Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je to prvomatka, ještě nemá zkušenosti, radí ti to, co aplikovali její rodiče na ni. Já jako nezkušená jsem některé tyhle názory měla taky a s vlastními dětmi jsem je zmenila. Podobně uvažuje značná část bezdětných. A ona jeste tu zkušenost nema. Tedy pouštěla bych jedním uchem tam, druhým ven, resp. bych jí asi řekla, že o tyhle názory nestojím nebo se s ní nebavila, pokud by toto říkala opakovaně i přes mé upozornění.
Tak ji neposlouchej. Svoje děti si každý vychovává po svém, neexistuje jediný správný způsob. Z řečí si nic nedělej a pokračuj v tom, co vyhovuje vám. Já bych zas blbě koukala, že dává na zadek sedmiměsíčnímu a chce ho zavírat v pokoji, ale taky bych s tím nenadělala vůbec nic.
Navíc si teda taky myslím, že to budou jen silácké řeči matky, která má houby zkušenosti. Nakonec třeba bude skákat kluk po hlavě kámošce, co ty víš. Ona si spousta matek myslí, jak bude mít vzorné děti, které poslechnou na slovo, ale realita pak bývá úplně jinde.
Tak ji rekni, at si dela, co chce
Ale at do toho netaha tvoje dite, o kterem vi houby…tyhle rady taky miluju. O vychove se s kamaradkama zasadne nebavime, je to kazdeho vec. Vubec bych to tema nenacinala. Udelala jsem to jednou jedinkrat a pak jsme se s kamaradkou 2 roky nebavily…kazdy at si vychovava dite, jak chce, nikomu neprislusi to komentovat, ci soudit.
Prevazne se o tom nebavime, ale obcas se stane.
Nedavno treba o kojeni. Ja kojila syna pres dva roky. Ona asi dva mesice s tim, ze ji to nebavilo. Taky mi to bylo šumák. Jeji vec.
Poslouchala jsem slova typu, ze je na prso moc velky, ze je ostuda, ze by tak dlouho nikdy nekojila atd.
To same s plenami - ostuda prej, na nocnik zacal chodit nedavno, nechavala jsem at si na to prijde sam. Ona ze by ho sve zmlatila, kdyz se pocura…
Za tyden byl bez plen uplne spolehlive i na noc bez zbytecneho rvani a vysazovani. Naopak pochopil princip a mel sam ze sebe radost.
Ja to teda ignoruju, ale vzdycky jsme byly nejlepsi kamosky a jsme, ovsem nikdy me nenapadlo ze by takto mohla resit moje dite. A ze se budeme az takhle ve vychove rozchazet. Ze by mi to vubec nekdy mohlo vadit. Jsem flegmouš.
Ja ji take nerikam, ze muj syn ve veku jejiho uz lezl, pretacel se a snazil se se sedat, ze ma teda líný dítě.
Uměl paci paci, kopi nohama a opakovat jednoduché blbiny. Vlastne jsem to nikdy driv nevidela, ze jeji prcek skoro nic nedela, proste je kazde dite jine prece. ![]()
@annali ted ho asi nebije, myslim ze ne zase ji znam
ovsem zarazilo me, ze uz ted planuje jak ho zmlati a zavre do pokoje vyřvat až bude vetsi a neposlechne nebo tak, ale presne… nekomentovala jsem, ale myslela jsem si svoje.
To musí být nějaká krava ne… Měla bych problém se s takovou osobou kamarádit a rozhodně bych jí řekla jak jsou její názory hloupé.
@Anonymní píše:
Se tu jen zeptám. Mam 2.5 leteho, fakt hrozne hodneho syna.Co by jste si mysleli, kdyz vase nejlepsi kamarádka, která ma 7 mesicni dite neustale rika jak za to a to dostane ten její na zadek a že jsem moc měkká.
Pritom na moje dite s prehledem staci domluva i kdyby dvakrát, ale stačí.
Zacala mi vypravet, ze bude malyho zavirat do pokojicku, kdyz se bude vztekat a dostane na zadek, kdyz ji bude stvat. Pry mi muj syn za chvili bude skakat po hlave.
Nebo obejmuti, kdyz má proste nejaky úlet emocí. Komunikujeme spolu uplne normalne a jeste se mi nestalo, ze bych si nevedela rady nebo se syn zasekl, na naopak vse vyresime v klidu do pohody.
Me je teda uplne šumák jak si kdo vychovava svoje deti, ale tohle na me bylo silný kafe.
Dlouho by mě ty silácké řeči poslouchat nebavilo. I s kamaradkou nemáme totožné výchvovné postupy a naše názory se občas liší, ale neradím druhým, pokud se vyloženě nezeptají, jak mají vychovávat dítě. S miminkem je jiná práce než s skoro školkovým dítětem.
Já bych se asi nadrsno přestala kamarádit
. Kdo normální plácá 7m dítě?
I když s nejlepší kámoškou to máš těžký… Co popisuješ dále, zní jak regulérní navážení se. Unás si tohle nedovolí ani babičky, natož nějaká kamarádka (a naopak).
Rozhovory na toto téma bych nevedla. S jednou kamarádkou jsem to taky tak měla. Ona nesouhlasila se mnou, já zase nesouhlasim s ní. Tak jsme ty nase výchovný metody prostě vzájemně ignorovaly a bavily se o jiných věcech. Jenže po asi 2 letech z toho jejího kluka vyrostlo něco, co se už jejími metodami (velmi podobnými tem tvým) opravdu zvládat nedalo. Bohužel to dopadlo tak, že už se vůbec nevidame, protože kluk se chová pro mě zcela neakceptovatelne, ani děcka si s ním už hrát nechtějí, tak smůla no. Vídáme se občas samy bez dětí a na téma výchova se bavit nesmíme. Mně je to líto, je mi líto i toho kluka, nechce se s ním bavit už pomalu nikdo, ale já to nezměním, tak se nebudu nervovat… ono je skvělý mít poslušný batole, a fakt není důvod jakkoliv zvyšovat hlas, dávat na zadek apod, ale je potřeba si uvědomit, že toto období nebude trvat věčně. Téměř jistě jednou to dítě začne protestovat, odmlouvat, testovat hranice.. a to je chvíle, kdy je potřeba začít fakt s výchovou. Pokud to dal půjde jen domluvami, tak proc ne. Ale pokud to nepůjde, tak se nesmíš bát být přísnější. Mně na jedno dítě domluvy fungují skvele, ten totálně nereaguje na zákazy, příkazy. Druhý dítě je opak, domluvit se s ním nedá vůbec na ničem, on vyloženě potřebuje pevný rád s jasnými pravidly, takže na něj funguji právě ty zákazy, příkazy, zvysenej hlas… ale ve 2 letech to tak rozhodně nebylo…
Dotyčná bude asi velmi jednoduchá osoba. Takže já bych asi velmi rychle přestala trávit čas v její společnosti.
Brzy se spolu stejne prestanete kamaradit, diky tomuto. Omezila bych stykani, vadila by mi naopak jeji vychova.
@Anonymní píše:
Prevazne se o tom nebavime, ale obcas se stane.
Nedavno treba o kojeni. Ja kojila syna pres dva roky. Ona asi dva mesice s tim, ze ji to nebavilo. Taky mi to bylo šumák. Jeji vec.
Poslouchala jsem slova typu, ze je na prso moc velky, ze je ostuda, ze by tak dlouho nikdy nekojila atd.
To same s plenami - ostuda prej, na nocnik zacal chodit nedavno, nechavala jsem at si na to prijde sam. Ona ze by ho sve zmlatila, kdyz se pocura…
Za tyden byl bez plen uplne spolehlive i na noc bez zbytecneho rvani a vysazovani. Naopak pochopil princip a mel sam ze sebe radost.
Ja to teda ignoruju, ale vzdycky jsme byly nejlepsi kamosky a jsme, ovsem nikdy me nenapadlo ze by takto mohla resit moje dite. A ze se budeme az takhle ve vychove rozchazet. Ze by mi to vubec nekdy mohlo vadit. Jsem flegmouš.Ja ji take nerikam, ze muj syn ve veku jejiho uz lezl, pretacel se a snazil se se sedat, ze ma teda líný dítě.
Uměl paci paci, kopi nohama a opakovat jednoduché blbiny. Vlastne jsem to nikdy driv nevidela, ze jeji prcek skoro nic nedela, proste je kazde dite jine prece.
Já bych asi měla problém se s někým takovým bavit.
Se tu jen zeptám. Mam 2.5 leteho, fakt hrozne hodneho syna.
Co by jste si mysleli, kdyz vase nejlepsi kamarádka, která ma 7 mesicni dite neustale rika jak za to a to dostane ten její na zadek a že jsem moc měkká.
Pritom na moje dite s prehledem staci domluva i kdyby dvakrát, ale stačí.
Nebo obejmuti, kdyz má proste nejaky úlet emocí. Komunikujeme spolu uplne normalne a jeste se mi nestalo, ze bych si nevedela rady nebo se syn zasekl, na naopak vse vyresime v klidu do pohody.
Zacala mi vypravet, ze bude malyho zavirat do pokojicku, kdyz se bude vztekat a dostane na zadek, kdyz ji bude stvat. Pry mi muj syn za chvili bude skakat po hlave.

Me je teda uplne šumák jak si kdo vychovava svoje deti, ale tohle na me bylo silný kafe.