Naprosto neschopná matka dvou dětí - poporodní deprese

Anonymní
8.5.20 07:39

Naprosto neschopná matka dvou dětí

Zdravím, mám dvě děti, 2 roky a 3 týdny a jsem naprosto neschopná, stydím se za sebe. Moje kamarádky všechno zvládají samy, já si nedokážu představit, že by mi nepomáhal manžel a maminka. Od porodu prvního dítěte jsem nechutně bolestínská a plačtivá, přitom jsem se předtím dokázala hodně zatnout a vydržet. Když se narodil syn, byla jsem vyřízená z porodu, nebýt příbuzných, syna bych asi nevládla, jenže pak už jsem taková odporně ukňouraná zůstala, připadá mi, že jsem se synem nedokázala navázat vztah, jsem líná, všechno důležité ho naučili ostatní, já nefunguju. Pak druhé těhotenství, velká únava, celkem vážná operace, při které šlo o život a zas taková letargie, jako kdybych všechno pozorovala z dálky. Poslední měsíc před porodem si manžel po práci vždycky hrál s malým místo odpočinku. Těšila jsem se, že se něco změní, ale máme velkého křiklouna (podle mě tím, že to dítě stresuju už od dělohy), za 3 týdny už jsem měla zánět prsu a furt jen otravuju manžela s mámou. Jsem odporná sama sobě, brečím, když se malá přisaje a bolí to, včera jsem vyjekla a starší se pak rozplakal, pořád vidím jen svoje bolístky. Dá se to nějak změnit? Jak se zbavit té odporné sebelítostivosti?

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

873
8.5.20 07:44

Poporodní deprese, zkus si o tom něco přečíst, zkus to říct i v porodnici, kam v době 6 neděli spadás. Řeš to co nejrychleji, nebo řekni mužovi, že to není sranda. Kamarádka měla něco podobného a dostala se z toho. I když! to třeba nebude, chtelo by to s někým probrat! :srdce:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
33997
8.5.20 07:44

Poporodni deprese, objednej se k lekari.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2018
8.5.20 07:48

Jsi na sebe tvrda. Zazila jsi velke veci a odpocinek nebo pomoc druhych neni slabost. Manzel je taky rodic a je dobre, ze normalne funguje. Mohlas mit urcitou formu poporodni deprese, bez pomoci tezko sama odezniva a pak jsi hned otehotnela podruhe. Premyslela bych vice nad svym psychickym zdravim a pohodou, to je dulezite i kvuli detem i tobe.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8004
8.5.20 07:49

Tak za prvé. Jsi v šestinedělí, takže na hormonální výkyvy a svoje bolístky máš nárok. Možná to vlivem hormonů vidíš úplně jinak, než to je. To, že kamarádky vše zvládají samý neznamená, že to musíš dělat taky. Pokud tu pomoc máš, proč ji odmítat? Co já bych za ni občas dala. Já mám třeba celou rodinu daleko a jsem sama na dvě děti ve stejném věkové rozmezí, malému jsou 2,5 a dceři 10 měsíců. Někdy to fakt nedávám a jsem ráda, že manžel přijde z práce a přebere alespoň na chvíli velení, nebo alespoň zabaví staršího. Starší chodí od roka do jeslí, takže se naučí hodně tam. Jak myslíš, že jsi své dítě nic nenaučila? Jestli jsi líná se věnovat vlastnímu dítěti, tak to je těžké. Musíš tu lenost překonat a zakousnout se. Tvoje děti tě potřebují. To si ale musíš přenastavit sama v sobě.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
16019
8.5.20 07:51

Deprese, res to u dr, ulevi se ti. Ale jinak neni ostuda si rict o pomoc, zvlast manžel by mel delat automaticky aspon cast práce kolem dětí a domácnosti. Mas deti s pomerne malym vekovym rozdilem, to je vzdycky těžké.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
18750
8.5.20 08:10

Mas dve malicke deti a objektivni zdravotni potíže. Je skvele, ze ti pomůže rodina. Vubec nemysli na to, co vsechno dite naucili jini. To neni pravda. Hele padesatkrat s ditetem udelas pápá, ono to po padesate prvni udela na babičku a ta se muze zblaznit, ze detatko naucila novou věc. A mimochodem, moje dite se poprve usmalo taky na babičku, clovek si pak prijde jak trouba :roll: :lol: pomalu se davej dohromady, nic si nevycitej, tu vypomoc vsem oplatis, o to vubec nemej strach :hug: a mej se rada, pak na tobe budou vsichni viset a brat si od tebe radost a teplo :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
3103
8.5.20 08:24

Deprese, znám to

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8.5.20 17:20

Popordni depresi jsem mela take a rozhodne to neskoncilo sestinedelim, tech 6 tydnu jsem se nedokazala skoro postarat ani sama o sebe, pak jsem se kousla a prebrala peci o maleho a nejak se prekonala, antidepresiva jsem nechtela, malemu je za tyden rok a je to vse uz mnohem veselejsi, uz dlouho me bavi si s nim hrat a tak, ale dlouho jsem se se sebou bojovala, ze ho nic nedokazu naucit a nejem mu k nicemu, proste psychika, driv jsem takova nebyla. Bydlime v dome s mymi rodici a dodnes za nimi zajdu pres den na kafco nebo jsem rada, ze mi mamka maleho vezme ven parkrat do tydne s kocarkem, ostuda to podle me neni, kdyz ta moznost je, babicka si ho prece taky rada uzije a neni to jen tak, ze ti pomaha, ma to prinos i pro ni. Manzel by se mel zapojovat prece, kor ted kdyz jsi v sestinedeli. Myslim, ze se to srovna, ale ja tehdy po porodu chodila na psychiatrii na konzultace a nestydim se za to, moc mi pomohli tam. Drzim Ti palce, psychika je tezka vec a neda se vse ovlivnit bohuzel, nenech se hlavne odradit tim, ze za to muzes, hormony delaji sve. Co muzes, to zkus ovlivnit a zmenit a co nejde, tak si dej cas a uvidis, za par tydnu vse uvidis jinak :hug:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama