené předčasně. První jen trošku v 36+3 a druhá v 34+5.
Po prvním porodu jsem dostala poporodni depresi. Dcera mela velke problemy, byky jsme dlouho na neonatologii, neslo mi kojit a dcera prvni pulrok projecela. Tak me mamka donutila vyhledat pomoc. Nakonec jsem brala 2roky antidepresiva a dochazela k psycholozce. Ze vseho jsem se vylizala a po 3 letech zatouzila po druhem miminku. Slibovala jsem si, ze ted to zvladnu.
Jenze se opakovalo to stejne jako s prvni dcerou. Problemove tehotenstvi, predcasny porod, mala na JIRP, problemy s kojenim. Jely jsme domu s tim, ze jsen co 3 hodiny ve dne i v noci odsavala a davala ji to v lahvicce, je to asi tyden, co jsem zacala kojit. Jenze je to mazec. Mala na prse i hodinu, spatne se prisava(konzultace s LP), polyka vzduch, pak moc nespi, krouti se, boli ji bricho. Do toho diky koronaviru mam doma cely den i ctyrletou, ktera absolutne prestala poslouchat, nudi se a zlobi.
A ja jsem se pristihka, ze to zacina nanovo. Spatne spim a neustale premyslim, co budu delat. Jak mam byt s obema sama, mam z toho uplnou hruzu, nejradeji bych tu obe nechala a utekla. Malou mam rada, ale vic citim strach a paniku jen co zacne plakat. Kojeni i kdyz jsem o nej moc stala nesnasim. Jsem protivna, bez nalady, nesnesu pomalu ani pusu od pritele. Nedokazu si hrat se starsi. Stale brecim. Uz jsem kontaktovaka sveho psychiatra, napsal mi antidepresiva pro jistotu, pri kterych muzu u kojit. Ale predstava, ze je beru a kojim je pro me silena. Nejradeji bych si nechala zastavit laktaci a nasadila si je. Vim ze u prvni to bylo vysvobozeni. Ale krom moji mamky to nikdo nechape. Vsichni koj koj koj za kazdou cenu. Nikdo v okoli nechape.
Mate s timto nekdo zkusenost? Spis asi potrebuju slyset, ze to tak nekdo ma a vylizal se z toho. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
643
6.2.21 15:01

Jak jsem zastánce kojení, tak v Tvém případě bych se na to opravdu vyprdla a dala se do kupy. Podívej, je důležitější abys byla v pohodě a vyspala, malá bude taky klidnější a budeš mít víc chuti a energie i na starší. :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
21522
6.2.21 15:03

Jezismarja vyprdni se na kojeni, hlavne kdyz budes psychicky v pohode.

Kamaradce se rozjela laktacni psychoza u prvniho ditka, kdyz sla rodit druhe, rovnou se v porodnici domluvila, ze ji zastaví laktaci a nikdo s tom zadny problem neměl.

Vsechny ty chytraky, co ti radi kojeni za kazdou cenu, posli nekam, zvlast v dobe, kdy je na trhu vyber kvalitních mlik…v okoli to nikdo chápat nemusi, je to tvoje rozhodnutí a tecka. Nemusis se kvuli tomu vubec pred nikým obhajovat…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
645
6.2.21 15:04

Vykašli se na ostatní i na kojeni. Je to tvoje dite, tvoje rozhodnutí, tobe musí být fain aby bylo dobre i detem. Hodně štěstí :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
589
6.2.21 15:05

Zkušenost osobní nemám ale ač jsem velký PROkojič tak tady bych to nechala plavat a nasadila si léčbu! Jen spokojená maminka může mít spokojené děti a rodinu. A tvůj stav není žádné tvoje selhání! Na UM se bude mít holčička taky dobře a hlavně bude mít maminku která je v pohodě a to by pro mě bylo důležitější než kojit za každou cenu. Držím moc palce ať to zvládneš :hug: A co přítel? Podporuje tě, chápe tě, pomáhá?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
300
6.2.21 15:07

@EmmaTamara vím, že se to tady možná se souhlasem nepotká.. ale asi bych s kojením přestala a možná by to pak odeznělo i bez léku. Dcera se narodila jen o 14 dřív, ale měla 2,5 když jsme šly z porodnice a kojeni jsme nezvladaly ani jedna.. když jsem to po 14 dnech stresu ukončila, bylo líp nám oběma. Teď má skoro 4 roky, je zdravá, šikovná… já jsem teď ve 22tt a z kojení mám obavu.. ale nebudu to lámat přes koleno, buď to půjde nebo ne. Držím pěsti, ať je brzy líp :srdce: :srdce: :srdce:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat