Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Asi se zblaznim - jsem matka/manzelka na nic
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
21.6.22 11:22
Je to dlouhé, ale já to přečetla jedním dechem. Upřímně mám pocit, že popisuješ stavy spousty matek. Já byla s dvojcaty taky úplně hotová a v lecčems o čem píšeš, jsem se poznávala.
Nešlo by vynechat ty knihy o výchově a vychovávat pudově a snažit se jet na pohodu a ne na dokonalost? Primárně bych taky řešila to spaní, až budeš vyspaná, tak taky vše půjde líp… jinak mi přijde, že popisuješ takový starosti co běžně lidi řeší. Tím to neshazuju, spíš nahozuju udičku, aby ses u toho tolik nehroutila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
TO_IT
21.6.22 11:28
Jsi člověk, kdybys byla špatná matka, nikdy nad tímto nepřemýšlíš a popravdě ty začátky s dětma a psychické problémy, život ti toho naložil opravdu hodně.
Každé dítě je jen snaha dospělých ho nezničit a nepoškodit do budoucího života. Každý z nás si vůči těm mrnatum něco vyčítá, protože děláme chyby a nejsme dokonalí i když strašně moc chceme.
Jsi dobrá a to jak to popisujes ukazuje, že jsi sakra příčetná a normální jen nejsi dokonalá. Asi zkus konečně vnímat sebe, ale doopravdy. Ne jen z toho jak tě vnímá okolí. Co je okolí do toho jestli jdeš co nejdeš do práce. Ty potřebuješ vypnout aspoň na chvíli a to fakt nutně.
- Citovat
- Upravit
21.6.22 11:29
Ježíš tohle se nečte pěkně, ale není se co divit, že jsi úplně hotová, kdyz ses už léta letoucí nevyspala. Není v Čechách někde k dispozici nějaký kurs nebo poradenství pro rodiče, jak trochu zorganizovat ten spánek? V zahraničí je takových poradě kotel a kamarádi s nimi mají moc dobrou zkušenost 
Jinak se mi úplně nezdá, že bys byla ve fázi, kdy je dobrý vysadit antidepresiva, protože se zjevně hroutíš, ale to už je samozřejmě na domluvě s tvou psychiatričkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.22 11:31
Jestli máš ADHD nevím, ale jsi od přírody uzkostná. Já taky. Asi k tomu máš geneticky předpoklad? Tam je větší pravděpodobnost vyvinutí psychických problémů po porodu. Nicméně jsi uzkostná obecně. Cítíš tlak na to jít do práce. Opravdu nebo je to jen v tvé hlavě?
To co popisuješ s dětma je normálně. Akorát citlivější jedinci.. No na ty je to často prostě moc.
Někdo dá dítě do školky rovnou všechny dny, ať si prostě zvykne. A ono si zvykne. Ty to děláš postupně po 1 dni. Neříkám, ze je to špatně. Ale flegmouš proste nejsi 
Já mám epilepsii i úzkosti. S praškama je to ok. Snažím se nebýt na sebe zla. Proste momentálně nedokážu být lepší. Nechci se na sebe zlobit, protože můj mozek podle vyšetření nepracuje 100% ideálně
Příspěvek upraven 21.06.22 v 11:39
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.22 11:35
Tez si myslim, ze popisujes strasti a starosti mnohych.. ja mam toho mladsiho taky totalniho posuka bez pudu sebezachovy.. jakmile ho spustim z oci, hned provede nejakej nesmysl 
jsou mu cerstve tri a spat zacal lip teprve ted. Jeste pred mesicem se klidne vzbudil na mliko 2× za noc, nedat mu to, vzbudi celej barak.. vstavani v pet rano ob den.. a do toho vecny knourani.. zrovna minuly tyden jsem tu z nej brecela, ze se to neda.. je prihlasenej do skolky od zari, ale nevim, jestli ho tam dat..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.22 11:35
@bjetuschka verim, ze tohle zaziva spousta matek, prave proto jsem to i chtela napsat takto konkretne a ptam se tech, co to zazivali, jeslti to preslo, jestli se to s vekem deti zlepsi, jak z toho ven? Univerzalni odpoved - vyspi se + najdi cas pro sebe - mi pomaha jen kratce, protoze jednou jsem se rozhodla pro takovyto zivot a musim si nejak poradit. Byla jsem tak nejak ok, nez jsem dosla do stavu, ze lituju toho, ze mam deti, a to me pekelne vydesilo.
- Citovat
- Upravit
21.6.22 11:36
Tohle má každá druhá, já mám jedno dítě a je to taky zahul. Když jsem se vrátila do práce v jeho skoro 3 letech tak 2 týdny doma nebylo co jíst a strašný bordel, protože jsem prostě nezvládala time management. Tak jsem se na všechno vyprdla, ono se to nějak samo časem utrepalo a je líp. Prostě jsem si uvědomila že nepotřebuju dokazovat nic sobě ani ostatním a že když budu v pohodě, tak půjde všechno líp. S klidným svědomím objednám jídlo z KFC na večeři nebo se vyprdnu na žehlení a jen to srovnám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.22 11:39
Nechci tvé pocity zlehčovat, ale takhle se občas (dost často) cítí většina matek. Praní, nespani, děcka zdrhaji, vodění do školky. Taky jsem byla i jsem kolikrát totálně KO a padala na hubu. Děcka mi nikdo nepohlidal, kafe jsem si v klidu nevypila… Ale možná stačí se smířit s tím, že nemusí být vše dokonalé, že na výchovu dětí není nutno studovat navody, jen prostě žít. Užívat si i malé radosti. Dělat s dětmi to, co s nimi nejak normálně jde. Tak občas vytečeš a dáš jim na zadek. A? I matka je jen člověk a ty děti to potřebují vědět.
Zkus se hodit do klidu a říkat si, že je to dočasné. Moje děcka mají 10 a 5 a teď jsou to úžasné parťačky, už na tom kafíčku sedíme spolu a jsem za ně neskonale vděčná i když jsem kolikrát měla chuť je strčit do babyboxu. Drž se 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
21.6.22 11:41
To nespaní toho mladšího je normální a celkem v pohodě, pokud po UM zas usne. Ale zřejmě potřebuješ toho spánku víc. Když dokážeš usnout s mladším přes den, nemůžeš si to udělat jako rituál? Prostě s ním chodit spát každý den po obědě. Nebo - nemohl by s ním spát manžel? Ono ne každého vyčerpává v noci 3× podat dítěti flašku, popř. ho posadit na nočník nebo přebalit a zas to hned zalomit. Prostě dát si za cíl - ne všechno zvládat, ale zorganizovat to tak, aby ses vyspala. Pak by to šlo všechno lépe. Nevyspání je hrozná věc, člověk se z toho může zhroutit nebo přehlédnout něco, co pak vede k průšvihu. Myslím, že pokud se fakt vyspíš, tak se ti ten náhled na tvou rodičovskou a manželskou roli zásadně změní k lepšímu.
A s tím hlídáním na hřišti 
- musíš se obklopit kamarádkami, které tě budou oddaně následovat, zatímco ty budeš popobíhat za dítětem. U mně se to takto přirozeně vyselektovalo. Zůstaly jen ty, co se mnou chodí a nebo trpělivě sedí a čekají, kdy půjdu kolem, abychom prohodily pár slov.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
21.6.22 11:43
@TO_IT ja vim. Potrebuji cas pro sebe a delat neco pro sve zdravi a nesnazit se porad splnovat pozadavky okoli. Ja si vycitam prave to, ze si furt stezuju, a ze to nezvladam, i kdyz mnozi jsou na tom o tolik hur. Treba samozivitelky nebo matky nemocnych deti… Zrovna dneska se nabidla tchyne, ze si na dva dny vezme maleho, ze uz s nim dlouho nebyla a ze se na nej strasne tesi. Co by jini za toho dali! Takze si uz planuju, ze starsiho dneska necham doma sedet s tatou a pujdu na prochazku. Sama. SAMA. Proste bez toho, abych tlacila ten silene tezky kocarek s mladsim (bez kocarku chodime jen obcas, protoze pak sice netlacim tezky kocarek, ale behqm porad za malym) a poslouchala neustale zvaneni toho starsiho o hmyzu a pokemonech. Protoze ja uz ho kolikrat ani nevnimam, jen delam „aha“ a „ehm“, kdyz mi vyklada, co je tamto za brouka, nebo ktery pokemon ma jake schopnosti, a pro me je tak narocne, tak silene narocne na nej nezarvat, at uz je zticha, ze me to nezajima a ze chci aby byl ticho (a pakrat jsem to uz bohuzel udelala 
. Mam z takove prochazky kolikrat pocit, ze jsem tak unavena, jakoby zrovna ztravila dve hodky ve fitku a ne venku s mym milovanyma detma. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.22 11:51
Taky jsem mela nabeh na laktacni psychozu, po prvnim porodu, od te doby beru antipsychotika, ale spanek se mi nastesti celkem dari - jeho nedostatek mi vse vzdycky zhorsuje. Obdivuju te, ze vubec muzes fungovat s tak malo spankem. Jinak ty knizky o vychove bych asi taky omezila a misto toho si dala radsi slofika, tech pristupu je tolik, ze mi vychazi jako nejlepsi to delat spis podle sebe, intuitivne. Navic pozor na syndrom vyhoreni, to prave casto vznika tak, ze se snazis o dokonalost a vse studujes, ale chce to venovat se i sama sobe, snad manzel pochopi. Jinak ja taky nejsem matka roku, dost se stara i manzel a prarodice, uklid ponekud pokulhava, ale hlavne si rikam, ze spokojene dite potrebuje i spokojenou matku, tak kolikrat radsi vyrazim na kafe s kamaradkou ci si proste odpocinu, manzel nastesti nehleda doma full service.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
21.6.22 11:52
@Pruhovaný_mýval ty AD jsem nevysadila zrovna ted, to by ani nemyl dobry napad. Vysadila jsem je, kdyz jsem mela pocit, ze to nejak zvladam a hlavne jsem si uvedomila, ze ja netusim, jak jsem clovek. Beru je od svych 17 let, je mi 36, jiste, byly doby, kdy jsem byla bez nich, ale vzdy jsem se k nim vratila. A momentalne jsem dosla do stavu, kdyz chci vedet, kdo jsem bez nich. Navic se to zacina dost podepisovat na mem zdravi, jatra v prd*li, problemy s cyklem, vazim uz skoro 100kg a to jsem clovek, co porad neco dela a ji zdrave. Chci se naucit zit bez nich a chci zkusit zvladnout tohle vsechno bez nich.
- Citovat
- Upravit
Norae
21.6.22 11:53
Ano, zlepsi se to. Jednou deti zacnou spat normalne, ver mi. A jakmile se vyspis, bude to lepsi…
Příspěvek upraven 21.06.22 v 12:05
- Citovat
- Upravit
Svetluska55
21.6.22 11:54
Potřebuješ čas pro sebe. Nejsi jen matka, aby tě těšilo, mít na sobě neustále nalepené děti.
Co manžel? psala jsi, že se podílí, ale současne k dětem vstáváš jen ty? Proč?
Proč nemáš víc času pro sebe?
Když budeš moci několikrát týdně vypadnout sama, budeš mnohem odolnější..a i o pokémonech si ráda něco poslechneš..
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Predem se omlouvam, tohle bude silene dlouhe, pokud to nekdo docte, poradi, nebo napise, ze to bude lepsi, nebo neco, budu fakt vdecna. Asi se potrebuju jen vypsat, takze se predem omlouvam za takovy elaborat. Ale nejak, vubec nevim jak, jsem se dostala do stavu, ktery jsem absolutne nikdy nechapala, ze se muze dit - lituju, ze mam druhe dite, resp. ze mam deti vubec. Kdysi jsem si rikala, ze deti nikdy mit nebudu, pak prisel „ten pravy“ a ja si najendou dokazala predstavit, ze s nim budu mit rodinu. Ale jen jedno dite. Dite bylo vymodlene, docela trvalo, nez jsem nam to povedlo. Po porodu poporodni deprese, ktera se nastesti vyresila leky, zpetne mam pocit, ze to vlastne nebylo zas az tak strasne… akorat maly nepsal. Dva a pul roku proste neprospal celou noc. Ale pomahala mi hodne moje mamka, byl na UM, takze si ho vzala treba i na vic noci a ja se aspon vypsala. S tim vsim to obcas bylo sice narocne, ale dalo se to zvladnout. Manzel pomahal jak kdy, ale jako tata je svely, umi si s detma vyhrat vic nez ja, sice jsme se jednu dobu furt hadali, kdo ma vic povinnosti, ale zacal se vic starat, ne ze jen pomahal, ale proste se staral o sve dite i domacnost. Materskou jsem si vlastne moc uzivala, sve dite jsem milovala, byla jsem doma rada.
a kdyz uz to vyperu, tak to zapomenu dat do susicky/povesit, nebo to pak vytahnout z te susicky 
jo, bezne zapominam, porad, furt, na vse, muj mozek jede na 110% a zacina vypadavat. Onehda jsem neco resila s psychiatrickou, ze muj celozivnotni problem je nejspis nezdiagnostikovane ADHD. A uvedomila jsem si, ze skoro 20 let s prestavkama beru AD a uplne zbytecne, protoze muj rpoblem nejsou deprese. Ted to tedy zkousim bez nich… a chci, opravdu to chci vydrzet, jenze… selhavam jako matka, jsem hnusna na deti, nic nestiham, neumim si to zorganizovat. Jsem vycerpana. Vcera vykladam manzelovi, jak jsem sla s kocarkem nakoupiut do Tesca a nemohla jsem dojit domu, jak jsem byla unavena a kdyz sel maly odpo spat, taky jsem unusla a ona na to ty se mas! Tak jsem na nej uz vyjela, jak jako se mam? Ze jsem tak silene vycerpana, ze nezvladam obycejne veci a usinam pres den? Jo, to se fakt strasne mam…
Pak ale prislo neplanovane biochemicke tehotentsvi a me zacalo v hlave neco hlodat a po delsi debate jsme se rozhodli, ze teda budeme mit dite dalsi. A zacalo jedno z nejhorsich obdobi meho zivota. Trvalo to tri roky, nez se nam dalsi dite povedlo. Mezi tim jsme prosli jednim potratem, resenim meho PCOS, totalne jsem se jako clovek zmenila, stala jsem se zapskla, zatrpkla, nesnastna. Kdyz uz se mi tedy povedlo konecne otehotnet (nasla jsem konecne doktora, udelal mi kdejake vysetreni, nic nenasel, ale tipl si, ze me zdravotni problemy jsou vysledkem brani AD, ty jsem vysadila a do mesice jsem byla v tom), bylo to silene. Porad jsem krvacela a nikdo nemohl prijit na to proc, kazde rano jsem se budila s tim, ze zase krev, takze dite asi zase odchazi. Po minulem potratu jsem mela sileny strach, ze o dite zase prijdeme (pak jsem zjistila, ze je to syndrom PAL). Kdyz to vypadalo, ze se maly fakt drzi ze vsech sil - spatne polozena placenta. K tomu behem celeho tehotenstvi byl asi mesic, kdy jsem nezvracela. Do 16tt jsem zvracela tak, ze jsem nebyla schopna delat nic. O starsiho se staral manzel a babicky. Vazne jsem premyslela, ze pujdu na potrat, ze to nezvladnu. Nakonec jsem to zvladla, maly se narodil bez komplikaci, naprosto uzasny porod s dulou, prirozeny, trval vlastne jen 4 hodiny, vse bylo krasne, super, zalite sluncem, kojeni bez problemu… a pak to prislo. Naprosto silena laktacni psychoza, deprese, halucinace, psychozy, priznaky schizofrenie… Trvalo 3 mesice, vlastne nez mi uplne zmizelo mleko (neslo se ho zbavit), nez jsem byla schopna nejak normalne fungovat. A pak prisel covid a ja zavrena s dvema detma doma.
Ale dobry, vse se jsem nejak preckali, nemocni jsme nikdy nebyli, starsi nastoupil do skoly, kterou zvlada levou zadni. Ale maly? Na jednu stranu je to to nejroztomilejsi, neusmevavejsi, nejutulenejsi dite na svete, ale na druhou - mam pocit, ze porad jen rve a knuci. Je divoky, hodne zivy. Jako, v podstae asi normalni dite. Jenze ja asi nejsem normalni. A nespi. Ma 2,5 roku a porad nespi. V noci se porad budi na UM, parkrat jsem zkousela mu to nedat, nekolik noci prorval a ja psychicky naprosto vycerpana jsem mu to UM dala zpatky, protoze pak apson zase usne a ja muzu jeste par hodin zabrat. A obcas nespi vubec. Probudi se a hraje si, leze ke mne do postele a chce si hrat, nebo naopak rve. Ale ne, zeby rval, jakoby ho neco bolelo, treba brisko, rve, protoze vyzaduje pozornost. Neni to rev, je to takove jeho specificke knuceni, ktere me privadi k silenstvi. Kdyz s nim jsem venku, musim byt neustale ve strehu. Onehda me vytahla ven kamoska, ze si pujdem sednout do parku na zahradku, je tam velke hriste… Nedelala jsem vlastne nic jineho, nez otacela hlavu, kde je maly, stacily dve vteriny a byl nekde fuc. Kamoska na me koukala jak na blazna, at ho necham, vsak bude v pohode. Ne, nebude, on nema pud sebezachovy, je schopny skocit do reky… Babicky uz tolik nefunguji, uz vic zestarly, navic si kolikrat taky nevedi rady s jeho temperamentni povahou. A mam pocit, ze pokazde kdyz je u nich, tak mu pak vsechno dovoluji a ja si pak s nim doma vubec nevim rady.
Vzali ho do skolky na druhem konci mesta, budu ho davat zatim jeden den v tydnu, jednak proto, ze chci, aby si pomalu zvykal, aby to nbebyl uplne sok pro nej, ale i proto, ze nemam auto a budeme se tam tahat busem a pesky (zastavka je daleko). Citim tlak okoli, ze bych mela uz jit teda do prace, kdyz se dostal do skolky, ale jak muzu jit do prace, kdyz on v noci nespi? Chodila bych do prace, jezdila pro nej na druhy konec mesta do skolky, doma se starala o domacnost, o obe deti a jeste spala tak 4 hodny denne?
Jiste se zeptate, co manzel, pomaha? Co vam mam rict. Ano, pomaha. Ale porad je vetsina na mne. Kdyz po nem chci, aby treba nachystal starsimu do skoly svacinu, tak se tvari, ze po nem chci jadernou fyziku. Dlouhe roky jsme se starsim chodili na logopedii, byl tam s nim asi dvakrat, vzdy to bylo na mne, protoze on jako nevi co tam ma rict (WTF?). Ale kdyz treba nejak resime delbu prace, vzdycky proste vytahne to, ze chodi do prace a vydelava. Ano, je to pravda. A ja na to nemam vlastne ani co rict. CO taky? Vzdyt nas vsechny zivi. A musi v te praci taky fungovat, aby si ji udrzel, kor ted, kdyz je krize. Nastesti zatim to financne zvladame, ale jak dlouho? Uz ted mam silene stresy pokazde, co jdu do obchodu na nakup. Takze, jak v tom vsem po nem vubec muzu neco chtit? Nasi mi nabidli, ze vemou deti do Chorvatska. Pak ze vemou i mne. Manzel totiz nesnasi vedra, v zivote jsme spolu nebyli nikde na dovolene na jihu, protoze on to nesnasi a mi to za ty nervy, kdy bude furt otravenej, nestoji. Takze jsem jela s nasima. Ale bylo to na prd. Mladsi nejedl, nespal a asi byl i nemocny z klimatizace, zacal mit rymu a kaslal, mel i horecku. A ja byla na ty deti sama. Jiste, rodice se snazili pomoct, ale sakra, byli tam na dovolene, ne aby se starali o moje deti.
Onehda mi manzel rekl, zda mu vyperu, bo nema zadne ciste spodni pradlo. Jiste, rekl to hezky, ne ze jako - vyper mi slipy, nemam v cem chodit. Ale ja si rekla, kam jsem se to dostala. A jeste jsem byla nastavana na sebe, ze jsem neschopna, ze tu domacnost nezvladam, protoze tohle se mi uz dlouho nestalo. Je hezky, decka jsou porad venku, takze maji porad neco spinave a ja porad peru dokola jen jejich obleceni a normalne jsem zapomnela vyprat dospelacke
A k tomu vsemu jsem zacala silene pribirat. Pravdepodobne vlivem novych AD, ktere mi psychiatricka pred pul rokem zmenila (a ted se snazim byt bez nich), ale at delam co delam, porad nabiram. Jeden mesic jsem si dala challenge, kdy jsem kazdy den bud chodila na dlouhe prochazky nebo cvicila, nevynechala jsem jediny den. A ja pribrala
A tak jsem tady, stazim se prizpusobit svuj zivot tomu, ze mam asi fakt ADHD a ze jsem nejspis nikdy deti mit nemela, protoze nikdy nedokazu byt dostatecne dobra matka a kazdy den je necim poskozuju. Ctu si hodne o respektujici vychove, o kontaktnim rodicovstvi, o tom, jak to delat lip, nez predesle generace, a snazim se. Ale pak rvu, posilam deti nekam, obcas i dostanou na zadek, zaviram se pred nim v loznici a jedine, opravdu jedine, po cem momentalne touzim, je ticho, klid… tak moc touzim po tom, abych mela klid… Brecim, nadavam si, proc jsem ty deti vlastne mela, kdyz to vubec nezvladam? A pak ctu na IG, jak jedna influencerka za druhou ma dite s rakovinou a mam chut si nafackovat, protoze si vubec nevazim toho, co mam
Bude to lepsi? Odpocinu si jednou? Budu to jednou zase ja, zena, nejen matka a sluzka?